Narození

Jak přišel Honzík mezi nás

Jako každý den jsme horké odpoledne trávili na zahradě. Péčí o vše, co jsem na jaře zasadila. Večer jsme si ugrilovali pár klobásek a když jsme se už chystali na odchod, přistála mi sprška ledové vody ze studny na zádech. Z legrace jsem manžela napomenula, s úsměvem na rtech, že si zahrává, když mě takhle leká, že už nám zbývá jen 14 dne do termínu… Dorazili jsme domů a po osvěžující sprše jsme zasedli k televizi a k PC. Bylo 22:15 (manžel se prý díval na hodinky), když jsem se z ničeho nic zvedla a s otevřenou pusou zírala, jak mi odtéká voda… Dost mě to zaskočilo. Manžel začal zmatkovat… „honem, honem, jedeme“… Já jsem si v klidu doplnila pár věcí do tašky a s větou, že jedeme zbytečně brzy, jsme nasedali do auta.

V porodnici (23:30) nám sdělili, že tatínek (po této větě dost zklamaný) může jít domů, že nejdřív zítra kolem poledne, že je vše na začátku… Kolem 1né hodiny v noci kontrakce natolik zesílili, že jsem si došla za sestřičkou. Po důkladné kontrole asi 3 lidí byl zavolán primář a zkonstatovali, že je tam cosi špatně. Byla to ručička, která se drala ven dřív než hlavička. Po hodině marného snažení (za dost hrozné bolesti), co se snažili ručičku při každé kontrakci vrátit zpátky bylo už jasné, že rodit se bude co nejdříve. Sestřička poznamenala, že tatínek už to asi nestihne… v tom jsem vytočila manžela, zasípala, jestli může přijet. Do 10ti minut tam byl. …prý mne slyšel zařvat až ven (okna sálu jsou hned vedle vchodu ;-) Prý jsem snad už jen 3× zatlačila a Honzík byl mezi námi (2:35) - 2810 g, 48 cm.

Po 2 dnech jsem začala (trochu bolestně, ale to se za 3 dny spravilo) plně kojit a začínala jsem se těšit domů. 4tý den jsem čekala, že se někdo už zmíní, že jdeme domů - pan doktor nás trochu vylekal, že udělají test na bilirubin, že se mu Jeníček zdá trošku nažloutlý - sestřička po jeho odchodu poznamenala, že to určitě bude v pořádku, že se pan doktor spletl. A tak jsme po obědě opravdu konečně vyrazili domů. S mírnou obavou, jestli to všechno zvládneme, ale doma je doma a zvládli to jiní, tak to přece taky zvládneme :-)

Honzulka je hrozně hodný a zlatý. Prostě za odměnu;-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
DanMaj
8413
17.7.10 10:40

Gratuluji k miminku a přeji hodně zdravíčka :-)

  • načítám...
  • Zmínit
lesko
17.7.10 13:59

Chtěla bych taky tak rychle odrodit!!!!
Přeji moc a moc zdravíčka!!!!!!

  • Upravit
Smaikii89
759
18.7.10 22:55

Gratuluji :kytka:

Příspěvek upraven 18.07.10 v 22:55

  • načítám...
  • Zmínit
zandule
128
19.7.10 13:29

krásně napsané, přeji Vám hodně zdraví a málo bezesných nocí:-)

  • načítám...
  • Zmínit
Romana90
65
19.7.10 14:31

Gratuluji a závidím ti ten rychlý porod :-D Mě to teprve čeká a mám z toho pěknou hrůzu :cert:

  • načítám...
  • Zmínit
kimbi
31
1.8.10 15:31

Já jsem se porodu nebála, nevím ani proč, ale spíš to bude tím, že jsem nevěděla do čeho jdu. Pokud nám bude přáno a budeme mít ještě jedno miminko, tak se asi bát trochu budu, protože to nebylo úplně bezproblémové, ale hrozně rychle se na to zapomene. Teda alespoň já. Je to krátkodobá bolest, které se poddat nemůžete, protože to situace jednoduše nedovoluje. Ať už přímo při porodu nebo po něm. Bolest při porodu (spíš to před porodem - kontrakce, porod je zase úplně jiný pocit)se musí „přetlačit“, aby už byl drobeček na světě a to, co je spojené s poporodními zážitky (případný nástřih - sedět se nedá, jakýkoliv pohyb bolí, kýchnutí bolí…) se taky dá přežít - musí se, protože je třeba se postarat o mimíska. Je to prostě zážitek, který se nedá k ničemu přirovnat, zapomenout na něj taky ne, ale ta bolest se velmi brzy zdá jako zanedbatelná :wink: .

  • načítám...
  • Zmínit
Ráďulka89
2419
5.12.10 16:59

Moc krásně napsané. Gratuluji. Akorád si nedovu představit jak tam tu ručičku vraceli. Jinak máš pravdu nezapomenutelný zážitek ze začátku pro mě dost depresivní ale teď už je to ok. ale jak říkáš druhýho porodu se budu bát víc protože už budu vědět co mě přibližně čeká.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Mé těhotenství od začátku až do konce