Do třetice všeho dobrého
Za poslední rok jsem byla třikrát těhotná a dvakrát to nevyšlo. Abych to vzala popořádku, je mi 28 let a doma mám už skoro tříletého klučinu. Před rokem jsme si s přítelem řekli, že by bylo fajn pořídit mu sourozence, tak jsme se začali snažit. Po dvou měsících, byl to zrovna říjen, jsem na testu objevila //, moje radost byla neskutečná. Hrozně jsem se na drobka těšila.
Na kontrole v 6. tt vypadalo vše normálně, srdíčko tedy nebylo, ale doktor mě objednal na 9. tt, kde už by toho mělo být vidět víc. Jenže v 8. tt mě v noci dost hodně bolelo břicho, tak jsem druhý den naklusala k doktorovi, který konstatoval nejspíš zamlklé těhotenství, s tím, že tomu dáme ještě týden a poslal mě domů. Za dva dny jsem doma potratila a následovala revize v nemocnici. Byla jsme z toho špatná, ale stává se to aje lepší, že se to stalo takhle brzo, říkala jsem si.
Po revizi jsem nechala proběhnout 2 MS a zase jsme se začali snažit. V únoru už na mě opět koukaly //. Radost byla obrovská, ale o to větší jsem měla strach. Zase kontrola v 6. tt, vše v pořádku a nasazen Utrogestan. Přišly obrovské nevolnosti, zvracela jsem tak dvacetkrát denně a nebyla jsem schopná ničeho, ale byla jsem za ně ráda, přece se říká, že nevolnosti jsou dobrá známka, že vše probíhá tak, jak má.
V 9. tt jsem šla na kontrolu, už jsem se těšila, jak uvidím pulzovat srdíčko. Ale místo toho mě čekala studená sprcha. „Akce nula“, říká doktor, miminko to prý včera vzdalo, odpovídá přesně dni těhotenství, všechno je tam, kde má, jen to zpropadené srdíčko netluče. Začala jsem brečet a jako ve snách jsem poslouchala, že mám jet do Podolí na revizi, kde potom udělají rozbor plodu. Ale já jsem nechtěla, chtěla jsem být těhotná, cítit pohyby a pak držet miminko v náručí a ne jít na revizi, kde mě o tohle všechno připraví. Nakonec revize proběhla a já jsem byla objednána na genetiku.
Na genetice nic nezjistili, já i přítel jsme v pořádku, vyšetření na štítnou žlázu a krevní mutace také v pořádku. Řekli jsme si tedy, že to zkusíme do třetice a naposledy. V červenci jsme se začali znovu snažit a v srpnu už jsem držela test a na něm 5 dní před MS //, a čárka pořád sílí. 27. srpna jdu na kontrolu, jen se modlím, aby se historie neopakovala a já jsem konečně v dubnu držela svůj uzlíček štěstí. Držte mi prosím palce ![]()
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 721
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 769
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 500
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 283
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 397
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 4188
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 4410
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 865
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 972
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 835
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...