Mé setkání s těhotenstvím
- Těhotenství
- luscil
- 20.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak a je to tady – jsem těhotná. Skoro tomu nemůžu uvěřit a začínám panikařit.
Dlouhá léta jsem totiž mimi nechtěla, no fakt. Pak jsem změnila chlapa a bydliště a s přítelem si řekli společně: „proč ne?“ A tak jsem vysadila antikoncepci (po asi 10 letech) a dále jsme tomu nechali volný průběh. Neuplynuly ani dva měsíce a mně začaly bolesti jako bych měla dostat menstruaci, ale nic nepřišlo. Tož jsem vyzkoušela těhotenský test a hle – tam byly dvě čárky. Tedy… ta jedna byla dost nejasná, a proto jsem na druhý den vyzkoušela znovu těhotenský test a zase tam byly dvě čárky – začala jsem se cítit divně: jako já budu matka? Pro co jsem se to rozhlodla? Nakonec jsem s přítelem vzali na vědomí, že jsem fakt těhotná.
Klasicky následovala návštěva gynekologa, kde to tedy ultrazvuk ještě nepotvrdil, a chtěl mě tedy poslat na krev. Krev? Krev? Jehla? Odebírání krve? Jsem se málem vybulila jen jsem to slyšela 
Vážně nemám ráda odběry krve. Jasně, vím, že se tomu do budoucna nevyhnu, ale když se můžu ušetřit, tak to udělám.
A tak jsme čekali, šla jsem k doktorovi pak znovu a ještě jednou těsně před dovolenou, kdy jsme odlítali na jih. A pořád nešlo nic poznat. Říkala jsem si, jestli jsem opravdu těhotná. Co když mi to jen vsugeroval přítel a kolegyně z práce (které jsem to byla nucena říct)? Furt do mě hučeli a poučovali. Myslí na to víc než já a těší se víc než já!
Nemyslete si, že mimi nechci. Chci a vím, že to nebude procházka růžovým sadem. Jen to asi tak nehrotím. Beru to, že to tak je. Tečka. Ale bláznit jsem nezačala (zatím). Musím přiznat, že se mi trochu mění nálady, ach jo, tak dobře – trochu víc se mi mění nálady a přítel má s tím víc trpělivosti než já A taky nevím, co bych chtěla k jídlu. Vím, že půjdeme na oběd, a já si prostě nemůžu vybrat. Ne snad proto, že bych měla na všechno chuť, spíš naopak. To nechci a tamto nechci a ono nechci. A na to nemám chuť atd. A to jsem na začátku. To by mě fakt zajímalo, co mě ještě čeká Respektive co čeká mé okolí, protože trpět budou hlavně oni, jak budu náladová
Ale abych to prozatím nějak zakončila: tak jsem po dovolené byla u gynekologa, kde mi ultrazvuk potvrdil, že jsem cca v 8.–9. týdnu. A zase těch pár lidí, kteří to ví, tak blázní, kromě mě .
Přečtěte si také
Dcera mě pozvala na víkend. Až na místě jsem zjistila, kolik mě to bude stát
- Anonymní
- 04.09.26
- 9
K šedesátinám jsem od dcery dostala krásný dárek. Alespoň jsem si to tehdy myslela. V obálce byla rezervace na prodloužený víkend v malém penzionu v jižních Čechách. Měla jsem jet já, dcera s...
Až když jsem na týden odjela, zjistila jsem, že manžela nemusím furt kontrolovat
- Anonymní
- 04.09.26
- 22
Dlouhá léta jsem měla pocit, že kdybych na chvíli přestala fungovat, naše domácnost se rozpadne. Můj muž přitom není neschopný. V práci vede lidi, umí vyřešit spoustu problémů a poradí si i s...
Kolegové se vracejí z homeofficu do kanceláře. Cítím nepříjemnou změnu
- Anonymní
- 04.09.26
- 85
Ve vzduchu je od minulého školního roku vyhazov zaměstnanců. Nikdo nám před prázdninami sice nic neřekl, ale informace mezi lidmi kolovaly jako horký brambor. Teď jsme všichni zpátky a lidi jsou na...
Syn chce nosit šaty. Manžel tvrdí, že z něj dělám terč posměchu
- Anonymní
- 03.09.26
- 1003
Synovi je pět a nejraději si doma obléká modré šaty s hvězdami, které původně patřily jeho sestřenici. Pro něj jsou to prostě krásné šaty na hraní. Manžel ale tvrdí, že ho nechávám zajít moc daleko...
Není nám ani 25 let a žijeme bez sexu. Přítel tvrdí, že je všechno v pořádku
- Anonymní
- 03.09.26
- 2148
Seděla jsem na gauči, prohlížela si naše fotky z letního čundru a v krku se mi dělal knedlík. Na fotkách jsme vysmátí, objetí a vypadáme jako ten nejšťastnější pár pod sluncem. A my vlastně šťastní...
Se začátkem školního roku jsem jako kouzelným proutkem upadla do deprese
- Anonymní
- 03.09.26
- 2147
Vlastně vůbec nevím, jak se to stalo, když jsem se na to celé léto těšila jak na smilování. Být o prázdninách velkou část s dětmi doma na homeoffice je opravdu náročné. Teď ale zjišťuju, že mi...
Dcera šla do první třídy s dvěma kamarádkami. Jako jedinou ji dali do jiné třídy
- Anonymní
- 03.09.26
- 7547
Dcera šla letos do první třídy. Dlouho jsme ve škole lobovali, že chce jít se svými kamarádkami ze školky do stejné třídy. Ze školy nám přišla jediná zpráva: budeme dělat, co bude v našich silách....
Máma chtěla vyhodit starý cibulák po babičce. Dodnes jí to nemůžu odpustit
- Anonymní
- 03.09.26
- 1968
Když jsem byla malá, měli jsme doma cibulák. Přesně ten modrobílý porcelán, který mi tehdy připadal jako něco, co mají doma snad jen babičky.
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 3404
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 5966
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
Jak dlouho jste spolu?
.Ale možná by bylo lepší založit skupinu čerstvých těhulek než psát deníček 
.Jinak na odběry krve si zvykni, za chvilku bude další, sledují krevní obraz, během těhotenství určitě ne jednou. Já jsem navíc u obou dětí dostala v těhotenství i po porodu injekci, protože jsem Rh negativní a obě děti Rh pozitivní po tatínkovi. U třetího zatím nevím. Věř, že porod je o něčem jiném než odběr krve 
.
Jj, souhlas, taky tyhle veci nesnasim a v tehu je to kazdou chvili plus u me tez 2× RH nekompatibilita, takze protilatky, i po porodu pak jeste davaji jednu injekci…ja navic chodim na odbery i na endokrinologii 
ty mi stacily, kdyz jsem mela sadru na noze, ja jsem srab a musel mi je pichat chlap, ale ten delal lapiducha, takze s tim nemel problem 
ja se drzela pri zemi do velkeho scenu ve 20tt, az potom jsem zacala poradne roztrubovat, ze jsem tehotna 
