O nenarozeném drobečkovi
Chtěla bych se svámi podělit o svůj příběh. O tom, co jsem musela udělat a o čem už rozhodla příroda za mě. Je mi 20 let, život si užívám plnými doušky a přesto mám pocit, že mi něco chybí.
Jsem máma jednoho draka, Dominička (1,5), je to velký živel, miluji ho. V létě jsem hodně marodila, brala jsem chemoterapii na močové cesty, všechna možná léčiva, takže mi selhala antikoncepce. To že jsem těhotná, jsem se dozvěděla začátkem září a věřte mi, že jsem polkla hořkou slinu. Manžel chodí do práce, bydlení máme, ale další dítko neplánujeme. Ne, já přeci nemůžu být těhotná! HCG a i vše tomu ale odpovídalo.
Cestu od doktora jsem probrečela. Bylo mi hrozně. Na jednu stranu jsem si dítě chtěla nechat kvůli představě, že je ve mně malinký tvor, který chce jen žít. Ale na druhou stranu, jsem věděla, že to nezvládnu. Doma jsem vše vylíčila manželovi. Zásadně byl proti tomu, abych si dítě nechala. Plakala jsem ještě víc. Druhý den jsem se sešla s matkou a vše jí vylíčila. Poplakala jsem si a snažila se na to alespoň na okamžik zapomenout. S těžkým srdcem jsem se objednala k dr. na vypsání papírů do nemocnice. V den výkonu mi bylo hrozně. Vstala jsem z postele a ozvalo se slabé křupnutí, najednou bylo kolem mě a na mně spousta krve.
To, co se stalo pak, už vlastně nevím, zpanikařila jsem a omdlela. Po probuzení jsem ležela na lůžku s infuzí a u mě seděl manžel. Plakal, řekl mi, že se den před tím rozmyslel a chtěl, abych si dítě nechala, ale protože jsem s ním nechtěla mluvit, neřekl mi to. Chtěl mi to oznámit dnes ráno a do nemocnice zavolat a vše odvolat. To už jsme plakali oba. Bolest byla veliká. Toho drobečka jsem zabila! Podle výsledků z genetiky, o které jsem si žádala už předtím, by miminko ale nebylo zdravé. Brala jsem tak silné léky, že by mělo nejspíš postižený mozek, a to by mě moc trápilo.
Po 3 dnech mě na mou žádost propustili, ztratila jsem velké množství krve, a tak si mě tam nechali déle. Co bude dál? Kdo ví. Starám se dál o draka Dominika a snažím se nemyslet na to všechno, i když jsem toho stále plná. S manželem jsme se rozhodli, že si druhé dítko pořídíme a oznámíme mé těhotenství jako dárek k Vánocům. A našemu nenarozenému drobečkovi je určitě lépe nahoře. My to víme.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 2624
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1640
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1355
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 466
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2406
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 4713
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1660
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1756
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 1076
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3720
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
. Moc mě mrzí, že jsi přišla o miminko, ale kdo ví, jestli by po takovém náporu vůbec bylo schopné přežít celé těhotenství, porod… Ztráta miminka v pozdější době by bylo mnohem horší. Nebo případně jeho přežití s poškozením mozku, nebyl by to žádný život ani pro miminko, ani pro tebe s rodinou. Ber to tak, že příroda je moudrá a proto se stalo to, co se stalo 
Až přijde další mimčo, tak vám to vynahradí 
Je mi moc líto co jsi prožila, prožíváš opravdu, ale moc mi to nejde na rozum, omlouvám se…i přes to, že jsi teda byla nebo jsi nemocná, tak se zadařilo a otěhotnila jsi, přes všechny ty léky by nebylo dobré si to nechat, ale vy jste si to nechtěli nechat z jiných důvodů-sociálních? Neuživili by jste další dítko? Rozhodli jste se pro potrat. Nakonec vše příroda zřejmě zařídila sama, věř, že to tak bylo nejlepší pokud by to bylo nemocné vlivem léků co jsi brala. Zřejmě Vás to citově ovlivnilo natolik, že by další dítě nakonec nebyl takový problém jak se zpočátku zdálo, což je dobře, držím pěsti, aby to vyšlo, ale není přece jen brzy? Po potratu a po těch lécích? Asi by jsi to měla prodiskutovat s lékařem jestli je vůbec už vhodná doba. 
JInak ta veta - poriddime si dite na VAnoce, to mi prijde jako by to byla nejaka vec, doplnek, proste si to poridime… My teda mame taky vsechny deti hned, jak se nam zachtelo, ale beru to jako obrovsky dar a prijimam to s diky a s pokorou.
Taky jsem si říkala druhé dítě nezvladnu a nakonec jsem změkla když jsem malou viděla na UTZ 
