Můj porod
- Porod
- Saraa
- 14.04.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Do Ústecké nemocnice jsem začala docházet po té co u mě lékaři zjistily ve 20. týdnu těhotenství srdeční aritmii. Jsem z České Lípy, kde jsem také navštěvovala rizikovou poradnu. Následně na to mi bylo zděleno, že MUSÍM rodit v Ústí. No co řekla jsem si rodilo tu mnoho jiných maminek tak proč né já? Přišel termín porodu (9.11.2005) a také dohodnutý den nástupu (8.11.2005) do Ústecké nemocnice.
V rizikové poradně mě paní doktorka prohlédla a zdělila mi, že to na porod nevypadá ještě nejméně 10dnů. A poslala mě i s dokumentaci na rizikové oddělení. Zde mě přijaly a víc nic se zatím nedělo. Původně jsem chtěla mít mého muže u porodu a rodit u nás v České Lípě. Také jsem chtěla darovat pupečníkovou krev, ale nevěděla jsem, kdy náš špunt bude chtít spatřit světlo světa a tak jsme se s mužem dohodly, že k porodu nepůjde, že by to stejně asi nestihl. A až se mimi narodí, tak mu zavolám. A s tím také odjel domů.
8.11.2005 po večerní vizitě mi byla podána tableta na vyvolání porodu s tím, že se to buď rozjede nebo ne. Kolem půlnoci jsem začala pociťovat menší bolesti a začala se o to víc těšit na mimi. Ráno 9.11.2005 v 6 hodin přišla sestra a já jí nahlásila, že pociťuji bolesti. Sestra přivezla přístroj na natáčení ozvů srdce miminka a kontrakcí. Začaly mi naskakovat tzv. pěkné kopečky. Po vizitě mě prohlédly a byla zavedená další tableta s tím, že se to určitě rozjede a ať nic nejím. Dále to pokračovalo tak, že kolem 10 hodiny mi zavedly další tabletu + prohlídku jak na tom jsem a to už jsem měla opravdu silné bolesti. Další tableta následovala místo oběda ve 12 hodin. Střídavě jsem chodila do sprchy a procházela se a prováděly mi natáčení kontrakcí. Do toho přišla sestra INKA (která měla náš pokoj asi na starost) a řekla mi ať se zbalím, že půjdu na porodnici. V tu ránu jse pěla ody a byla šťastná jako blecha, že bude brzo po všem. Óóóó jak šíleně jsem se mylila!!!
V bolestech (velmi silných bolestech) jsem si došla pro klíče od skříňky na sesternu a šla jsem se zbalit (žádná pomoc od sester se nekonala), když už jsem byla konečně zbalená, tak přisla sestra INKA a prohlásila: NIKAM NEJDETE, NA PORODNICI MAJI PLNO. A odešla. Mě se chtělo brečet! Asi za půl hodiny jsem šla na sesternu poprosit o čípek na stolici, ale sestra mi řekla, že by mi byl na nic. Cítila jsem, že potřebuji na WC, ale nešlo to a na víc jsem se bála tlačit. Sestra mi řekla, že za chvilku příjde a píchne mi injekci, po které mi snad přejdou bolesti a nebo se mi rozjedou ještě víc. Prý injekce PRAVDY. Přišla něco po 14 hodině. Je pravda, že bolesti ustaly, že nebyly tak časté, ale za to přišla vždy jedna a to řádná! S paní (Janou) co jsem byla na pokoji, jsme na tom byly velice podobně a jelikož, nám bylo velice horko od dýchání tak jsme si otevřely okno. Pak přišla doba návštěv v 15 hodin. To už jsem psala mému muži sms, že dnes určitě porodim. Janě přišel muž na návštěvu a když odcházel v 16 hodin tak jsem ho poprosila jestli by byl tak hodný a řekl na sesterně, že mi právě odešla plodová voda.
A pak už to šlo velice rychle. Najednou tam byly 2 sestry a ta jedna odešla pro doktora. Se mnou bohužel zůstala INKA. Řikala jsem jí, že už budu rodit, ale ona to nějak nebrala na zřetel! Mermomocí mi nutila natáčení kontrakcí a mimi. Přišla kontrakce a já cítila, že musím tlačit a sestra mi to zakázala, ale nešlo to!!! Následovala další kontrakce a znova ZÁKAZ!!! Opravdu to našlo jinak a já cítila, že moje mimi mám mezi nohama. Sestra INKA se na mě jenom podívala a řekla mi: TAK SI TO ODROĎTE SAMA!!! Mě nezbývalo nic jiného než trochu zatlačit a mimi bylo venku. Podotýkám, že sestra jen civěla a vůbec mi nepomohla a malého nijak nechytla takže rovnou ze mě vypadl na lůžko do plodové vody, kde jsem také porodila!!! Najednou přiběhl doktor se sestrou a pak to byl ráz na ráz. Málého jsem ani neviděla, protože byl podchlazený od otevřeného okna a tak ho ihned odnesly na porodnici do inkubátoru. Já jsem musela z lůžka přejít na vozík a převezly mě taky na porodnici, abych tam ještě porodila placentu a provedly mi celkovou kontrolu. Tam mi také píchly nějakou injekci a sestra prohodila TU DOSTÁVÁTE KVULI INCE. Ještě po porodu a celkové kontrole jsem nevěděla, kolik můj maličký váží a měří a jak to s ním je. Sestřička na porodnici mi řekla, že maličký se musí nejdřív prohřát, protože byl podchlazený. Když jsem malého poprvé viděla jak hajá v inkubátoru chtělo se mi brečet. Podotýkám, že toto byl můj třetí porod. Předchozí porody jsem prodělala v roce 1996 v Litoměřicích a v roce 1999 v České Lípě, kde se nic podobného nekonalo.
