Porod prvorodičky
- Porod
- Popelka12
- 14.12.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Stručný popis těhotenství a popis porodu prvního dítka, který proběhl před třemi měsíci... Pro všechny, kteří si říkají: Tohle se mně stát nemůže!
Celé těhotenství bylo vcelku pohodové, na začátku těhu večerní nevolnosti a únava, pak vše o. k. a až kolem 30. tt přišla znovu šílená únava způsobena úbytkem železa. V 35. týdnu obrovské bolesti kříže, nepomáhalo cvičení, masáže, tejpy… Ale dva týdny před porodem to přešlo a v 36. tt pozitivní testy na streptokoka.
Když jsem měla volnou chvilku, pročítala jsem si taky deníčky o porodech a když byl nějaký rychlý porod bez nástřihu či šití nebo bez císaře, říkala jsem si: „Jooo, tak to mně se stát nemůže.“
Byl pátek 23:00 hod a já měla do prvního termínu dle ultrazvuku 5 dnů. Přišli jsme z oslavy, s manželem jsme šli okamžitě spát. V jednu v noci mě vzbudily bolesti po 10 minutách. Spát se nedalo, takže jsem byla vzhůru až do rána - usnula jsem až v sedm na hoďku a půl. Přes den bolesti přešly. Aha, první poslíčci…
Další stejné bolesti přišly v pondělí přes den, opět pravidelně co deset minut. Několikrát denně jsem si dávala horkou vanu - ve vaně bolesti mírně ustoupily, ale jakmile jsem vylezla z vany, bylo to o něco horší. Říkala jsem si, že do zítřka vydržím - to jsem měla prohlídku u svého lékaře.
Vydržela, i když jsem v noci vůbec nespala. Lékař mi jen udělal monitor a řekl: „To budou jen poslíčci, jste prvorodička, budete ještě přenášet.“
Za celé těhotenství (ani den před termínem) mě vnitřně neprohlédl!
Bolesti jsem měla celé úterý včetně noci na středu a když manžel ve středu ráno odcházel do práce, řekla jsem, že až se vrátí, pojedeme, i kdybychom měli jet zbytečně. To jsem měla bolesti už co 5 minut.
Nejhorší pro mě bylo ležet, takže jsem ten den stěhovala postele v ložnici tak, aby se nám tam vešla postýlka. Povlékla postele, matrace, postýlku, vytřela a vysála celou ložnici, utřela prach na postýlce a parapetech, aby bylo vše hotovo, kdyby náhodou…
Porodnici od nás máme cca 20 km. Manžel přišel o půl třetí, já si zašla do sprchy, oholila se, dobalila poslední věci a jelo se. V autě se intervaly zkrátily na 4 minuty. Přijeli jsme na příjem o půl čtvrté odpo a jen jsem slyšela: „Vy rodíte? Na to vůbec nevypadáte.“
Vzali mě na monitory, kde se nic moc neukázalo. „Jak to, že nemáte v průkazce žádný záznam z vyšetření? Já nález nemám s čím porovnat.“ ptal se lékař.
„Můj doktor mě ještě nevyšetřoval,“ odvětila jsem.
Lékař rozhořčen něco pod vousem „zamamral“ a při odchodu třískl dveřmi.
„No tak tady rodit nebudu, to raději půjdu domů,“ řekla jsem si, ale nakonec se vše obrátilo.
Vzal mě na vyšetření - po třech dnech pravidelných bolestech otevřená na téměř dva centimetry!
„To bude nejdřív tak v noci, ale spíš ráno nebo dopoledne. Domluvte se s manželem, jestli tady chce zůstat. Ale možná by bylo lepší, kdyby šel domů a my mu pak zavoláme.“
Cože? Necelé dva centimetry za tři dny bolestí?? Manžel chtěl zůstat a to jsme si také prosadili.
Péče luxusní - teplý čaj, rádio, večeře (kterou jsem snědla až po porodu 
). Bylo mi řečeno, že až budu otevřená na 4 cm, budou mi co 8 hodin dávat do žíly antibiotika kvůli pozitivnímu streptokokovi. Dělali mi monitory, na nich žádná změna.
Akorát jsem se po monitorech začala strašně třást - nedostatek hořčíku, zima, slabost (vždyť jsem několik dnů nespala)… Kdo ví?! Poslední monitor skončil v 19:00 hodin a porodní asistentka řekla, že se na mě lékař přijde podívat, až dorodí vedle na sále. Od té doby, jak když bičem utne - kontrakce co dvě minuty.
„Tyjo, mně se chce nějak tlačit, já se asi poeru. Musím to vydržet do doby, než mě vyšetří doktor, pak si zajdu na WC a do sprchy,“* říkala jsem si v duchu.
Už se nedalo zhluboka pomalu dýchat. Snažila jsem se o to, ale manžel mi říkal: „Dýchej, dýchej,“ a přitom mi masíroval kříž.
Jeho slova mi pomáhala (viděla jsem aspoň nějaký zájem, do té doby si četl časopis ) a já začala dýchat rychle a povrchně. Nepřipouštěla jsem si, že bych to už mohlo být tady, když mi lékař řekl, že až ráno…
Bylo 19:55 a já řekla: „Musím jít na záchod nebo se jim tady poeru.“*
Byla jsem v polovině místnosti a praskla mi voda. Došla jsem na WC, sedla si na záchodové prkénko, sundala kalhotky a boty plné plodové vody a řekla jen: „Zavolej doktora!“
Manžel se mi až po porodu přiznal, že uvažoval, jestli ho má opravdu volat, jestli si nedělám srandu.
Přišla porodní asistentka, říkám: „Praskla mi plodová voda.“
Ona na to: „No paráda, na to jsme čekali. To se nám ten porod krásně rozbíhá. Vstaňte, musíme vám udělat monitor.“
„No tak to ani náhodou, já se už nepostavím a musím tlačit,“ odvětila jsem (stále jsem seděla na záchodě).
„Pojďte, musíme udělat ten monitor.“
Vtom vešel doktor, který do té doby ještě rodil vedle a zopakoval to stejné.
„Říkám, že už nevstanu, musím tlačit!!!“
Manžel mě nakonec ze záchodu zvedl a lékař se z dálky podíval do rozkroku a já jen slyšela: „Bože, hlavička je už venku!! Pojďte na postel a netlačte!“
„Jak mám asi jít, když mám něco mezi nohama?!“ pomyslela jsem si.
Nakonec mě na postel nějak s manželem dovlékli, já si lehla a už jsem měla tělíčko našeho potomka na sobě! Úžasný pocit. Druhá doba porodní trvala maximálně 10 sekund. Rodila jsem přesně na první termín a v 19:56 bylo dítko na světě.
Porod proběhl bez jakéhokoliv natržení, nástřihu, bez šití a dokonce bez tlačení! Možná díky Aniballu a masáži hráze? Kdo ví…
Každopádně všem těhulkám doporučuji se při bolestech co nejvíce uvolnit, pomáhat si třeba i nahlas - já doma dělala „Aaaaa“, jít do širokého dřepu, aby gravitace plnila svou úlohu a hlavně nad porodem moc nepřemýšlet a nestresovat se - vše to jen zhoršuje. Prostě jak to má být, tak to bude.
Já si říkala, že porodní plán psát nebudu, ale manžela jsem zaúkolovala - nechci nástřih, nechci císaře, chci nechat dotepat pupečník, chci svůj klystýr - měla jsem Yal gel a hlavně chci po porodu okamžitě malou na sebe!
A myslíte, že při porodu jste měli myšlenky na to, říct to lékařům? U mě naštěstí dopadlo vše tak, jak jsem chtěla - až na ten pupečník a antibiotika a klystýr se nestihl. Měla jsem připravené i homeopatické přípravky na podporu účinných kontrakcí - nakonec ani na ty nedošlo.
Doufám, že deníček je jakžtakž srozumitelný. A těhulky, které se bojíte porodu - hlavu vzhůru. Takový krásný porod, jako jsem měla já, může mít každá z vás!!!
Přečtěte si také
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 231
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 483
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 239
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 153
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 204
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
Po obědě u tchána jsme skončili v nemocnici. O houbách nechce mluvit
- Anonymní
- 30.09.26
- 1535
Tchán nám k obědu připravil houbovou omáčku. Tvrdil, že houby dobře zná, a nikdo z nás neměl důvod mu nevěřit. O pár hodin později nám ale bylo zle a jeli jsme do nemocnice. Lékaři potřebovali...
Syn celé prázdniny ponocoval. Teď není schopný vstávat do školy a usíná v lavici
- Anonymní
- 30.09.26
- 828
Celé léto jsem bojovala s tím, že můj patnáctiletý puberťák ponocuje a spí minimálně do oběda. Jsem s ním sama a musela jsem chodit do práce, takže myslím, že mnohdy vstával i později. Jenže v noci...
Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá
- Anonymní
- 30.09.26
- 9928
Dcera začala chodit do první třídy a dlouhé dny jsou pro ni náročné. Učitelka mi doporučila, abych ji vyzvedávala hned po obědě. Jenže já pracuji do pěti a nemám babičku ani chůvu. Kvůli její...
Dlouho jsem omlouvala manželovy lži. Pak mi došlo, že lžu hlavně sama sobě
- Anonymní
- 30.09.26
- 2226
Když mi kamarádka řekla, že si myslí, že mě manžel podvádí, skoro jsem se urazila. Ne proto, že by to nebyla pravda. Spíš proto, že jsem její slova vůbec nechtěla slyšet.
Chtěla jsem mít klidný večer, místo toho jsem do půlnoci šila kostým do školy
- Anonymní
- 30.09.26
- 877
Byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se domů vracela s jedinou myšlenkou. Dostat děti do postele a konečně si na chvíli sednout. Chtěla jsem jen ticho, čaj a dvacet minut, během kterých po mně nikdo...
?
A takovéto deníčky mě vždycky alespoň povzbudí, že příště, pokud ještě nějaké bude, můžu třeba porodit taky takhle hladce 
