Přišla jsem o iluze
- O životě
- finduska
- 05.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Přesně o ty, že budu skvělou mámou. Tohle nebude asi moc veselý deníček a relativně nemá nic společného ani s mými ostatními. Předem říkám, že nechci nic zlehčovat ani nikoho urážet, je mi jasné, že jím vyvolám obří vlnu reakcí, možná si jenom fandím, ale tak nějak to potřebuji ze sebe vypsat.
Nečekaně jsem se několikrát ujistila v tom, že jsem „špatná máma“. Začalo to tím, že jsem svého synka vzala na procházku - poprvé když važil 2800 gramů, „cožeeeeee? Ty ho bereš ven? Vždyť mu není ještě ani měsíc, ani s donošeným dětátkem nemůžeš první měsíc chodit ven, natož s nedonošeným“. Zarazila jsem se, ptala jsem se, bůh ví, kolik je matek a ani jedna jediná nechodila s malým ven v prvním měsící? Jinak jsem dostávala odpovědi typu - já šla druhý den atd. Podotýkám, že venku bylo přes dvacet stupňů a malý byl nabalený. No, chodila jsem s ním ven dál.
Před tím ale nasledovalo jiná situace: příjezd z neonatologického centra domů, následné vytopení bytu na 28 stupňů, kdy partner omdléval a dítko bylo nejen v tepláčkách a body, ale i v mikince, rukavičkách a čepici - to jsem zase slýchavala věty typu: ty ses zbláznila, dítě musí mít imunitu, zvykat si atd., načež jsem se do dvou dnů tedy vzpamatovala, až tak dalece, že jsem ve třech týdnech vzala dítko ven - viz výše. Ano, dítko nakonec onemocnělo - nicméně NE z toho, že by byl moc venku, nýbrž se nakazil virem ode mně a dostáváme se k další situaci. „Vy nepoužíváte roušku? Tu by měl používat nejméně do tří měsíců každý -nejen ti nemocní. No, popravdě představa, že navštěvám ve dveřích strkám roušky se slovy: "víte, musíte si to vzít, abyste nám nenakazili ditě“, no nevím, takže výsledek - roušku dále nepoužívám.
Nejvíc mě ovšem dostala situace, kdy jsem s malým vyrazila na nákupy - proboha že, no -jak si můžete dovolit vzít takhle malé dítě na nákupy? Vždyť by neměl přijít do styku s větším počtem lidí nejméně v prvním roce života. Panebože lid, přece ho nebudu izolovat, já potřebuji, aby mé dítko mělo imunitu, ne aby za rok vlezl do obchodu a dostal všechno, co se kolem něj mihne. Na druhou stranu je dokázané, že čím si dítko projde v nízkém věku, to ve vyšším věku nebude mít, vyvine se imunita.
Další problém byl v tom, proč používám sedačku a klokanku - jednoduché, potřebuji vyprat, uklidit, vyžehlit, uvařit, nakoupit atd. Je toho spousta, nemám peníze na chůvy nebo aspoň na uklízečku, takže při vaření mi vypomůže sedačka, kterou mám na provázku, za který tahám - nepředpokládám, že bych malému zničila pateř, když v ní není ani tři hodiny denně.
Asi spoustu lidí naštvu, když oznámím, že 23. 7. jedeme 350 km na svatbu - s malým. No, budeme to muset přežít - druhá možnost je, že bych se vybodla na seačku a dítko měla v korbiččce na klíně, aby leželo. No, to je mnohem horší představa než 7 hodin na cestě -cestou budeme zastavovat a dávat na půlhodinku do kočárku a projdeme se - a krmit samozřejmě.
Klokanku používám v případě nákupu - máme sice adaptér na autosedašcku, ovšem klokanka dělá malému lépe, mám do ní vycpávku, aby mu neházela hlavička, takže krásně vidí, nebo ho přítáhnu více a on si položí hlavu na prsa - rozhodně mi v té klokance nevisí -vyzkoušela jsem 3 než jsem vybrala takovou, která by mi vyhovovala ![]()
A dostávám se k aktuálnímu problému - očkování, kdy jsem se přesvědčila, že jsem úplně nejhorší matka, protože chci své dítko očkovat. Věty typu - "víte, co se může stát, co to obsahuje atd. No, vzhledem k tomu, že se očkuje většina dětí a i ti, kteří neočkují jsou sami očkovaní a v pořádku, očkovat prostě budu. Ano vím, co se může stát, stejně tak vím, jaké je procento. A ptám se, vozíte své děti v autě? Víte co se může stát? Ano, přemýšlela jsem celé těhotenství nad tím, co se může stát - nedonošene ditě, smrt při porodu atd., přesto dítko mám, ano i narozené předčasně, a právě proto bych ho ráda nechala očkovat, ne na kdejakou kravinu, kterou potkáme, jako je chřipka, neštovice atd., to jsou nemoci, které si dítě mělo projít pro budoucí imunitu, ale pneumokoky a hexu určitě. Kdybych měla uvažovat nad tím, co se může stát, nepřejdu ani ulici, protože by mě mpohlo srazit auto, je to stejná pravděpodobnost jako to, že moje dítko zareaguje na očkování špatně.
V nejbližší době budu úplně nejhorší matka, až přestanu kojit - s kojením valčím už tři měsíce a přála bych někomu vidět má prsa plná modřin. Kojila jsem, z druhého prsa zároveň vymáčkávala mléko a tím dokrmovala, malý si nikdy nechtěl vytáhnout celou dávku, už z nemocnice - je to tím, že jsme byli tři dny bez sebe. V době nekrmení jsem ještě používala odsavačku, všechno k ničemu. Po měsíci jsem musela sáhnout už i po UM a teď to mám takhle - 6× denně pije 150 ml, takže nakojím 100 ml, ostříkám 10 0ml, to schovám a dám 50 ml Sunaru, za 4 hodiny mám prsa ovšem prázdná, takže nekojím, dám odstříkané a Sunar a takhle dokolečka, řeknu vám, opravdu zábava, prsa zničená, dítko prostě víc z prsu pít nebude. Takže klesnu po půlku a opravdu se na to vykašlu, nemám totiž sílu.
Shrnutí: dle většiny jsem špatná, zlá matka, ovšem dle svého selského rozumu chci dítko, které bude na něco zvyklé, mít imunitu a nebude hysterické, kdykoliv ho dám z ruky, proto používam sedačku, když něco dělám. Já doufám, že mu páteř neníčím, když ho nenechávám celý den.
Jinak mám ze svého okolí pocit, že právě ty nejvíc úzkostlivé matky mají potom velké problémy, věčně nemocné děti, závislé děti, dokonce děti, co ve třech letech vyžadují prso.
Přečtěte si také
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 24
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 67
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 51
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 92
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2927
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2015
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3695
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 13011
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1007
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
Kolegové mě pozvali na rozlučku. Až tam jsem zjistila, že dostávám výpověď
- Anonymní
- 06.11.26
- 7452
Ještě v pátek ráno jsem si myslela, že mám v práci skvělé vztahy a že si mě kolegové váží. Večer mě pozvali na společnou rozlučku, koupili mi dárek a objednali stůl v restauraci. Jenže já netušila,...