Nejen o porodu

Četla jsem zde už několik deníčků a moc se mi líbily. Některé byly velice smutné, některé krásné. Ten svůj jsem psala proto, že mi přijde zvláštní, jak často se k porodu a věcí okolo něj vracím. Ráda bych s tím už přestala a jako mezník jsem si dala sepsání tohoto deníčku.

Už od svých šestnácti let jsem měla pocit, že to nejhorší, co by mi mohlo stát, by bylo těhotenství. Přála jsem si být nezávislá a studovat, protože přesně to moje máma neudělala - kvůli režimu nemohla a v životě se jí to docela vymstilo a vždycky si nad tím tak trochu povzdechne. Tak jsem studovala hned dvě vysoké školy najednou a stal se ze mě „kondomaniak“ zobající hormonální antikoncepci. :)

Měla jsem mnohaletý vztah od střední školy přes dobu prvních vysokoškolských studií a při naťukávání tehdejšího přítele na téma svatba, děti, dům jsem měla sevřené útroby a pocit lehké nevolnosti.

Tak jsem šla raději studovat medicínu, kde se sice můj náhled na věc ještě nezměnil, ale potkala jsem někoho, díky němuž ano.

Chodili jsme spolu 3 roky a já věděla, že on je ten pravý. Cítila jsem, že je to chlap přesně pro mě. Cílevědomý, na sobě neustále pracující, hodný, inteligentní, sexy, milující – prostě ten, kterého si velice vážím. A najednou se to ve mně probudilo. Přišel, že by už děti chtěl, a já to najednou cítila stejně. Tu obrovskou touhu, mít s tímto úžasným člověkem malého tvorečka, kterého jsem už v tu chvíli milovala, přestože ještě ani nebyl počat.

Od této chvíle asi za 14 dní si jen vybavuji, jak stojím s těhotenským testem a na něm dvě čárky – jedna tenká, ale je tam a ten šok, že to přece není možné. Navíc mi můj gynekolog říkal, že mám polycystické vaječníky a neví se, jestli vůbec ovuluji.
Ještě 2 měsíce jsem tomu skoro nevěřila. Celý život je pro mě tohle zlý sen a teď se najednou štěstím chvěju. Občas mě střídají obavy, zda to všechno zvládnu. Taková ta šťastná nervozita..

Těhotenství bylo v podobném duchu. Nemohla jsem se na malého dočkat, ale vzhledem ke zdravotnickému vzdělání jsem měla i časté obavy, aby bylo vše v pořádku. Gynekolog mě neustále děsil velikostí miminka. Byl velikostně napřed a já měla před otěhotněním 47 kg a 170cm.

Ranní nevolnosti mne neminuly, ale zvládla jsem to. Horší byly křížové bolesti ke konci těhotenství. Byly dny, kdy jsem se nemohla ani převalit v posteli. Přesto jsem chodila, co to šlo, vlastně až do konce, do práce.

Porod jsme s partnerem řešili společně. Má kamarádku lékařku, která znala gynekologicko-porodnické oddělení v blízké nemocnici, a doporučila nám jak porodníka, tak jsem s ní měla možnost konzultovat porodní přání. Doporučila mi jednu paní doktorku, se kterou jsme se následně domluvila, že bude u mého porodu. Byla jsem za to velmi ráda. U porodu jsem si moc přála někoho, komu bych mohla důvěřovat a koho neuvidím poprvé v životě.

Nakonec jsem se s ní viděla mockrát, protože se blížil termín mého porodu a malý rostl a rostl a ven se mu vůbec nechtělo. Začala jsem tedy docházet na častější kontroly a s touto lékařkou jsme zkusily i akupunkturu na vyvolávání porodu a připravení porodních cest na porod, protože mé pánevní rozměry byly pod normou a mimouš – jak jsem mu říkávála – měl už váhu na mě víc než dost.

Snažily jsme se to tedy přírodní cestou urychlit. Poslední měření v den termínu porodu podle MS – odhad 3800 g, já naprosto uzavřená, mimouš vysoko a porodu nenasvědčovalo vůbec nic. Poslíčky jsem měla poslední tři měsíce a bylo mi čím dál hůř. Uvnitř sebe jsem cítila, že už je toho na mě moc. Nemohla jsem dýchat, bolela mě křížová oblast a v noci jsem nemohla téměř spát, protože jsem měla neustále poslíčky. Mám totiž hyperkontraktilní dělohu. Musím přiznat, že jsem bála, že malého nevytlačím a byla jsem velmi, velmi unavená. Už před otěhotněním jsem bohužel nebyla úplně fit a dlouhodobě se léčila na chronickou boreliózu.

Potom, co mě doktorka naposledy vyšetřila, bez toho, aniž bych vyslovila jakékoliv přání, zda rodit přirozeně, nebo císařem, mi řekla, že na brzký porod to rozhodně nevypadá a že vzhledem k mým pánevním rozměrům mi ještě dnes udělá císařský řez.

Byla jsem překvapená, protože mne sice ze začátku každý strašil, jak je malý velký, ale pak jsme dělali vše pro to, abych mohla rodit přirozeně.

Jeli jsme – teď už s manželem – domů pro tašku a nástup k porodu byl v době, kdy chodí Mikuláš, v pátek v 18:00. Věděla jsem, že nechci celkovou narkózu. Přála jsem si hned vidět miminko a také pro porodníky je lepší, když se zvolí spinální anestezie. Nemusí totiž tolik spěchat s císařským řezem kvůli tomu, aby se látky z celkové anestezie nedostaly k miminku. Nicméně… bála jsem se postpunkční cefaley, ale byla jsem ujištěna, že se v nejhorším případě udělá záplata. Nebála jsem se ale jen toho, člověk po svých zkušenostech ve zdravotnictví ví, co všechno se může stát.

Porod ale proběhl krásně a naše zlatíčko bylo za pár minut na světě s mírami 51 cm a 3600 g. Když jsem ho poprvé viděla, jen jsem štěstím plakala a hned ho nesli manželovi. Trošku mě mrzí, že nemohl být u porodu a nemohla jsem vidět, jak poprvé drží našeho syna v náručí.

Na JIP jsem strávila 24 hodin přesně a nosili mi ho každé 3 hodiny na kojení. Jedinou komplikací bylo, že mě svědilo celé tělo, což po lécích přešlo. Syn se prý zase nalokal plodové vody a zvracel. Byl úplně zdravý a Apgar skóre měl 10-10-10.

Přesně po 24 hodinách v půl 8 večer jsem byla přeložena na nadstandard a synka jsem měla hned u sebe. Celou první noc proplakal. Snažila jsem se ho v bolestech houpat, kojit, mluvit na něj, ale nic nepomáhalo. Nespala jsem ani předtím na JIP a ráno poté jsem byla snad nejvíce unavená ve svém životě. Ráno jsem brečela manželovi do telefonu. Císař mě opravdu bolel a do toho jsem nespala dvě noci.

Naše zlatíčko pak brečelo ještě jednu jedinou noc, a to když jsme si ho přinesli domů. To už mi s ním ale pomáhal manžel a od té doby máme snad nejhodnější a nejspokojenější dítě.

Má radostnou povahu, je to mazel a mamánek i tatánek zároveň. :) První noci doma spal na mém břiše, následně mezi námi v posteli. Cítila jsem, že je to tak správně a vůbec jsem se nebála zalehnutí nebo jiného.

Kojení nám šlo perfektně, přestože pro mě to bylo zpočátku utrpení – ale syn i přes vpáčené bradavky, po čase už i mírně krvácející, pil od prvního dne jak duha. :) Všechno jsme přečkali, moje bolesti při čůrání i zánět prsu. Také absces v jizvě - hnis mi museli bez lokální anestezie vymačkávat a 2× do týdne měnit drény.

Císařský řez má svá pro i proti, stejně jako přirozený porod. Jsem nesmírně vděčná, že jsme oba zdraví, že máme úžasného syna, kterého nade vše milujeme. Jsem vděčná nejen lékařům, kteří se na porodu a poporodní péči podíleli, ale i všem zdravotním sestrám a asistentkám, které mě mnohému naučily a také mi poradily tu nejlepší knihu na světě, která nám pomohla během pár minut vyřešit trable našeho miminka a díky níž máme opravdu Nejšťastnější miminko v okolí (Harvey Karp).

Je tomu už více než 15 měsíců, co jsme si naše zlatíčko přinesli domů. Já stále kojím, částečně pracuji a i přesto, že jsem občas pekelně unavená – z toho nočního vstávání, žijeme všichni tři moc spokojeně. Manžel by si přál ještě další miminko, ale já vyčkávám. Užívám si synka a vzhledem k některým okolnostem myslím, že nejvhodnější doba bude, až malý bude větší..alespoň tříletý.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Katty1203
187
31.3.16 09:12

Takový hezký spokojený deníček. Přeji spoustu krásných chvil. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
31.3.16 10:15

Vloženo 2×

Příspěvek upraven 31.03.16 v 10:15

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
31.3.16 10:15

Mockrát jsem si říkala, že už snad nemůžu být víc unavená :lol: a světe div se, vždycky to jde ještě víc :mrgreen: třeba teď když mi dítě prozvracelo několik nocí, já mám pár dní před porodem (což je pro nevyspání už samo o sobě dostatečný důvod :lol: ) a do toho lehnul manžel s horečkou..a vždycky to nějakým zázrakem přežiju :lol: :lol: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
En.Joy
487
31.3.16 11:17

Moc hezký deníček, pěkně se četl. Chci se zeptat, co je to postpunkcni cefaley?

  • načítám...
  • Zmínit
sediza
4071
31.3.16 12:36

Postpunkční cefalea je bolest hlavy, anebo další příznaky jako nevolnost aj., které mohou vzniknout právě po spinální anestezii, nebo epidurální, případně při odběru mozkomíšního moku. Jako příčina se uvádí únik mozkomíšního moku do epidurálního prostoru.

Moc všem děkuji za milé komentáře.

  • načítám...
  • Zmínit
sediza
4071
31.3.16 12:40

@reinkarnace to muselo být hrozné, vůbec si to nedovedu představit…a to by měl člověk sbírat síly na porod :(

  • načítám...
  • Zmínit
MIŠMA 22
276
31.3.16 12:45

Pěknej deníček :),moc pěkně se to četlo. Přeji vám všem mooooc štěstí :D

  • načítám...
  • Zmínit
Pennya
3274
31.3.16 19:01

To je hezké žejsi to i přes malé komplikace přežila tak hezky. a co se myslí tou záplatou,? když cefalea je bolest hlavy…

Příspěvek upraven 31.03.16 v 19:01

  • načítám...
  • Zmínit
Motýlice
5043
31.3.16 22:29

Moc nechapu tu relativne casto popisovanou bolest po SC. Sama mam po dvou sekcich, ale vzdycky jsem na ty prvni dny dostala analgetika (na JIP opiaty do zily a pak diklofenakove cipky) a bolest byla v norme. Napoprve mi to dokonce udelali tak bravurne, ze jsem od 3.dne nebrala nic, nemela jsem potrebu.

  • načítám...
  • Zmínit
Janityska
19
3.4.16 00:39

Pěkně napsáno :)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář