Pravdivý příběh o Matouškovi
- Prázdná náruč
- korzet
- 17.11.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Psal se rok 2004, mně bylo 28 let a moc jsem toužila po dítěti. V červenci jsem objevila 2 čárky na testu. Byla jsem štěstím bez sebe a přítel taky. Těhotenství probíhalo v pohodě, užívala jsem si ho plnými doušky.
Musela jsem akorát na odběr plodové vody, ale vše dopadlo dobře. Ve 20. týdnu jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka a hned bylo jasné, že to bude Matoušek. Porodní bolesti se ohlásily v 38. týdnu, jelikož jsem byla prvorodička, tak jsme jeli hned. Rodila jsem v táborském Natalitu, a to byla asi ta první chyba. Porod byl rychlý, za tři hodiny od začátku bolestí byl chlapec na světě.
Byla jsem GBS pozitivní, což jsem nevěděla, co to znamená, dneska už vím. Lékaři v Natalisu to vůbec nezaregistrovali, nebo tuto informaci v průkazce ignorovali, zkrátka antibiotika jsem nedostala. Matoušek byl celý modrý, když se narodil od začátku nechtěl pít a jen plakal, dostal silnou žloutenku a musel se svítit.
Po deseti dnech nás propustili domů s flaškou, ale Matoušek nechtě ani umělé mléko, které vypil, tak vyzvracel, špatně dýchal, měnil barvy v obličeji a stále plakal. Denně jsem s ním chodila k jednomu nejmenovanému dětskému lékaři v Třeboni, ale ten ho za celou dobu ani neposlechl a mě posílal na psychiatrii, že jsem labilní.
Když byly Matouškovi 2 měsíce, tak nám celý zešedivěl a špatně dýchal, opět jsem s ním letěla k lékaři, a ten nás konečně posla do nemocnice, bohužel pozdě, za 2 dny se tam za plného vědomí udusil. Verdikt zněl: náhlé kojenecké úmrtí. Mě to přišlo divné, když se udusil za plného vědomí, ale nic jsme nezmohli. Do dneška jsme nedostali ani pitevní zprávu.
Pravdu jsem se dozvěděla až po 2 letech, kdy jsem přešla s dcerkou, která se nám narodila rok poté k jiné a velice ochotné lékařce, protože tomuto lékaři jsem již nevěřila a neměla k němu důvěru. Dcerka měla stálé kašle a on je neřešil a se mnou jednal opět jako s bláznem.
Paní doktorka dcerku vyšetřila, poslala nás na alergologii, kde bylo zjištěno astma, nasazeny léky a dcerky stav se výrazně zlepšil. Jak už jsem psala, paní doktorka si zjišťovala, na co malý zemřel, kvůli podezření na metabolickou vadu. A přišla rána! Po dvou letech jsme se dozvěděli, že malý zemřel na neléčený zápal plic. Já jsem se z toho sesypala a do dneška si nesu následky ve formě úzkostné poruchy na kterou musím brát léky.
Už jsme to nijak neřešili, lékaře nežalovali, stejně by nám to nepomohlo a s největší pravděpodobností bychom to prohráli, jelikož by se páni doktoři navzájem podrželi. Myslíme si, že lékař je si vědom své chyby, která stála život dítěte a musí s tím žít, a to je pro něj ten největší trest.
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 556
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 552
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 274
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 217
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 306
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 3941
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 4273
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 829
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 934
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 777
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...