Problémový motorický vývoj

Ahojte holky, ráda bych Vás požádala o radu jak se vyrovnat se špatným motorickým vývojem dítěte.

Ve třech měsících jsme byli hospitalizovaní na neurologii s podezřením na poporodní krvácení do mozku.
Chlapeček nepásl koníčky a prohýbal se do „luku“ s očima vsloup…

Vyšetření nic závažného neukázala. Nakonec nás poslali domů s doporučením rehabilitovat Vojtovou metodou (rehabilitaci si představuju opravdu jinak - toto cvičení je spíš mučení).

Cvičíme už čtyři měsíce, miminko se vyvíjí docela dobře, ale je otázkou, zda by na tom bez cvičení nebyl stejně.

Mě celý ten zážitek poznamenal tak, že se o něj pravděpodobně nezdravě bojím, nejsem schopna si užívat mateřství a radovat se z každého malého pokroku, protože mi připadá vydřený.

Obdivuju všechny maminky, které se s problémovým vývojem svého děťátka vyrovnaly. Pomáhá zjištění, že je takových miminek více a většinou vyrostou ve zdravé děti.

Přílišná péče a jištění ze strany lékařů jsou spíše na škodu mamince a zbytečně trápí miminko.

Jaké jsou Vaše zkušenosti s Vojtovou reflexní metodou?
Děkuji za Vaše zkušenosti a psychickou podporu.

Pavla + Adík (7měsíců)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
7.10.04 19:21

Ahoj Pavlo,

nemůžu říci, že mám úplně stejný problém, ale hodně máme společného. Moje holčička je stará dva a půl měsíce. Při narození chvíli nedýchala a apg máme 7/10/10, z toho vyplynula návštěva na neurologii, kde mi bylo oznámeno, že se vyvíjí v pořádku, ale stejně jsme v evidenci a chodíme na kontrolu. Další problém byly kyčle. Od třech týdnů nosila dečku, což vzhledem k prdíkovým potížím byly pro ní muka. Podle doktorky se za každou kontrolu (po měsíci ) zlepší, ale máme pokračovat. Jenomže já jí dečku už dávno nedávám. Cvičíme vojtovou metodou, protože ne dost rychle zvedala hlavičku při kontrole v šestinedělí. Po všech těch návštěvách u lékařů jsem dospěla k názoru, že z něčeho být živi musí. Ne všechny děti dělají určitou věc v přesně stanovený čas a když se podíváte do knížek o dětech, které jsou většinou přeložené z angličtiny, tak tam je rozmezí vývoje třeba i měsíc, první kontrola na kyčle ve třech měsících. Tak to je můj subjektivní názor. Ne každý člověk se živí rukama, někdo je atlet a jiný účetní.

Hodná a zdravá miminka přeje Simi a Eli

  • Upravit
Anonymní
7.10.04 20:29

Ahoj Pavlo, nemáme možná tak velké problémy jako ty, ale taky nejsme úplně bez nich. Náš Tomášek se narodil v termínu, ale při porodu se mu zlomila klíční kost. ujistili mě, že je to naprosto běžná a triviální záležitost, která se sama vyřeší. Jen ho nesmím 3 týdny na tu levou stranu pokládat, ani ho za ručku brát a tahat. na bříško taky nesměl.To jsem dodržela. Rostl jako z vody a v šesti týdnech mu na UZ ledvin zjistili že má zvětšenou ledvinovou pánvičku. Prošli jsme vyšetřeními, byli jsme i v Praze na klinice, všichni mě ujišťují, že se nic neděje. Vše se zlepší a když ne, čeká nás operace. V době, kdy jsme řešili ledviny, jsem si všimla, že má levou polovinu těla tlustší než pravou. Naše doktorka to změřila a zjistila, že v průměru to dělá 2 cm. Navrhla mi neurologické vyšetření, protože tou dobou jsem si začala všímat, že malý pravou ručku stále méně používá, při lehu na bříšku (ve 4. měsících), se o ni vůbec neopíral, jen ji tak divně zkroutil za záda. Na neurologii jsme ještě nebyli, čekací doba je dlouhá,jdeme tento týden chci totiž k opravdu dobrému panu doktorovi, ale na vlastní žádost jsem začala chodit na rehabilitaci cvičit Vojtu. Cvičíme už skoro 1,5 měsíce a myslím, že je dobře, že jsme začali. Zlepšení je vidět, ikdyž je vydřené, jak píšeš, ale rehabka mi řekla, že co nenacvičím teď, už nenacvičím nikdy. Je to sice maso, malý řve jak tur, ale je to takový vzteklý řev, jakmile skončíme, hned je klidný. Prý je to nebolí, jen se jim nelíbí ta poloha ve které jsou nuceni být. já tomu věřím a myslím, že vědí co dělají. Alespoň ty rehabky, ty to vidí a mají to denodenně v ruce. Pořád si říkám, že to dělám pro jeho dobro, aby měl ručku vpořádku. Takže moje rada je zkus zatnout zuby a vydržet, není to trápení miminka naschvál, ale je to pro něj dobré i když se ti zdá, že ne. Hodně síly při cvičení přeje Markéta

  • Upravit
Anonymní
7.10.04 22:35

Na „rodině“ se vedla podobná diskuze - třeba Ti pomůže si to přečíst:
 http://www.rodina.cz/diskuse168.htm

nebo tady také získáš víc informací:
Autorizované terapeutické a výukové centrum. Vojtova metoda - rehabilitační metoda určená zejména pro léčbu kojenců ohrožených motorickou poruchou a dětí s dětskou mozkovou obrnou.

Www stránky:
www.rl-corpus.cz/

Kontakt:
Telefon: +420 585412469
Fax: +420 585413102
E-mail: rl-corpus@rl-corpus.cz

Adresa:
Mošnerova 1183/5
779 00 Olomouc

  • Upravit
Anonymní
7.10.04 23:49

můj syn měl po porodu zkrácené šlachy na noze a obrnu lícního nervu,taky jsme chodili na neurologii a dost drastickyy cvičili. všechno se postupně zlepšilo a po pul roce bylo uplně v pořadku. byla jsem moc ráda, že nam doktoři poradili apomohli, taková hloupost, že nás honí, aby se měli čím živit mne teda opravdu nenapadlo. Musíme myslet na budoucnost dětí a ne být ted pohodlné a nebo čekat že se stane zázrak a vše se zlepší samo,

  • Upravit
Rozeta
515
8.10.04 00:52

Ahoj Pavla,

tiež už sme mali tú česť. stretnúť sa s Vojtovou metódou. Našu skúsenosť som opísala v skratke na tejto stránke http://www.babetko.sk/…iew_page.php?… pod menom Zuzana, dcérka 28 mes. a potom Zuzana, dcérka 2,5r.

Ja s Tebou súhlasím, že VM sa často používa bez vážnejších dôvodov, len ak dieťa mierne zaostáva vo vývoji. Situácia je na Slovensku asi podobná ako v ČR. Moju kamarátku chceli poslať na rehabilitáciu s dcérou len preto, že ešte v siedmom!!! mesiaci neliezla (aj podľa prof. Vojtu nastáva lezenie v priemere neskôr). Z môjho okolia takmer všetky deti mali doporučené vyšetrenie neurológom. V horšom prípade niektoré deti cvičia VM bez toho, aby ich vyšetril neurológ. Nechcem nikoho podozrievať z naháňania bodov a platieb poisťovní, ale je to trochu zvláštne. Už sa ale ozývajú hlasy odborníkov, ktorí sú proti neopodstatnenému používaniu VM v prípadoch, ak nie je preukázané poškodenie mozgu. Doporučujem prečítať si článok MUDr. Glósa z časopisu Dieťa - v krátenej forme je aj na internete na stránke http://www.dieta.sk/…D9EA31C3A8E5?… . VM je určená pre deti s rizikom detskej mozgovej obrny, vtedy je neprekonateľná. Lekári ju ale často predpisujú aj v iných prípadoch, pretože je to najlepší spôsob ako donútiť "cvičiť " bábätko, ktoré ešte vôbec nespolupracuje. Otázne však je, či takto nedochádza k zásahom do zdravého mozgu.

Maj sa pekne, prejem Tebe ale aj všetkým ostatným deťom, aby VM nikdy nepotrebovali. Musím povedať, že mňa naša skúsenosť dosť ovplyvnila a druhé dieťa stále pozorujem, či sa vyvíja normálne. A aj u dcérky stále sledujem, či nemá skoliózu, ktrou nás strašili.

Rozeta + dcérka 3,5r. + synček 12 t.

  • načítám...
  • Zmínit
stefinka
2304
8.10.04 01:00

Ahoj Pavlo,
mám asi s doktorama spíš problémy, že na všechno přijdou skoro pozdě a pak se to honí a já se stresuju.
Vojtovku jsem cvičila pár měsíců se skoro tříletou Zuzkou - hodně silným děckem. Těžký porod, kříšená, ale nikam se to oficiálně nezapsalo. Na motorické problémy se přišlo až skoro ve 3 letech. Jinak se jakž takž vlezla do tabulek. Ovšem v porovnání s dětmi ve školce vynikly problémy. Vypadalo to taky příšerně. Já zpocená, holka řvala neuvěřitelně. Brečela jsem u toho, protože jsem jim nevěřila, že ji netrápím. No, po pravdě, ani mi to všechno pořádně nedovysvětlili. Taky mi říkali, že jsme přišli pozdě a s tak velkým dítětem se nic nenadělá, že to bude na léta … Rehabilitaci jsem kvůli tomu ukončila předčasně. Byla jsem mladá a blbá. No i tak se hodně napravilo a to ostatní do puberty dorostla. Měla jsem tehdy víc štěstí než rozumu. Tak jak říkají ostatní - zatni zuby a cvič.
Letos jsem byla s Pepčou na neurologii a měla jsem občas pocit, že kolem toho příliš nadělají. Teď, i když je neurologicky zdravý, budeme muset nějaký čas co půl roku chodit na kontroly. A ještě ke všemu k doktorovi, ketrý ho ani neošetřoval. Tak to mám pochybnosti o smyslu těhle návštěv. To samé u druhé dcery. Měla gynekologické problémy, nejprve mysleli že to souvisí s ledvinami. Ale než nás propustili, museli jsme chodit pravidelně po tři roky do ambulance. Aby se zkontrolovalo, že žádný problém není. Pak tam přišla jednou na záskok jiná doktorka a ta nás vyřadila.
Jenže, ruku na srdce, opravdu byste doktora poslali do háje? Červíček vždycky hlodá.
Hezký den přeje Stefinka

  • načítám...
  • Zmínit
dandis
1083
8.10.04 14:02

Ahoj Pavlo,

já také cvičím se svou 4 měsíční dcerkou Valerkou Vojtovu metodu. My máme asi větší problém malá byla už 2× na operaci s mozečkem. A po pravdě vůbec se neodvažuji s ní necvičit. Má doslova hrůzu z toho co by bylo kdyby takové cvičení neexistovalo. Já jsem spíše měla obavu abych se jednotlivé cviky dobře naučila. Ale když vidím, že to pomáhá, vůbec se na cvičení nedívám jako na mučení, možná také proto, že už u toho tak Valuška nepláče.
A musím se přiznat, že jsem se ještě nevyrovnala s tím, že je malá nemocná a možná nebude tak šikovná jako ostatní děti. Ale to určitě přijde časem.
A lékařům já můžu být jenom vděčná, že Valuščinu vadu objevili zavčas.

Přeji pevné nervy se cvičením a hlavně zdraví našim drobečkům

Dana+Valuška

  • načítám...
  • Zmínit
LenkaK
1181
8.10.04 14:42

Ahoj Pavlo,
tak mi to taky nedalo a musím Ti napsat naši zkušenost.
Můj syn měl při porodu vztyčenou levou ručičku, já mám zúženou pánev a doktor ho musel vytahovat, protože se nevešel do porodních cest ramínky. A jak ho vytahoval, utiskl mu nervy na krční páteři, ale hned třetí den zjistili, že nervy nejsou přetržené, že je utlačuje jen ta modřina, která brzy zmizela. Jezdili jsme na neurologii, kde už ve 4.měsíci doktorka vybavila loketní reflex, takže malý byl úplně v pořádku, ale Vojtovu metodu jsme měli cvičit až do roka.
Psychicky to bylo opravdu hodně náročné, malý u toho hrozně brečel a bydleli jsme u rodičů, když někdo přišel do místnosti, kde jsme právě cvičili, začal mému synovi povídat, jak ho zase máma trápí apod.
Po tom 4.měsíci jsme přestali cvičit úplně Vojtovu metodu, spíš jsem s ním hrála takové ty hry - Jaaaak jsem veliký a moty, moty atd. Možná metody našich babiček jsou daleko lepší i proto miminko i pro maminku. Ale na druhou stranu záleží i na míře postižení toho miminka, u nás se opravdu jednalo o triviální záležitost, tak nechápu, proč jsme měli cvičit až do jednoho roku. Ono možná na těch bodech něco pravdy bude…
Měj se krásně a hodně štěstí Adíkovi,
 L.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
8.10.04 15:50

