Moje mala Lucinka

Uz je to celkem dlouha doba co se mi stal moc smutny pribeh, ale pomaha o tom mluvit a ja vim ze ma Lucinka je andilek a hraje si s Vasimi miminky a jsou stastni

BYla jsem ve 32tt. V pondeli jsem citila pohyby normalne, mala me vzdycky kopala jen vecer, malokdy me kopla pres den, v pondeli jsem pohyby citila… V utery uz jsem je necitila nenapadlo me ze by se mohlo neco stat kdyz mi vsechny testy vychazely, ze je mala v naprostem poradku… Bylo mi to divne a dostavala jsem strach, ale i presto jsem na gyndu jela ve stredu rano… Kdyby jsem nebyla blba jela jsem tam hned v utery… Ale mne to proste nenapadlo ze by moje holcicka umrela…

Kdyz jsem prisla na gyndu rekla jsem ze necitim pohyby, doktor mi jeste tak s usmevem rika, ale prosim vas pohyby nemusite citit porad kdyz uz je miminko vetsi… Udelal mi ultrazvuk a takovym silenym tonem se me zeptal jak dlouho pohyby necitim… Znovu jsem mu to zopakovala a on mi rekl je mi lito, ale je pozde… Kdyz vam nekdo rekne ze je pozde tak mu neverite ja na nej zacla kricet at se podiva poradne, ze mi lze, ze byla v poradku a nic ji nebylo… Ja ze sebe nedostala ani kapku slzicky nic… Byla jsem na nej hnusna a rikam at se diva poradne ze vim ze ji nic neni… A on mi rekl bohuzel je mi to velice lito… Hned se mnou zacali sepisovat papiry o prijeti do nemocnice.

Pritel tam byl se mnou a hned mu to museli rict take, ze je proste konec, on tomu take neveril zacal tak moc plakat…Ale i presto se tomu postavil a dokazal byt on ten silny a vytahnul me z nejhorsiho…

Celych 32tt bylo pryc a ja mela v sobe mrtve dite… Doktori mi hned davali kapacky s antibiotiky, aby jsem nemela otravu krve… Prijali me bylo 11 hodin a v 13 hodin mi zacli vyvolavat porod…

Pritel i moje mama tam celou dobu byli se mnou…Ja jsem chtela umrit proste jsem nechtela byt dal kdyz moje mala byla pryc… Moje myslenky byly ja sem ji neco udelala ja jsem ji zabila je to moje vina ja jsem uplne na h…, kdyz nedokazu donosit i zdrave dite…

Nemela jsem proste silu.-..Ja chtela umrit! Lezela jsem na normalnim pokoji na oddeleni gynekologie, nemohli me dat na porodni sal protoze se tam rodily 2 krasne zdrave dvojcatka… Ja musela rodit na pokoji kde semnou lezela i jedna mlada holka, ktera to take tezce nesla…Porod mi vyvolavali az do ctvrtka… Ve ctvrtek rano porad nic…Cipek se mi nezkracoval… Uz meli nahnano… Museli me hakama otevrit a tu tabletu mi narvat co nejhloubeji protoze mi vyjizdela porad ven… Asi po 15 minutach kdy me silene trapili mi sli pichat plodovou vodu…

Napichli mi ji za chvili mi prisli dat epidural a ze pry jeste tak 2-3- hodiny… Pichli mi ho a ja jsem porad ty bolesti citila… Byly cim dal horsi a ja sem vedela ze mala uz se mnou dal nebude, ze mi ji uz vezmou a nikdy mi ji nevrati… Mela jsem tak moc velky strach… Az to najednou prislo. Silena bolest a ja na pokoji zacla kricet, ze to nevydrzim sestra ze jeste dalsi 3 cm… Ja uz nemohla ja sem nemela silu behem minuty jsem se nadechla a zakricela sem ze to uz se neda vydrzet a ja mela hlavicku mezi nohama. Rychle me prevazeli na potratovy sal… Behem 3minut jsem malou porodila… Byla tak moc krasna… Tak moc a ja jsem byla na dne… Museli mi udelat i vyskrab aby si byly jisti ze ve me nic nezustalo… Kdyz s ena ni podivali neverili tomu, proste male nic nebylo… Zadna omotana snura, zadny uzel ani infarkt placenty proste nic… Ona byla uplne zdrava… Rekli mi jen ze se to stalo pred 2 dny a ovlivnit sem to nemohla… I pitva nic neukazal proste mi jen rekli ze pricina je nejasna ze byla tak naprosto dokonale vyvinuta ze nevi co se stalo…Ja jsem uplne na dne…

Stalo se mi to 25.2.2010 mala se narodila ve 12.10.hodin Ja nevim jak to mam rict, jak se citim…Ale muze to pochopit opravdu jen ten kdo si timhle prosel take… Ten vi ze zadna slova mu jeho dite nevrati, proste je pryc a vy s tim nic nenadelate… Nechcete byt… Tak moc zavidite druhym maminkam co maji male deti, tak moc si prejete mit ho taky…

PREDSTAVUJETE SI JAKE BY TO BYLO KDYBY TU BYLO TO VASE, JAK BY SE TVARILO JAK BY SE SMALO JAKA BY ASI MOHLA BYT?

Ale proste vase je pryc a nikdo uz ho nemuze vratit… Cekala jsem utechu od doktoru kdyz mi reknou co se ji stalo. Ale nerekli a ja nevim… Pry syndrom nahleho umrti… ze pry… Oni sami to nevi…

Muzu rict jen tolik, ze tohhle by jsem neprala ani svemu nejvetsimu nepriteli! Nikomu! Nakopala by jsem lidi, co maji krasne deti a nestaraji se o ne! Ja pro ne nemam pochopeni! Nemam pochopeni snad pro nic a nikoho… Jen pro ty, co vi jak mo to boli kdyz si miminko preji, tak si ho vymodli a ono jim umre…

A jeste chci rict ze zadna maminka nemuze za to, ze jeji miminko umrelo… Tohle je vec ktera se neda ovlivnit… Proste tohle je vec ktera je dana! A nikdo vas nemuze obvinovat z neceho co ste vy sama nemohla udelat! Holky kterym se to stalo jste pro me nejsilnejsi osobnosti ktere muzou vubec byt! Ja jen potrebuju cas aby jsem si to sama srovnala a mohla zit dal…

Jen chci rict ze ikdyz mi to malou uplne nevrati nejlepsim lekem je udelat si nove miminko a tohle nechat nekde hluboko v sobe spat…

Miluju te princezno moje, v mem srdicku budes naporad!!!

Ikdyz mam znovu pocit, ze ma mala princezna je znovu se mnou. Podarilo se nam otehotnet. Jsem v 7tydnu a 6dni. Zatim vse vypada dobre, ale nechci se tesit, proste se uz bojim, i kdyz neni velka pravdepodobnost, ze by se to mohlo stat znovu. Jsem stastna ze cekam male, ale Lucinka je porad na prvnim miste…

MILUJU TE KOCICKO MOJE, TVA MAMINKA NA TEBE NIKDY NEZAPOMENEm JSI ANDILEK V NEBICKU CO DAVA POZOR NA DALSI MIMINKA…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Lacenka
18651
23.6.10 22:19

nevím jak to bolí? Nebo vím?
Jedno vím jistě nejhorší co se může člověku stát je přežít své vlastní dítě :srdce: Drž se já už mám tu druhou šanci zdárně za sebou, doma voňavoučký uzlíček štěstí tak ti přeji ať ti těhotenství uteče jak sen a tentokrát dostaneš za porod i odměnu…
Jendo ti ale poradím, je to sice „komerční“ tah, ale pořiď si tohle , pomůže ti to přežít konec těhotenství :hug:
drž se a nezlob se na mě že jsem tak troufalá a vůbec si dovoluji ti sem psát :oops: :oops: (většinou to nedělám ale srabsky vypnu podpis :oops: )

Příspěvek upraven 23.06.10 v 22:20

  • načítám...
  • Zmínit
VERCATOMIK
1672
24.6.10 07:21

Moc smutnej příběh.Do nového těhu Ti přeju moc a moc sil a co nejmíň nervů. Tentokrát vše dopadne určitě dobře (zaťukávám) :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Tarabaska30
474
24.6.10 07:30

Nedovedu si predstavit Tvoji situaci musíš být opravdu statečná zenská me by to asi položilo ale mozna ne přeji Ti uspesne tehotenstvi a narození zdravého miminka

  • načítám...
  • Zmínit
Smaikii89
759
24.6.10 09:08

Je mi to mocinky líto…nedákážu si to ani raději představit.Přes slzy v očích nemohu ani psát.
Ještě jednou je mi líto

  • načítám...
  • Zmínit
kacabus
6895
24.6.10 09:32

Ahoj.jsi moc statečná.už jen to že jsi těhotná je skvělý.moc ti to přeji.hodně sil,štěstí a pozitivní nálady.

