Nekojit je

Milá listárno a hlavně maminky. Už více než měsíc pročítám všechny odkazy, diskuze a dopisy, které jsou na tomto webu týkající se kojení a nekojení a nedalo mi to, abych k tomu něco napsala i já.

V říjnu se mi narodila holčička, jenomže až „císařem“. Dlouho mi po porodu trvalo než jsem měla mléko (taky přikládání nebylo tak časté vzhledem k pooperačnímu stavu), ale nakonec se prsa vzpamatovala a já začala kojit. Zprvu přes klobouček, protože těmi předcházejícími pokusy jsem měla bradavky v jednom ohni, ale po zhojení jsem pokračovala normálně. Když byly Kačce skoro 3 měsíce, zaznamenali jsme nějakou „pohublost“ a doktorka nám to jenom potvrdila a doporučila přikrmovat. A tady to začalo - malá odmítala jíst injekční stříkačkou o lžičce ani nemluvě. Kojla jsem co hodinu z obou (opět rozbolavělých) prsou, střídala polohy, pila mléko, čaje a brala homeopatika. To neustálé přehazování se malé přestalo líbit a dávala to najevo. Takže si asi dovedete představit, jak to u nás vypadalo. Proto jsem koupila první lahvičky, které jsem viděla (NUK) a pístovou odsávačku a zvolila si svůj způsob, který praktikuji doposud - poctivě odsávám co tři hodiny (za den to hodí i 350ml) a malou střídavě krmím vlastním a umělým. Aby toho nebylo málo, tak jsem opět dostala MS a malé v té době mlíčko moc nejede a stojí to přemáhání, aby je vypila. Zkusila jsem znova kojit, ale už to nešlo - malá asi ztratila sací reflex, prso jenom cumlala. Vybrečela jsem potoky slz, ale obě babičky i manžel mě uklidňoval, že nejsem první ani poslední a hlavní je, že je malá v pohodě. Ony samy kojili sotva tři měsíce a jak je vidět ani mně ani manželovi to nechybělo a nechybí. Taky mě ostatní povzbudili, že můžu být vděčná i za ty tři měsíce plného kojení zvláště po „cisaři“. Chtěla jsem proto povzbudit ostatní maminy, které jsou na tom podobně - nezoufejte a hlavně si nepřipadejte jako zločinec, kojení není všechno. Pokud budete své mimčo i při krmení z láhve láskyplně držet v náručí a dívat se mu do jeho krásných očí a ono se vám odmění svým úsměvem a nádherným odříhnutím, myslím, že i tak jste udělaly to nejvíc co šlo. Mateřské mléko je skvělá věc, obsahuje spoustu výživných látek, ale kdo ví čím si ty naše mimča, až budou větší, budou kazit své žaludky a zdraví. To potom to, že byly kojeny určitě nepomůže. Takže hlavu vzhůru, dny jsou krásné jenom se spokojeným miminkem a vámi beze stresů. Vaše spokojená mamina Gábina a Kačenka (4 a 1/2m.)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
23.2.05 16:18

Ahojda, chtěla bych jen souhlasit s tím, že pro miminko je nejdůležitější láskyplná náruč spokojené maminky a to ať kojí či krmí umělou výživou. Já mám zase problém s tím, jak přestat kojit. Naší Justýnce je 17 měsíců a dle laktační poradkyně u ní už nejde o hlad, ale je „závislá“ na kontaktu. Řekne BIBI, začne mi zvedat triko a dělat prosim prosim, líbat mě a volat DÁ DÁ- no, a pak jí nedejte. Snad by mi to ani nevadilo, jenže kojim asi 5krát přes den a minimálně 5krát v noci. Takže jsem dost utahaná a prsa žádný.Malá taky nechtěla dudlík a prso jí ho nahrazuje. Prostě všechno má svá pro a proti a když to nejde, svět se nezboří. Já se odhodlávám přestat, i můj gynekolog řekl, že do roka to stačilo. U druhého mimča už bych takhle dopadnout nechtěla, jenže u Justýnky jsem také říkala max. do půl roku, max. do roku a manžel i rodina se mi smějí, že budu malou kojit ještě v 15letech. Takže hodně zdravíčka a krásných společně strávených chvil Vám oběma přeje Kristýna a Justýnka

  • Upravit
Anonymní
23.2.05 18:27

Milá autorko mluvíš mi přímo z duše. Moje první miminko se narodilo také císařem za velmi pohnutých okolností a dokonce se mnou ani nebylo prvních 5 dní, protože bylo umístěno na dětskou JIP. Kojit se mi nepodařilo. Kojila jsem jen částečně cca 5 měsíců. Měla jsem pocit méněcenosti a neschopnosti. Až jsem pochopila, že sebeobviňování je to poslední co bych měla dělat. Důležité je být s miminkem a držet ho v náručí, když to nejvíc potřebuje. Dneska jsou dceři 3 roky a je úplně v pohodě a zdravá. Před půl rokem se mi narodilo druhé miminko (opět císařem, tentokrát plánovaným) a já jsem ho kojila 5 měsíců plně a teď tedy již jen částečně, jelikož papá i jinou stravu. Jsem šťastná, že se mi kojit tentokrát podařilo.
Chci vzkázat všechny maminám, které mají s kojením problém - neobviňujte se!!! I nekojené děti jsou krásné a zdravé. Důležité je, aby jste byly v pohodě, protože pak bude v pohodě i mimi.
 Jana

  • Upravit
Veronika6
510
23.2.05 22:39

Ahojte maminky, co máte pochopení :o).
Jsem ráda, že se někde dočtu, že jen v kojení není všechno, co dítě potřebuje. Já mám problém s kojením asi měsíc. ¨Barunka mi taky přestala přibírat, pak i něco zhubla, zavedli jsme příkrm - Sunar i Nutrillon odmítá. A bojujeme doteď. Zrovna před půl hodinkou jsem se s ní handrkovala o lahvičku sunaru, do kterého přidávám všechno možné i nemožné, abych ji trošku ošálila, ale kdepak. Umělé mléko Barča pozná na 100 honů a nebude a nebude ho pít :-(.
Já jsem podruhé otěhotněla, takže i to mé trošku jí přestalo chutnat. Navíc jsem opravdu ze všeho unavená a taky cítím nepříjemné pohledy příbuzných a známých, když jim vysvětluji situaci..........
Jejich doporučení je jen kojit (přitom taky babičky kojily sotva 3 měsíce).
Jak říkám, mlíčka mám málo, navíc mimču nechutná, ještě po něm už nepřibírala, do toho druhé těhu......... (doufám, že mi zůstane aspoň trošku vlasů a zubů :o)).

Sama sebe přesvědčuju, že musím být v pohodě já, aby se i Barunka mohla na svět usmívat. A tady vidím, že na to nejsem až tak sama.

Takže děkujeme za povzbuzující článek pro maminky, co bojují s kojením.

Dobrou noc a hodně zdravíčka maminkám i miminkům přeje

Verča a Barča (5m)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
24.2.05 11:26

Milé maminky,
zdá se mi, že nabádání maminek, aby kojily, dosahuje poslední dobou až hystetrických rozměrů. Ano, kojení je bezesporu nejjednodušší a nejlepší, co můžete dítěti dát, ale ne vždy se to podaří. Ze svého okolí znám několik maminek, které měly s kojením veliké problémy. Všude se píše, jak je kojení pro děti nejlepší a matky, které nekojí, ale přikrmují jsou leckdy popisovány jako nemilující, pohodlné a sobecké. To vede ktomu, že matky, které mají s kojením potíže, jsou traumatizované, nespokojené, pláčou a trápí se. Špatné svědomí mají i více než deset let. A tak se ptám, hlavně různých laktačních poradkyň: Je to nutné?
Propagace kojení je fajn, ale všeho s mírou. Hysterie a odsuzování matek, které nekojí, není na místě.
Míša (2 dcery)

  • Upravit
Monticka
1177
24.2.05 13:22

Ahojte kojící i nekojící maminky!:)

Jak asi většina z Vás ví, já jsem ta nekojící:( Po přečtení tohodle článku mi vhrkly slzy do očí:) Ne proto, že by mi tu někdo „nadával“, že jsem ta nekojící, ale proto, že vím, že v tom nejsem sama a že se za to přeci nestřílí:)

Těch slz bylo taky víc než dost, špatně se na to vzpomíná. Pořád je mi to líto a asi mě to bude mrzet už napořád, ale když vidím našeho spokojeného Filípka, který se směje od ucha k uchu, spinká celou noc a dělá nám jen a jen radost, jsem ta nejšťastnější maminka pod sluncem:)

Já měla naštěstí pochopení jak u mojí maminky, tak u tchýně, takže se žádné nepříjemné pohledy ani narážky nekonaly. Ba naopak. Vždycky jsem se dočkala pohlazení a povzbuzení a jsem jim za to vděčná.

Přiznávám, že když vidím kojící maminku, nejradši bych ji Filípka na chvilku přiložila k prsu chi chi.

Snad se rozkojíme při dalším miminku a když ne, taky to zvládneme!

Mějte se všichni nádherně a ať žijí bojovnice!!!!

pá Montička + Filípek (zítra 11. týdnů)

  • načítám...
  • Zmínit
Lesina
9867
24.2.05 13:54

Ahoj holky,
nedalo mi to a musim se zapojit. Sama mam stesti, ze po pocatecnich potizich (mleko se po indukovanem porodu zacalo tvorit pozde, po nekolika tydnech jsem mela zanet prsu…) se mi kojeni rozjelo a zaplatpanbuh kojim dosdnes, jsem asi ten vzacny pripad, kdy mala nikdy nebyla tezky zavislak na mlicku a kdy asi bude odstaveni uplne v pohode - mala ted uz pomalinku ztraci zajem - je ji 17 mesicu.
Takze si aspon na par tydnu odpocinu a od cervna me ceka dalsi prizivnik :)

ALE! Mam kamaradky, ktere kojeni az tak v pohode nemely a ktere si samy prosly sebeobvinovanim a trapenim se nad tim, ze miminko pleko nechce a nebo treba i nemuze - takze holky, podle me je nejdulezitejsi to miminko milovat, dnesni umela mleka jsou natolik kvalitni, ze mikinku rozhodne neublizi!!!! Naopak si myslim, ze kojeni za kazdou cenu ublizit muze - treba uz tim, ze miminko hubne, ma nervozni a nestastnou maminku a terab i nastvane pribuzne, kteri do maminky huci cosi o kojeni a nekojeni!

V podtsate by se to dalo shrnout takto:
Kojit? Nekojit? Hlavne je milovat!

Lesina s dracaty

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
24.2.05 18:23

Ahoj holky!
I ja se k vam pripojuji a souhlasim naprosto se vsim, co tu bylo doposud napsano.
Kacenku jsem kojila 3 pul mesice. Pak zacala pri kazdem prilozeni k prsu plakat a byla k neutiseni. Tak to slo porad dokola. Zkousela jsem si mlicko odsavat a delala to vzdy po par hodinach a zjistila jsem, ze skoro zadne nemam. Delala jsem vse pro to, aby se mi zacalo tvorit vic, jedla vsechno co se radi, pila caje podporujici tvorbu mleka atd.. Po nekolika dnech jsem to vzdala a presla na umele mleko. Kacenka prestala plakat, byla spokojena. Zato ja naprosto vystresovana, ze nejsem schopna svou holcicku kojit. Pripadala jsem si opravdu jak spatna matka a bylo mi kazde krmeni do breku. Rikala jsem si, ze chyba je urcite ve me, ze to prece vzdycky nejak jde, ze neco delam asi spatne..
Jeste dalsi mesic jsem se porad snazila odstrikavat a Kacence davala alespon tech par kapicek, aby alespon nejake to materske dostala.. Po par dnech, kdy Kacenka prestala plakat a byla spokojene miminko, jsem si uvedomila, ze kojeni opravdu neni vsechno. Jak uz tady nekdo napsal, dnesni propagace kojeni je opravdu hodne velka a tak si pak nekojici maminky pripadaji jak neschopne. Presne to byl muj pripad.
Mile maminky, pokud se nedari kojit, opravdu se nestresujte. Vase miminko potrebuje v prvni rade Vasi lasku, ne Vase mlicko.
Pri druhem miminku se samozrejme budu snazit kojit, ale pokud opet nebudu mit stesti, uz nebudu vystresovana jako predtim. Pokud sve miminko maminka miluje celym svym srdcem, je jedno, jestli ho koji nebo ne. A naopak pokud se mimisek nenarodi v prostredi, kde citi lasku, zadne kojeni mu tu lasku nenahradi!!
Zdravim vsechny kojici i nekojici maminky! Jana a Kacenka, 1 rok

