Krásný zážitek
- Porod
- Kateři
- 25.11.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Již je to 10,5 měsíce od porodu císařským řezem, na ten zážitek i přes nějakou tu bolest vzpomínám strašně ráda i s tatínkem našeho kloučka.
Také ráda pročítám nové deníčky, tak jsem se rozhodla napsat o mém porodu, který skončil nakonec císařským řezem. Rodila jsem v Podolí v Praze a nemůžu si stěžovat. Přenášela jsem již 10 dní a stále častější kontroly na monitor už mě celkem otravovaly, jelikož jsem dojížděla s přítelem cca 40 km (ach ty věčné kolony).
Takže jsem byla docela ráda, když se rozhodlo, že nastupuji na vyvolání (konečně ať už něco přijde!). Pro urychlení porodu jsem zkoušela kde co, ale nic samozřejmě nepomohlo. Byla jsem přijata na rizikové, kde jsem si poležela tři dny. Měla jsem bezvadnou spolubydlící, takže čas relativně rychle utíkal a přítel tam se mnou byl jak to šlo. Každý den mi byla zavedena tableta na vyvolání, ale ani třetí pokus se mnou prostě nepohnul.
Už to bylo dlouhé. Zavádění tablet, ani žádné vyšetření mě vůbec nebolelo, jen jsem byla plná očekávání, kdy přijdou konečně kontarkce. Nic. Proto se rozhodlo čtvrtý den nástup na císaře – aaaaaa! Docela jsem se bála, byla jsem oholena, vycévkována (tohle mi bylo nepříjemný, sakra ani ne ten výkon, ale být s tím hodinu a půl mi nebylo příjemný) a klystýr žádný nebyl, jelikož jsem po půlnoci den před výkonem už nic nejedla a nepila (ta žíža!).
Na sále všichni perfektní, byl tam můj přítel, držel mě za ruku, hladil po hlavě a rozesmíval, byl báječnej a jsem moc ráda, že tam byl (všem doporučuji). Zavední epiduralu (umrtvení od pasu dolů) jsem vůbec necítila, prostě nic, a to jsem se té jehly bála!. Pak už jen teplíčko od konečků prstů a čekání. Samotný výkon samozřejmě nebolel, jen jsem cítila, že se ve mě hrabou (zvláštní pocit), a taky mi chvilku bylo na zvracení a při vyndavání miminka pálení na prsou ale fakt hustý:-).
Pak se vykulil náš Matýsek, byl krásnej, buřtíček 4050 g a mně se chtělo řvát radostí:-). Tatínek šel se setřičkou mýt a zahřát miminko, mě zašili a jelo se na pokoj. JIP byla obsazená takže rovnou na šestinedělí. Dostala jsem injekci na bolest a celou noc jsem krásně spala, nic jsem necítila (jestli něco tak chvilkama jakoby slabou menstruaci).
Druhý den jsem hned dopoledne vstala, sice s obtížemi, ale šlo to. Jizva se mi docela hojila, takže žádná velká urputná bolest, kterou jsem čekala, prostě nedorazila. Jen mi to vadilo při kojení, že se člověk zrovna nemůže nahnout jak potřebuje a to i doma po čtyřech dnech, kdy nás pustili. Přeju všem maminkám, pokud budou muset na sekci, aby to měli bez komplikací jako já.
Přečtěte si také
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 899
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 494
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 207
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 395
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 363
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 2667
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 1734
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 1222
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 2481
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 1610
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...