  • načítám...
  • Zmínit
Gozra
2730
24.6.10 10:56

Napsáno bylo už hodně, ale dlouho jsem nečetla takhle naplno napsaný deníček :cry: , který je plný bolesti. :cry:
Moc, moc držím palečky, abys na konci držela krásné a zdravé miminko ve své náruči. :srdce: V tomto dalším těhotenství se moc drž, ať ten strach provázený celým těhotenstvím není pořád tak velký. A taky, ať překonáš ten kritický 32. týden. :srdce: Ať vám Lucinka toho dalšího prťouska z nebíčka pohlídá. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Macci40
672
24.6.10 11:31

Strašný příběh :cry: , máš můj obdiv, nedokážu si vůbec představit, jak se člověk může vypořádat s tak velkou ztrátou.Do nového těhu přeju tobě i miminku strašně moc síly a věř, že to dobře dopadne.Mějte se krásně a drž se

  • načítám...
  • Zmínit
světýlko002
2
24.6.10 11:45

pro mou berušku

Luci,ty víš co jsem ti vždycky přála(hodnýho chlapa,zdraví,štestí a konečně to vytoužený miminko)
Vím,že kolikrát sme se pohadali,tak jsi pro mě nikdy nepřestala byt nejlepší kamaradkou.
To co se ti stalo,jsem nesla hodně těžce a taky jsem si myslela,že jsem tě navždy ztratila,ale pak sme si o tom začli povídat,byla sje neskutečně radam,že jsi mi řekla co se snaší malou kamaradkou Lucinkou stalo.
Pořad jsem nad tím musela přemýšlet a víš přeci,že jsem tě několikrát uháněla at Lucince pořídíte sourozence,aby měla koho chranit a ne se furt dívat na ubrečenou maminku.Bylo mi to tak strašně lito,že jsem ti chcela nějak pomoct,ale nevěděla jsem jak.
Jsem moc rada,že jsi zase těhulka a že budeš konečně štastná.Lucinka kouka z nebíčka!!!Nikdy na to nezapomen,beztak si tam všeci andílci vykladaji jak mají skvělé a statečné maminky.Tak at aji tvoje Lucinka muže říct,,JÁ MÁM TU NEJBÁJEČNĚJŠÍ MAMINKU POD SLUNÍČKEM!!" :srdce: Vím,že je to těžké…Ty jsi silná holka a s Lucinkou se zase sejdeš..Veř tomu…
Hodně síly,bezstarostné těhulkovaní a hodně štěstíčka přeje Tvoje kamaradka :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Kaccule21
24.6.10 12:13

To je moc smutný příběh, já jsem ve 29.tt a vůbec si neumím představit,že by mi stalo něco podobného…doteď jsem na sebe nebyla zrovna opatrná, ještě nedávno jsem v kolečku převážela dlažební kostky, rýčem ryla zahrádku, jezdila 80km dlouhé vyjížďky na kole…prostě jsem se k sobě a tudíž i k malému nechovala zrovna nejšetrněji…i když mě na to všichni upozorňovali a upozorňují…nevěřila jsem, že by se malému mohlo v bříšku něco stát. Po přečtení Tvého příběhu už budu určitě opatrnější, dostala jsem veliký strach a Ty jsi skutečně velmi statečná, jak jsi to všechno zvládla. Moc Ti držím palečky v dalším těhu a věřím, že nic podobného se Ti už nestane, tak se nenervuj a užívej si toho malého zázraku v bříšku. Moc a moc držím pěstičky!!!! :srdce:

  • Upravit
venoušek
1609
24.6.10 21:10

Ahoj :cry: :cry:
vím jaké to je, nevědět PROČ se to stalo. Neznat žádnou příčinu. Stalo se mi to samé s Venouškem.
Malá Ti sešle miminko z nebe, nám seslal Venoušek taky svého sourozence.
Naše děti si v nebi hrají společně ,ale musíme jít dál a žít dál. Žít pro jejich sourozence.
Bojujme s osudem a vyhrajem. :srdce:
Přeji Ti moc sil.

  • načítám...
  • Zmínit
Klára81
25.6.10 13:47

Hodne stesti

Nic takového jsem nezazila, ale u tvého příběhu tu sedím a brečím… vůbec nevím jak bych něco takového zvládla.. přeju ti hodně štěstí a hlavně zdraví pro tebe i tvé miminko, které nosíš!!!!! A držíme palečky!

