Nalezené štěstí
- O životě
- Sandruska986
- 27.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Život si se mnou hrál jako s hračkou, teď jsem našla to pravé štěstí. Nikdy jsem neočekávala, jaké já to dětství prožiji. Katastrofa! Žít s matkou a nevlastním otcem jsem brala jako teror!
Sice nejsem dokonalý pár ale štastní jsme a to...
Naše první oslava společných narozenin Polsko a...
Náš malej mrnous v 15tt
On je ta osoba která v mém životě bude zato stát.
Nevlastní otec mě nesnášel od doby, kdy se narodila jeho vlastní dcera! Jeho dcera nebyla chytrá a já ano, v tom se vyskytly problémy! Otec mě týral za jakýkoliv názor, co jsem řekla. Díval se jen na to, jak jsem vždycky provedla něco já, jeho dcera byla zlatíčko, přes zadek nikdy nedostala. Já jsem se učila ve škole dobře, ona špatně. Nemohla jsem pochopit, co jsi to matka našla za člověka.
Padlo mi 18 let a já hledala druhou polovičku pro sebe. Už jsem nedokázala žít s tím pocitem ZA VŠECHNO MŮŽEŠ TY! Po roce se štěstí vyplnilo a našla jsem si osobu, která mi je velmi blízká. Říkala jsem si, jakou krutost já v životě prožila, ale jeho příběh taky nebyl hezký. Žil jenom s otcem, který mu zemřel v jeho 17 letech. Od té doby žil sám. Neměl to jednoduché, nedokázal se s tím smířit. Jeho životní cíl byl mít práci a rodinu. V té chvíli jsem pochopila, že já žila v cukrové vatě.
Po nějakých měsících jsme se rozhodli spolu žít. Od rodičů jsem se odstěhovala 200 km daleko a jsem štastná, že otčína nemusím vidět.
S Jardou máme hodně společného. Jsme od sebe věkově jeden rok, já slavím narozeniny 6. září a on 7. září. Máme společný pohled na svět, společné koníčky a další věci, které nás spojují.
Do ukončení studia mě zbýval rok, ale musela jsem to ukončit dřív z důvodu šikany. Už jsem si tak v duchu říkala, za co mě ten bůh trestá. Jarda mě ale přeci jenom povzbudil. Řekl, že něco vymyslíme. Obor, který jsem studovala, byl zde v Moravskoslezkém kraji v nedohledu. Rozhodli jsem se, že nastoupím na dálkovou školu v jiném oboru, jelikož bez vzdělání prostě zůstat nemohu. V téhle době prostě ne.
Po pár měsících jsem otěhotněla. Příteli jsem to zrovna oznámila, když měli kdesi koncert. Jeho život je hudba a má svou kapelu, které se velmi těžce věnuje. Čekala jsem jeho reakci, jak přijede. Byl štastný, bez sebe. A já se ho ptala „Tobě to nevadí? Vždyť nemám ani školu?“ a on „Ne, pročpak? Tohle jsem chtěl - rodinu, práci mám a ty si tu školu doděláš dálkově. Nějak to zvládneme!“
Bez tohohle člověka bych asi nedokázala žít. Hádky mezi námi nejsou, ale aspoň trochu cirkusu před sebou předvedeme.
Teď už jsem ve 21.tt a s Jardou se nemůžeme toho našeho škvrněte dočkat. Jarda spíše chce, aby to byl kluk, ale mně je to jedno, co to bude. Hlavně že to bude zdravé a naše. Porod bude někdy v červenci. Na ustanovené datum porodu se nedívám, nikdy člověk neví, kdy to přijde.
V září mě čeká nástup do školy na zdravotního asistenta. Tak snad už to vyjde a budu si moci říct „přeci se jenom daří“. 
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 503
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 394
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 737
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1396
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 252
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1288
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 1051
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 786
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1494
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 710
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Jen bych jí vzkázala - Neusni na vavřínech, každý je svým štěstím strůjce 
). No jak je vidět, pravopis se prostě neřeší a tady slečna ani slovosled, nebo výpadek slov 
jinak přeji mnoho štěstí pisatelce… 
a nic si z toho nedělejte vždy se nějaká rypna najde..jsme tady mezi ženskýma tak to by snad ani jinak nešlo… 
.
Prosím adminy, aby trochu zapracovali na výběru deníčků… tento je zase úplně o ničem, číst se to nedá protože vyjadřování autorky mi rve žíly a k tomu ty fotky?.. to vám opravdu nechodí nic lepšího? Těším se, že si u snídaně přečtu super deníček a čím dál častěji se tu objevují hnoje