Porod prvorodičky
- Porod
- Popelka12
- 14.12.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Stručný popis těhotenství a popis porodu prvního dítka, který proběhl před třemi měsíci... Pro všechny, kteří si říkají: Tohle se mně stát nemůže!
Celé těhotenství bylo vcelku pohodové, na začátku těhu večerní nevolnosti a únava, pak vše o. k. a až kolem 30. tt přišla znovu šílená únava způsobena úbytkem železa. V 35. týdnu obrovské bolesti kříže, nepomáhalo cvičení, masáže, tejpy… Ale dva týdny před porodem to přešlo a v 36. tt pozitivní testy na streptokoka.
Když jsem měla volnou chvilku, pročítala jsem si taky deníčky o porodech a když byl nějaký rychlý porod bez nástřihu či šití nebo bez císaře, říkala jsem si: „Jooo, tak to mně se stát nemůže.“
Byl pátek 23:00 hod a já měla do prvního termínu dle ultrazvuku 5 dnů. Přišli jsme z oslavy, s manželem jsme šli okamžitě spát. V jednu v noci mě vzbudily bolesti po 10 minutách. Spát se nedalo, takže jsem byla vzhůru až do rána - usnula jsem až v sedm na hoďku a půl. Přes den bolesti přešly. Aha, první poslíčci…
Další stejné bolesti přišly v pondělí přes den, opět pravidelně co deset minut. Několikrát denně jsem si dávala horkou vanu - ve vaně bolesti mírně ustoupily, ale jakmile jsem vylezla z vany, bylo to o něco horší. Říkala jsem si, že do zítřka vydržím - to jsem měla prohlídku u svého lékaře.
Vydržela, i když jsem v noci vůbec nespala. Lékař mi jen udělal monitor a řekl: „To budou jen poslíčci, jste prvorodička, budete ještě přenášet.“
Za celé těhotenství (ani den před termínem) mě vnitřně neprohlédl!
Bolesti jsem měla celé úterý včetně noci na středu a když manžel ve středu ráno odcházel do práce, řekla jsem, že až se vrátí, pojedeme, i kdybychom měli jet zbytečně. To jsem měla bolesti už co 5 minut.
Nejhorší pro mě bylo ležet, takže jsem ten den stěhovala postele v ložnici tak, aby se nám tam vešla postýlka. Povlékla postele, matrace, postýlku, vytřela a vysála celou ložnici, utřela prach na postýlce a parapetech, aby bylo vše hotovo, kdyby náhodou…
Porodnici od nás máme cca 20 km. Manžel přišel o půl třetí, já si zašla do sprchy, oholila se, dobalila poslední věci a jelo se. V autě se intervaly zkrátily na 4 minuty. Přijeli jsme na příjem o půl čtvrté odpo a jen jsem slyšela: „Vy rodíte? Na to vůbec nevypadáte.“
Vzali mě na monitory, kde se nic moc neukázalo. „Jak to, že nemáte v průkazce žádný záznam z vyšetření? Já nález nemám s čím porovnat.“ ptal se lékař.
„Můj doktor mě ještě nevyšetřoval,“ odvětila jsem.
Lékař rozhořčen něco pod vousem „zamamral“ a při odchodu třískl dveřmi.
„No tak tady rodit nebudu, to raději půjdu domů,“ řekla jsem si, ale nakonec se vše obrátilo.
Vzal mě na vyšetření - po třech dnech pravidelných bolestech otevřená na téměř dva centimetry!
„To bude nejdřív tak v noci, ale spíš ráno nebo dopoledne. Domluvte se s manželem, jestli tady chce zůstat. Ale možná by bylo lepší, kdyby šel domů a my mu pak zavoláme.“
Cože? Necelé dva centimetry za tři dny bolestí?? Manžel chtěl zůstat a to jsme si také prosadili.
Péče luxusní - teplý čaj, rádio, večeře (kterou jsem snědla až po porodu
). Bylo mi řečeno, že až budu otevřená na 4 cm, budou mi co 8 hodin dávat do žíly antibiotika kvůli pozitivnímu streptokokovi. Dělali mi monitory, na nich žádná změna.
Akorát jsem se po monitorech začala strašně třást - nedostatek hořčíku, zima, slabost (vždyť jsem několik dnů nespala)… Kdo ví?! Poslední monitor skončil v 19:00 hodin a porodní asistentka řekla, že se na mě lékař přijde podívat, až dorodí vedle na sále. Od té doby, jak když bičem utne - kontrakce co dvě minuty.
„Tyjo, mně se chce nějak tlačit, já se asi poeru. Musím to vydržet do doby, než mě vyšetří doktor, pak si zajdu na WC a do sprchy,“* říkala jsem si v duchu.
Už se nedalo zhluboka pomalu dýchat. Snažila jsem se o to, ale manžel mi říkal: „Dýchej, dýchej,“ a přitom mi masíroval kříž.
Jeho slova mi pomáhala (viděla jsem aspoň nějaký zájem, do té doby si četl časopis
) a já začala dýchat rychle a povrchně. Nepřipouštěla jsem si, že bych to už mohlo být tady, když mi lékař řekl, že až ráno…
Bylo 19:55 a já řekla: „Musím jít na záchod nebo se jim tady poeru.“*
Byla jsem v polovině místnosti a praskla mi voda. Došla jsem na WC, sedla si na záchodové prkénko, sundala kalhotky a boty plné plodové vody a řekla jen: „Zavolej doktora!“
Manžel se mi až po porodu přiznal, že uvažoval, jestli ho má opravdu volat, jestli si nedělám srandu. ![]()
Přišla porodní asistentka, říkám: „Praskla mi plodová voda.“
Ona na to: „No paráda, na to jsme čekali. To se nám ten porod krásně rozbíhá. Vstaňte, musíme vám udělat monitor.“
„No tak to ani náhodou, já se už nepostavím a musím tlačit,“ odvětila jsem (stále jsem seděla na záchodě).
„Pojďte, musíme udělat ten monitor.“
Vtom vešel doktor, který do té doby ještě rodil vedle a zopakoval to stejné.
„Říkám, že už nevstanu, musím tlačit!!!“
Manžel mě nakonec ze záchodu zvedl a lékař se z dálky podíval do rozkroku a já jen slyšela: „Bože, hlavička je už venku!! Pojďte na postel a netlačte!“
„Jak mám asi jít, když mám něco mezi nohama?!“ pomyslela jsem si.
Nakonec mě na postel nějak s manželem dovlékli, já si lehla a už jsem měla tělíčko našeho potomka na sobě! Úžasný pocit. Druhá doba porodní trvala maximálně 10 sekund. Rodila jsem přesně na první termín a v 19:56 bylo dítko na světě.
Porod proběhl bez jakéhokoliv natržení, nástřihu, bez šití a dokonce bez tlačení! Možná díky Aniballu a masáži hráze? Kdo ví…
Každopádně všem těhulkám doporučuji se při bolestech co nejvíce uvolnit, pomáhat si třeba i nahlas - já doma dělala „Aaaaa“, jít do širokého dřepu, aby gravitace plnila svou úlohu a hlavně nad porodem moc nepřemýšlet a nestresovat se - vše to jen zhoršuje. Prostě jak to má být, tak to bude.
Já si říkala, že porodní plán psát nebudu, ale manžela jsem zaúkolovala - nechci nástřih, nechci císaře, chci nechat dotepat pupečník, chci svůj klystýr - měla jsem Yal gel a hlavně chci po porodu okamžitě malou na sebe!
A myslíte, že při porodu jste měli myšlenky na to, říct to lékařům? U mě naštěstí dopadlo vše tak, jak jsem chtěla - až na ten pupečník a antibiotika a klystýr se nestihl. Měla jsem připravené i homeopatické přípravky na podporu účinných kontrakcí - nakonec ani na ty nedošlo.
Doufám, že deníček je jakžtakž srozumitelný. A těhulky, které se bojíte porodu - hlavu vzhůru. Takový krásný porod, jako jsem měla já, může mít každá z vás!!!
Přečtěte si také
Šla jsem s dítětem a psem na hřiště. Domů jsem odešla s pokutou a ostudou
- Anonymní
- 28.05.26
- 27
Tohle se mi ještě nikdy nestalo. U nás na sídlišti byli psi na hřišti vždycky tak nějak tolerovaní, pokud byli na vodítku a jejich majitelé po nich uklízeli. Nikdo z toho nedělal drama. Když jsem...
Kamarád propadl sektě a teď se chce zabít. Jsem bezmocná
- Anonymní
- 28.05.26
- 54
Vždycky to byl ten nejchytřejší kluk z naší party. Analytický mozek, smysl pro humor, člověk, o kterého jste se mohli opřít. Pak přišel nenápadný „biblický kurz“ a z mého nejlepšího kamaráda zbyl...
„Sedněte si, maminko.“ Trapas v MHD, po kterém pálím šaty a začínám cvičit
- Anonymní
- 27.05.26
- 2422
Vždycky jsem se považovala za ten typ holky, kterou by malíři v baroku milovali. Žádná vychrtlá modelka z přehlídkových mol, ale poctivý slovanský typ. Krev a mlíko, jak říkávala moje babička. Mám...
Kámoška nás přihlásila na běžecký závod. Stydím se jí říct, že to nedám
- Anonymní
- 27.05.26
- 811
Jsem mileniál. Takže když se kolem mě zvedla vlna běžeckého šílenství a můj Instagram zaplavily fotky vysmátých lidí v upnutých legínách s hashtagy jako runtastic nebo morningrun, věděla jsem, že v...
Máma tátu celý život podváděla. Myslela jsem si, že budu jiná, teď dělám to samé
- Anonymní
- 27.05.26
- 1997
Moje máma byla vždycky tak trochu „do větru“, jak se říká. Jako malá jsem to samozřejmě nevnímala. Myslela jsem si, že naši mají normální manželství jako všichni ostatní. Jenže čím jsem byla...
Manželka po porodu odmítá sex. Když jsem zmínil milenku, označila mě za vyděrače
- Anonymní
- 27.05.26
- 1623
S Danielou jsme měli vždycky krásný intimní život. Nikdy mezi námi v tomhle směru nebyl problém a patřili jsme k párům, které si byly opravdu blízké. Jenže všechno se změnilo po narození naší dcery...
Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě
- Anonymní
- 27.05.26
- 2194
Myslela jsem si, že svou práci zvládám, i když jedu poslední měsíce úplně na doraz. Jenže po jedné poradě si mě šéf zavolal bokem a řekl mi něco, po čem jsem se šla okamžitě rozbrečet na záchod.
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 4677
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 2210
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 3155
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...