Můj druhý porod

Vzali jsme kabelu a vyrazili. Na příjmu mně nadali, že plodovou vodu dělají jen do 8:00 a já jsem přišla v 10:00. K jejich úžasu mi zjistili vysoký tlak, v moči bílkovinu a už jsem šla na příjem. Plodovou vodu udělali hned a bez řečí s výsledkem čirá. Na příjmu vyřízení papírů a oholení. Stahy žádné a po vyšetření: porodní cesty nejsou nachystané. Zavedli tabletu na uzrání a čekalo se.
Večer po sedmé za mnou přišel doktor se domluvit co se mnou. Porodní cesty nejsou zralé a vyvolání by bylo kruté. Že by bylo lepší počkat do rána. Ráno v úterý stahy žádný, v 7:00 mi dali další tabletu. V 9:00 mi praskla voda a šlo do tuhého, stahy šli po pěti i dvou minutách. Střídala jsem balón a sprchu a prodýchávala si to. Když jsem byla ve sprše tak to přišlo, dobelhala se zpátky, zavolala sestru a už to šlo. Rovnou jsem si lehla a už byla vidět hlavička. Během chvilky asi tři stahy trochu tlačení a náš syn 47cm a 2350g byl na světě, bylo 11:55 a bez nástřihu. Celkem tři hodiny a já jsem byla ráda, že to mám za sebou a že to šlo tak rychle a dobře. Jenže to neskončilo.
Nemohla jsem porodit placentu a čekalo se. Doktoři zkoušeli rukou pomoct, ale nešlo to, protože byla přirostlá. Bylo to dost nepříjemné a bolestivé. Když v 12:40 se konečně rozhodli, že to budou muset vyndat v narkóze, byla jsem ráda. Když jsem se probrala z narkózy a chtěla jít na záchod, tak jsem se jim tam zhroutila a úplně ztratila vědomí. Mého drobečka jsem viděla až večer, když mi ho přinesli na kojení. Byla jsem v sedmém nebi.
I když vše nešlo nejlíp, stejně to byl nejkrásnější zážitek mého života a stálo to všechno za ten pohled na toho mého drobečka.
Chtěla bych poděkovat všem v třebíčské porodnici co se na mém porodu podíleli, ale nejvíc Dr. Janíčkovi, který mi dodával optimismus, že ta placenta stejně musí ven a ještě si z toho dělal legraci. A všem těhotným vzkazuji těšte se na ten svůj den, bude stát za to.