Můj porod
- Porod
- Saraa
- 14.04.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Do Ústecké nemocnice jsem začala docházet po té co u mě lékaři zjistily ve 20. týdnu těhotenství srdeční aritmii. Jsem z České Lípy, kde jsem také navštěvovala rizikovou poradnu. Následně na to mi bylo zděleno, že MUSÍM rodit v Ústí. No co řekla jsem si rodilo tu mnoho jiných maminek tak proč né já? Přišel termín porodu (9.11.2005) a také dohodnutý den nástupu (8.11.2005) do Ústecké nemocnice.
V rizikové poradně mě paní doktorka prohlédla a zdělila mi, že to na porod nevypadá ještě nejméně 10dnů. A poslala mě i s dokumentaci na rizikové oddělení. Zde mě přijaly a víc nic se zatím nedělo. Původně jsem chtěla mít mého muže u porodu a rodit u nás v České Lípě. Také jsem chtěla darovat pupečníkovou krev, ale nevěděla jsem, kdy náš špunt bude chtít spatřit světlo světa a tak jsme se s mužem dohodly, že k porodu nepůjde, že by to stejně asi nestihl. A až se mimi narodí, tak mu zavolám. A s tím také odjel domů.
8.11.2005 po večerní vizitě mi byla podána tableta na vyvolání porodu s tím, že se to buď rozjede nebo ne. Kolem půlnoci jsem začala pociťovat menší bolesti a začala se o to víc těšit na mimi. Ráno 9.11.2005 v 6 hodin přišla sestra a já jí nahlásila, že pociťuji bolesti. Sestra přivezla přístroj na natáčení ozvů srdce miminka a kontrakcí. Začaly mi naskakovat tzv. pěkné kopečky. Po vizitě mě prohlédly a byla zavedená další tableta s tím, že se to určitě rozjede a ať nic nejím. Dále to pokračovalo tak, že kolem 10 hodiny mi zavedly další tabletu + prohlídku jak na tom jsem a to už jsem měla opravdu silné bolesti. Další tableta následovala místo oběda ve 12 hodin. Střídavě jsem chodila do sprchy a procházela se a prováděly mi natáčení kontrakcí. Do toho přišla sestra INKA (která měla náš pokoj asi na starost) a řekla mi ať se zbalím, že půjdu na porodnici. V tu ránu jse pěla ody a byla šťastná jako blecha, že bude brzo po všem. Óóóó jak šíleně jsem se mylila!!!
V bolestech (velmi silných bolestech) jsem si došla pro klíče od skříňky na sesternu a šla jsem se zbalit (žádná pomoc od sester se nekonala), když už jsem byla konečně zbalená, tak přisla sestra INKA a prohlásila: NIKAM NEJDETE, NA PORODNICI MAJI PLNO. A odešla. Mě se chtělo brečet! Asi za půl hodiny jsem šla na sesternu poprosit o čípek na stolici, ale sestra mi řekla, že by mi byl na nic. Cítila jsem, že potřebuji na WC, ale nešlo to a na víc jsem se bála tlačit. Sestra mi řekla, že za chvilku příjde a píchne mi injekci, po které mi snad přejdou bolesti a nebo se mi rozjedou ještě víc. Prý injekce PRAVDY. Přišla něco po 14 hodině. Je pravda, že bolesti ustaly, že nebyly tak časté, ale za to přišla vždy jedna a to řádná! S paní (Janou) co jsem byla na pokoji, jsme na tom byly velice podobně a jelikož, nám bylo velice horko od dýchání tak jsme si otevřely okno. Pak přišla doba návštěv v 15 hodin. To už jsem psala mému muži sms, že dnes určitě porodim. Janě přišel muž na návštěvu a když odcházel v 16 hodin tak jsem ho poprosila jestli by byl tak hodný a řekl na sesterně, že mi právě odešla plodová voda.
A pak už to šlo velice rychle. Najednou tam byly 2 sestry a ta jedna odešla pro doktora. Se mnou bohužel zůstala INKA. Řikala jsem jí, že už budu rodit, ale ona to nějak nebrala na zřetel! Mermomocí mi nutila natáčení kontrakcí a mimi. Přišla kontrakce a já cítila, že musím tlačit a sestra mi to zakázala, ale nešlo to!!! Následovala další kontrakce a znova ZÁKAZ!!! Opravdu to našlo jinak a já cítila, že moje mimi mám mezi nohama. Sestra INKA se na mě jenom podívala a řekla mi: TAK SI TO ODROĎTE SAMA!!! Mě nezbývalo nic jiného než trochu zatlačit a mimi bylo venku. Podotýkám, že sestra jen civěla a vůbec mi nepomohla a malého nijak nechytla takže rovnou ze mě vypadl na lůžko do plodové vody, kde jsem také porodila!!! Najednou přiběhl doktor se sestrou a pak to byl ráz na ráz. Málého jsem ani neviděla, protože byl podchlazený od otevřeného okna a tak ho ihned odnesly na porodnici do inkubátoru. Já jsem musela z lůžka přejít na vozík a převezly mě taky na porodnici, abych tam ještě porodila placentu a provedly mi celkovou kontrolu. Tam mi také píchly nějakou injekci a sestra prohodila TU DOSTÁVÁTE KVULI INCE. Ještě po porodu a celkové kontrole jsem nevěděla, kolik můj maličký váží a měří a jak to s ním je. Sestřička na porodnici mi řekla, že maličký se musí nejdřív prohřát, protože byl podchlazený. Když jsem malého poprvé viděla jak hajá v inkubátoru chtělo se mi brečet. Podotýkám, že toto byl můj třetí porod. Předchozí porody jsem prodělala v roce 1996 v Litoměřicích a v roce 1999 v České Lípě, kde se nic podobného nekonalo.
Musím říct, že další miminko už neplánujeme, ale kdyby toto bylo moje první tak do dalšího těhotenství bych už ani náhodou nešla. A do Ústí ani náhodou!!! Je veliká škoda, že jedna sestra INKA může kázit jméno celému oddělení a vlastně celé nemocnici. Zato oddělení šestinedělí musímpochválit!!! S jakým přístupem a láskou, zde pracují jsem byla mile překvapená. Sestřičky pomohou, poradí a zodpoví všetečné otázky. Díky těmto sestrám dodnes plně kojím a můj drobeček (9kg) se má čile k světu
Přečtěte si také
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 602
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 632
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 389
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 386
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 201
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 962
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 1113
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 721
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 848
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 593
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...