Kariéra versus rodina

Víte, co se mi podařilo? Najít si práci, která by slučovala péči o rodinu a moji profesi. A co je špatně? Že se stejně cítím špatně. I když jsem si myslela, že se mi to nikdy nestane, stalo se.

Bavila jsem se „před dětmi“ svou prací, byla jsem vcelku společenská, aktivní, hravá, veselá. Pár měsíců po porodu se ze mně stala troska, jejíž úpadek se měřil roky strávenými doma. Ne, na tom neměl nikdo větší či menší podíl, i když jsem to výtykala v duchu všem. Denně na mně ze zrcadla zírala třicetiletá žena těsně před smrtí.

I stalo se, že situace doma se nutně musela promítnout ve vztahu, který se stal, mírně řečeno, napjatý a udržovaný jen „kvůli dětem“.

Přemýšlela jsem, co dál. Znáte to. Sice máte smlouvu ve firmě, kde vás to velmi bavilo, dobíjelo, žily jste tím. Jenže nelze, aby vám padla tužka ve tři, protože v půl čtvrté zavírají ve školce. A nelze povolat muže, aby v ty tři odešel on, protože on je ten kdo „živí“ - prostě bere víc. Ne že by nechtěl - to je prostě fakt. Přemýšlíte, co budete dělat. Jestli vás tam vůbec zaměstnají na pozici, na které vás to sice nebude bavit, ale dovolí vám odejít v čase, kdy to potřebujete vy, a ne třeba zákazník.

Věřím na osud a sny a podobobné věci. A sevření a tlak a popud, že musím udělat něco konkrétního a že něco je nutné udělat pro něco.

Stalo se, že jsem své (konkrétní) sny svěřila jedné… známé. Zalíbily se jí natolik, že jsme se domluvily. Když se mi bude dařit, když dokážu, že umím, to co umím… dokáží sloučit rodinu a kariéru. A tím myslím kariéru, ne „zaměstnání“. Můžu pracovat kdy chci a kdy chci jít do té školky.

Kde je bota? V tom, že mám pocit, že manžel po mně primárně chce, abych byla manželka a matka. A já chci být primárně někým. Sama sebou. Být „jen“ matka mně prostě neuspokojuje. Ba co víc, rozkládá mě to. Jenže, jak s oblibou říkám, a co je předmětem naší doma zatím nejtěžší krize, „nejsem chobotnice“. I když mám snovou nabídku, je pro zřejmé, že jeden poloviční díl dám práci a druhý dětem. Doma to prostě nebude nikdy tak, jak se to fotí do designových časopisů. Manžela to mrzí, protože on si to vysnil jinak. Ale ty roky doma mi ukázaly, že takhle fakt ne. To já nechci. To nejsem já.

Takže, i když se mi plní sen, je mi to líto. Mám z toho špatný pocit. On to totiž ještě neví. No, protože máme zase tichou dmácnost, a kdy mu to říct? Až mu to řeknu, nějak se mi už asi nechce poslouchat, že „nejdřív povinnosti, potom zábava“…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
tiki
12.8.11 07:06

Nemáš se za co stydět, myslím že je to v pořádku, každá z nás není naprogramovaná jako „samice“ ve smyslu „samice domácí“, nevidím nic špatného na tvých pocitech. Podle toho jak píšeš, jsi inteligentní osoba, ta by si k sobě jistě nevybrala nějakého tupana, takže si s manželem normálně promluv a uvidíš že to bude v pohodě :-) Hodně štěstí. :hug:

  • Upravit
BaraF
2724
12.8.11 08:07

Všechno na 120% nestihneš. A je to o prioritách. Žen co potřebují být i něco jiného než matky a manželky k tomu aby byly „celé“ je naštěstí více. Pokud je manžel pan „přece nečekáš, že budu jezdit každý den do školky“ a „moje práce je pro nás přece nepostradatelná a já abych ji mohl úspěšně vykonávat potřebuju servis a čas k relaxaci“ tak je čas na lepší organizaci. Nabídku na práci samozřejmě přijmi, věnuj se jí jak to maximálně půjde. Ohledy bych brala jen na přiměřenou péči o děti, ostatní se dá ousourceovat. Takže paní na úklid a na vodění dětí z/do školky. Nákupy, zařizování atd. řešit operativně (jak to jde, kdo má čas, ideálně „po síti“). Pokud se zapojí manžel půjde to určitě, pokud to bude jen akceptovat tak to taky půjde, pokud to nepřijme bude problém.
Hodně zdaru!

  • načítám...
  • Zmínit
Denisa3
12.8.11 08:09

Kdyby si zila jinde nez v Cechach nebudes vubec takovou otazku resit. Je to tady proste zatim vsechno ohledne materske,rodicovske,kariery jinak nastavene. Ja ti plne rozumim. Jsem v devatem mesici tehotenstvi mam dva tydny do porodu a musim ti rict, ze opustit praci 6 tydnu pred porodem bylo obrovske utrpeni. Mam moc rada svoji praci a moc se tesim na miminko, ale dekuji bohu za moznost se vratit do prace na polovicni uvazek po pul roce. Manzel je taky rad, protoze vi jaka jsem..... . A proto si myslim ze by si to mela manzelovi vsechno krasne vysvetlit vsak jestli te miluje musi pochopit. To ze jsme zeny neznamena ze musime sedet na rodicovske doma a mluvit jen HAMAT,PAPAT,KAKAT,BOBECEK atd. Drzim ti moc palce! :palec:

  • Upravit
lleennttiillkkaa
27267
12.8.11 08:40

Emilie já myslim, že pokud manžel chce, aby to doma bylo jak z časopisu, může ti zaplatit pomocnici na úklid a nebo ti s tím úklidem může pomáhat sám. Když si rozdělíte práci pujde to jedna radost a časem se přidaj i děti:)
Přijde mi zbytečný, aby si dřepěla doma na pozadí a čekala až odbije 15h a mohla si jít konečně pro děti. Máš neuvěřitelný štěstí, že si našla takovouhle práci, kde to pohodlně skloubíš, co by za to jiné daly.
Sedněte si, popovídejte si o tom, vyslechni jeho sny a tužby a pak ho utluč argumetny :D
Držím palce

  • načítám...
  • Zmínit
rosolina
6653
12.8.11 08:59

Nemám ráda rovnici matka=žena s dětmi doma, mám 11 měsíčního syna kterého nadevše miluji, ale od jeho půl roku jsem se vrátila na zkrácený úvazek do práce a jsem naprosto spokojená. Nejsem typ maminky, kterou baví povídání o tom jak jsme se pěkně vyhajali a jak jsme se pěkně napapali, mám den rozdělený na práci a potom práci a hraní si s malým, sice jsem unavená, ale jsem psychicky vpohodě a to je to nejdůležitější, protože jak se říká dítě potřebuje SPOKOJENOU
maminku
Pokud se tvému muži nelíbí, že to doma nebude jako ze žurnálu tak, ať přiloží ruku k dílu, protože nepořádek děláte oba a pokud se mu nechce tak, ať ti zaplatí paní na úklid.

  • načítám...
  • Zmínit
74paja
4476
12.8.11 09:02

Byt dneska zenska je tezky… Kdyz nemas deti a pracujes jsi karieristka, kdyz deti mas a jsi s nima doma, tak se valis a chudak manzel, aby te zivil. Kdyz si praci najdes, tak deti zanedbavas. V ocis spolecnosti budes porad ta spatna a je jen a jen na tobe, jak si to zaridis.
Jdi za svym snem. Uvidis, ze i kdyz to bude ze zacatku mozna slozitejsi. Ze casem se to vsechno nejak vstreba a budes vsechno stihat mozna mnohem rychleji, nez kdyz jsi byla s detmi cely den doma. Je treba rozdelit ulohy. Manzela pozadat o konkretni pomoc, kterou od neho ocekavas, velmi dobre si vsechno zorganizovat. To jak te bude tvoje prace naplnovat se casem urcite projevi doma. Casu s detmi si budes mnohem vic uzivat, i kdyz s nima budes najednou travit mnohem min casu. S manzelem budete mit nova temata na diskusi. Ja byt tebou, tak urcite nevaham a jdu do toho. Drzim pesti :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
elija
308
12.8.11 09:55

Emilie, podle mě - jdi za svým snem :kytka: Máš štěstí, že jsi takovou práci našla, v dnešní době je to spíš zázrak. Pokud při práci zbyde dostatek času pro děti, to je nejdůležitější. A že manžel nebude mít doma takový servis jako dřív? To určitě přežije :wink: Přijde mi to od něj sobecké… Taky máš přece své potřeby a spokojená a vyrovnaná matka je pro rodinu určitě lepší :-) Zkus si s ním i přes tichou domácnost promluvit a třeba tě překvapí :wink: Přeju hodně štěstí, pevné nervy a pádné argumenty :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Brum
4270
12.8.11 10:03

Je to jen o rozdělení času. To že to doma nebude jak ze žurnálu není přece nutné. U nás je momentálně pracovně, jeden koš nevyžehlenýho prádla. Nakupovat jezdí manžel jednou týdně, uklízím každý den hodinu něco (dle fly lady wwww.pojdte-dal.cz), ráno pracuji hodinu než děti vstanou, pak večer, přes den telefony a emaily. Ted začali kluci chodit jednou týdně do miniškolky, já chodím do jedné firmy účtovat, zbylé firmy účtuju po večerech. Od září budou chodit dvakrát týdně. A spokojenost v miniškolce je velká, max. 8 dětí dvě tety za dopoledne dám za jednoho 200,–- a to jsou tam od 7.30 do 12.30 včetně svačiny a oběda. Ale musí to přijmout chlap že pomůže s dětmi, třeba jim večer přečte pohádku a uspí je nebo je vezme chvilku ven a ty si něco uděláš. U nás smysl práce doma je ten že se při třech dětech nechci za rok a půl vracet do práce když si ted vydělám více než bych měla v práci. Mluvte spolu, vysvětli mu proč to děláš. U nás miniškolka taky byla důvodem sporu, ale po první návštěvě manžel viděl že je to tak lepší, už prostě potřebuji i pracovní dopoledne abych nedělala dlouho do noci. Držím pěsti na rozhovor ale promluv si s ním, třeba večer s láhví vína.

  • načítám...
  • Zmínit
zelvicka2003
61
12.8.11 10:04

Ahoj Emilie,od tvýho manžela je to trochu sobecký.Pokud chtěl ženskou,která by se starala jen o děti,měl si vzít nějakou muslimku,ty už s tím vstupují do manželství,že se budou starat jen o domácnost a o děti.Jestli je to naplňuje,to už je jiná věc.U nás si myslím,že zas tak moc žen,které by se chtěly starat „jen“ o děti,není.Navíc už pokud mají tvoje děti věk na mateřskou školku,tak vůbec nechápu,proč ti v kariéře brání.Vždyť je sám proti sobě,když budeš nešťastná,nedokážeš udělat šťastnýho ani jeho a naopak.Výčitky určitě neměj,dělej,co tě baví,buď šťastná a určitě se to odrazí i na okolí.Máš jenom jeden život,tak si ho užij a nenech si do něj nikým kecat.

  • načítám...
  • Zmínit
Emilie
20518
12.8.11 10:24

Děkuji všem.

On mi nebrání dělat cokoli. Dnes jsou naše roztržky vesměs o tom, že nedokážu uhlídat dvě děti, aby se nezranily, neničily věci. Já to beru jako fakt. Děti skáčou, běhají, mají odřená kolena a jak běhají a skáčou a zkoumají svět, tak něco ulomí nebo odřou nebo počmárají. A současně nedokážu obstarat domácnost tak, aby byla pokud možno chutná teplá večeře a současně pod stolem uklizeno (Chacha. Když jí dvě batolata????) Má pocit, že má právo to po mně chtít a vyžadovat. Sám totiž ve snaze zajistit svojí rodinu a chod domácnosti (dře, pomáhá, ale trochu jinak než že by klasicky nakrmil děti a dal je spát) dělá taky věci, které ho silně nebaví. „Nejdřív práce, potom zábava.“ Takže tady cítím ten problém. Jí si plním „sen“ na úkor svých „povinností“. Já se bavím, zatímco není vypulírováno, napečeno, nažehleno.

„U sklenky vína“ už jsme se o tom bavili mockrát. On svůj názor nezmění. On to nechápe. Role a povinnosti jsou přece rozděleny, on ty své plní, proč já ne? Proč jsem tak neschopná a dovolím, aby děti čmáraly po zdi?

  • načítám...
  • Zmínit
1Pears1
44343
12.8.11 10:26

Podle mě jsou mezi námi pořád ještě chlapi(i ženy, a těch je myslím více), které vnímají rodinné hodnoty tradičně..Prostě hlavním úkolem chlapa je finanční zabezpeční rodiny a hlavním úkolem ženy je starost o děti, domácnost a až děti odrostou, tak to bude ona, kdo bude dělat kompromisy(upravení pracovní doby podle potřeby dětí)..
Věřím, že i chlapi z této kategorie jsou schopni zapojit se do chodu domácnosti, péče o děti, ale „odsud posud“..
Myslím si, že už bys měla vědět, jak je ve vašem vztahu tento problém „zásadní“, podle toho, jak jste žili doteď..

Taky bych brala v potaz, že v dnešní době je sehnat práci s libovolnou pracovní dobou, která mě bude naplňovat,spíše zázrak(pokud je nabídka skutečně tak ideální, jak ji popisuješ a nejsou za tím jen „růžové brýle“)

Držím pěsti, ať práce vyjde a hlavně tolerantního manžela, který to pochopí :kytka: Pokud ne, vidím problém, zásadní..

  • načítám...
  • Zmínit
1Pears1
44343
12.8.11 10:31

Emilie, až teď jsem si přečetla Tvůj komentář nade mnou..Podle toho, co píšeš, si myslím, že máš doma chlapa s tradičními hodnotami..Pro Tebe asi bohužel :-(
Stoprocentně se dvěma malými dětmi se nedá zvládat nic..Já taky uznávám tradiční hodnoty, jsem doma s dětmi ráda, přesto chápu(Tebe i manžela)..A teplé večeře nevařím..
Ale tak nějak „mezi řádky“ ho chápu a myslím, že on nebude ten typ, kdo by chtěl kariéristku(nic ve zlém)..

