Kdo chce víc, nemá nic
- Snažení
- Kimme
- 14.05.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb deníček o tom, jak jsem snila o rodině, o kterou jsem přišla dřív, než jsem ji stihla založit.
Po předešlém deníku, jsem si naivně myslela, že další už bude o tom, jak spokojeně těhotním.
Byl krásný den, ač venku lilo jak z konve, pro mě to byl den, kdy konečně objevím dvě čárky na testu, nasadím růžové brýle a půjdu do světa vykřičet, že konečně budu maminkou. Ani nevím, proč po desítkách zklamání, po letech snažení jsem věděla poprvé za celou dobu, že teď to klaplo.
Ráno jsem vylítla z pelechu a čelem vstříc napochodovala na záchod. Tak šup šup, nastavuji stopky, jdu si udělat heřmánkový čaj. Než zapípá konvice s vodou, upozorňuje mě časomíra, že je čas. Natěšená upaluji do koupelny takovou rychlostí, kterou nejsem snad nepředvedla nikdy dřív.
Nádech výdech a KUK! Plná energie štěstí a radosti pozoruji jednu čárku. To ne, to je chyba. Rozbaluji další test a ponořím do stejného vzorku moči, zase negativní.
Přítel v kuchyni rozespale skučí, že ho vzbudil pískot konvice. Mám vztek a pláču, jak jen je to možné. Tímto dnem začínal konec.
Miluji svého přítele, ovšem touha po dítěti je tak moc silná, a tak moc manipulativní…
„Proč se zase vztekáš, bože, tak to nevyšlo, Noa? Před tím to nevyšlo tolikrát, dneska to přeci není ničím výjimečný,“ pokračuje s ledovou sprchou rozmrzelý přítel a já zůstávám sťat u kuchyňské linky s plameny v očích. Beru vejce, co jsem měla připravenána snídani k rozšlehání, a mrštím jimi o něj. Spouštím salvu rozhořčených blábolů. „Jak si vůbec můžeš dovolit říct mi tohle? Jsi normální?“
Spouští se velká hádka, ze které já unikám s pláčem a přítel s hlavou od vajec. Nebavíme se jeden s druhým. Přítel zřejmě doufá, že se opět přijdu omluvit já. To, že jsem to neudělala, nejspíš způsobilo nevydržitelné dusno po celém baráku.
Před spaním mi přítel neopomene na dobrou noc vmést, že jeho snaha o dítě končí, protože to, jak špatně nesu negativní testy, pročítám do noci na tabletu rady odborníků (což ho mimochodem budí), ho rozčilují do ruda a že se to nedá vydržet. Beze slova jsem vstala z postele, sbalila pár věcí do tašky, u čehož jsem nezapomněla poctivě bouchat dveřmi od skříně a šuplíky od komody, aby si měl chlapec na co stěžovat, a nakonec praštila dveřmi od baráku. Na noc jsem našla azyl u milované babičky.
Ráno jsem se probudila nečekaně svěží. Kouknu, kolik je hodin a jestli jsem nezaspala do práce, a zjišťuji, že mi přišla zpráva od přítele. Ptal se, kdy si přijdu pro zbytek věcí.
Bydlení mi nabídli naši. Mám tam stále už léta pokojíček, díky teď za něj, nemám našetřeno téměř nic, jelikož jsme rekonstruovali baráček, no.
A tak teď nemám ani přítele, ani dítě.
Nevím, jestli je to moje vina, jestli jsem se měla omluvit, opravdu nevím. A tak se teď sama před sebou stydím, jak jsem dopadla. A proto chci jen říct, snažilky, nevzdávejte se, i kdyby to trvalo 3 roky, 4 roky i víc… Jednou to přijde a až pak zjistíte, že se vyplatilo počkat.
Přečtěte si také
Syn přišel ze školy s tím, že je chudý. Nesmím ale promluvit s učitelkou
- Anonymní
- 05.09.26
- 23692
Když začal první den školy, byl to pro nás něco jako oslava Nového roku. Všichni jsme byli natěšení, co nás nového čeká, kam se ten rok posuneme a jak nový školní rok bude vypadat. První dny byly...
Můj muž čekal deset let, až změním názor. Když jsem ho nezměnila, odešel
- Anonymní
- 05.09.26
- 13251
Když jsme se s Petrem poznali, bylo mi osmadvacet let. Děti jsem nechtěla a nijak jsem to neskrývala. Ne proto, že bych je neměla ráda. Nemám problém si pochovat kamarádčino miminko nebo vzít...
Tři měsíce jsme to odkládali. Když na „to“ došlo, přišlo „měkké“ zklamání
- Anonymní
- 05.09.26
- 25818
Skoro tři měsíce jsme kolem sebe s Petrem kroužili. Bylo to to krásné, jemně vzrušující období, kdy se navzájem napínáte, držíte za ruce, povídáte si dlouho do noci a přemýšlíte, kdy konečně padne...
Myslela jsem, že jedu na dovolenou bez dětí. Pak jsem dorazila k moři
- Anonymní
- 05.09.26
- 11716
Když jsme letos vybírali dovolenou, měla jsem jedno jediné přání. Nejet do hotelu, který je plný rodin s malými dětmi.
„Tohle nikam nedávej.“ Jedna věta dcery změnila můj pohled na sociální sítě
- Anonymní
- 05.09.26
- 4054
První fotku své dcery jsem dala na internet snad ještě v době, kdy ani nebyla na světě. Fotku ultrazvuku, břicha, pak z porodnice. Před patnácti lety jsem měla pocit, že musím všechno sdílet na...
Nesnáším letošní počasí. Nejdřív vedro k padnutí, teď mají přijít lijáky
- Anonymní
- 04.09.26
- 1434
Jestli je něco, na co jsem letos nadávala snad víc než na cokoli jiného, pak je to počasí. Celé léto jsme čekali, kdy konečně zaprší. Když už pršet začalo, většinou přišla taková bouřka, že jsem...
Školková angličtina za 10 tisíc? Odmítla jsem platit a učitelka zuří
- Anonymní
- 04.09.26
- 13185
Sníst ranní rohlík, obléknout dvě věčně se hemžící holčičky, dorazit do naší malé vesnické školky včas a pak honem do práce. Není to vždycky jednoduché, ale tuhle školku prostě miluju. Rodinná...
Dcera mě pozvala na víkend. Až na místě jsem zjistila, kolik mě to bude stát
- Anonymní
- 04.09.26
- 46539
K šedesátinám jsem od dcery dostala krásný dárek. Alespoň jsem si to tehdy myslela. V obálce byla rezervace na prodloužený víkend v malém penzionu v jižních Čechách. Měla jsem jet já, dcera s...
Až když jsem na týden odjela, zjistila jsem, že manžela nemusím furt kontrolovat
- Anonymní
- 04.09.26
- 10484
Dlouhá léta jsem měla pocit, že kdybych na chvíli přestala fungovat, naše domácnost se rozpadne. Můj muž přitom není neschopný. V práci vede lidi, umí vyřešit spoustu problémů a poradí si i s...
Kolegové se vracejí z homeofficu do kanceláře. Cítím nepříjemnou změnu
- Anonymní
- 04.09.26
- 4915
Ve vzduchu je od minulého školního roku vyhazov zaměstnanců. Nikdo nám před prázdninami sice nic neřekl, ale informace mezi lidmi kolovaly jako horký brambor. Teď jsme všichni zpátky a lidi jsou na...