Musím říct, že další miminko už neplánujeme, ale kdyby toto bylo moje první tak do dalšího těhotenství bych už ani náhodou nešla. A do Ústí ani náhodou!!! Je veliká škoda, že jedna sestra INKA může kázit jméno celému oddělení a vlastně celé nemocnici. Zato oddělení šestinedělí musímpochválit!!! S jakým přístupem a láskou, zde pracují jsem byla mile překvapená. Sestřičky pomohou, poradí a zodpoví všetečné otázky. Díky těmto sestrám dodnes plně kojím a můj drobeček (9kg) se má čile k světu
Přečtěte si také
Jsem organizovaná, ale iritují mě ženy, co přesypávají mouku do krabiček
- Anonymní
- 23.09.26
- 4467
Občas mám pocit, že bych potřebovala mít život víc pod kontrolou. Pak otevřu sociální sítě a vidím kuchyň, kde má někdo přesypanou mouku do nádoby s popiskem FLOUR, a okamžitě chuť organizovat svůj...
Odmítla jsem opilého šéfa. Od té doby mám v práci peklo a přemýšlím o výpovědi
- Anonymní
- 23.09.26
- 1041
Pracuji v jedné marketingové agentuře. Jsem tu už pár let a vždycky to bylo fajn. Můj šéf je sice trochu zvláštní člověk, ale vždycky jsem s ním tak nějak vycházela. A pak jsme jeli na...
Myslela jsem, že manžel chodí jen s kamarády na pivo. Pak jsem zjistila pravdu
- Anonymní
- 23.09.26
- 1504
Manžel mi roky říkal, že když jde večer ven, sedí s kamarády v hospodě. Nikdy jsem to neřešila. Máme děti, práci, hypotéku a každý občas potřebuje vypadnout z domu.
Měli jsme se nastěhovat k sobě. Po jeho návrhu uvažuji spíše o rozchodu
- Anonymní
- 23.09.26
- 4873
S přítelem jsme spolu dva roky a náš vztah fungoval do teď skvěle. Když přišla řeč na společné bydlení, přišlo mi to jako přirozený posun. Dohodli jsme se, že se přítel nastěhuje ke mně i se svým...
Zjistila jsem, že moje děti mají úplně jinou představu o tom, co je drahé
- Anonymní
- 23.09.26
- 878
Věta „Mami, kup mi to, stojí to jen dvě stovky“ mi nedávno doslova vyrazila dech. Vlastně jsem si do té doby ani moc neuvědomovala, že moje děti žijí v naprosté nevědomosti. Tak nějak jsem myslela,...
„S tou ženskou si jenom kazí život.“ Tchyně mě pomlouvá, ale neví, že to vím
- Anonymní
- 22.09.26
- 3424
„S tou ženskou si jenom kazí život. Kdyby byl sám, mohl mít dávno děti.“ Ta věta mě zastihla ve chvíli, kdy jsem stála v naší kuchyni a skládala nádobí do myčky. Přes zeď jsem slyšela hlas...
Kolegyně přes léto příšerně přibrala. Mám se jí na to zeptat, nebo to ignorovat?
- Anonymní
- 22.09.26
- 6141
Dnes už je povědomí o důvodech nabytí větší hmotnosti daleko rozšířenější než dřív. Když se kolegyně po dvou měsících vrátila do práce s deseti kily navíc, zbystřila jsem.
Kamarádka mi přivezla dárek, který nepotřebuji. Bylo mi hloupé to odmítnout
- Anonymní
- 22.09.26
- 1711
S kamarádkou se známe snad patnáct let, takže už se známe dost dobře. Když mi před časem říkala, že doma vyklízí kuchyň a má nějaké věci navíc, vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem jí,...
Ve školce je dcera andílek. Doma kvůli maličkostem křičí a kope nohama
- Anonymní
- 22.09.26
- 1258
Učitelky popisují naši pětiletou dceru jako klidnou a poslušnou holčičku. Jenže chvíli po návratu domů přichází pláč, křik a někdy i kopání. Dlouho jsem si myslela, že dělám něco špatně. Pak mi...
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 1302
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...