Náš andílek
Tak už jsem taky maminka, jen jsem na konci těhotenství neodešla z porodnice s miminkem, ale s andílkem. :
Chtěla bych začít tím, že jsem si ani v nejhorším snu neuměla představit, že jednou budu taky maminka andílka. Tolik hodin jsem kdysi proplakala nad stránkami dlouhacesta.cz, nenarozenemiminko.cz a tolik jsem si přála, aby se to žádné ženě nikdy nestalo. Nechápala jsem, kde berou sílu žít dál a radovat se ze života. Ani nevím, proč jsem to všechno četla.
No a teď jsem se sama stala jednou z nich. Moje holčička Nikolka zemřela v bříšku v 32. tt. Už dva dny před tím osudným 5. zářím jsem si říkala, že se nějak míň mele, že mě nekope. Ale rostla a říkala jsem si, že se asi přetočila, a tak to není tolik cítit, že nekope „ven“. Občas vystrčila ven hlavičku a udělala velikou bouli na bříšku. S mamkou jsme se tomu smály.
Přítel odjel do zahraničí na dva dny a pamatuju, jak jsem mu psala, že mě malá zlobí, že je lenoška. Tak jsme se dohodli, že v pátek, až se vrátí, zaběhnu na kontrolu, jen pro jistotu, než odjedeme na dovču. Jenže sestřička nemohla dlouho najít srdíčko, pak mě vzala doktorka na ultrazvuk. Neodpověděla mi, jestli je všechno v pořádku a uchlácholila mě tím, že mě pošlu na kontrolu do nemocnice, že tam mají lepší přístroje.
Volala jsme příteli, že to není dobrý, že musíme do nemocnice. Dneska jsem si jistá, že mi neřekla, že malá už není, protože by mě tam jen tak nedostali.
V nemocnici byli všichni moc hodní, ale tu nejhorší zprávu mého života jim stejně „neodpustím“.
"Je nám to moc líto, ale Vaše miminko nežije.“ Jako by mi vyrvali kus srdce z těla. Někdy si sama pro sebe napíšu co a jak se tam dělo, ale teď nemám sílu.
Nejhorší minuta mého života - v 00.15, 6. září 2014 jsem porodila svého andílka, Nikolku. 44 cm a 1900 gramů. To TICHO potom.
Dneska už je to víc jak 2 měsíce, s přítelem se máme snad radši než předtím. Už se zase často smějeme, užíváme si život! Ale každý den, každou minutu myslím na to, že na tu procházku s pejskama, na návštěvu k našim, do postele už měla jít s námi Nikolka. Snad je jí tam někde dobře!
Nikolko, holčičko, i když jsme se nikdy neviděly, miluju Tě a vždycky budu. ![]()
Přečtěte si také
Syn přišel ze školy s tím, že je chudý. Nesmím ale promluvit s učitelkou
- Anonymní
- 05.09.26
- 28718
Když začal první den školy, byl to pro nás něco jako oslava Nového roku. Všichni jsme byli natěšení, co nás nového čeká, kam se ten rok posuneme a jak nový školní rok bude vypadat. První dny byly...
Můj muž čekal deset let, až změním názor. Když jsem ho nezměnila, odešel
- Anonymní
- 05.09.26
- 17209
Když jsme se s Petrem poznali, bylo mi osmadvacet let. Děti jsem nechtěla a nijak jsem to neskrývala. Ne proto, že bych je neměla ráda. Nemám problém si pochovat kamarádčino miminko nebo vzít...
Tři měsíce jsme to odkládali. Když na „to“ došlo, přišlo „měkké“ zklamání
- Anonymní
- 05.09.26
- 36309
Skoro tři měsíce jsme kolem sebe s Petrem kroužili. Bylo to to krásné, jemně vzrušující období, kdy se navzájem napínáte, držíte za ruce, povídáte si dlouho do noci a přemýšlíte, kdy konečně padne...
Myslela jsem, že jedu na dovolenou bez dětí. Pak jsem dorazila k moři
- Anonymní
- 05.09.26
- 16922
Když jsme letos vybírali dovolenou, měla jsem jedno jediné přání. Nejet do hotelu, který je plný rodin s malými dětmi.
„Tohle nikam nedávej.“ Jedna věta dcery změnila můj pohled na sociální sítě
- Anonymní
- 05.09.26
- 5342
První fotku své dcery jsem dala na internet snad ještě v době, kdy ani nebyla na světě. Fotku ultrazvuku, břicha, pak z porodnice. Před patnácti lety jsem měla pocit, že musím všechno sdílet na...
Nesnáším letošní počasí. Nejdřív vedro k padnutí, teď mají přijít lijáky
- Anonymní
- 04.09.26
- 1578
Jestli je něco, na co jsem letos nadávala snad víc než na cokoli jiného, pak je to počasí. Celé léto jsme čekali, kdy konečně zaprší. Když už pršet začalo, většinou přišla taková bouřka, že jsem...
Školková angličtina za 10 tisíc? Odmítla jsem platit a učitelka zuří
- Anonymní
- 04.09.26
- 15718
Sníst ranní rohlík, obléknout dvě věčně se hemžící holčičky, dorazit do naší malé vesnické školky včas a pak honem do práce. Není to vždycky jednoduché, ale tuhle školku prostě miluju. Rodinná...
Dcera mě pozvala na víkend. Až na místě jsem zjistila, kolik mě to bude stát
- Anonymní
- 04.09.26
- 56461
K šedesátinám jsem od dcery dostala krásný dárek. Alespoň jsem si to tehdy myslela. V obálce byla rezervace na prodloužený víkend v malém penzionu v jižních Čechách. Měla jsem jet já, dcera s...
Až když jsem na týden odjela, zjistila jsem, že manžela nemusím furt kontrolovat
- Anonymní
- 04.09.26
- 12623
Dlouhá léta jsem měla pocit, že kdybych na chvíli přestala fungovat, naše domácnost se rozpadne. Můj muž přitom není neschopný. V práci vede lidi, umí vyřešit spoustu problémů a poradí si i s...
Kolegové se vracejí z homeofficu do kanceláře. Cítím nepříjemnou změnu
- Anonymní
- 04.09.26
- 5390
Ve vzduchu je od minulého školního roku vyhazov zaměstnanců. Nikdo nám před prázdninami sice nic neřekl, ale informace mezi lidmi kolovaly jako horký brambor. Teď jsme všichni zpátky a lidi jsou na...