Naše třetí radost
- Porod
- moky
- 26.11.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...aneb, jak se narodila naše láska Kristýnka!
Nejprve trochu vklouznu myšlenkami zpátky do minulosti - zhruba do 25. roku mého života.
To byl rok, kdy jsme se spolu s manželem dohodli, že zplodíme potomka. Ale ouha! Ono to nešlo. Během 5,5 dalších let jsme vyzkoušeli 3× umělé oplodnění a 1× embryotransfer, neúspěšně.
Psychikou jsem prošla různými obdobími - přes zoufalství, nesnášenlivost všeho okolo, těhotenství, až ke smíření se se situací, a i přesto jsem stále v koutku duše doufala, že to vyjde.
Mezitím jsme se stěhovali do jiného kraje, do baráčku. Já se začala hodně věnovat sobě a svému hubnutí. Našla si nového doktora, který mi jako první provedl laparoskopii, kde zjistil, že mám tuhý obal okolo vaječníků a oba vaječníky propíchal, čili provedl drilling vaječníků. K tomu všemu jsem dostala podpůrně Clostylbegyt a já - světe div se - po 5,5 letech otěhotněla a úspěšně donosila dceru Gabču.
Když bylo Gábince 10 měsíců, otěhotněla jsem. Hned napoprvé! Donosila jsem syna Františka. Shrnu tuto minulost tím a doufám, že to může pomoci snažilkám, které v současnosti prožívají nějaké z výše napsaného období, kterým si já prošla, aby nezanevřeli, dál bojovali, protože ty děti ZA TO STOJÍ!!!
A dostávám se ke třetímu otěhotnění, kterému předcházelo jedno, co skončilo v 9. týdnu těhotenství. Tři měsíce po revizi jsem držela opět těhotenský test v ruce a strašně se těšila a zároveň bála, abych donosila i třetí dítě ve zdraví. A ano, vše probíhalo naprosto ukázkově, včetně občasných těhotenských neduhů, až do konce.
Moje maličká byla velmi klidné dítě už v bříšku, minimálně kopala, neboulila mi břichem, jak jsem to znala u kluka. Přesto si svůj den také zvolila - 24.10.2016!
První maličký stah jsem ucítila zhruba v 5 ráno. Pohlazením po rameni jsem manžela informovala o tom, že se naše malá dere pomaličku na svět, ale aby v klidu dospal. Do půl osmé jsem již nespala, kontrakce přicházely mezi 6-9 minutami, vana to neurychlila, a tak jsem měla relativní klid na přípravu dětí do školky, snídani a ranní úklid.
Pak dorazila tchyně, protože jsme si přáli i napotřetí, aby byl se mnou manžel u porodu. Dali jsme si v klidu kafe s mlskou. V 9 hodin odjela tchyně na nehty a já dál zapisovala časy - zkrátily se na 4 minuty - a to už trošku manžel znejistěl, že by raději opravdu vyrazil směr porodnice. Tak jsme jeli. Do porodnice jsme dorazili před 10. hodinou. Možná čekáte, že se kontrakce začaly stupňovat, ale nebylo to tak. Pořád slabý odvar a rovnou prozradím, že to tak bylo až do samotného konce. 
Připojili mě na monitor a tam jsem si užila další tři čtvrtě hodinku, protože tělo ani malá nevykazovala žádné poskoky, křivka rovná. Už jsem se začala bát, že nás pošlou zpátky domů, ale po vyšetření, kdy jsem byla otevřená na 7-8 cm, jsem věděla, že domů nepojedeme.
Proběhl klystýr a tam jsem cítila, že tělo samo malou přitláčí ven, bezbolestně. Zavolala jsem na sestřičku a ta mi řekla, že mě dovede na porodní sál, kde píchneme vodu a uvidíme, co bude dál.
