Můj porod "bez strachu"
- Porod
- Macgorka
- 04.07.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sice jsem už 7 měsíců po porodu, ale už dlouho mám chuť napsat deníček o mém porodu. Tak jdeme na to... :D
Začalo to vlastně tím, že mě několik let bolelo břicho, někdy i denně, tak se můj gynekolog rozhodl, že mě objedná na laparoskopii a podívá se mi dovnitř.
Tak jsem šla na neschopenku, oběhala si doktory (např. chirurga, který mi strčil prst do zadku a tvrdil, že je to určitě slepák, ať se mi na něj při operaci podívá) a čekala, až nastoupím 30.1.2012 do nemocnice v K. Varech. Uteklo to strašně rychle, najednou jsem ležela na operačním stole a tvrdím anestezioložce, že určitě neusnu
Ta se ale jen pousměje a už cítím, jak mi rukou teče něco ledového a já zavírám oči. Po probuzení hned volám mámě, že žiju a už se těším domů. Po 5 dnech jsem šla domů a ještě týden mě bolel celý člověk z plynu, kterým mě napustili, aby mi líp viděli vnitřnosti. No nic, teď se dostávám už k tomu lepšímu ![]()
Ještě jsem měla být celý únor na neschopence, tak jsem si užívala volna, jeden večer s dobrou náladou muž přišel z práce, udělali jsme si hezký večer a hupsli na to
(přesné datum 9.2.2012,čas nevím
Po skoro měsíci mi dojde, že jsem to jaksi nedostala, napadlo mě, že mě doktor od té endimetriozy a srůstů vyčistil tak dobře, že bych mohla být v tom, tak jsem vzala auto a jela do lékárny pro 3 těhotenský testy a tam 2 čárky!
Zírala jsem na ten test jak tupá a říkala si, jak to řeknu chlapovi, který chtěl ještě pár let počkat. No nic, šla jsem to vyzvonit nej kamarádce a mámě, ty měly samozřejmě radost největší, a tak mi dodaly odvahu to říct ihned po probuzení po noční chlapovi. Asi hodinu mlčel, nevěděl, co říct. Já mu celá naštvaná říkám, že jdu teď ke kamarádce a ať se rozhodne, co dál. Nestačila jsem ani odejít a už i říká, že když už se to stalo, tak si to tedy necháme. ![]()
Ihned jsem šla ke gyndovi a ten mě seřve (ze srandy), že jsem pár týdnů po operaci a už jsem jako těhotná? Tím mě ale naštval. Pak mě štval dlouho chlap. Ze začátku nechtěl jít ani na utz, ani mi nesahal na bříško, nesla jsem to fakt špatně, až jednou jsem ho k tomu dokopala (zrovna jsme se měli dozvědět pohlaví) a od té doby, co malýho uviděl (malej zrovna zíval),tak úplně otočil a začal se těšit. Jinak těhotenství probíhalo v naprostém pořádku, jen gynda ze mě už kvetl, protože jsem k němu chodila každý týden s tím, že necítím pohyby, že chci vidět, zda je v pořádku atd
Chudák, si oddychl, když jsem porodila.
9 měsíců se přehouplo, najednou je den mého termínu porodu. Nic, zamčená na 10 západů, malému se ven nechtělo. Když už jsem přenášela 10 dní, tak mi dr řekl, že budu muset přijít v po na vyvolání a mně se v tu chvíli udělalo špatně, když jsem o vyvolávačkách měla už něco přečteného. No nic, víkend opět utekl, já nastoupená ve 14h na ambulanci, vyšetřili mě, ve čtvrt na 4 zavedli prášek, se slzama v očích jsem musela poslat chlapa domů a šla si lehnout na gyndooddělení.
Tam jsem zbytek dne seděla na netu s tabletem a psala si s lidma, jak se cítím atd. V půl 11 večer se v pokoji zhaslo a šlo se spát. Po 5 minutách najednou cítím takové lehké bodání do kříže. Po chvíli už se to nedá, a tak jdu na wc a tam mi odešla hlenová zátka (já stále v klidu). Jdu tedy za sestrou, ta mě odvede na ambulanci na porodní. Otevřela jsem se na 3 prsty, tak se stěhuju na hekárnu, pak nastoupím na ozvy, kde už se slušně kroutím, ale jen co projde sestra, tak se snažím dělat jakoby nic ![]()
Po ozvách už jsem zůstala sama na hekárně (sestra mi nechtěla dovolit, abych zavolala chlapovi, doteď nevím proč) a tam zkusila narvat míč do sprchy, nepomohlo nic ani chození, ani teplá vana. Pak přišla sestra, udělala mi klystýr, dala atb do žíly (pozitivní streptokok), a pak už jsem mezi kontrakcemi usínala, nebo si chladila čelo o okno a nadávala pekaři, který vezl pečivo a chlapovi, který ležel bůhví na jakém oddělení, že je nic nebolí a já tady musím trpět! ![]()
Když se nad tím teď zamyslím, tak mi to docela utíkalo, vždy, když jsem jukla na hodiny, tak byla další hodina kontrakcí za mnou. Když už se to nedalo vydržet, tak jsem vyrušila sestru od kafíčka a šla konečně na sál (ještě jsem si mohla vybrat jaký, rodila jsem tam tu noc jen já),vybrala jsem si samozřejmě modrý, skočila na kozu, otevřená na 6 cm a celou dobu žadonící, zda už můžu zavolat chlapovi! „Milá“ sestra mi to pořád nechtěla dovolit, dokonce mi sebrala i telefon.
No normálně jsem nervák a v tu chvíli bych jí zabila, ale já rodila, tak jsem měla jiné myšlenky
(ale byla na mě naštvaná asi proto, že jsem po ní chtěla epi, od té doby na mě koukala jinak, nejspíš jako na hysterku, no…) Přišla dr, jukla do mě, prý se pěkně otevírám, ale nemám tlačit, pokud přijde tlak, ten přišel jen to dořekla, a já tlačila jak o život, fakticky se to nedalo zastavit. To jsem i slezla z kozy, že to rozchodím, ale ani náhodou. Pro změnu, když už jsem tlačit mohla, že je čas, tak mi sestra podává tel, ať už zavolám chlapovi (fakt by to stihl, když bydlíme od špitálu asi 30 km!). fakt kráva!!! Řekla jsem jí, že už fakt nechci a jestli už můžou to dítě vyndat, že už mě to tam nebaví!
Dr se podívala a že prý můžu. No a pro změnu, když jsem tlačit mohla, tak mi to nešlo, úplně jsem si vytlačila žilky v obličeji, ale tlačila jsem dál.
Když jsem tlačila nejmíň 20 min, tak jsem řekla, že už nemůžu, ať si ho vyndají, jak chtějí
Takže zavolali staršího dr a skákali mi všichni tři po břiše, fakt bezva pocit. Po dalších 15 minutách konečně vylezl, ihned mi ho dali na břicho(jak tak rychle ta dr stihla odmotat tu šňůru kolem malýho krku?), ten se na mě podíval jako na vraha a už mi ho odnesli pryč. Pak už jsem se jen klepala na křesle, dr mě šila a mlela jsem takový kecy, že asi paní dr nechápala, ale já se cítila tak zvláštně.
Po umytí Dominička mi ho dali ke křeslu do postýlky a nechali ho tam 2h brečet, ani mi ho nedali k prsu, což jsem taky dodnes nepochopila. Pak jsem už teda mohla zavolat chlapovi, že je po všem, ať přijede, byl docela zklamanej a ani se mu nedivím. Chudák, ještě teď, když na to myslím, tak je mi to líto, že tam nebyl.
Muž přijel do 20 minut a koukal přeze mě do postýlky na malýho (nenápadně
, tak jsem mu řekla, ať jde blíž přece. Šel pomalinku, pohladil si ho, najednou ho malej čapl za palec a chlap roztekl a začal se usmívat a já v tu chvíli byla nejšťastnější člověk na světě. Ihned jsem začala psát a volat a brečela na koze, jak mě odpovědi od všech dojali. Skoro po 3h mě odvezli na 6nedělí, nasnídala se, a usnula, nakonec se i rozkojila a po 4 dnech odešla domů.
Teď po 7 měsících musím říct, že je to docela boj s malým(stále bříško), ale jsem ráda, že ho mám, i když byl neplánovaný. Ještě se omlouvám, pokud se opakuji ve slovech, ale Dominiček SÁM usnul a tak chvátám, abych deníček v klidu dopsala. Díky všem, kteří dočetli až do konce ![]()
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 495
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 335
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 344
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 294
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 246
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1078
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1480
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 540
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1003
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 860
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...