Můj život

Život je někdy až moc krutý.

Milé maminky, asi znáte ten pocit, když si myslíte, že horší už to být nemůže a pak se najednou zase něco stane. Jojo, žijeme v tom pořád a bohužel jsou takové dny, kdy opravdu máme hroznou náladu. Žiji už asi rok s přítelem a dcerou v Anglii. Opustila jsem vše (svoji rodinu, kamarády, svůj domov, kde jsem měla úplně všechno, potřebné i nepotřebné) a jela tam, kde jsem měla začít od začátku. Řeknu vám, dalo to zabrat.

To nejhorší, co jsem kdy zažila, bylo, rozloučit se s věcmi, které ke mě patřily, s lidmi, které mám opravdu ráda a odjet tak daleko. Mám tříletou dceru Barborku. Asi nemusím psát, že ji mám moc a moc ráda, to snad každá máma, no, i když po těch hrůzostrašných věcech, které poslední dobou vídáme v televizi, je mi do breku… „Jak takové věci může máma udělat?“ To opravdu nepochopím. Lidé, kteří si mimi přejí, ho nemůžou mít a lidé, kteří o to nestojí, tak jich mají třeba i pět.

Je mi smutno, když si vzpomenu na děti v dětských domovech, které by byly rády za lásku a kousek porozumění. Proč nemůžou být všechny děti šťastné? To je otázka, na kterou, bohužel, nikdo neodpoví. A ještě smutnější je, že přibývá tolik maminek (jestli se vůbec dají tak nazvat), které svoje mimi nechtějí… Je to děs! Opravdu. Maminky, buďte rády za svoje ratolesti, jsou to nejkrásnější, co nám život dal.

Já si toho v životě prožila dost ošklivého… Mám maminku, která pije moc alkoholu, tátu, který se o mě nezajímá, přítele rodinu, která mě nemá ráda. V životě je hodně překážek a já se je snažím překonávat. Na svět už koukám úplně jinýma očima. Když jsem ještě neměla Barču, bylo mi všechno jedno.Z přítelem máme docela dobrý vztah, i když, někdy to taky skřípe…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Staninka30
17925
17.1.11 11:10

Ahojky. Život si snámy velice zle zahrává a my tomu někdy nerozumíme co ponás chce.
A velice ráda bych chtěla vše vědět abych tomu rozuměla a nic zlého nás v životě nic podobného nepostihlo.
Tobě držím moc palečky aby jsi byla moc štastná a nic ti z malou nechybělo.
Vím že jsi vše opustila ale znovu našla život jinde je to někdy hodně těžké ale dá se to nádherně zvládnout.
A ty i opřítel budete štastní a malá svámy.
To vám přeji a moc.
Nádherně napsané :wink: :lol: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
radusa
853
17.1.11 11:33

zuzi -docela tě chápu,jak se cítíš.Už to,že se člověk někam odstěhuje a všechno,co má rád a na co byl zvyklý,zůstane daleko.. má kamarádka se kdysi vdala do Anglie.Bylo to lákavé…čekala něco víc.Nebyla tam šťastná,po 4.letech se s dcerkou vrátila do Čech k rodičům…už rozvedená.Byla to zkušenost.
Já šla s dcerou za přítelem „jen“ 180 km,ale i to stačí na ztrátu kamarádů.Voláme si už minimálně..a nějak zjišťujeme,že si máme čím dál tím míň co říct.Docela to zamrzí… S rodinou se vídáme spíš prostřednictvím kamer na Skypu :wink: Nové kámošky nemám (nejsem zrovna „seznamovací“ typ),takže jsem taky pořád jen se svojí rodinkou :wink:
Ze zpráv v TV o ženách (nemůžu napsat matkách),co někam odhodí svoje dítě ,je mi zle.Nechápu to??? Znám spoustu párů,co touží po miminku a nedaří se ,ani s pomocí center asist.repr., ti by za takové štěstíčko dali cokoliv …
Toho zla je strašně moc…moje babička narození naší druhé dcerky skoro obrečela,prý do jakého že světa máme odvahu přivést dítě…????bylo to až smutné.
Ale co s tím my naděláme? Musíme brát všechno,jak je.Milovat naše prcky,věnovat jim takovou péči,aby z nich vyrostli fajn lidičky,na které se budeme moct vždycky spolehnout…a samozřejmě oni na nás..

  • načítám...
  • Zmínit
zuzukaa
17.1.11 11:57

AHOJKY take komunikuji pre skype ze svoji kamardkou rekla bych ze i nejlepsi kamardkou a take si nemame co rict przy me to ale pocitala jsem stim muj pribeh je opravdu dlouhy snad se prinutim ho dnes jeste napsat..jsem jeste da se rict mala holka je mi 18let a us od mich skoro 15let vychovavam dcerku uplne sama bez jake koliv pomoci krome pritele :cry: i kdys je mi pouhych18let zazila jsem zpoustu veci ale nejvice spatneho od me rodiny dekuji za hezke kometare :palec: pa

  • Upravit
korana.kora
1702
17.1.11 12:43

Vzpominam na dobu, kdy jsem se citila podobne. Vazne neni lehke, zit nekde, kde clovek nikoho nezna, je tam sam, vlastne jen s pritelem. Ty mas i dcerku a to je snad to nejvetsi stesti, ktere take nepotka kazdeho a matky, ktere si toho stesti nevazi bych strilela na miste. Zpravy v televizi o takovych zenskych uz se snazim neposlouchat a nesledovat. Posledni pripad, jak se jeden ubohy parecek choval ke svemu diteti a nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo, me rozzuril a pak rozplakal. Takovym lidem, by nemelo byt umozneno mit deti!!! Ja, kdyz se podivam na svoji dcerku, jsem stastna, ze ji mam a nedokazu si predstavit, ze bych byla takova, ikdyz nekdy je to o nervy, co si budem povidat. S matkou jsme na tom podobne, take si rada prihne, tak obe dobre vime, co ten alkohol s clovekem dokaze udelat :-(
A hrozne moc te obdivuji, ze jsi dokazala mit miminko v 15letech. Urcite to nebylo lehke, ale mas tedy pritele, ktery je ti tou oporou a ja vam preju at to dobre zvladate, Barunce zdravicko a at jste vsichni tri stastni :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
zuzukaa
17.1.11 14:03

dekujeme moc :-) barca je to nejkrasnejsi v zivote co me kdy potkalo a nebejt bezvadneho pritele kterej se onas stara tak nevim co bysme delaly .. :nevim:.. lehke to nebylo mit barcu v 15 same papirovani kazdy den behani nebejt me babicky tak asi po tech uradech lytam jeste dnes :-D sem rada ze me neodsuzujete ze tak mlada mam dite protoze stim se setkavam a neni mi to prijemne dekuji moc :huban:

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část