Bylo 11:03, když jsem ulehala na křeslo. O 5 minut později mi doktorka píchla vodu, chvilku jsme čekali, až doteče celá. U obou předchozích porodů jsem věděla, že píchnutím vody to začne. Nezačalo. Nic, stále bez bolesti, jen teda silné tlaky, které jsem prodýchala.
V 11:20 píšu kamarádce, že mi před chvilkou píchli vodu. Odesílám sms, jde na mě stah a u něho vím, že teda bude mít „grády“, cítím to tak. Hážu manželovi telefon, přichází jedna obrovská kontrakce, tělo samo tlačí, já dýchám a v 11:22 naprosto celá vyklouzla naše princeznička Kristýnka s mírami 2580 g a 47 cm.
Doktorka doběhla na poslední chvíli chytnout malou, a protože tam byl primář, tak ten si stihl umýt jen ruce, mně pogratuloval k rychlému porodu a doktorku maličko seřval, že jsem neměla připravené křeslo (kvůli píchnutí vody jsem stále seděla jako na židli) a že manžel neměl na sobě zelený mundúr). Každopádně se smál a rychle zas odešel a nechal doktorku, aby mi udělala jeden maličký steh za odměnu.
Když to shrnu: doteď nechápu, že jsem měla téměř bezbolestný porod a že k tomu stačila jen jedna větší kontrakce. Každopádně, jak se malá projevovala v bříšku, tak se projevuje i na světě - ona pořád spííí.
Cítím, že tímto porodem jsme jako rodina kompletní a jsem strašně moc ráda, že to byl můj nejlepší porod a takovou vzpomínku si nesu dál do života.
Závěrem přeji všem snažilkám pevnou psychiku a empatické přátele kolem sebe, těhulkám rychlý porod a co nejméně strachu a maminkám spoustu krásných chvil s dětmi a co nejméně stresu, protože sama vím, že porodem to teprve začíná a mnohdy přijdou i dny, kdy by se člověk raději neviděl.
Je to fuška být MÁMOU, ale zároveň i to nejkrásnější, co nám život může dát. Díky i chlapům, protože bez nich bychom ty Zlatíčka neměli, že? 
Přečtěte si také
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 2035
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 3309
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 573
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 661
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 443
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
Chtěli jsme děti potěšit. Tchyně nám ale přivezla dárek, o který jsme nestáli
- Anonymní
- 15.09.26
- 3110
Dlouho jsme doma žádné zvíře nechtěli. Děti si o nějaké občas říkaly, hlavně když u někoho viděly psa nebo kočku, ale pokaždé jsme jim vysvětlili, že na zvíře teď nemáme podmínky. Oba s manželem...
Místo toho, aby mě máma podržela, rozšířila po vsi nechutný drb
- Anonymní
- 15.09.26
- 1321
Ruce se mi třásly, když jsem dočítala další dlouhou zprávu od babičky. „Srdíčko moje, proč jsi mi nic neřekla? Tvoje máma mi vyprávěla, jak tě ten tvůj trápí! Musíš od něj odejít!“
Syn nechce dávat babičce pusu. A ona je naštvaná, že ho k tomu nenutím
- Anonymní
- 15.09.26
- 818
Vždycky jsem si myslela, že dát babičce pusu na přivítanou je přece úplně normální. Jenže můj syn to tak necítí. A já jsem se kvůli tomu dostala do nepříjemné situace mezi ním a vlastní mámou.
Kamarádka mi děkovala, že jsem zachránila její manželství. Netušila ale proč
- Anonymní
- 15.09.26
- 1377
Když mi Klára před dvěma lety zavolala, že se její manžel Martin chce odstěhovat, byla jsem u ní během půl hodiny. Seděla na zemi v obýváku, plakala a nechápala, co se s jejich manželstvím stalo.
S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
- Anonymní
- 15.09.26
- 676
Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...
! Doufam, ze i ja se nekdy dockam 
.Je pro me motivaci, protoze i ja za sest tydnu cekam treti mimi a ani nam
takže jsem moc ráda, že třetí porod byl, jaký byl 
