Narození Daníka
- Porod
- chelsea001
- 06.07.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jako každá prvorodička jsem měla děsnej strach a modlila se, aby to už bylo za mnou. Čekala jsem až začnu mít kontrakce a nebo mi praskne voda, ale pořád se nic nedělo...
Nakonec si mě v pátek 29. 10. 2009 už nechali v nemocnici, že mi porod vyvolají. Tak jsem ráno nastoupila, celá nervózní a naivně jsem si myslela, že mi prdnou tabletu a já ještě ten den porodím. Ale to ne. Bylo mi oznámeno, že až večer mi ji zavedou.
Holky řeknu vám to byl den. Byla jsem na čekateláku, takže jsem celý den poslouchala jak tam ty holky křičí. Fakt masakr
. Večer mi zavedli tabletu a že počkáme do rána, jak se to bude chovat. A ráno nic. Tak prý, že ji zase zavedeme večer jinak, že mě čeká v neděli císař (14 dní jsem přenášela). Takže zase celý den poslouchám, jak tam rodičky naříkají. Už jsem byla úplně hotová a psychicky na dně. Fakt jsem doufala, že mi udělají císaře, páč poslouchat to křičení se nedalo. Večer mi zase dali tabletu. V noci už jsem cítila slabé kontrakce, ale pořád se to dalo.
Ráno mě šoupli na monitor a prohlídli mě. A že už je to k tomu a a že teď dostanu tabletu na bolest. Co přišlo potom byl horor. Měla jsem snad jednu velikánskou kontrakci hodinu v kuse. Ale zase jsem se za hodinu otevřela na 7 cm
. Tak jsem zavolala přítele ať pohne zadkem, že už to asi bude. Když přijel byla jsem na pokoji a visela na takovém laně a ječela. Přítel mě odrovnal slovy „co blbneš, vždyť to tak nemůže bolet“… v tu chvíli jsem měla chuť ho zabít
. Poslala jsem ho za porodní asistentkou, že už cítím hroznej tlak dole, tak že už to asi bude. Vylezla jsem na ten stůl a začala tlačit a nic. Hodinu jsem pořád tlačila a pořád to nešlo. Měla jsem tam takového mladého doktora. Už jsem na něj křičela ať ho ze mě vyříznou, že to není možný. On si taky nevěděl rady, tak zavolal ještě jednoho doktora. Když přišel tak mi povídá, že se nedá nic dělat, ale musejí to řešit chirurgicky. Já bláhová si myslela, že přijde císař, ale když jsem viděla jak na mě jde s kleštěma… Začali mi skákat na břicho a tahat prďolku. Bylo to vážně šílený.
Ale nakonec se 16:50 Daník narodil. Měřil 3851 a 51 cm. Kus chlapa
. Akorát měl špatnou hlavičku a v bříšku přestal dýchat tak mi ho hned odnesli a viděla jsem ho až za 5 hodin. Kupodivu se hned přisál, takže statečně kojíme doteď
. Je to můj andílek a i když ten porod za moc nestál, tak za to miminko to skutečně stojí a klidně bych šla i do druhého. ![]()
Přečtěte si také
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 2231
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovi diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 1676
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 1080
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 573
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 3833
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 2455
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 2071
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 800
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2976
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 5827
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...