Teď záleží na vaší vzájemné toleranci, jestli by byl ochotný umožnit Ti Tvůj osobnostní rozvoj, zaplatit paní na úklid..

Hodně štěstí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Caira
51
12.8.11 11:18

uplne souhlasim s Denisou, v zahranici je to automaticke a nikdo se nad tim ani nepozastavuje, mym detem je 3.5 roku a 16 mesicu a od jara jsem sla opet do prace, bohuzel do jine protoze predesla prace se uz s detmi skloubit nedala, ale i kdyz nedelam ve svem oboru tak me prace bavi a mam dobry pocit, ze krome matky jsem taky nekdo jiny, mam urcitou zodpovednost a vydelavam. Prace je neco co je jen „moje“ mimo domov, bez deti a muzu byt zase jen ja… posledne jsem potkala jednoho zakaznika a strasne se divil, ze me videl s ratolestma na prochazce, pry vubec netusil, ze mam deti :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
74paja
4476
12.8.11 11:19

… a na drobečky pod stolem si pořiď I ROBOTA, pozametá a povysává za tebe sám. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
honeymoney
586
12.8.11 11:33

Věřím, že to manžel pochopí. Pokud to není tedy nějaký zarytý antifeminista a nemá názory staré dvě stě let. Je naprosto přirozené, že člověk (ne jen ženy, ale všichni lidé) má potřebu seberealizace a uplatnění. Z toho také pramení sebeúcta a pocit svobody. Osobně bych se také nedokázala donekonečna radovat jen uklizenou domácností a obstaranými dětmi.

  • načítám...
  • Zmínit
rosolina
6653
12.8.11 11:40

ten vysavač robot je super nápad, už to nestojí tolik a může uklízet, když ty budeš třeba s dětmi venku nebo ještě v posteli, stačí naprogramovat a on už rejdí po místnosti sám

  • načítám...
  • Zmínit
wjerushka
2840
12.8.11 12:15

Předně bych Ti chtěla pogratulovak k nabídce a šanci se tahkle realizovat v zaměstnání.
Co se týká manžela, ze začátku se mu to třeba líbit nebude, ale když Tě uvidí spokojenou, že se realziješ a šťastnou, tak on se s tím smíří a bude taky rád. Vlastní zkušennost

  • načítám...
  • Zmínit
Davdan
6926
12.8.11 12:34

Souhlasím s Janou, taky uznávám tradiční chod domácnosti - ale to neznamená, že manžel přijde z práce, já stojím v nažehlené zástěře, děti způsobně přivítají tatínka a já už servíruji teplou večeři. :-)) Je to spíš o tom, že jsem si sama zkusila, že já nemohla dělat práci i děti dohromady. Mně to prostě nešlo. :-( Buď jsem šulila jedno, nebo druhý - měla jsem práci vesměs z domu a často jsem se u pc zdržela dýl - a na děti nebyl čas. Takže jsem se na to vyprdla a sekla s tím - děti vyrostou strašně moc rychle (vidím to na prvorozeném :-( ) a mně by to pak bylo líto.
Na druhou stranu každá máme v sobě potřebu seberealizace - a každá si ji vytváříme jinak… Když s manželem není řeč, to je pak těžká věc. Manželství je o kompromisu - a ten vy musíte nějak udělat… Hodně štěstí! :kytka:

Příspěvek upraven 12.08.11 v 12:34

  • načítám...
  • Zmínit
SandraS
3017
12.8.11 13:16

Preju hodne stesti, at vyresis vse podle tvych snu a k tve spokojenosti :kytka: Mam spolupracovnici, ktera uz se nemohla dockat toho, az prijde na polovicni uvazek do prace, potrebovala si od toho celodenniho sislani odpocinout. A taky chapu, ze se bez prace necitis „sva“, kazdy holt potrebujeme ke spokojenosti neco jineho a kdyz budes psychicky v pohode, oceni to jak deti tak urcite i manzel :wink:
Ja zatim mimi jen planuju, ale kdybych ted mela rozhodovat jako ty, musela bych minimalne na polovicni uvazek do prace v 6.mesici ditete (ziju v zahranici a vydelavam vic nez partner), muj sen je ale opacny, venovat se detem, partnerovi a domacnosti :jazyk:

  • načítám...
  • Zmínit
Denisa3
12.8.11 13:27

Jeste me tak napadlo vzdyt jste preci museli mluvit o tom jak to bude az se vam narodi miminko co od toho kazdy z vas ocekava, ceho se boji vzdat atd. Vim podle sebe s manzelem ze miminko jsme hrozne chteli, ale byla tu i spousta otazek jako: Vydrzim byt doma tri roky? Jak dlouho vubec zustat doma? Kdo bude na rodicaku atd. Domluvili jsme se ze kazdy z nas bude mit jeden den v tydnu volno na zabavu (pivecko,vinecko,kino atd.)Ze jeden den v tydnu bude nas spolecny bez maleho ( hlidaci babicka) a zbytek dnu si budem pomahat. Jsme preci stale mladi a chceme se realizovat i kdyz uz clovek musi trochu polevit nebot jsou tu ty deti. Ale co jsem tim vsim chtela rict je ze ty moc dobre znas sveho manzela a na 99% si musela vedet jaky ma nazor na takovou vec jako je kariera atd. tak je hodne smutne ze to resite az ted kdy ty si nestastna a on neustupny. Je to moc velka skoda, protoze z tveho komentare citim ze manzel je velice neustupny a ty ne dostatecne tvrda na to aby si mu rekla proste to tak bude a je to (vim neni to tak jednoduche a buh vi jestli ja sama bych to manzelovi takhle rekla, ale doufam ze vis co tim myslim).No at je to jak je to v kazdem pripade by te nemel omezovat to neni dobre ani pro jednoho z vas. Drzim ti moc palce a dej vedet jak si dopadla :wink:

  • Upravit
jpichova
12.8.11 13:41

Emilie,plně Ti závidím,že jsi si našla něco co Tě baví a naplňuje. Mám chlapečka 1 rok a už teď se děsím představy,že za 2 roky půjdu zpátky do práce,která mě bavila,ale kde absolutně neberou ohled na matku s dítětem,natož takto malým.Jsem doma a do jeho tří let budu. Bohužel moji rodiče jsou 250km daleko a se tchýní nekomunikuji. A také nevím,kdo jednou vyzvedne malého ze školky,snad jeho o 7 let starší sestra?
Manžel má denně naklizeno,navařeno,týdně napečeno.....ale jsem šťastná? Absolutně nejsem. Bydlíme na novém sídlišti,kde nemám kamarádku,sedím doma na zadku a tak se zabavuji tím,že právě dělám tyto domácí práce. I když jsem se přistihla,že mne to i baví a za každý drobek hned hubuji. Jen Ti chci říct,že najít něco co mě bude bavit a bude to teď i zadarmo,jdu do toho.Tobě držím palečky,ať to s manželem vyřešíte v klidu a bez hádek.

Příspěvek upraven 12.08.11 v 13:42

  • Upravit
anetteh
691
12.8.11 13:51

Přeji, aby manžel pochopil, že nebude jedinej v rodině, kdo bude „pracovat na sobě“. Já sice děti ještě nemám, ale už teď vím, že bych na poloviční úvazek pracovat chtěla. Doufám, že tu možnost dostanu a že to půjde. Gratuluji k takové nabídce, bohužel to v čr stále ještě není normální situace a lidi jsou zde sto let za opicema. Vystudovala jsem VŠ a tak nechci, aby mým jediným snem bylo to, že se teď 10 let budu naplno věnovat rodině a pak třeba přijdu konečně na řadu já. Ve 45 už taky může být pozdě na to, začít pracovat na „kariéře“. A rozhodně není špatné, že dítě pak občas bude trávit čas s někým jiným než s vámi dvěma. Naopak, zvykne si na lidi a nebude to maminčin mazlíček, co není schopný se později osamostatnit.
Dík, že si sem tento deníček dala, třeba pomůže i jiným ženám dívat se na to jinýma očima.

  • načítám...
  • Zmínit
marionette
12.8.11 14:12

Milá Emilie, řešila jsem to taky. Manželovi jsem od začátku hlásala, že moje mateřská se omezuje na pracovní dobu a všední dny, ve zbytku času je péče o děti a domácnost na nás dvou dohromady, takže se nemusí stydět a může se úklidu po dětech klidně chopit sám. O víkendu - totéž, a jestli se mu to nepozdává, měl si to rozmyslet dřív, než si pořídil děti. Teď už se s tím nedá nic dělat, rodičovství a domácnost je zápřah pro oba. V tom směru je Tvoje práce dobrá zpráva, vyděláš korunky, takže on už nebude muset tolik dřít a bude se moct víc věnovat výchově svých dětí, což je přece ta brnkačka, kterou máš momentálně na hrbu sama!

  • Upravit
baimoli
6735
12.8.11 14:13

To mi pripomina

film „Stepfordske panicky“ - a manzelstvi tak v 50. letech. Myslim tim postoj tveho manzela. Je to skoda. Mel by byt rad, ze budes spokojenejsi a jeste prineses penize. Je to od nej sobecke a netolerantni, pokud te nechce nechat byt samu sebou. Gratulace, ze se ti dari realizovat tvuj sen a doufam, ze tvuj manzel zmeni postoj. Ja jsem studovala asi milion let, jela na staze do zahranici a ted hazu s malym kaminky do reky. Je to krasny na jednu stranu, na druhou se bojim, ze vsechny znalosti ztratim. Domacnost jako takova me nikdy moc nebavila. Varim rada, ale uklid je nutne zlo, to stejny porad dokola. Snazim se tu udrzovat v mezich normy. Pritel me nastesti zna a neceka, ze se z intelektualky najednou stane super-hospodyne. Kdyby cekal, ze tu nebude ani drobek, asi bysme meli velky problem :jazyk:

  • načítám...
  • Zmínit
concetta
12.8.11 15:34

Take bych te chtela podporit. Ja mam dost narocnou praci a dve deti, z toho mladsi budou teprve dva roky. Do prace jsem se vracela vzdy v 5 mesicich obou deti (jsem v zahranici). Je to zapreh, ale jde to. A samozrejme bez pani na hlidani a na uklid se to neobejde. Ale kdyz budes vydelavat penize, proc byste si pani na uklid nemohli zaplatit? Staci 2× tydne na par hodin (podle toho, jak mate velky byt). U nas je to napr. 2× tydne 3 hodiny (a to mame byt dost velky a je tam docela svincik, protoze mladsi je s hlidaci slecnou stale doma a hlidaci slecna je super, ale poradek moc neresi). Od zari jde i mladsi do skolky, takze budou doma jen odpoledne a myslim, ze by uklid stacil i mozna jednou tydne. Zmeni se ti zivot, fakt!!! Je jsem pred detmi a kdyz byl prvni jeste maly uklizela sama a uz si to vubec nedovedu predstavit :oops: To se radsi omezim v necem jinem, ale pani na uklid se nevzdam!

  • Upravit
mari1912
31744
12.8.11 16:05

To nejhorší je obětovat sebe pro druhé.Ani dětem by se člověk neměl obětovat,měl by se jim věnovat v rámci možností a manželovi a domácnosti taktéž.Protože jak si potom myslíš,že by dopadl za nějakou dobu váš vztah?Ty bys byla vnitřně nespokojená,manžel v pohodě aniž by tušil co se s tebou děje.Pak bys to neustála,mohla bys vybouchnout,vyčítat,krize…
Neměj špatné pocity-jsi člověk,ne robot.
Jen některé ženy se narodily,aby svůj život věnovaly rodině a ani já mezi ně nepatřím.Když zůstaneš s malým děckem sama,tak do práce musíš i kdybys nechtěla.
Držím palce

  • načítám...
  • Zmínit
Veruš1
13415
12.8.11 19:49

Emil, držím ti palce, přeji ti hodně štěstí a hlavně ti přeji, aby i manžel pochopil, že žena, matka může být i kariériéristka :kytka: A na drobky pod stoletim ti půjčím Adama :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
NiKina
4705
12.8.11 20:34

au, jak já ti rozumím…jsem na tom stejně

zejména v této větě se nacházím…

si plním „sen“ na úkor svých „povinností“. Já se bavím, zatímco není vypulírováno, napečeno, nažehleno.

a tohle všechno hodně bolí a hodně to člověk zamačkává, ale fakt je, že už už si beru prášky na věčný spánek a řeknu - doprčic, to přece neudělám - ne jemu, ne dětem, ne komukoliv, ale neudělám to SOBĚ. Takhle zahodit život????
Ne…!!!
Tak taky nezahazuj a běž… ony ty děti jednou vezmou batohy, tašky a odjedou na intr a ty bys byla jen uhoněnou samicí „v zaměstnání“, strhanou a kyselou, protože obětovanou.
A děti možná víc ocení maminku sebevědomou, která se jim nevěnuje 24/7, ale maminku, která jim dá příklad tím, že si umí jít za svým snem.
Asi to je dobře, já sama to zatím moc nevím, mě doma naučili, že jít za svým snem je iluze, blbost, sobectví…
Učím se…
NiKi :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
martloun
27
12.8.11 21:12

Ahojky, mam rocniho synka, jsem s nim doma, do prace se zatim nechystam, ale presto chapu tvuj prispevek. Mam doma manzela, ktery tak trochu uznava tradicni chod domacnosti. Po narozeni maleho jsme se hodnekrat pohadali, mam nekdy pocit, ze proste doma musi byt uklizeno, navarino, postarano o syna, on donese domu penize a tak to ma byt…JENZE, ja mu proste vysvetlila, ze tak to asi nebude, ze nechci zit jako jeho rodice, kde otec nebyl schopny si ani uvarit caj a POZOR dle tchanova nazoru je zenska od toho, ABY DELALA MANZELOVI DOMA POHODLI, az se vrati z prace.No po manzelove vete na vanoce: moje matka mela ctyri deti a mela vzdy navarino, upecino, naklizeno a postarano o deti jsme se s nim chtela pomalu rozvest.Takze, chces jit do prace? JDI…budes veselejsi, deti budou veselejsi. je super, ze jsi dokazala vubec najit praci, kterou skloubis s detma.Ja dostala nabidku pracovat z domova, no muj synator mi ani neumozni pres den sedet u pocitace, tak jsem to proste vzdala.Je dulezite si s manzelem o vsem promluvit, udelat nejake kompromisy, o tom je manzelstvi. A jak jsi uvadela v dalsim prispevku, ze ti vytyka, ze neuhlidas poradne deti?No to je asi normalni.Zkusila bych mu je nechat na tyden a nekam odjet…chlap opravdu potom zmeni nazor, ze mit dve male deti a soucasne vypulirovano pod stolem proste nejde.Jejda nejak jsem se rozepsala…na ukor meho vecerniho casu na uklid a vareni. tak drzim pesti, nemej vycitky.

