Normální miminko pláče

Nechci to zakřiknout, ale zatím vážně náš malý synek nebrečí tolik, jak tu píšou některé maminky, jen už se pomalu začíná ozývat víc, než dřív. Hlavně večer, ale i to je normální. Celý den probíhá klidně - ráno se probudíme, přebalím ho, nakojím, rozmíchám mu do stříkačky laktobacilky (nikdy se mi nepovedlo rozmíchat je na lžičce, tak je prostě nasypu do stříkačky pětky, nastříkám na to své mléko, ještě kápnu dvě kapky Vignatolu, když už to má být správný koktejl).

Zajímavé, že při krmení ze stříkačky se Vratík směje na celé kolo, až mám strach, aby mu nezaskočilo. Někdy se řehtá i při stříkání Vincentky do nosu, asi ho to šimrá. Pak ho strčím na chvíli pod hrazdičku, když potřebuji vyžehlit, nebo něco udělat v kuchyni, to ho na chvilku zabaví. Po obědě chodíme na vycházku - někdy v kočárku, někdy v šátku, podle počasí a podle toho, kam potřebuji, nebo chci jet. Každý den nám ubíhá hrozně rychle, nikdy se spolu nenudíme. A večer už se teprve nenudíme.

Zhruba do osmi je náš miláček v klidu, buď spinká, směje se, nebo ho kojím. Ale pak najednou, jako by se něco přeplo a z úsměvu přejde do pláče. Dám ho do šátku - ztichne a začne si cucat ručičku. Když si myslím, že má hlad a vyndám ho, spustí sirénu. Dám ho znovu do šátku. Usne. Opatrně ho vyndám. Spinká tři vteřiny, pak se probudí a buď chce papat, nebo rovnou začne řvát. Pokud platí varianta A), nakojím ho, odbrkne si a začne plakat.

Pokračujeme dacapo al fine - šátek - usne - pláče - šátek. Trochu mě znepokojuje, že se ten interval prodlužuje. Zpočátku stačilo takhle (chtěla jem napsat šaškovat) šátkovat do devíti, pak do desíti. Včera už to bylo do půlnoci. Ale za to se těsně před půlnocí pořádně najedl, tak mě vysál, že spinkal celých šest hodin. Snad abych zapsala do té jeho první knížky, že spal poprvé celou noc