O dinovejci
- Porod
- Verylka
- 06.10.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když se mě kdokoli zeptá na můj nejšťastnější den v životě, odpovídám, že je to 22. 4. 2012. Den kdy se nám narodil náš úžasný a krásný syn Honzík.
měsíc před porodem
uzlíček štěstí
- 2
první týden doma
září- s tatkou
- 1
láska naše
- 1
Byl pátek 20. 4. 12 a já jsem svého chlapečka od probuzení přemlouvala, aby už konečně přišel za námi a vykouknul na svět. V 8:00 hod jsme měli být v porodnici, aby mě opět vyšetřili a aby natočili ozvy. Marně jsme jim vysvětlovali, že teď ráno stejně nenatočí žádný pohyb prcka, poněvadž ten vstává až kolem 11 hodiny. Stejně mě přivázali na lehátko a nechali mě tam půl hodiny ležet s tím, že se malý maximálně přetočil na druhy bok a spal dále. Nakonec to vzdali a poslali mě na procházku a ať teda přijdu po 11. hodině. Natočili krásný monitorek a s tím, že se tam něco pomalu chystá, nás poslali domů.
Celý den mi bylo krásně, nic mě nebolelo, byla jsem aktivní, a kdyby na to přišlo, byla jsem schopná umýt i okna 
Večer mě přemohla neskutečná chuť na meloun. Moje chuťové buňky a Honzík tak toužili po téhle lahůdce, že mě to nutilo až k pláči a já jsem klečela před chlapem na kolenou a brečela jako želva, že prostě musím! mít melounka nebo se jednoduše zblázním! Chudák, ve 21 hodin večer běžel do obchodu, aby mi moje přání splnil. Přinesl krásný obrovský melounek a já jsem ho ani nenechala vyzout a už mu ho rvala z ruky. Než se vyzul a svléknul, už jsem si nesla půlku červené pochoutky do ložnice do postele, a tam jsem ji za pár minut urazila. S naprosto klidnou duší a spícím spokojeným miminkem v břiše jsem usnula nezvykle tvrdým a klidným spánkem.
V sobotu v 1:30 hodin v noci jsem s lehkým úlekem otevřela oči cítíc, že něco není úplně OK. Bolela mě záda a tlačilo břicho. Popadla jsem do ruky telefon a sledovala, jak často bolesti přicházejí. 20 minut, 5 minut, 25 minut, 15 minut. Uklidněná nepravidelností jsem se pokusila znovu usnout, možná jsem zabrala, ale spíš jsem už jen dřímala. Ráno přišlo nečekaně brzy a bolesti nepolevovaly a byly stále nepravidelné a překvapivě nijak moc nebolely. Pořád jsem čekala, kdy přijdou takové ty bolesti jako ve filmech a ono nic V klidu jsem si uklidila byt, posnídala a nachystala jídlo i pro manžela. Taška do porodnice byla už od pátku v kufru auta, kdyby náhodou.
11:00, 11:05, 11:10, 11:15, zpozorněla jsem a čekala, co bude dál. Opět ovlivněna americkými filmy jsem čekala, že teď musí přijít ty šílené bolesti, kaluže vody, hlavička mezi nohama… a ono nic! Bolesti byly pravidelné každých 5 minut a já jsem se rozhodla, že je na čase oznámit taťkovi, že asi rodíme. Počkali jsme, co se bude dít, bolesti byly sice pravidelné, ale slabounké.
Ve 13:00 hodin jsme usedli do auta a vyjeli směr třinecká porodnice. Po příchodu na porodní a vysvětlení, že asi rodím, mě tedy vzali do vyšetřovny a přivázali na pásy. Kontrakce opravdu přicházely po 5 minutách, už téměř 3 hodiny. Otevřená jsem byla na 4 cm, ale malý nevypadal na to, že by se chtěl jen tak vzdát.
Stále přivázaná a poslouchající srdíčko svého chlapečka jsem se nudila a čekala, až na mě budou mít PA čas. Chudáci běhali od porodu k porodu a nevěděli, kde jim hlava stojí. Ten víkend se narodilo 13 miminek I přesto, že jsem slyšela křik rodících maminek a následně křik miminek, byla jsem naprosto a úplně klidná a těšila jsem se, až budu na sálku a taky si zakřičím
Přiběhnuvší PA zkontrolovala monitor, oznámila, že je malý pomaličku na cestě, ale že pro mě nemají místo, že musíme jet do karvinské porodnice. Zděšeně jsem na ni koukla a oznámila jí, že do Karviné mě nedostanou a že tedy jedu domů. PA okamžitě otočila a poslala mě dolů na příjem, prý to nějak udělají. Následující kolotoč otázek, odpovědí, „návštěv tam dole“ a převlékaní, zná každá maminka.
„Zajděte si pro manžela a tašku a ubytujeme Vás tady na ležaté 8.“ Byl to maličkatý tmavý pokojíček s koupelnou. A překvapivě se mi moc líbil, byl takový útulný a já jsem si připadala i díky přítomnosti manžela bezpečně. Horká sprcha, balón, monitor, „návštěva“, horká sprcha, balón, monitor, „návštěva“. Kolotoč opakující se až do půlnoci. Otevřená na 5 cm jsem zalehla do postele s tím, že se pokusím prospat. Manžel odjel domů za psy, aby si dal šlofíčka.
V 1 hodinu po půlnoci za mnou přišla PA, která měla noční směnu a navrhla mi, že donese prášek na spaní, abych se trošku vyspala. Hm, prášek nezabral a já jsem dál polehávala a chodila po pokoji. Moc milá PA mi přišla natočit miláčka a navrhla mi tedy, že přivede anesteziologa, aby mi píchnul EPI, že právě dělají jedné mamince SC. Na mou otázku, proč mě tedy taky nevezmou, že to budou mít při jednou „bordelu“ a já už toho mám taky plné kecky. Odpověděla mi: „ne ne, maminko, to si pěkně vytrpíte, to by nebyla žádná sranda!“ Souhlasila jsem s EPI a za 12 minut jsem už spala jak miminko.
4:30 hod probuzená slaboulinkou bolestí, která překvapivě nedosahovala předepidurální intenzity jsem slezla z postele a šílenou rychlosti opilého šneka táhnoucího svůj domeček na břiše, jsem se hnala do koupelny a cestou lamentovala a hrozila synovi do břicha. „Tak to to ne, kámo, to neee, to nepůjde, dneska jdeš ven, i kdybych si toho císaře měla jít udělat sama!“ Ten metr a něco jsem překonala za úctyhodných 5 minut. Horká voda a hopkání na balonu mi bolesti opět rozjelo. A já datlovala mužíkovi sms, ať přijede, protože jsem vzhůru. 29 hodin v mírných bolestech a z toho 18 hodin bolestí každých 5 minut. V 9 hodin, kdy už byl se mnou zase manža, přišel velmi sympatický a mladý porodník s PA, pro změnu z ranní směny, a nesli pár prazvláštních hejblátek a nočník. Prý: jdeme vám píchnout vodu. Voda začala sice odkapávat už v noci, ale plodové obaly byly stále celé, jen prostě někde výše napraskly a voda jen vykapávala.
Fůůů, najednou to přišlo! Voda byla v nočníku a bolesti zesílily o 300 %. Otevřená jsem byla na 6 cm. Sbalili jsme se a rychlostí, jako ráno do sprchy, jsem se řítila na porodní sálek. Pak už to šlo šupem. Další EPI, úleva, sprcha, balon, „návštěva“ otevřená na 6 cm. Uběhla hoďka a něco, další EPI pro podporu otevírání, úleva, sprcha, balon, „návštěva“, otevřená na 8 cm. V 11:40 jsem po vydýchání a další tlakové kontrole řekla chlapovi, ať zvoní, protože rodíme. Ještě se nevrátil od zvonku a už tam byl doktor a dvě asistentky.
„Ale copak, maminko, snad už nám nerodíte?“ zavtipkoval dr.
„Nééé, štrykuju“, proletěla mi hlavou hláška z jakéhosi filmu.
„Tak to ukažte, podíváme se na to, hmmm, ještě ne, ještě je tam maliličkatý kousilíneček branky.“
„Pane doktore, já rodím teď! S vaší pomocí nebo bez!“ Usmála jsem se sladce na dr. (alespoň doufám, že to bylo sladké).
Dr. tedy opět provedl „návštěvu“ a já jsem rostla při další z kontrol. EPI pryč a bolesti opět nabyly na intenzitě.
„Dobrá, tak já vám to zatlačím pod hlavičku miminka, přetočte se na bok a až přijde další tlaková kontrakce, zatlačte“, instruoval mě porodník.
„Uuužžž…“
Dr. mi držel nohu nahoře, stále na boku, jsem zatlačila a hlavička byla téměř venku. Dostala jsem příkaz lehnout si na záda, postel stále v původním stavu, další kontrola a hlavička venku. Třetí kontrakce, třetí zatlačení a najednou úžasné uvolnění, jak ze mě vyklouzlo něco teplého. Čas porodu: 11:50 hodin. Na podivně propadlé břicho mi položili nás maličký ušmudlaný uzlíček štěstí.
Když mi malého měřili ultrazvukem ještě v břiše říkali, že bude mít 3300 g, maximálně 3500 g. Spletli se o pouhé kilečko. Porodní míry 54 cm a 4250 g. I přesto, že syn nebyl žádné tintítko, byl pro mě porod tím nejkrásnějším, nejúžasnějším a nejšťastnějším zážitkem, který si určitě brzy ráda zopakuji. 11:50 byl čas, kdy se mně, manželovi a cele naší rodině změnil život o 360°. Už si nedokážu představit život bez toho našeho krasavečka a nechápu, jak jsem bez něj mohla kdy žít.
Omlouvám se za dlouhatánský deníček ale 34 hodin se prostě ve zkratce popsat nedá.
♥♥♥ Miluji vás, kluci moji♥♥♥
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 476
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 367
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 681
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1222
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 240
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1271
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 1033
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 773
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1452
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 693
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Gratuluju k krásnýmu mrňouskovi a přeju hlavně zdravíčko 
gratuluju
Jinak teda pupek taky řádnej, jsem zvědavá, jak dopadnu já (nejsem zrovna drobek 
Zas tak špatný to určo nebude 
taky mi teď zjistili těhu cukrovku, sice jen na hranici, ale četla jsem, že ty miminka pak můžou být větší…tak uvidíme 
a takové velikánské mimi 
.
No jo prvorodičky mají ten porod většinou takový roztáhlý na několik hodin s mírnými bolestmi -též si to pamatuju, takový 3,4.je už jiná, bolest jak kráva, co 2min. a mimčo venku tak do 3hodin. 