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22256
12.8.11 21:23

Emilko, nedokážu poradit a myslím, že to ani nechceš. Chci Ti jen říct, že Tě hluboce obdivuju… v každém deníčku, který napíšeš, téměř v každém Tvém příspěvku tady na emiminu nacházím sama sebe.

Já ve Tvé situaci bych ten stín překročit nedokázala. Nejsem tak silná osobnost, nedokázala bych si to vybojovat - proti muži, kterého miluju, a asi hlavně proti sobě samotné. Ale věřím - ne, vím - že Ty to dokážeš. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Romka724
12.8.11 23:22

Jdi do toho a ničeho se neboj. Moc TI fandím. Kde je psáno, že o chod domácnosti, děti, placení složenek, atd. se stará pouze žena? To je pouze starý přežitek. Naši milí pánové si myslí, že budou mít servis se vším všudy a na nás, že už nezáleží. Holka, nedej se!!!

  • Upravit
brumdinka
25123
12.8.11 23:45

Tak žádná nejsme chobotnice a všechno stihnout fakt nemůžeš …chce to prostě jen trochu líp zorganizovat …

chápu tě taky věřím na sny a podobné věci ......zajímal by mě ten tvůj :-)

jinak měla sem to podobné, při první mateřské sem byla doma déle než bylo plánováno a to cca o rok, jelikož sem po mateřské nemohla najít práci a když sem jí našla byla sem tam furt ......taky se to projevilo na našem vztahu .....přesto se mi nakonec podařilo najít práci, která mě fakt baví a byla i slučitelná s rodinou za slušný peníze ..a i přítel se uklidnil a završili sme to svatbou …vstoupil nám do toho další človíček, sem znova na mateřské a nevím jestli se budu moci k učení vrátit (jelikož nemám pajdu) ale snad se povede a když se do školství znovu dostanu budu nejštastnější člověk na světě …

přeju, aby i Tobě se tvůj sen splnil, neboj se za svůj sen bojovat proti všem a i manžel časem pochopí jakej poklad má doma …určitě mu to řekni, uvidíš pokud je aspon trochu rozumnej, tak to bude nakonec v pohodě :palec: :wink:

Příspěvek upraven 12.08.11 v 23:46

  • načítám...
  • Zmínit
NiKina
4705
13.8.11 08:20

BohunkaP: jaký „proti muži, kterého miluju“…???
Milovat neznamená se někomu obětovat a ve VŠEM přizpůsobovat? To není láska, to je vztah oběti a manipulátora…
to jen na okraj, trochu mě to zvedlo ze židle…

  • načítám...
  • Zmínit
vykyna
3471
13.8.11 08:56

Emil, držím palce ať to doma všechno zvádneš :hug: . Není to jednoduché, vím, jak se cítíš, ještě nedávno jsem se cítila úplně stejně :zed: . Ale mám práci, sice jen brigádně, ale dělám to, co jsem dělala před mateřskou a až mi skončí, nastoupím na poloviční úvazek. A jsem za to svému zaměstnaveteli vděčná, protože jsem zase člověk, užitečný a potřebný, našla jsem své sebevědomí. Už nejsem ta, co se „válí doma“ a živí jí manžel. A že není uklizeno? No ono to se dvěma dětmi ani nejde, manžel to vidí, že to není taková sranda.

Takže ti přeji, aby se to doma srovnalo, vůbec ti to nemusí být líto. Práce tě nabije a pak i doma ti půjde všechno líp od ruky :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Resarana
7373
13.8.11 09:26

Pěkně napsané a úplně jak o mně! Já teď prožívám na chlup to samé. Doma mě to už ubíjí, chci se vrátit do práce, ale manželovi se to moc nezamlouvá, taky by mě měl nejradši doma přikovanou k děcku a domácnosti. Ale já nejsem ten typ, co ho tohle naplňuje a potřebuju mezi lidi. Ale po tom, co jsem se z toho tak trochu zhroutila, tak naštěstí pochopil, že tudy cesta nevede a souhlasil s mým návratem do práce. Navíc on nevydělá tolik, abychom mohli v pohodě finančně vyjít, takže přivýdělek je další plus pro můj návrat do práce. Teď už jenom čekám na potvrzení z práce, že se můžu vrátit dřív a mám cestu volnou :dance:
Tak doufám a přeju ti, aby tvůj manžel též prozřel a byli jste spokojená rodinka :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22256
13.8.11 09:44

NiKina: můj příspěvek byl určený zakladatelce - koho snad „zvedne ze židle“, je mi, při vší úctě, srdečně jedno. :wink: O žádném obětování a přizpůsobování ve všem jsem nenapsala jediné slovo a polemizovat s Tebou o významu slova „milovat“ tady skutečně nemám v úmyslu.

Příspěvek upraven 13.08.11 v 12:26

  • načítám...
  • Zmínit
Lizbeth
12978
14.8.11 14:43

Emilie já chápu tvůj rozpor spíše v pocitech vůči sobě samé..Ty sama nemáš vyřešeno, zda je to správně ( celoživotní vštěpování, že nejdřív povinnosti a potom zábava - já sama toto uznávám a nejsem žádný tyran tedy..) - máš smíšené pocity a to podle mě nejen z důvodu postoje manžela..
On ty argumenty má a ty to víš ..také si nejdřív plní co má a pak teprve kouká kde by co by..Neříkám, že to tak musí mít každý, ale ani netvrdím, že je na tom něco špatně..Vlastně chápu i tvého manžela - mohl by se cítit ukřivděný, že on to má tak a ty si dovolíš to mít jinak ( lépe :mrgreen: )..
Já bych se přikláněla ke kompromisu - nějaké to ulehčení úklidu - robot, uklízečka atd..A neho horší varianta kompromisu pro tebe - vydržet do doby, než půjdou obě děti do MŠ s tím, že potom to rozbalíš na plné čáře a nehodláš se omezovat..
Nevím co poradit - možná ještě zkusit citovější vydírání manžela přes fráze typu: Ty nechceš abych byla šťastná?? :lol: :lol: a podobně..

ps. já sama jsem výhodnější pozici v práci nevzala i díky tomu ,že bych se méně viděla s dcerou a počkala jsem si až vyroste..Takže já jsem spíš ta kvočna.. :oops: :mrgreen: :mavam:
A manžel vydělává a živí také více ( spíš sám) a chodil do školky a do lidušky pořád( víc než já)..

  • načítám...
  • Zmínit
Gina108
23847
15.8.11 14:47

No tak je na čase ty role přerozdělit jinak, to je takový problém? Nechápu tvého muže, píšeš to dost v jinotajích, ale mám pocit, že zatuhnul někde v 19.století :nevim: . Kdo dělá, jen to co musí a ne to co chce, tak není šťastný člověk.

  • načítám...
  • Zmínit
Mafalda05
16.8.11 16:46

Materstvi versus kariera

V jinych statech evropske unie zeny nemaji skoro triletou materskou jako v Cechach, tim padem jejich navrat do zamestnani po ctyrech-sesti mesicich je automaticky, tim padem nikdo od nich neceka, ze budou mit vypulirovany byt, deti jak ze zurnalu a teple vecere. Jenze se tim ztraceji zase jine hodnoty, zkracuje se kojeni, a hodne zen by strasne rado melo tu prilezitost se cely den venovat stoprocentne svym detem… byt pri jejich prvnich kruccich, sluvkach… osobne si je vychovat. Nabizi se otazka, stoji to za to mit pak vubec deti? Ve ctyrech mesicich je muset odlozit do jesli anebo k babicce, domacnost (ne)zvladat ustvana o vikendu… a presto tak lidi ziji, protoze jim nic jineho nezbyva. V Cechach zenske ani nevite, jake je to stesti a luxus mit tolik materske. Ja myslim, ze tim zenin zivot nekonci, naopak ti umoznuje prozit naplno neopakovatelne okamziky v zivote tvych deti. Na karieru je casu dost. Nevim, v kolika se v Cechach chodi do duchodu, tady kde ziju nekdy v 65. Kdyz si vezmes, ze je mi tricet a cekam svoje prvni miminko, zbyva mi jeste tricetpet let pracovniho zivota. Kez bych mohla aspon dva z nich stravit peci o moje miminko, nebo aspon rok. Budu mit ale ctyri mesice. Mohla bych budovat karieru, jakou bych chtela, nikdo se na me nebude spatne divat, jenze pro me by opravdova kvalita a hodnota meho zivota v nadchazejicich dvou - trech letech spocivala prave v opaku.

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

O líných manželkách

Jaké si to kdo udělá

Jak to bylo se stvořením světa

Jak to bylo s neposkvrněným početím

Naše babičky to zvládaly a my ne?

Máte doma Raka?

Hodlají se maminky zbavit?

Moje droga patchwork

Odvolání proti rozhodnutí o nepřijetí k předškolnímu vzdělávání

Přes půl světa, abych poznala sebe sama