Vítám tě na světě, Františku!
- Porod
- moky
- 16.03.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jaký bude můj druhý porod? To netuším, ale vím, že už od počátku mě straší víc jak ten první. A to i lidé okolo mě... realita je však jiná.
22.2.2014, Fanoušek, 4100g a 52 cm
Velká ségra, 17.7.2012, Gabrielka
- 1
Nemyslela jsem si, že celé těhotenství se ponese v myšlence: Tak jaký porod mě čeká nyní?
Ale pěkně od začátku. Prožila jsem si dvě různé varianty otěhotnění a obě považuji za zázrak. U holčičky jsme čekali neuvěřitelných 5,5 let a chlapečka jsme počali hned na první pokus. U obou jsem měla společné dvě věci - a to počáteční zimnice a bezkomplikované těhotenství.
V čem se ale hodně lišilo, byla psychika. Ani nevím, proč se tak dělo, ale od druhého testu téměř po porod jsem zažívala velmi úzkostné chvíle. Strach hlavně o miminko a tak nějak odstup od probíhajícího těhotenství. Teď už vím, že mě poznamenal první porod (obtížný, malá šla ven zvonem, tříměsíční regenerace mého těla po porodu atd.).
Je to právě 15 dní od chvíle, kdy na svět vykoukl náš chlapeček Fanoušek. Je to opravdu zvláštní, ale díky tomuhle porodu bych chtěla snad mít později i toho našeho třetího nebo třetí. 
Ale zpátky k porodu. Nastal den termínu a já byla stále celá. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že budu přenášet, vzhledem k prvnímu těhotenství, kdy malá šla ven o 14 dní dříve (snažím se moc nesrovnávat, ale nejde mi to 
).
Babské rady nezafungovaly. Uklízet už nebylo co, hopsání s dcerkou na rockové šlágry taky nic. Prostě malej se držel jako klíště. Večer jsem doslova znásilnila chlapa s výhružkou, že pokud mi malého nepopostrčí správným směrem, tak… a dál nemůžu psát.
Možná to byl ten správný začátek. Ve dvě v noci mě probrali pravidelní poslíčci, cca po 6-7 minutách. Do ranních hodin se nic nezměnilo. Dokonce jsem založila diskuzi a potřebovala znát názor ostatních, zda jet, nebo počkat, co bude. Manžel byl nervóznější víc jak já a zavelel k odjezdu. Dobrá, jedem.
Po příjezdu si mě vzala na starost porodní asistentka s tím, že monitor ukáže co a jak a vyplníme papíry. Seděla jsem v klidu, bez hnutí, bez stahů, téměř jako bez bříška a přemýšlela o všech těch ženských, co takhle musí sedět v častých bolestech a kontrakcích. Připadala jsem si jako simulant.
Verdikt zněl „Poslícči, ale protože jste otevřená na 5 prstů, tak pomůžeme s píchnutím vody a uvidíme, co nastane.“ Fajn. To zní rozumně, ne? Den po termínu, navíc odhadní váha miminka byla 3900 gramů. Uff, tak jdem na to. Bála jsem se, co udělá píchnutí vody, jak nastanou pověstné, mně známé ubíjející kontrakce a ono nic. NIC!!!
Dvě hodiny s mým chlapem vtipkuju, jak je tohle super porod a jestli nemám jet domů ještě uvařit na pár dní dopředu. Tu a tam přišla PA zkontrolovat situaci a vždy zahlásila, že teď bude malinko nepříjemná (kontrolovala stav čípku a musím teda říct, že na něj jsem byla dooost citlivá, bolelo to). Ale odešla a další půlhodinka dovolené na porodním sálu.
V půl 12 zahlásila, že jestli se porod nerozjede sám, pomůže mi oxytocinem. Ano, ten znám z prvního porodu a opět mě zachvátila panika. Možná to pomohlo. Patnáct minut na to ze mě vyjelo: „AU!! To bolelo!“ a upřela jsem vyděšené oči na chlapa. První stah. A potom další a další. Mezitím dvou minutové pauzy. Jenže čípek nebyl stále celý spotřebovaný, tak nepříjemná PA mu opět pomáhala. Hodinku a půl trvalo toto martýrium a já si začala pomalu přát konec. A taky už to začátek toho nádherného konce byl.
Najednou se na scéně objevila doktorka a já mohla začít tlačit. Pouhé tři zatlačení a Fanoušek byl na světě (4100 gramů a 52 cm). Nemohla jsem věřit tomu, že to trvalo takhle krátce a bylo po všem. Malého jsem dostala na prsa hned po „vylodění“ a i to pro mě byl velký zážitek. Malou jsem neměla tu čest takto poznat.
Gabrielka, Fanoušek a manžel právě spí vedle v místnosti a já tu píšu těchto pár řádků. Věřte mi, že pro mě znamenají hrozně moc. Doufám, že pro vás aspoň příjemné počtení a třebas tímto pomůžu i těm, co prožívají tutéž otázku: Jaký bude můj další porod?
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2061
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 740
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 2664
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 959
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1231
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3862
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 4162
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3855
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 5530
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 1026
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
to jsem byla silná, jak silnice 
(i když hojení mi teda dalo zabrat a zavádění tablet do čípku taky nic moc - oba byli vyvolávaní)
Já právě byla zapřísáhlá, že už NIKDY, ale ten porod mě prostě dostal a já začala kvůli němu uvažovat i o třetím, kdyby to šlo takhle 
pro mě jsou opravdu nádherní oba dva 
a pak že se říká, že druhý porod je rychlejší, co? Já jsem tedy známka toho, že u mě byl, ale to není pravidlem u všech…
pry holky drobnejsi, ale druhe deti vetsi tak to uz fakt nevim…:))) doufam, ze Valinka nebude po tatinkovi postavou:)))
Hlavní, že se vám všem daří a děti stále přinášejí úsměv na vašich tvářích 
moc přeju krásný 4 porod 