Můj další den

Vzbudil jsem se v kočáru a když jsem vzhlédnul nahoru, koukalo na mě plno cizích lidí. „Já se bojííím“, křičel jsem. Uklidnil jsem se až u maminky. Tyhle lidi neznám, říkal jsem si. Co jsou zač? Tatínek si s nimi vyprávěl o starých časech, smáli se a tak, maminka víceméně jen přihlížela. AHA! Tak on se taťka jen chlubil, že mě má. Jsem šťastný, že je na mě pyšný a dělám mu radost. Taky říkali, že vypadám jako on. Jen mě mrzí, že nevypadám jako maminka, ale to bych ani nemohl, vždyť jsem kluk! Jeli jsme na procházku lesem, trochu to houpalo víc, než u nás ve městě. „Mě se to líííbíííí“, křičel jsem, ale asi si to vyložili špatně, protože mi dávali jíst. To nevadí, mlíčko si dám vždycky rád.

Když se rodičové konečně vypovídali a uznali, že jsem dostatečně „vyvenčen“, tak mě zase skládali do sedačky. Konečně jedeme domů, řekl jsem si. Zase jsem usnul v autě. Probudil jsem se, až jsem byl už dávno venku z auta. Ale co to? Nejsme doma. Další lidi. Co to je? Proč mě rodiče nemůžou nikdy předem varovat, kam jedeme? Tyhle lidi znám. To je teta, babička, děda, strejda, prababička a sestřenice s bratránkem. Všichni by si mě nejradši pochovali, jsem slaďouš. Tentokrát jsem měl docela hlad, řekl jsem si, že se ozvu. Taky jsem se asi pokadil. Nevadí, mamka to napraví. Pak si mě budou určitě všichni přehazovat, půjdu z náruče do náruče. Chvilku mi to nevadilo, ale pak už jsem z toho byl podrážďený a zase všichni tlachali a já chtěl domů!

Řekl jsem si, že tentokrát to tak lehké mít nebudou a spát v autě nebudu, jeli jsme jen chvilku, ale zase ne domů! Od prababičky jsme se přesunuli k babičce, ale já už jsem z toho byl unavený, dalo by se říct vyčerpaný. Když mi mamka večer dávala papat, tak jsem se poblil. To je z toho cestování. Tak mě okoupali. Na tuhle vaničku nejsem zvyklý. Voda byla příjemná, ale nemám ji rád! Pak mě uložili do jiné postýlky než doma. „Tady spát nechcííí“ Byl to nějaký košík na kolečkách. Bohužel jsem tam spát musel a uspali mě brzo. Byl jsem z celého dne znavený.

Hned druhý den ráno jsem se hlasitě dožadoval odpovědi na otázku, kdy že to už pojedeme domů. Už jsem dost velký na to, abych věděl, že taťka musí další den do práce. Konečně mi řekli, že teď se jede za prababičkou. Aspoň mě na to připravili. Pak prý jedeme domů. Na cestě domů nás jelo více. Já, mamka, taťka a babička s dědou. Usnul jsem v autě a probudil se doma. Konečně! Byl jsem tak unaven po náročném víkendu, že jsem ani nekladl odpor při koupání, přebalování, a po krmení jsem usnul hned. Však já to mamce vynahradím hned další den.

Zase Vám všem napíšu. Papa Domík