  • Upravit
Ivik4
3152
24.2.05 20:58

Ahoj Gábino a ostatní!
Věřím, že tvůj komentář hodně pomohl holkám, které mají s kojením problémy. Já jsem taky od začátku těhotenství chtěla, aby moje miminko bylo kojené co nejdéle. Nakonec to byl docela boj, abych vydržela aspoň do půl roku, ale stejně jsme museli od 4.měsíce přikrmovat a někdy mě přepadaly smutky, že jsem neschopná, když kojení je přirozená věc a MUSÍ se dařit každému, kdo se snaží… NEMUSÍ!!!! Já jsem dělala všechno, co jsem kde vyčetla a bezvýsledně. Naštěstí jsem měla rozumného doktora, který mi řekl, že lepší spokojená maminka a umělá výživa, než uštvaná, nevyspalá a nervózní, která se snaží za každou cenu kojit…
Hezky řečeno tu bylo, že dnes je kolem toho kojení až taková nezdravá hysterie : -(.
Jen pro příklad: moje kamarádka nemohla kojit (prostě to nešlo) a psychicky se z toho zhroutila!!!!! Nějak se prostě nevyrovnala s tím, že všechny v okolí to zvládly a ona zklamala.
Takže - hlavně si to takhle neberte!
Ivča, dvouletý ďáblík a mimčo v bříšku

  • načítám...
  • Zmínit
LindaH
79
24.2.05 21:36

Ahoj holky,
jsem sice jedna z těch šťastnějších,které kojí,máme 8měsíčního chlapečka a zatím to jde.Ale chtěla jsem jen napsat,abyste se vy co vám to nějak nevyšlo s kojením nenechaly vykolejit „moderními“ názory ve všech Betynkách a Maminkách. Já a moje dvojče jsme nikdy kojené nebyly, a snad v životě jsme ani jedna neměly horší nemoc než chřipku, jsme obě zdravé jako řípy.Maminku milujeme stejně jako děti,které zažily „ten nenahraditelný kontakt matky a dítěte“ a to,že jsme nikdy neochutnaly mateřské mléko nám podle mého vůbec neublížilo.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
24.2.05 22:52

Musím říct, že nejvíc se mi líbí heslo Lesiny… :-))
Moje mimi se narodilo ve 33. týdnu, „rozkojovala“ jsem se s elektrickou pumpou (kojit jsem první dny nesměla - byla jsem před porodem na vysokých dávkách magnézia, které zastavuje všechny kontrakce - i ty zažívacího traktu a nevědělo se, jestli mimi bude schopné trávit), ten měsíc co byl prcek v nemocnici jsem sice postupně kojit zkoušela, ale stejně nejvíc šlo pumpou a následně sondou do žaludku miminka… asi od dovu měsíců byl u nás neustále řev - do tří měsíců jsem dokrmovala svým namrazeným mlíčkem, to pak došlo, takže jednou denně UM. To vydrželo do konce pátého měsíce - pak přišla krize - prcek plakal po každém krmení, nedělala jsem nic jiného než kojila. Jak se říká, že čím víc se kojí tím víc mlíka se tvoří - haha… Tom mi nakonec vysál z prsa i krev, ale mlíko ne. V tom prsu, které krvácelo se mi už nikdy mlíko nevytvořilo, z toho druhého jsem ještě asi čtyři dny občas trochu nakojila, ale to bylo vše. Od pěti a půl měsíce má tedy UM - a já spokojené veselé mimčo. Teď má 16 měsíců, ráno a večer si chodí ke mě pro mlíčko z lahve - je to legrace, takovej habán, už se mi skoro do náruče nevejde, ale pořád se rád přitulí.
Nemyslím, že zase o tolik přišel - nakonec za první rok života to dotáhnul z dvoukilového nedonošeňátka na desetikilový „prototyp zdravého ročního dítěte“ (slova naší pediatričky).
Jestli mě něco trápí, tka to, že jsem ho ke konci trápila celé dva týdny hlady - měla jsem to vzdát když se mi nepodařilo mlíkárnů rozchodit po týdnu a začalo být jasné, že se nejedná o přechodnou krizi, ale o totální konec.

Jo a moje pocity - tři dny po odstavení jsem měla pocit, že lítám deset centimetrů nad zemí - tatam byla šílená únava, vyčerpání, a stres z nešťastného dítěte a taky mi přibylo spousta času. Ono dvacet minut poctivě kojit, pak jít míchat příkrm a ještě dokrmovat z lahve - a někdy i dvakrát, když jsem se napoprvé sekla a dávka nestačila - celkem hodina času v trapu - a bez jistoty, že mlíka bylo dost a že mám třeba dvě hodiny oddech - tolik tedy k „pohodlnosti kojení“ :-)
 sally

  • Upravit
Anonymní
24.2.05 23:01

Ahoj Gábino,
Stejně jako ty jsem rodila Natálku nakonec císařem a to s velkými komplikacemi (vrostlá placenta e velká ztráta krve). Mléko se mi také začalo tvořit velmi pozdě a aniž by mě kdokoli informoval, Natálka dostávala umělé mléko z lahve:o( A když už se mi mléko tvořilo, tak Natálka se sice přisála, ale v tu ránu spinkala a byla k neprobuzení, takže vypila málo, nepřibírala a sestry chvíli nadávaly a pak jí zase šouply lahev s UM. Aby nás pustili co nejdříve domů a Natálka přibírala, zvolila jsem stejný způsob. Zkusila jsem krmit Natálku mateřským mlékem z lahve. Takže jsem každé 2-3 hodiny odstříkala mléko a jakmile začala myška usínat, tak lahev do pusy...... Byly to strašné nervy, ale dostala jsem ji na porodní váhu a šly jsme domů:o) Doma jsem se bez problémů rozkojila hned druhý den.Ale vzhledem k Natálky silnému refluxu a blinkání jsem však na konci 5 měsíce stejně začala odstavovat a nahrazovat mateřské mléko, mlékem proti blinkání. Natálku jsem částečně kojila do 6.měsíce (jen na noc a ráno). Jednoho večera se ale Natálka vzepřela a zvolila si sama lahev. Móóóc mě to mrzelo, protože jsem si myslela, že budu kojit na noc a ráno ještě hodně dlouho, ale stejně jak píšeš ty, teď když držím Natálku v náručí a krmím jí lahvičkou, tak mi to už ani nepřijde, protože ten pocit je pořád naprosto úžasnej!!! Tak se tím vůbec netrap a užívej si zdravé a krásné Kačenky i s lahvičkou v ruce!!!
Markéta s Natálkou, 8 měsíců

  • Upravit
Veronika6
510
24.2.05 23:29

Ahojte všechny :o),
to je úplný balzám na duši, tyhle články!!!!
Kéž by se některý občas objevil i v časopise :o) - myslím, že by měl stejný účinek, jako na mne.
Konečně půjdu dnes spát klidná a s celkem dobrou náladou. Nejsem v tom totiž sama a to je potřeba vědět.

Takže nejen za mě, která právě bojuje s kojením, děkuji všem, co sem přispěly.

Pěkný večer

Verča,Barča (5m) a pidižvík *

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
25.2.05 01:41

Ahoj maminy. Jsem ráda, že můj příspěvek nebyl tak marný a pomohl, hlavně po psychické stránce alespoň některým z vás. Zrovna před chvíli jsem nakrmila Kačku a ta opět spokojeně usnula. Ještě to určitě potrvá pár týdnů, než ji bude stačit jenom večeře a pak snídaně, ale já stejně vstávám i v noci, abych odstříkala tu trošku svého mléka. Musím říct, a zaťukat to, že mi ho zatím pije bez větších obtíží ikdyž mám těžkou konkurenci v podobě UM - (děláme Bebu, kterou dostávala i porodnici, a pro lepší prdíky přidávám i pár zrníček fenyklového čaje). Jak tady skoro všechny píšete, že se při druhém dítěti budete snažit víc, myslím, že snad ani nejde. Jistě pár chyb jsme udělaly všechny, ale pokud ke kojení nemáme ty správné buňky, tak to dopadne stejně, možná o pár týdnů později. Laktační poradkyně ze mně asi velkou radost nemají, ale já si myslím, že celý problém zvaný kojení vyvolaly hlavně ony, aby měly nějakou práci (chi chi). Takže ještě jednou díky, a krásné spokojené mimča a noci a dni bez stresů. Gábina a Kačka

  • Upravit
malina02
107
25.2.05 09:19

Ahoj Gábino a ostatní,

já se taky připojím. Opravdu jsem ráda, že tenhle příspěvek vyšel. Taky se mi zdá, že kolem kojení je v současný době velká hysterie a zajímavý je, že právě v době, kdy umělá výživa udělala pokroky a je na vysoký úrovni. Vždyť dřív byl jenom sunar nebo feminar a nešílelo se tolik jako teď, když na trhu je spoustu možných výrobků. Ani mě se nepodařilo kojit déle než 4 měsíce. Moje maličká spadla na váze a pořád plakala a když jsme na doporučení Dr. zavedli UM, hned byl doma klid a mír. Taky jsem se zpočátku trápila, ale u nás v rodině žádná žena nebyla kojná. Rodíme jak po másle, ale s kojením je to horší. Naštěstí i moje dětská je rozumná a sama mi řekla, že to nebudeme lámat přes koleno, i tak že jsem malý dala co jsem mohla a ani moje rodina se na mě nedívá přes prsty. Takže vyhodíme všechny nablblé Betynky a Maminky a budeme se radovat z našich byť nekojených, ale šťastných a spokojených miminek.

Malina s Eliškou skoro 5 měs.

  • načítám...
  • Zmínit
terik
2239
25.2.05 11:19

Zdravim nekojici maminky…
Uz v porodnici jsme meli problemy s kojenim i kdyz jsem rodila prirozenou cestou…Ale behem tri dni jsme dokazali vypit to nutne minimum,aby nas pustili domu.Myslela jsem si,ze nebude problem.Sice jsem Sarlotku trosku nutila a hodne mi pri papani plakala,ale stale jsme aspon trosku pribirali.V 6. tydnu bohuzel zacala vice vyvadet a podle pani doktorky uz ani nepribirala.Ale dostali jsme jeste tyden sanci na upravu vahy.V te dobe jsem delala vsechno mozne i nemozne,aby Sarlotka pribrala.Dokonce jsem zkousela odstrikavat a davat ji mlicko z flasky.Vypadalo to,ze z lahvicky toho vypije vic a nekrici pri tom.Avsak na jeji vaze se nase snaha vubec neprojevila a museli jsme na:,–(it Nutrilon.Take jsem z toho byla hodne spatna,ze nechce moje mlicko a byla jsem vystavena velkemu tlaku z okoli.V te chvili mi hodne pomohli manzel a tchyne.Vysvetlili mi,ze pro nasi malou je nejdulezitejsi,abych byla v klidu a nestresovala se a ze ani ja ani manzel jsme nebyli kojeni dele jak dva mesice a nemame zadne zdravotni problemy…Takze chci rict vsem maminkam,ktere prave prochazeji laktacni krizi: Snazte se svym miminkum davat svoje mlicko,ale pokud mate krizi delsi nez 10 dni a nezlepsuje se to,nema smysl se trapit.Miminko totiz vyciti,ze se necitite nejlepe a je potom nervozni taky. Laska k diteti se da projevovat i jinym zpusobem nez jen kojenim…

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
25.2.05 19:44

Ahoj holky,
nedá mi to se taky nepřipojit do diskuze. Já jsem sice žádné problémy s kojením neměla a kojila jsem naši malou do 21 měsíců, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Jednak byl problém jak kojení ukončit (nějakou dobu to trvalo) a jednak od té doby nechce jiné mléko pít. Zkoušela jsem všechny umělé, obyčejné kravské, kakao atd. Ale žádný úspěch. Tak to nahrazujeme jogurtama. Mám ale pocit, že to není dost. Tak jsem si už kolikrát říkala, jestli by nebylo lepší, kdybych dřív přikrmovala…
Mějte se krásně a mějte spokojená miminka. Mišice a Majdalénka

  • Upravit
cadovka
431
25.2.05 21:18

Ahoj holky,
chtěla bych přidat svoji zkušenost. Něměla jsem sice žádný problém s kojením, plně jsem malého kojila až do 6 měsíců, ale když se mi v noci budil každou hodinu hlady, s klidným svědomím jsem mu na noc dala Sunar a postupně ho odstavila.
Po celých těch šest měsíců byl Vašek zasoplený, ukašlaný, prostě nebyl zdravý. Když jsme přešli na Sunar, okamžitě jeho virozy přestaly a do začátku školkovské docházky byl klid. Až na teploty spojené se zoubky nezastonal.
Měla jsem mléko až do jeho dvou let, možná vám budu připadat padlá na hlavu, ale ani teď, kdy jsem podruhé těhotná, nejsem přesvědčená, že mateřské mléko je to nejlepší pro dítě.
Hezký večer Soňa.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
26.2.05 17:29

Před třemi týdny jsem porodila syna císařským řezem. Už první přikládání bylo bolestivé a když mi za 4 dny prsa ztvrdla na kámen, krmila nebo spíš snažila jsem se krmit přes klobouček, ale malý nic nevypil. Za půldenní odstříkávání se mi podařilo dostat ze sebe 10 ml a malému glukóza přestávala stačit. Není strašnější pocit než když vaše dítě má hlad! Takže mu rozumný pan doktor napsal Hamilon, malý se krásně najedl, já se uklidnila a nyní pije Nutrilon. Jeho spokojenost nade vše! Všechny sestry v nemocnici jsou přímo „nabušené a posedlé“ kojením, je to nesmírně stresující a nervující. I v tomto případě by měla matka mít možnost se rozhodnout sama. První dceru jsem taky nekojila, sestra obě své děti nekojila a jsou naprosto zdravé. Pokud je vše bez problémů je kojení v pořádku, ale pokud jsou zdravotní problémy není ke kojení důvod. Moji kamarádku - a to prosím oftalmoložku! - tak v nemocnici vystresovali, že kojila 5 týdnů se záněty v obou prsou a se 40° C horečky, než jí gynekolog pohrozil řezáním! Přeji všem zdravá a dobře napapaná a přibírající miminka! Alena

  • Upravit
Desty
980
27.2.05 11:20

jo tak ten článek vyšel přesně včas…mému vymodlenému miminku je právě 6 něděl a je to tak zlatý stvořeníčko. Jenže celých 6 něděl tvrdě bojujeme s kojením - nejdřív jsem to neuměla já a měla nakousaný bradavky, pak málo mlíka…teď ho mám sice dost, ale malej nám nepřibíral a v podstatě už ani neměl sílu to mlíčko vytáhnout. Byla jsem otrokem kojení - kojila jsem třeba i přes hodinu - do toho mrňous usínal, pouštěl se, znovu přisával.....před pár dny to vyvrcholilo - normálně jsem vytekla a cítila v osbě děsnej vztek - ne na malýho - ale na sebe a pro svou enschopnost. Navíc Daneček plakal, cítil ze mě zlobu a navíc jsem to ještě dovedla k dokonalosti, páč jsem řekla mažovi, ať si ho vezme, že ho aspoň hodinu nechci vidět !!!!! Bože jak jsem těch slov litovala…a Danečkovi se omluvila, byť mi nerozumí. To byla ta poslední kapka, psychicky jsem se skoro zhroutila, ale pak jsem si řekla, že kojení není všechno - snažila jsem se, ale prostě to nevyšlo. a radši budem na UM a oba spokojení - než kojit a já nervní, dítě hladový a neprospívající…

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
27.2.05 19:34

Milé maminky,
po přečtení všech těch vašich krásných komentářů se s vámi musím podělit o své pocity. Já sama jsem měla potíže s kojením. Jen s vypětím všech sil, naprosto našponovaných nervů a potoků slz jsem dokojila do ukončeného 3 měsíce. Od samého začátku jsem kojila přes všechny druhy kloboučků, dudlíků, snažila se odstříkávat. Terezka se nikdy k prsu nepřisála.
Musím říct, že v mém okolí není jediná maminka, která by měla problémy s kojením např. v půli nebo třičtvrtě roce. Já si připadala a možná, že ještě někde do dneška v koutku duše připadám, jako ta špatná, která nebyla schopná dostát potřebám svého miminka. Jak jste se již některé z vás zmínily, sebeobviňování bylo na denním pořádku. Musím však říct, že po nasazení Nutrilonu jsme se uklidnily s Terezkou obě. Tak jak se říká, že kojení je to vůbec nejpohodlnější při stravování s malým miminkem, nemůžu si flaštičku vynachválit.
Po všech vašich povzbuzujících slovech se snad definitivně vyrovnám s naším kojením nekojením i uvnitř a pro své další mimi už budu připravená i na to, že nekojit ještě není konec světa.
Díky vám všem.
Zuzka a Terezka (6 měsíců)

  • Upravit
Anonymní
4.3.05 13:37

Zdravím Vás a jdu taky přispět se svou troškou do mlýna.

Rodila jsem před 3 roky císařem-ale nikdo mi to neřekl a mě to tedy ani nenapadlo, že bych mohla mít s kojením problémy, takže jsem prostě kojila a kojila a ono to šlo-sice po 4 dnech, ale šlo a až mě sestra pochválila, jak si po tom císaři dobře vedu, tak mi to teprv došlo. Kojili jsme až do 9 měsíců,celkem bez problémů, ale vždycky jsem měla doma v pohotovosti malou krabici Sunaru a když se mi občas nepozdávalo, proč malý brečí, udělala jsem trošku, malý to vypil, já se uklidnila, on neřval a pak jsme zas pár měsíců jen plně kojili. Za těch 9 měsíců vypil na UM asi 50 ml, takže skoro nic, ale já nebyla ve stresu a nelámala to přes koleno.

Ted čekám druhé, už vím, že mi to kojení po císaři nemusí jít, tak jsem zvědavá, jak to dopadne. oNA ta psychika má velký vliv. V týdnu jsem zakoupila Sunar do pohotovosti a prostě uvidím, jak to vyjde.Bud to půjde,nebo ne.

Asi na všem musí člověk vidět to lepší.

Kojím-fajn, je to nachystané, ohřáté, po ruce, dávám mu protilátky atd. Ale nemůžu odejít na víc jak 2,5 hodky, i když potřebuju k lékaři či jinam. Bud by mímo řvalo hlady, nebo by mi praskly nalité prsa.

Nekojím-škoda, ale dnes už jsou ty umělé mléka tak kvalitní, že až na ty protilátky mimčo dostane všechny vitamínky. Sice je to otravné to furt míchat, ale když potřebuju pohlídat, můžu odjet na celý den a tu flašku už někdo udělá.Jsem o něco svobodnější, nemusím se stydět někde vyhodit prsa(při kojení), můžem si vyrazit-teplou vodu do flašky vám dají i v restauraci a domýchám Sunar a krmím.Nebo si ji vezmu do termosky.

Takže shrnutí-když to jde kojím, když ne, tak se na to vykašlu a jdu na flašku a netrápím se.Stejně když jste ve stresu, tak se blbě a málo dělá mléko a prý někdy mimčům nechutná.

Takže se mějte hezky,vůbec se tím nestresujte-vždy´t jste to zkusily a hold to nešlo. Budete úplně stejně zasloužilé matky at kojíte nebo ne.

Liset

  • Upravit
Mašinka21
12
10.12.13 13:32

Víte v čem je problém? Že to kojení ženy tak „studují“. Já jsem si o kojení nečetla vůbec nic a během prvního týdne po porodu jsem se rozkojila úplně přirozeně. Kojení není žádná věda a už vůbec žádný výkon. Je to normální a přirozená věc. Nesnáším, když některá maminka napíše, že je to „výkon“ kojit půl roku apod. NENÍ!!! Je to jenom divné, že tak krátkou dobu.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr