O nenarozeném drobečkovi
Chtěla bych se svámi podělit o svůj příběh. O tom, co jsem musela udělat a o čem už rozhodla příroda za mě. Je mi 20 let, život si užívám plnými doušky a přesto mám pocit, že mi něco chybí.
Jsem máma jednoho draka, Dominička (1,5), je to velký živel, miluji ho. V létě jsem hodně marodila, brala jsem chemoterapii na močové cesty, všechna možná léčiva, takže mi selhala antikoncepce. To že jsem těhotná, jsem se dozvěděla začátkem září a věřte mi, že jsem polkla hořkou slinu. Manžel chodí do práce, bydlení máme, ale další dítko neplánujeme. Ne, já přeci nemůžu být těhotná! HCG a i vše tomu ale odpovídalo.
Cestu od doktora jsem probrečela. Bylo mi hrozně. Na jednu stranu jsem si dítě chtěla nechat kvůli představě, že je ve mně malinký tvor, který chce jen žít. Ale na druhou stranu, jsem věděla, že to nezvládnu. Doma jsem vše vylíčila manželovi. Zásadně byl proti tomu, abych si dítě nechala. Plakala jsem ještě víc. Druhý den jsem se sešla s matkou a vše jí vylíčila. Poplakala jsem si a snažila se na to alespoň na okamžik zapomenout. S těžkým srdcem jsem se objednala k dr. na vypsání papírů do nemocnice. V den výkonu mi bylo hrozně. Vstala jsem z postele a ozvalo se slabé křupnutí, najednou bylo kolem mě a na mně spousta krve.
To, co se stalo pak, už vlastně nevím, zpanikařila jsem a omdlela. Po probuzení jsem ležela na lůžku s infuzí a u mě seděl manžel. Plakal, řekl mi, že se den před tím rozmyslel a chtěl, abych si dítě nechala, ale protože jsem s ním nechtěla mluvit, neřekl mi to. Chtěl mi to oznámit dnes ráno a do nemocnice zavolat a vše odvolat. To už jsme plakali oba. Bolest byla veliká. Toho drobečka jsem zabila! Podle výsledků z genetiky, o které jsem si žádala už předtím, by miminko ale nebylo zdravé. Brala jsem tak silné léky, že by mělo nejspíš postižený mozek, a to by mě moc trápilo.
Po 3 dnech mě na mou žádost propustili, ztratila jsem velké množství krve, a tak si mě tam nechali déle. Co bude dál? Kdo ví. Starám se dál o draka Dominika a snažím se nemyslet na to všechno, i když jsem toho stále plná. S manželem jsme se rozhodli, že si druhé dítko pořídíme a oznámíme mé těhotenství jako dárek k Vánocům. A našemu nenarozenému drobečkovi je určitě lépe nahoře. My to víme.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 220
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 174
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 331
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 144
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 109
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17646
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2371
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2569
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2285
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1519
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....