Pravda o mně
- Psychické problémy
- Štofik
- 07.05.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...o prohnilé duši
Je to tak, jsem zlej člověk, vážně jsem. Jsem sobecká zlá mrcha. Co citově vydírà, když se jí to hodí, plače, když je to potřeba, a usměje se v pravej okamžik. Nejsem vyloženě kamarádskej typ, co se s každým chce seznamovat a objímat a líbat na líčko. Jsem chladně nedůvěřivá a odhaduju lidi podle toho, co na sebe v záchvatu přátelskosti vykecají. Pozastavuju se nad jejich slabostma a porovnávám je se sebou. Cítím se líp, když z toho na konci mojí analýzi vyjdou hůř než já. Mám škodolibou radost, když se někomu nedaří zrovna nejlíp. Jsem jak had, co čeká na svoji příležitost. Dejte mi záminku a já vytáhnu všechny vaše bubáky na světlo. Opráším je a pěkně vystavím do vitríny hříchů a sama sebe načančám, napudruju, smetu smítka z ramen a stoupnu si vedle vás. A vy se budete cítit malí, ubozí, pošlapaní.
Sama jsem nula, a proto mě těší ubližovat ostatním. Koukat se jim do tváře, když se bortí jejich dokonale vystavěná fasáda… a cítím se přitom skvěle. Ale jen na chvíli. Já někde vevnitř vím, jak jsem ubohá. Že ubližuju, ničím životy. Z pravdy tvořím lež tak lehce, jako someliér odzátkuje láhev vína. Měla jsem za život jen pár přátel, ani se to nedává nazývat přátelé. Oni mě tak možná brali, k jejich vlastní škodě. Vždycky jsem ze sebe udělala chudinku, který bylo ošklivě ubližováno. Asi jsem tomu i věřila. Kdyby to ale pravda byla, neseděla bych teď v pokoji a nepsala tuhle zpověď.
Jsem hezká holka, podle okolí. Taky jsem koketa a vycítím u uslintanýho chlapa zájem. V tu chvíli začínám hrát. Vklouznu do svý role úplně přirozeně, nic není v ten moment přirozenější. Je mi jedno, že jsem zadaná, je mi jedno, že je zadanej on. Sklopím oči, usměju se, shrnu si vlasy za ucho a vím, že je můj a mohl by být mojí příští zastávkou. Zahledím se mu do obličeje, možná manželka, děti, hypotéka a burácející duše, zkrocená a uvězněná pod tíhou stereotypního života. Ten chlap je v ha*zlu.
Ztrácím zájem. Světla zhasla, opona se zatáhla a já se poslušně vracím domů, ke svýmu muži. Tam mu vařím večeři a říkám mu „miluju tě“. Dlouho to už není pravda, někde uvnitř srdce to vím, anebo to ví mozek? To hlava mi to neustále připomíná? Ale potřebuju ho, jsem totiž úzkostně panická a život s ním je o mnoho snazší. Nemusím se starat, kdo zaplatí účty. Kdo nakoupí a zaplatí kino. A kdo bude snášet moje výbuchy vzteku a rozbíjení talířů, vyhrožování sebevraždou. On mě přesto všechno má rád. Chudák. Stejně mě po dalším záchvatu obejme a konejší jak malý děcko. Hladí mě po vlasech a utírá mi slzy.
Slibuju, že už to nikdy neudělám, ale už v tu chvíli, kdy to vypouštím z rudě namalovaných rtů, vím, že to je lež. V duchu křičím, že ho nesnáším, přeju mu to nejhorší, nadávám mu. Představte si všechny nejhorší nadávky, který by před desátou večerní v tv vypípali. V hlavě totální chaos, kdy už tahle šaráda proboha skončí? Kdy si přiznáme, jak na tom ve skutečnosti jsme? Uběhlo par vteřin. Po mojí tváří pořad tečou slzy, ON mě zvedá a nese do ložnice, kde mě ukládá a líbá na čelo. Neuvěřitelný. Budu tě trápit tak dlouho, dokud to sneseš, dokud se pořád budou střídat roční období a ptáci lítat. Proč? Protože jsem slabá a zbabělá a rozbitá a šílená… běží mi hlavou. A protože by mě nikdo jinej doopravdy nechtěl.
V momentě, kdy se za ním zavřou dveře ložnice a já si tohle vše uvědomuju, sahám do stolku a polykám hrst prášků.
Přečtěte si také
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 521
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 642
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 426
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 336
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 319
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1618
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1971
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 633
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 709
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 566
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
ale vidím, že udeřil na hlavičku a vzbudil vášně.
mám radost
píšeš opravdu moc dobře, to už jsem ti psala u nějakého minulého deníčku 
nevím teda jestli všechny tvoje deníčky jsou fikce nebo pravda. Všechny tyhle schizofreni chudáčky každopádně mám v jednom pytli s tou ženskou, co ubodala kluka ve škole, s tou, která ubodala paní v tescu, s tou která zazvonila na sousedku a otevřela babička, vlastním tělem chránila proti noži malou vnučku, kterou ta stvůra nakonec taky dostala…Noční můra, když by si s někým takovým začal někdo z rodiny nebo kamarádů, chtě si hrát na samaritana. Tak hlavně si tu brečánkujte, jak jsou ty deprese a lidi chudáčci. Všechno bych to zavřela do blázince… Ještě si z toho dělat knižní kumšt 
