Láska, která je mi vzorem

Ráda bych se s vámi podělila o příběh mé babičky a dědečka. Tato dvojice byla pro mě natolik inspirativní, že z toho, jak žili oni dva, vycházím dnes já. Kéž by jednou o mém manželství takto jednou smýšlely mé děti a vnoučata a kéž bych s manželem prožila dohromady tolik krásných společných let, jako oni dva.

Život je někdy těžký a já se rozhodla zavzpomínat hlavně z toho důvodu, že nás babička na podzim navždy opustila. Byla silnou ženou a já ji za mnoho věcí obdivuji. Jeden z těch důvodů, proč k ní vzhlížím je to, jaký měla krásný vztah s dědečkem.

Psalo se 23. 9. 1956 a své ano si řekla moje babička Libuška s dědečkem Láďou. Jejich láska byla pevná jako skála i přes skutečně nelehké strasti, které jim život kladl pod nohy.

Vzali se, za těžkých podmínek postavili dům, ve kterém dnes žijeme, založili rodinu, ale také ztratili syna tragickou událostí. Ke všemu se stavěli čelem a i když neměli vždy důvod se smát, vždy drželi při sobě a nikdy je nic nerozdělilo. Vzájemně se podporovali a hlavně, jeden k druhému celý život vzhlíželi s úctou a obdivem. Krásně o sobě před všemi mluvili.

Milovala jsem, když nás s bráchou hlídali, v jejich společnosti jsem cítila, co to je teplo domova. Jejich postoj k životu, souhra, podpora, láska a domov a zázemí, který nám vytvořili, jsou mi vzorem v mém životě.

Jejich úžasné manželství vydrželo necelých 50 let. Babička přežila dědu o celých 15 let. Nikdy na něj nezapomněla, vždy nám o něm vyprávěla a ráda vzpomínala. Dodnes vzpomínám na to, jak se babička podivovala nad vysokou mírou rozvodovosti v Čechách. Vždy říkala, že by to s dědou nedopustili a vždy by bojovali za to, aby spolu zůstali.

A babičky rada, jak spolu vydržet? Vzhlížet k tomu druhého vždy s úctou, láskou a respektem, tak jako to uměla právě babi a děda.

Nikdy nezapomenu. :srdce:

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Jahudka82
17139
31.1.19 08:04

Jj, dřív tohle bylo víceméně normální, dneska se lidi rozvádějí pomalu při první krizi…taky doufám, že nebudeme ten případ a vydrží nám to spoustu let…moje babi se starala o dědu léta, byl hodně nemocnej…nemohla nás kvůli tomu ani moc hlídat…a našim to taky už klape pěknou řádku let… :)

  • načítám...
  • Zmínit
Tarinka
10680
31.1.19 08:08
:srdce:
  • načítám...
  • Zmínit
dendishek
1137
31.1.19 12:22

Taky máme v rodině takový případ. Je to opravdová krása a moc je obdivuji. V roce 1963 měli svatbu a jsou spolu doteď (4 děti, 8 vnoučat, 2 pravnučky) :srdce:

Výstřižek.JPG
  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář