Můj porod
- Porod
- Saraa
- 14.04.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Do Ústecké nemocnice jsem začala docházet po té co u mě lékaři zjistily ve 20. týdnu těhotenství srdeční aritmii. Jsem z České Lípy, kde jsem také navštěvovala rizikovou poradnu. Následně na to mi bylo zděleno, že MUSÍM rodit v Ústí. No co řekla jsem si rodilo tu mnoho jiných maminek tak proč né já? Přišel termín porodu (9.11.2005) a také dohodnutý den nástupu (8.11.2005) do Ústecké nemocnice.
V rizikové poradně mě paní doktorka prohlédla a zdělila mi, že to na porod nevypadá ještě nejméně 10dnů. A poslala mě i s dokumentaci na rizikové oddělení. Zde mě přijaly a víc nic se zatím nedělo. Původně jsem chtěla mít mého muže u porodu a rodit u nás v České Lípě. Také jsem chtěla darovat pupečníkovou krev, ale nevěděla jsem, kdy náš špunt bude chtít spatřit světlo světa a tak jsme se s mužem dohodly, že k porodu nepůjde, že by to stejně asi nestihl. A až se mimi narodí, tak mu zavolám. A s tím také odjel domů.
8.11.2005 po večerní vizitě mi byla podána tableta na vyvolání porodu s tím, že se to buď rozjede nebo ne. Kolem půlnoci jsem začala pociťovat menší bolesti a začala se o to víc těšit na mimi. Ráno 9.11.2005 v 6 hodin přišla sestra a já jí nahlásila, že pociťuji bolesti. Sestra přivezla přístroj na natáčení ozvů srdce miminka a kontrakcí. Začaly mi naskakovat tzv. pěkné kopečky. Po vizitě mě prohlédly a byla zavedená další tableta s tím, že se to určitě rozjede a ať nic nejím. Dále to pokračovalo tak, že kolem 10 hodiny mi zavedly další tabletu + prohlídku jak na tom jsem a to už jsem měla opravdu silné bolesti. Další tableta následovala místo oběda ve 12 hodin. Střídavě jsem chodila do sprchy a procházela se a prováděly mi natáčení kontrakcí. Do toho přišla sestra INKA (která měla náš pokoj asi na starost) a řekla mi ať se zbalím, že půjdu na porodnici. V tu ránu jse pěla ody a byla šťastná jako blecha, že bude brzo po všem. Óóóó jak šíleně jsem se mylila!!!
V bolestech (velmi silných bolestech) jsem si došla pro klíče od skříňky na sesternu a šla jsem se zbalit (žádná pomoc od sester se nekonala), když už jsem byla konečně zbalená, tak přisla sestra INKA a prohlásila: NIKAM NEJDETE, NA PORODNICI MAJI PLNO. A odešla. Mě se chtělo brečet! Asi za půl hodiny jsem šla na sesternu poprosit o čípek na stolici, ale sestra mi řekla, že by mi byl na nic. Cítila jsem, že potřebuji na WC, ale nešlo to a na víc jsem se bála tlačit. Sestra mi řekla, že za chvilku příjde a píchne mi injekci, po které mi snad přejdou bolesti a nebo se mi rozjedou ještě víc. Prý injekce PRAVDY. Přišla něco po 14 hodině. Je pravda, že bolesti ustaly, že nebyly tak časté, ale za to přišla vždy jedna a to řádná! S paní (Janou) co jsem byla na pokoji, jsme na tom byly velice podobně a jelikož, nám bylo velice horko od dýchání tak jsme si otevřely okno. Pak přišla doba návštěv v 15 hodin. To už jsem psala mému muži sms, že dnes určitě porodim. Janě přišel muž na návštěvu a když odcházel v 16 hodin tak jsem ho poprosila jestli by byl tak hodný a řekl na sesterně, že mi právě odešla plodová voda.
A pak už to šlo velice rychle. Najednou tam byly 2 sestry a ta jedna odešla pro doktora. Se mnou bohužel zůstala INKA. Řikala jsem jí, že už budu rodit, ale ona to nějak nebrala na zřetel! Mermomocí mi nutila natáčení kontrakcí a mimi. Přišla kontrakce a já cítila, že musím tlačit a sestra mi to zakázala, ale nešlo to!!! Následovala další kontrakce a znova ZÁKAZ!!! Opravdu to našlo jinak a já cítila, že moje mimi mám mezi nohama. Sestra INKA se na mě jenom podívala a řekla mi: TAK SI TO ODROĎTE SAMA!!! Mě nezbývalo nic jiného než trochu zatlačit a mimi bylo venku. Podotýkám, že sestra jen civěla a vůbec mi nepomohla a malého nijak nechytla takže rovnou ze mě vypadl na lůžko do plodové vody, kde jsem také porodila!!! Najednou přiběhl doktor se sestrou a pak to byl ráz na ráz. Málého jsem ani neviděla, protože byl podchlazený od otevřeného okna a tak ho ihned odnesly na porodnici do inkubátoru. Já jsem musela z lůžka přejít na vozík a převezly mě taky na porodnici, abych tam ještě porodila placentu a provedly mi celkovou kontrolu. Tam mi také píchly nějakou injekci a sestra prohodila TU DOSTÁVÁTE KVULI INCE. Ještě po porodu a celkové kontrole jsem nevěděla, kolik můj maličký váží a měří a jak to s ním je. Sestřička na porodnici mi řekla, že maličký se musí nejdřív prohřát, protože byl podchlazený. Když jsem malého poprvé viděla jak hajá v inkubátoru chtělo se mi brečet. Podotýkám, že toto byl můj třetí porod. Předchozí porody jsem prodělala v roce 1996 v Litoměřicích a v roce 1999 v České Lípě, kde se nic podobného nekonalo.
Musím říct, že další miminko už neplánujeme, ale kdyby toto bylo moje první tak do dalšího těhotenství bych už ani náhodou nešla. A do Ústí ani náhodou!!! Je veliká škoda, že jedna sestra INKA může kázit jméno celému oddělení a vlastně celé nemocnici. Zato oddělení šestinedělí musímpochválit!!! S jakým přístupem a láskou, zde pracují jsem byla mile překvapená. Sestřičky pomohou, poradí a zodpoví všetečné otázky. Díky těmto sestrám dodnes plně kojím a můj drobeček (9kg) se má čile k světu
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1601
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20650
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2881
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....