Vítám tě na světě, Františku!
- Porod
- moky
- 16.03.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jaký bude můj druhý porod? To netuším, ale vím, že už od počátku mě straší víc jak ten první. A to i lidé okolo mě... realita je však jiná.
22.2.2014, Fanoušek, 4100g a 52 cm
Velká ségra, 17.7.2012, Gabrielka
- 1
Nemyslela jsem si, že celé těhotenství se ponese v myšlence: Tak jaký porod mě čeká nyní?
Ale pěkně od začátku. Prožila jsem si dvě různé varianty otěhotnění a obě považuji za zázrak. U holčičky jsme čekali neuvěřitelných 5,5 let a chlapečka jsme počali hned na první pokus. U obou jsem měla společné dvě věci - a to počáteční zimnice a bezkomplikované těhotenství.
V čem se ale hodně lišilo, byla psychika. Ani nevím, proč se tak dělo, ale od druhého testu téměř po porod jsem zažívala velmi úzkostné chvíle. Strach hlavně o miminko a tak nějak odstup od probíhajícího těhotenství. Teď už vím, že mě poznamenal první porod (obtížný, malá šla ven zvonem, tříměsíční regenerace mého těla po porodu atd.).
Je to právě 15 dní od chvíle, kdy na svět vykoukl náš chlapeček Fanoušek. Je to opravdu zvláštní, ale díky tomuhle porodu bych chtěla snad mít později i toho našeho třetího nebo třetí. 
Ale zpátky k porodu. Nastal den termínu a já byla stále celá. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že budu přenášet, vzhledem k prvnímu těhotenství, kdy malá šla ven o 14 dní dříve (snažím se moc nesrovnávat, ale nejde mi to 
).
Babské rady nezafungovaly. Uklízet už nebylo co, hopsání s dcerkou na rockové šlágry taky nic. Prostě malej se držel jako klíště. Večer jsem doslova znásilnila chlapa s výhružkou, že pokud mi malého nepopostrčí správným směrem, tak… a dál nemůžu psát.
Možná to byl ten správný začátek. Ve dvě v noci mě probrali pravidelní poslíčci, cca po 6-7 minutách. Do ranních hodin se nic nezměnilo. Dokonce jsem založila diskuzi a potřebovala znát názor ostatních, zda jet, nebo počkat, co bude. Manžel byl nervóznější víc jak já a zavelel k odjezdu. Dobrá, jedem.
Po příjezdu si mě vzala na starost porodní asistentka s tím, že monitor ukáže co a jak a vyplníme papíry. Seděla jsem v klidu, bez hnutí, bez stahů, téměř jako bez bříška a přemýšlela o všech těch ženských, co takhle musí sedět v častých bolestech a kontrakcích. Připadala jsem si jako simulant.
Verdikt zněl „Poslícči, ale protože jste otevřená na 5 prstů, tak pomůžeme s píchnutím vody a uvidíme, co nastane.“ Fajn. To zní rozumně, ne? Den po termínu, navíc odhadní váha miminka byla 3900 gramů. Uff, tak jdem na to. Bála jsem se, co udělá píchnutí vody, jak nastanou pověstné, mně známé ubíjející kontrakce a ono nic. NIC!!!
Dvě hodiny s mým chlapem vtipkuju, jak je tohle super porod a jestli nemám jet domů ještě uvařit na pár dní dopředu. Tu a tam přišla PA zkontrolovat situaci a vždy zahlásila, že teď bude malinko nepříjemná (kontrolovala stav čípku a musím teda říct, že na něj jsem byla dooost citlivá, bolelo to). Ale odešla a další půlhodinka dovolené na porodním sálu.
V půl 12 zahlásila, že jestli se porod nerozjede sám, pomůže mi oxytocinem. Ano, ten znám z prvního porodu a opět mě zachvátila panika. Možná to pomohlo. Patnáct minut na to ze mě vyjelo: „AU!! To bolelo!“ a upřela jsem vyděšené oči na chlapa. První stah. A potom další a další. Mezitím dvou minutové pauzy. Jenže čípek nebyl stále celý spotřebovaný, tak nepříjemná PA mu opět pomáhala. Hodinku a půl trvalo toto martýrium a já si začala pomalu přát konec. A taky už to začátek toho nádherného konce byl.
Najednou se na scéně objevila doktorka a já mohla začít tlačit. Pouhé tři zatlačení a Fanoušek byl na světě (4100 gramů a 52 cm). Nemohla jsem věřit tomu, že to trvalo takhle krátce a bylo po všem. Malého jsem dostala na prsa hned po „vylodění“ a i to pro mě byl velký zážitek. Malou jsem neměla tu čest takto poznat.
Gabrielka, Fanoušek a manžel právě spí vedle v místnosti a já tu píšu těchto pár řádků. Věřte mi, že pro mě znamenají hrozně moc. Doufám, že pro vás aspoň příjemné počtení a třebas tímto pomůžu i těm, co prožívají tutéž otázku: Jaký bude můj další porod?
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1157
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 691
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1195
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 501
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 305
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19077
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2519
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2748
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2471
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1653
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
to jsem byla silná, jak silnice 
(i když hojení mi teda dalo zabrat a zavádění tablet do čípku taky nic moc - oba byli vyvolávaní)
Já právě byla zapřísáhlá, že už NIKDY, ale ten porod mě prostě dostal a já začala kvůli němu uvažovat i o třetím, kdyby to šlo takhle 
pro mě jsou opravdu nádherní oba dva 
a pak že se říká, že druhý porod je rychlejší, co? Já jsem tedy známka toho, že u mě byl, ale to není pravidlem u všech…
pry holky drobnejsi, ale druhe deti vetsi tak to uz fakt nevim…:))) doufam, ze Valinka nebude po tatinkovi postavou:)))
Hlavní, že se vám všem daří a děti stále přinášejí úsměv na vašich tvářích 
moc přeju krásný 4 porod 