Před porodem
- Těhotenství
- eevcca
- 02.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už se nemůžu dočkat, až bude malý na světě, bude mi tady brečet a nenechá mě vyspat. Až se s ním budu moci mazlit a hrát si.
Celé těhotenství probíhá nějak zvláštně. Ze začátku bylo vše super, ale pak jsem začala mít problémy s výtokem, pořád nějaké kvasinky a lechtání, potom zánět močáku, a hned po antibiotikách se zase vrátily kvasinky. Mám to i teď a žádné prášky nepomáhají, navíc termín mám podle UT 21. 3., doktorka mi ho dělala naposledy v lednu, jinak poslední 3 kontroly mě poslouchala jen z takového trychtýře.
Když se zeptám, jak je malý asi velký, tak že se to nedá jen tak určit, když se zeptám, proč UT ukazuje pokaždé jinak, tak že ho zase nemá tak kvalitní. O zdravotních problémech ani nemluvím, v rodině máme i cukrovkáře, ale dr. mě odmítla poslat na testy ohledně cukru, prý že jsem mladá a že to není potřeba, pořád nějaké výmluvy. Takže si myslím, že po porodu doktorku vyměním. Ale ten strach, že mě nekontroluje pořádně, je hrozný, pořád jen přemýšlím, jestli nebude malý nějak nemocný, nebo zda vůbec oba porod přežijeme, nebo že bude strašně moc veliký a těžký, protože břicho mám, jako kdybych čekala 5 dětí, a všichni mě straší, že to bude macek.
Už aby se mi ten prcek narodil, zdá se mi, že jsem na tom teď psychicky hodně špatně, i když se snažím myslet pozitivně, tak vlna úzkosti a strachu přijde. Přítel už je ze mě na nervy, občas zařve, když začnu mluvit o tom, že jsou to možná poslední naše strávené dny spolu. Pak mě to moc mrzí a sama si nadávám, ale jak se proti tomu dá bojovat? Na to, abych pořád chodila s kamarádkami ven a po nákupech, cukrárnách, nemám peníze a rodiče mě akorát stresují věčnými radami, jak a co mám dělat. Takže sedím doma a buď uklízím, nebo koukám na net a televizi, nebo se jdu projít.
Všem strašně moc závidím krásná, zdravá miminka a úžasné porody, o kterých tady čtu. Vím, že toto nejsou žádné starosti ani problémy, jen se o to musím podělit, abych si trošku ulevila.
Díky za přečtení!
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 825
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 812
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 852
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 377
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 250
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1624
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1649
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1889
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 997
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4020
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...