Kojení(ne)zdar!!!! ll.část

Naše druhé mimi bylo pečlivě plánované, tak, aby se narodilo na jaře. Takže když se mi doma na těhot.testu v srpnu r.2005, ukázaly dvě čárky,bylo jasné, že výsledek našeho snažení se dostavil. Nicméně absolvovala jsem ještě několik návštěv u svého gynekologa, než jsem s konečnou platností vyfasovala těhotenský průkaz.

Těhotenství probíhalo bez problémů, vše bylo naprosto v pořádku. Jako"bonus" jsem ve 24tt absolvovala vyšetření na těhot.cukrovku (opravdu mňamka), které bylo naštěstí negativní.Termín porodu jsem měla vypočítaný na 2.5.2006. Na posledním ultrazvuku jsem si nechala říct pohlaví, prý na 70% holčička. Takže jsme očekávali naši princeznu, jenomže ta si s příchodem na svět hlavinku nelámala a dávala si na čas. Dopadlo to tak, že jsem porodila až 9.5.2006 s tím, že už jsem ráno nastupovala do porodnice kvůli přenášení. Naštěstí se náš andílek umoudřil a já se odpoledne rozrodila sama. Bolesti mi začaly v půl 4 a ve 20.10 na mě vykoukla ta nejkrásnější holčička na světě. A nebyla bych to ani já, kdyby nenastaly menší komplikace! Nešla porodit placenta, takže následoval rozhovor s p.doktorem, který mi oznámil, že mě uspí a pokusí se jí vyndat, a že v případě dalších komplikací mi budou nuceni vzít dělohu. Při těch slovech jsem měla svůj malinkatý uzlíček na břiše,a nedokázala jsem nic jiného než se usmívat. Prožívala jsem tu nejkrásnější poporodní eufórii a nic na světě mi to nedokázalo pokazit!!! Samozřejmě jsem si všechno co se mohlo stát uvědomila až zpětně, ale naštěstí vše dopadlo dobře a má poporodní euforie pokračovala ihned po tom, co jsem se probudila z uspání. Poděkovala jsem panu doktorovi i porodní asistentce a následoval pobyt na šestinedělí. Tam začaly moje pokusy o kojení. S mrňouskem nebyl problém, už i na porodním sále se přisávala ukázkově. Jenomže moje tělo si usmyslelo, že tvorbu mlíčka poněkud pozdrží, takže malá dvakrát dostala jako příkrm UM, protože už měla hlad. Poučena z předešlého porodu a neúspěchu v kojení, jsem zůstavála v klidu s tím, že buď se rozkojím nebo malá zůstane na UM. Nic z toho se nestalo a já pátý den odcházela z porodnice jako kojící maminka.Tentokrát jsem byla odhodlaná kojení nevzdat za žádnou cenu.

Je sice pravda, že první 2 měsíce jsem měla pocit, že nedělám nic jiného než kojím, ale STÁLO TO ZA TO!!!!!!!!!

Děkuju za ty pocity, které ve mě kojení vyvolává!!!

Miluju, když vidím jak se můj ( teď už půlroční ) andílek chce přisát a při tom se mu v pusince třepotá jazýček jako vlaštovičce!!!!
Jak se na mě při kojení upřímně dívá, svýma velkýma modrýma očima, ve kterých mám pocit, že se utopím a s pocitem, že se samou láskou k ní, rozletím na tisíc kousků.

Je to pro mě pocit nepředstavitelného štěstí, když vidím jak se mnou u kojení laškuje a já při tom pozoruju jak se jí zvedá koutek pusinky k úsměvu.
Miluju, když po mě šmátrá ručičkama a snaží se mě chytnou za nos, nebo jak si elegantně sepne ručičky a dá si je pod bradu.
Někde jsem četla, že: " Dát dítěti z prsu znamená projev obrovské intimity, jedná se o vzájemný kontakt kůže a vztah, který se při tom vyvíjí je jedinečný."

Až teď opravdu chápu,plný význam těchto slov!!!!! A jsem strašně moc vděčná, že už to konečně prožívám i já!!!!!!!!!!!