Já jsem s dcerou byla v 10dnech hospit.pro novoroz.křeče.Po 3 týdnech byl závěr ,že to má z klešť.porodu-prý po těch hodinách(32)to byl pro ní šok.Nesměla brečet,být počůraná,špatně jedla a nepřib.tak jsem jí i sunar dávala lžičkou a to třeba 1,5h.Cvičili jsme vojtovu metodu do 1 roku.Musím říci,že dcera byla oproti jiným dětem daleko dopředu.V sedmi měsících jsme chodili,ale opět špatně-na špičkách.Všechny odchylky jsme zvládli v pohodě a dnes je jí 10let,je jedničkářka a je v pohodě.Také jsem se o ní přehnaně bála a moc jí sledovala.Paní doktorka mi řekla,že je to moc dobře,že nic nepřehlédnu.Ve 3letech jsme tak předešli epilepsii!Všimla jsem si toho velice brzy,tak jsme dostali včas léčbu a mozek se nám vzpamatoval! Chce to jenom trpělivost!Děti jsou dar a my se o ně musíme starat s láskou a trpělivostí.Vím,že je to náročné,ale ono se Ti to vrátí .

  • Upravit
Monis
550
8.10.04 23:22

Ahoj Pavlo,

tak mi to taky neda a prispeji svou troskou do mlyna.
Nase holcicky se narodily 37+3 s diagnozou hranicni zralost. Po JIPce jsme zbytek pobytu travily na nedonoseneckem oddeleni, kde rehab. cvicila snad vsechna miminka kromne nas. Neurolozka nas vysetrila a skonstatnovala, ze Anezka ma nizsi svalovy tonus a neprevratila hlavicku na brisku tak jak by mela, no udelala to druhy den. A dostaly jsme doporuceni na kontrolu na neurologii. Propustily nas 16. den. Na neurologii potvrdili to co se mi taky nezdalo, ze obe holky davaji hlavicku do prava, Betka ji vlevo skoro neotacela a nepomohlo zadne polohovani, prichazeni a okno z leva a pod. A tak jsme zhruba od 3 tydne zacaly cvicit a cvicime dal. Zpocatku to fakt byl boj a hodne narocny hlavne psychicky, ale kdyz jsem pak nacapala Anezku jak spi s hlavou vlevo, po case Betku, pak ji zacaly davat do leva i pres den a ted tema hlavickama krouti na vsechny strany a cvicitelka je chvali jak jsou sikovny, tak si myslim, ze trocha toho kriku za to stoji a vyplati se to. Hlavne jim to nastartuje mozecek a upevni spravne drzeni tela pro sezeni a chuzi a tak.
Z pocatku jsme cvicily jen jeden cvik a pripadalo mi to sileny, pak dva a pak i tri s Betkou. Uz se u toho docela vzpouzej a prohybaj a tak mame cvicit jen jeden cvik a toje pohoda. On totiz clovek zvladne vic nez si mysli. Kdyz jsme jeste necvicily tak se mi nekdy necdhtelo prebalovat [samozrejme jsem holky prebalila], pak jsme dostaly jeden cvik a ja vzpominala na dobu kdy jsme necvicily, pak prisel druhy, treti a ja vzpominala na dobu s jednim cvikem :o]] Ted tyden necvicime, protoze holky maji rymu a ze bych si to moc uzivala to se rict neda, radsi cvicit nez bojovat s odsavanim nudlicek.
Cvicime 4× denne vzdycky pred krmenim a celkem to trva tak hodinu az hodinu a pul nez je obe zvladnu. A nekdy jsou holky slyset ze tretiho patra az na chodnik, ale co. Nemam doma naklizeno, ale poctive cvicim a to je pro holky urcite dulezitejsi, a cvicim s obema dvojcatama, takze kdyz to zvladam ja, zvladne to kazdej.
A nejaky prehnany obavy ze jim neco je to teda nemam. To spis mamka ze zacatku mela takovy ty hlasky nacteny ze zenskejch casopisu, ze kdo cvici Vojtovku tak ma neco s mozkem a tak.
Na svete jsou horsi veci nez je cviceni a kdyz je moznost jak neco vylepsit a pomoct tak diky Bohu za to a nema smysl se nad tim hrouti a rikat si proc zrovna me se to muselo stat. Vetsinou pak deti, ktere cvici Vojtovku jsou v tom vyvoji napred, protoze ten mozecek maji pekne nastartovany.
No doufam, ze jsem Te presvedcila, ze cvicit rozhodne smysl ma, ostatne je to Tvoje dite a Ty za nej mas zodpovednost. A taky uz je velkej - 7 mesicu, podle me cvicitelky se konci mezi 8 a 12 mesicem, protoze pak uz jsou prckove neudrzitelni, takze se Ti to blizi ke konci, tak vydrz.

Monca a princezny 4m

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
11.10.04 09:24

Ahoj Pavlo,

musím se také přidat. Mám dvojčátka holčičky, narodily se 37+0. Mladší je v pohodě, s tou cvičit nemusíme, ale se starší jsem už v porodnici dostala cvik, který se cvičí třikrát denně. Ze začátku to byl opravdu přímo rykot, ale nakonec si docela zvykla a stále méně u toho plakala. Nakonec nám rehabilitační sestra řekla, že to máme cvičit jen pro jistotu, jako udržovací dávku. Takže pořád cvičíme. Ale můžu říct, že to opravdu k něčemu je. Mladší holčička je šikovnější, už se snaží postavit. Starší byla o hodně pomalejší, ale cvičením se mi zdá, že to začíná vyrovnávat. Každý měsíc chodíme na kontrolu ke zdravotní sestřičce, která nás naučila cvičit a je to fajn, protože nám vždy řekne i spoustu zajímavých věcí k vývoji těchto prťat.
Chápu tvoje znechucení a postoj, také mám občas pocit, že ke spoustě lékařů chodíme, protože o penězích je to prostě všude. Ale Vojtova metoda je opravdu dobrá a myslím si, že nikdy není na škodu.

navíc dnes už si u toho povídáme a naše beruška je úplně v pohodě a směje se. Zkrátka se ji snažím zabavit, aby neplakala a funguje to.

Neboj a vydrž, opravdu to má svůj význam.

Mějte se krásně a napiš jak postupujete..:o))

Čauky

Evásek a babetky 8 měsíců

  • Upravit
Anonymní
11.10.04 22:46

Děkuji všem za velice zajímavé příběhy, opravdu mě povzbudily v našem každodenním „boji“.
Obzvlášť obdivuji cvičení s dvojčaty.
Na cvičení mě nejvíc ničí, že se nám občas stává, že se Adámek zase zhorší. Někdy se začne znova prohýbat dozadu, nebo udělá ve vývoji krok zpátky. Rehabilitační sestra si myslí, že je to z důvodu růstu zubů (už máme jeden) nebo nachlazení.
Snažím se mu pomáhat i jinak - chodíme plavat, ale malému se to moc nelíbí, takže u toho řve jako u cvičení…
Určitě vydržíme cvičit tak dlouho, jak bude nutné, protože na sebe tu zodpovědnost, ukončit cvičení z vlastní vůle, nevezmu. Věřím, že to dělám jenom pro jeho dobro.
Přeji hodně vytrvalosti a pevné nervy maminkám a hodně zdraví našim drobečkům.
 Pavla

  • Upravit
Anonymní
3.11.04 21:47

Iba par slov. Moj syncek sa narodil v 30 t. tehotnosti. Velmi pekne sa z toho spamatal. Avsak, samozrejme mal na to pravo, bol pozadu vo vyvoji. Pediatricka odporucila cvicit Vojtu. Poslala mas k neurologicke a ta to nepokladala za potrebne, kedze mozocek mojho synceka bol v poriadku. Neskor nas zasa poslali k nejakej specialistke a ta nam odporucila cvicit o dva dni na to sme boli na kontrole u neurologicky, tentokrat u inej a ta zasa odporucila necvicit. Zevraj je to drasticka metoda a dieta nema co plakat. Tak teda necvicime. Drobcek ma uz pol roka a krasne sa vyvija. Je sice pozadu, ale to nevadi, lebo vidim ako krasne napreduje a kazdy den sa nauci nieco nove.

  • Upravit
Anonymní
21.1.05 22:57

Ahoj Pavlo.
mám syna 15 měsíců. Syn se narodil ve 32+3 tt a rovněž jsme cvičili Vojtu. První týdny jsem byla hodně vyčerpaná jak fyzicky tak duševně. Večery jsem probrečela a moc mi pomohl manžel. Cvičili jsme dost dlouho a z praxe vím, že líp se cvičí na zemi než na stole a je dobré si mezi jednotlivými cviky s dítětem hrát. Cvičení opravdu dítě nebolí, to, že brečí je známka toho, že se cvik provádí správně. Dítě rozčiluje protože má omezenou pohyblivost a musí se hýbat, tak jak ty cvičíš. Syn cvičil do 9 měsíců, pak už lezl a už to nebylo potřeba, nyní začíná chodit. Měj se moc hezky a nenech si zkazit tento krásný čas, aš bude drobeček vpořádku (přeju Vám oběma aby to bylo co nejdříve), tak se ti uleví a zpětně vzpomíky nebudou tak strašné, jak se ti to zdá teď.
Petra + Matěj

  • Upravit
Anonymní
12.2.05 22:03

ahoj…určitě to nevzdávej!
mám holčičku-narodila se v 24tt,v papírech má,že je „potrat živého dítěte“…4.den zjistili,že má sraženinku na mozku.Můžu ti říct,že jsem se složila skoro ještě u inkubátoru..opomíjím,že byla po operaci střev a neměla sílu sama dýchat,tudíž ji museli několikrát křísit.
Vojtovku jsme cvičili,jakmile to trošičku šlo,vlastně ještě v inkubátoru.Okamžitě mě to sestra začala učit, když nás pustili domů,chodili jsme 2× týdně do centra na speciální vojtovku,já doma cvičila minimálně 3-4×denně (za řádného řevu a kroucení miminka)…
Bylo to hrozný,brečela jsem s ní a kolikrát s ní chtěla od sestřiček utéct,aby mi ji už netýraly…ale stálo to za to.
Kačenka krásně chodí,běhá,mluví…je to moje šikulinka.
kdybys cokoliv chtěla vědět…miselline@seznam.cz

  • Upravit
Anonymní
14.2.05 21:33

Ahojte holky,
tak jsem cvičení Vojtovou metodou vzdala. Adík měl 8,5 měsíce a prostě to dál nešlo. Neuroložka mi doporučila cvičení podle Bobatha. Jsem tím novým cvičením docela nadšená, malý dělá pokroky, sice pomalinku, ale alespoň je něco vidět.
Když přemýšlím nad cvičením Vojtovou metodou, tak jsem pořád víc přesvědčená, že jsme malého spíš brzdili. Cvičili jsme dva nebo i tři abychom ho vůbec udrželi, ale Adámek se stejně vymanil …
Věřím, že Vojtova metoda někomu pomůže, ale asi jsou děti, které ji sice potřebují, ale nesnášejí.
Psychicky jsem na tom líp, začínám věřit, že to všechno doženeme. Adámek (nyní 11.měs.) válí sudy, ale já jsem ráda i za ně.
Držím všem palce !
 Pavla

  • Upravit
Anonymní
26.3.05 00:16

Už je to delší dobu, co jsi tu svůj příspěvek napsala, ale nedá mi to … podle mě by ti pomohlo, kdybys si o Vojtově metodě něco zjistila, o tom, jak funguje a k čemu je určená … Zrovna dneska nás učili pro našeho 5 měsíčního syna první „chvat“, protože cvičení to vskutku není :)))))
Vím, že přitom bude plakat, že mu to nebude příjemný, ale když musíš rozcvičit kotník po zlomenině, tak ti taky kolikrát tečou slzy … rehabilitace to nejsou příjemné masáže, ale leckdy velice tvrdá křupnutí …

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr