Porod prvorodičky
- Porod
- Popelka12
- 14.12.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Stručný popis těhotenství a popis porodu prvního dítka, který proběhl před třemi měsíci... Pro všechny, kteří si říkají: Tohle se mně stát nemůže!
Celé těhotenství bylo vcelku pohodové, na začátku těhu večerní nevolnosti a únava, pak vše o. k. a až kolem 30. tt přišla znovu šílená únava způsobena úbytkem železa. V 35. týdnu obrovské bolesti kříže, nepomáhalo cvičení, masáže, tejpy… Ale dva týdny před porodem to přešlo a v 36. tt pozitivní testy na streptokoka.
Když jsem měla volnou chvilku, pročítala jsem si taky deníčky o porodech a když byl nějaký rychlý porod bez nástřihu či šití nebo bez císaře, říkala jsem si: „Jooo, tak to mně se stát nemůže.“
Byl pátek 23:00 hod a já měla do prvního termínu dle ultrazvuku 5 dnů. Přišli jsme z oslavy, s manželem jsme šli okamžitě spát. V jednu v noci mě vzbudily bolesti po 10 minutách. Spát se nedalo, takže jsem byla vzhůru až do rána - usnula jsem až v sedm na hoďku a půl. Přes den bolesti přešly. Aha, první poslíčci…
Další stejné bolesti přišly v pondělí přes den, opět pravidelně co deset minut. Několikrát denně jsem si dávala horkou vanu - ve vaně bolesti mírně ustoupily, ale jakmile jsem vylezla z vany, bylo to o něco horší. Říkala jsem si, že do zítřka vydržím - to jsem měla prohlídku u svého lékaře.
Vydržela, i když jsem v noci vůbec nespala. Lékař mi jen udělal monitor a řekl: „To budou jen poslíčci, jste prvorodička, budete ještě přenášet.“
Za celé těhotenství (ani den před termínem) mě vnitřně neprohlédl!
Bolesti jsem měla celé úterý včetně noci na středu a když manžel ve středu ráno odcházel do práce, řekla jsem, že až se vrátí, pojedeme, i kdybychom měli jet zbytečně. To jsem měla bolesti už co 5 minut.
Nejhorší pro mě bylo ležet, takže jsem ten den stěhovala postele v ložnici tak, aby se nám tam vešla postýlka. Povlékla postele, matrace, postýlku, vytřela a vysála celou ložnici, utřela prach na postýlce a parapetech, aby bylo vše hotovo, kdyby náhodou…
Porodnici od nás máme cca 20 km. Manžel přišel o půl třetí, já si zašla do sprchy, oholila se, dobalila poslední věci a jelo se. V autě se intervaly zkrátily na 4 minuty. Přijeli jsme na příjem o půl čtvrté odpo a jen jsem slyšela: „Vy rodíte? Na to vůbec nevypadáte.“
Vzali mě na monitory, kde se nic moc neukázalo. „Jak to, že nemáte v průkazce žádný záznam z vyšetření? Já nález nemám s čím porovnat.“ ptal se lékař.
„Můj doktor mě ještě nevyšetřoval,“ odvětila jsem.
Lékař rozhořčen něco pod vousem „zamamral“ a při odchodu třískl dveřmi.
„No tak tady rodit nebudu, to raději půjdu domů,“ řekla jsem si, ale nakonec se vše obrátilo.
Vzal mě na vyšetření - po třech dnech pravidelných bolestech otevřená na téměř dva centimetry!
„To bude nejdřív tak v noci, ale spíš ráno nebo dopoledne. Domluvte se s manželem, jestli tady chce zůstat. Ale možná by bylo lepší, kdyby šel domů a my mu pak zavoláme.“
Cože? Necelé dva centimetry za tři dny bolestí?? Manžel chtěl zůstat a to jsme si také prosadili.
Péče luxusní - teplý čaj, rádio, večeře (kterou jsem snědla až po porodu
). Bylo mi řečeno, že až budu otevřená na 4 cm, budou mi co 8 hodin dávat do žíly antibiotika kvůli pozitivnímu streptokokovi. Dělali mi monitory, na nich žádná změna.
Akorát jsem se po monitorech začala strašně třást - nedostatek hořčíku, zima, slabost (vždyť jsem několik dnů nespala)… Kdo ví?! Poslední monitor skončil v 19:00 hodin a porodní asistentka řekla, že se na mě lékař přijde podívat, až dorodí vedle na sále. Od té doby, jak když bičem utne - kontrakce co dvě minuty.
„Tyjo, mně se chce nějak tlačit, já se asi poeru. Musím to vydržet do doby, než mě vyšetří doktor, pak si zajdu na WC a do sprchy,“* říkala jsem si v duchu.
Už se nedalo zhluboka pomalu dýchat. Snažila jsem se o to, ale manžel mi říkal: „Dýchej, dýchej,“ a přitom mi masíroval kříž.
Jeho slova mi pomáhala (viděla jsem aspoň nějaký zájem, do té doby si četl časopis
) a já začala dýchat rychle a povrchně. Nepřipouštěla jsem si, že bych to už mohlo být tady, když mi lékař řekl, že až ráno…
Bylo 19:55 a já řekla: „Musím jít na záchod nebo se jim tady poeru.“*
Byla jsem v polovině místnosti a praskla mi voda. Došla jsem na WC, sedla si na záchodové prkénko, sundala kalhotky a boty plné plodové vody a řekla jen: „Zavolej doktora!“
Manžel se mi až po porodu přiznal, že uvažoval, jestli ho má opravdu volat, jestli si nedělám srandu. ![]()
Přišla porodní asistentka, říkám: „Praskla mi plodová voda.“
Ona na to: „No paráda, na to jsme čekali. To se nám ten porod krásně rozbíhá. Vstaňte, musíme vám udělat monitor.“
„No tak to ani náhodou, já se už nepostavím a musím tlačit,“ odvětila jsem (stále jsem seděla na záchodě).
„Pojďte, musíme udělat ten monitor.“
Vtom vešel doktor, který do té doby ještě rodil vedle a zopakoval to stejné.
„Říkám, že už nevstanu, musím tlačit!!!“
Manžel mě nakonec ze záchodu zvedl a lékař se z dálky podíval do rozkroku a já jen slyšela: „Bože, hlavička je už venku!! Pojďte na postel a netlačte!“
„Jak mám asi jít, když mám něco mezi nohama?!“ pomyslela jsem si.
Nakonec mě na postel nějak s manželem dovlékli, já si lehla a už jsem měla tělíčko našeho potomka na sobě! Úžasný pocit. Druhá doba porodní trvala maximálně 10 sekund. Rodila jsem přesně na první termín a v 19:56 bylo dítko na světě.
Porod proběhl bez jakéhokoliv natržení, nástřihu, bez šití a dokonce bez tlačení! Možná díky Aniballu a masáži hráze? Kdo ví…
Každopádně všem těhulkám doporučuji se při bolestech co nejvíce uvolnit, pomáhat si třeba i nahlas - já doma dělala „Aaaaa“, jít do širokého dřepu, aby gravitace plnila svou úlohu a hlavně nad porodem moc nepřemýšlet a nestresovat se - vše to jen zhoršuje. Prostě jak to má být, tak to bude.
Já si říkala, že porodní plán psát nebudu, ale manžela jsem zaúkolovala - nechci nástřih, nechci císaře, chci nechat dotepat pupečník, chci svůj klystýr - měla jsem Yal gel a hlavně chci po porodu okamžitě malou na sebe!
A myslíte, že při porodu jste měli myšlenky na to, říct to lékařům? U mě naštěstí dopadlo vše tak, jak jsem chtěla - až na ten pupečník a antibiotika a klystýr se nestihl. Měla jsem připravené i homeopatické přípravky na podporu účinných kontrakcí - nakonec ani na ty nedošlo.
Doufám, že deníček je jakžtakž srozumitelný. A těhulky, které se bojíte porodu - hlavu vzhůru. Takový krásný porod, jako jsem měla já, může mít každá z vás!!!
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 97
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 113
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 233
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1131
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2035
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 833
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 504
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?