Má první láska

Říkala jsem si, že než se pustím do psaní deníčku o těhotenství a porodu, napíši jeden o mé první dětské lásce.... O takové, u které doufáte, že bude navždy...

Každý den vzpomínám…

Každý den jsem chodila na stejné místo, každý den už dva roky. Nově natřená lavička a smrk nad hlavou. Posadila jsem se a čekala. A najednou se jako z hlubin temných vod vynořila postava usměvavého bruneta. Byl to on, osoba, příčina, která mi do tváře vložila neuhasínající smích.

Scházeli jsme se na tomto místě každý den, každý den ve stejnou dobu. Povídali si, smáli se. Vše bylo tak krásné. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco stát. Ale vše se změnilo, jako tenký led na neklidné hladině…

Ten den jsme se měli sejít jako obvykle. Čekám… Vezmu mobil a vytočím jeho číslo. “Volaný účastník je dočasně nedostupný.”

Taková odpověď na mě čekala celý den.

A pak se to stalo. Byla to vteřina, vteřina, která se zapsala svou černou tuží na listinu nejbolestnějších ran.

Nedokázala jsem to pochopit, proč? Vždyť jsem mu toho ještě tolik chtěla říct, tolik toho udělat. A teď už nebudu mít nikdy příležitost.

Řidič který nedával pozor, helma kterou neměl, souhra náhod. A pak už nic. Jeho srdce přestalo bít a s ním i část mého. Jako když dohoří svíčka a zůstane tma. Nekončící bolest, příšerná úzkost, bezmoc. To byl pocit, který ve mě ještě na dlouhá léta zůstal…

Každý den chodím okolo toho místa, letos už je tomu deset let. Lavička už tady dávno není, jediné co tady zůstalo je smrk a mé vzpomínky.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
svycarka
7626
26.3.18 08:32

Uprimne? Takove tema si zaslouzilo vice namahy se psanim.Vim, ze jsem necitliva, ale tohle zni, jak srcderyvny vykrik z Bravicka…promin.

  • načítám...
  • Zmínit
HandulkaK
3355
26.3.18 08:38

@svycarka v pořádku, nic se neděje. Popravdě, jsem rada, že jsem napsala tohle.

  • načítám...
  • Zmínit
svycarka
7626
26.3.18 08:47

@HandulkaK :kytka: Jinak, ver, ze ti rozumin, taky mi auto smetlo motorkare. :(

  • načítám...
  • Zmínit
HandulkaK
3355
26.3.18 08:49

@svycarka tak chapes, jak je i po takové době těžké něco vyjádřit.

Příspěvek upraven 26.03.18 v 08:49

  • načítám...
  • Zmínit
MyDestinka
802
26.3.18 08:50

Dneska je to tři roky, co mi zemřel po nehodě na kole můj nejlepší přítel. Nejbližší člověk, co jsem měla od dětství. Byl mi na maturitním plese, na svatbě, na promoci… Prostě tu celý život byl a pak ne. Doteď je to pro mě strašný šok. Postupem času je to lepší, ale chybí mi pořád, myslím na něj pořád. Druhého takového člověka, co by mi byl blízký tak dlouho nemám. Na druhou stranu mi to hodně dalo. Všechno je tak strašně pomíjivé a člověk řeší nepodstatné věci po většinu času… Ach jo… Hodně sil :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
karjak
429
26.3.18 10:38

Před 11 lety zahynula úplně zbytečně moje nejlepší kamarádka. Dodnes je mi po ní smutno… Po muži, kterého jsi milovala musí být smutek tisíckrát větší! Utěšuji se tím, že mám v nebi anděla strážného. (Bohužel, za těch 11 let je tam těch andělů už víc.) Ten Tvůj na Tebe taky dává pozor! :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Citronkalekninka
1231
26.3.18 10:38

Je mi to lito :-(.

Příspěvek upraven 26.03.18 v 12:23

  • načítám...
  • Zmínit
prcekniky
3441
26.3.18 10:59

@Citronkalekninka Kde se píše něco o motorce? Já tam nic takového nevidím…Mohl to být cyklista. Těch jezdí bez helmy mraky, bohužel..

  • načítám...
  • Zmínit
prcekniky
3441
26.3.18 11:00

@HandulkaK Musí to být hrozné…takhle přijít o milovaného člověka. Věřím, že si tohle člověk nese v sobě po celý život :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Citronkalekninka
1231
26.3.18 11:38

…

Příspěvek upraven 26.03.18 v 12:24

  • načítám...
  • Zmínit
ASAndrea
1226
26.3.18 22:27

Já tě chápu. Nedávno to byly 4 roky, co mi zemřel za volantem můj tehdejší životní i pracovní partner, se kterým jsem bydlela a měla firmu. Každý rok si vzpomenu, ikdyž už jsem jinde (životně i fyzicky), mám nového manžela a děti. Taková ztráta asi zůstane v člověku doživotně. Občas se mi o něm zdá - sny jsou hodně barevné, živé a vždy na konci řekne, že už musí jít. Zajímavé, že mě takto navštěvuje před větší události - před svatbou, narozením druhého syna, stěhováním. Běžně se mi o něm nezdá.

:kytka:
  • načítám...
  • Zmínit
potvurka89
4661
27.3.18 00:07

Toto vše vystihuje,… po přečtení…, víc slov netřeba,… přeju hodně sil i když vzpomínky stále bolí :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář