Náš andílek
Tak už jsem taky maminka, jen jsem na konci těhotenství neodešla z porodnice s miminkem, ale s andílkem. :
Chtěla bych začít tím, že jsem si ani v nejhorším snu neuměla představit, že jednou budu taky maminka andílka. Tolik hodin jsem kdysi proplakala nad stránkami dlouhacesta.cz, nenarozenemiminko.cz a tolik jsem si přála, aby se to žádné ženě nikdy nestalo. Nechápala jsem, kde berou sílu žít dál a radovat se ze života. Ani nevím, proč jsem to všechno četla.
No a teď jsem se sama stala jednou z nich. Moje holčička Nikolka zemřela v bříšku v 32. tt. Už dva dny před tím osudným 5. zářím jsem si říkala, že se nějak míň mele, že mě nekope. Ale rostla a říkala jsem si, že se asi přetočila, a tak to není tolik cítit, že nekope „ven“. Občas vystrčila ven hlavičku a udělala velikou bouli na bříšku. S mamkou jsme se tomu smály.
Přítel odjel do zahraničí na dva dny a pamatuju, jak jsem mu psala, že mě malá zlobí, že je lenoška. Tak jsme se dohodli, že v pátek, až se vrátí, zaběhnu na kontrolu, jen pro jistotu, než odjedeme na dovču. Jenže sestřička nemohla dlouho najít srdíčko, pak mě vzala doktorka na ultrazvuk. Neodpověděla mi, jestli je všechno v pořádku a uchlácholila mě tím, že mě pošlu na kontrolu do nemocnice, že tam mají lepší přístroje.
Volala jsme příteli, že to není dobrý, že musíme do nemocnice. Dneska jsem si jistá, že mi neřekla, že malá už není, protože by mě tam jen tak nedostali.
V nemocnici byli všichni moc hodní, ale tu nejhorší zprávu mého života jim stejně „neodpustím“.
"Je nám to moc líto, ale Vaše miminko nežije.“ Jako by mi vyrvali kus srdce z těla. Někdy si sama pro sebe napíšu co a jak se tam dělo, ale teď nemám sílu.
Nejhorší minuta mého života - v 00.15, 6. září 2014 jsem porodila svého andílka, Nikolku. 44 cm a 1900 gramů. To TICHO potom.
Dneska už je to víc jak 2 měsíce, s přítelem se máme snad radši než předtím. Už se zase často smějeme, užíváme si život! Ale každý den, každou minutu myslím na to, že na tu procházku s pejskama, na návštěvu k našim, do postele už měla jít s námi Nikolka. Snad je jí tam někde dobře!
Nikolko, holčičko, i když jsme se nikdy neviděly, miluju Tě a vždycky budu. 
Přečtěte si také
Měli jsme vztah ve třech. Když jsem nakonec otěhotněla, zůstala jsem sama
- Anonymní
- 27.10.26
- 1598
Když jsem jim oznámila, že jsem těhotná, partner mě objal, ale Klára se zvedla od stolu a odešla do koupelny. Tehdy jsem ještě netušila, že za pár týdnů budu sedět sama v bytě, dívat se na...
Pomohla jsem kolegyni v nouzi. Ona pak mou práci prezentovala jako vlastní
- Anonymní
- 27.10.26
- 824
Když vás někdy kolega v práci poprosí o laskavost, obvykle v tom nehledáte zradu. Uděláte to s úsměvem a v duchu si říkáte, že v tom přece plaveme všichni společně. Jenže pak narazíte na člověka,...
„To u přijímaček nebude.“ Syn je v devítce a ostatní předměty už neřeší
- Anonymní
- 27.10.26
- 908
Devátá třída sotva začala a můj syn už má jasno v tom, čemu se bude věnovat. Češtině a matematice. Když přinesl špatnou známku z dějepisu, vysvětlil mi, že ten teď není důležitý. Chtěla jsem mu...
Přisedl si ke mně ten nejhezčí kluk z celé konzervatoře. Jediná věta mě zničila
- Anonymní
- 27.10.26
- 3659
Od září jsem hrdou studentkou Pražské konzervatoře, konkrétně oddělení Klasického zpěvu. A řeknu vám, je to celkem prestižní záležitost, co si budeme nalhávat. Člověk má takový ten hřejivý pocit,...
Manželka začala dostávat květiny. Nevěděla od koho
- Lavi.P
- 27.10.26
- 1016
První kytice přišla ve středu. Velká, krásná a s malým vzkazem, ve kterém stálo jen pár slov o tom, že některé věci stojí za to chránit. Manželka vypadala překvapeně a tvrdila, že vůbec netuší, kdo...
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 5362
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 4127
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 2270
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 5501
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1825
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
je mi to moc líto… Bulím jak malá. Taky si občas pobrečím nad dlouhoucestou, ani nevím proč tam lezu, vždycky pak nemůžu spát. Držte se 
.
Ve 12tt chce to čas. 