  • Upravit
Lumpi1
2844
25.6.10 14:45

Držím pěstičky, aby tohle nové miminko alespoň trošičku utišilo tu strašnou bolest. Nevím jaké to je, přišla jsem o bratra a viděla jsem co to udělalo s mýmy rodiči, bylo mu 9 let…

  • načítám...
  • Zmínit
Melounek
4216
25.6.10 21:48

Na toto se nedá ani nic napsat jen to že jsi fakt moc statečná a silná ženská moc držím pěsti ať to tentokrát dopadne tak jak má. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
lisa3
1017
26.6.10 22:15

Znám tvé pocity tvůj příběh je jak přes kopírák ten můj.
Taky holčička 35tt. Je mi zase smutno že si čtu jak hrozně často se to stává. Držím palečky s dalším miminkem. Kdyby sis chtěla popovídat tak mě a spoustu maminek ze stejným osudem najdeš v Prázdné náruči. Drž se. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Aspi
859
28.6.10 08:40

je to tak smutne kolik takovych pribehu je na svete.my prisli o holcicku 28.2.2010 dnes to jsou 4 mesice.vim ze musim jit dal, protoze mam 4leteho syna, ale cely zivot se zmenil, nikdy uz to nebude tak jako driv,clovek nikdy nezapomene.
ale je vas spousta co ste dukazem toho,ze jednou zase bude o trosku lip a budete(budeme) drzet krasna zdrava miminka.
preji moc moc sil a hlavne at je vse v poradku

  • načítám...
  • Zmínit
zitorka
2199
28.6.10 20:19

Moc dobře chápu…já jsem porodila stejným způsobem 17.9. svýho vytouženýho chlapečka…taky ve 32.týdnu…
tohle s námi půjde celým životem, bude si nás to vyhledávat, když to budeme nejmíň čekat…je to devět měsíců a bolí to…pořád a pořád bude…jen ta bolest a díra na srdíčku mi připomínají, že tu byl, byl můj a já ho milovala…jen to další těhotenství u mě ještě neproběhlo :-(

ať ti všechno dobře dopadne…mysli na tohohle mimíska a žij pro něj…vím, že je to někdy moc těžký a člověk by chtěl být tomu všemu uchráněn, ale más pro co pokračovat… :srdce:

Příspěvek upraven 28.06.10 v 20:19

  • načítám...
  • Zmínit
natašimi
1159
30.6.10 10:32

vím jak se cítíš, protože tohle ví opravdu jen ten kdo tohle zažil…já přišla o svého chlapečka 18.4.2010 ve 34tt, předčasné odloučení placenty :-( nedokážu se s tím vyrovnat, je mi pořád hrozně smutno a cítím se strašně prázdná…je ve mě obrovská bolest, která nikdy nezmizí, pořád tady bude někdo kdo mi bude strašně moc scházet a jeho místo nikdo nenahradí, i když bude další miminko tak to místečko v mém srdíčku bude navždycky prázdné......

Držím ti pěstičky aby tvé další těhotenství dopadlo dobře, přece jen máš další smysl života.....

  • načítám...
  • Zmínit
mysicka-mys
8
3.7.10 12:03

Chci Vam vsem podekovat, co jste mi k memu clanku napsaly komentar. Jste moc hodne .. Nevim co vic by jsem k tomu mela napsat, nedokázu to bohuzel vyjadrit, ale dodavate mi silu.
Uz jsem byla na prohlidce u doktora a srdicko nam bije, kazdy den si rikam,ze vse dopadne dobre, ze se nic nestane, prooze Lucinka na nas dava pozor :)
Preji Vsem maminkam hodne sil a hlavne zdravicka…

  • načítám...
  • Zmínit
DanMaj
8413
17.7.10 21:08

Mě došly slova :-( Nedovedu si představit, co prožíváte. Moc smutné. Přeji alespoň, aby Vás už nic špatného nepotkalo.

  • načítám...
  • Zmínit
JuliettaC
17
27.7.10 20:53

moc moc na tebe a nového mimíska myslím a držím palce! Jsi moc statečná a budeš ta nejlepší maminka na světě! Lucinka by určitě byla báječná, ale teď ti z nebíčka posílá hromadu lásky pro toho nového tvorečka. Drž se a opatruj se!!!! Jsme s tebou!

  • načítám...
  • Zmínit
ševelka
2272
6.8.10 21:08

Bohužel taky vím jak se ted cítíš…mi přišli o holčičku ve 40tt- 16.11.2009 bude to ted 9 měsícu a pořád to strašně bolí,taky neznáme příčinu,malá byla naprosto zdravá…taky si moc přejeme další miminko i když nám bude pořád jedno chybět…myslím na tebe …

  • načítám...
  • Zmínit
Halibar
6590
19.12.14 19:50

:( ma babicka prisla o dvojcatka ve 35tt a vypravela mi to. Kdyby o ne neprisla, nebyla bych na svete ja, protoze by po dvojcatech nemela mamku. Tim nechci nic rict samozrejme. Jen si pamatuju, jak mi to vypravela a plakala. Hrozne. Preji moc zdaru.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář