Proč první dítě po 30?

Ahoj, po poměrně dlouhém nakukování jsem se i já osmělila napsat do deníčku. Sice nejsem zatím snažilka, ale snad se už můžu považovat za předsnažilku.

Na tu přechodnou dobu (doufám,že nebude moc dlouhá) bych potřebovala trochu povzbuzení. Před několika týdny jsem oslavila své 30. narozeniny. Vždy jsem si myslela,že do 30 budu vdaná a budu mít dítě. Vdaná sice jsem, ale o tom dítěti se mi stále nepodařilo přesvědčit partnera. Jsem toho názoru, že by to mělo být rozhodnutí obou.
Moc dobře si uvědomuju všechna negativa mít dítě po 30 (biologické hodiny,zdravotní problémy,atd.), ale asi by mi teď spíš pomohlo zkusit společně se zamyslet nad nějakými výhodami mít dítě po 30 (jestli teda vůběc nějaké jsou). Najdou se tedy mezi vámi holky, co se rozhodly pro první dítě až v pozdějším věku? Může i pak proběhnout vše v pořádku? Jestli se někdo ozvete, tak předem díky. Mili

Přečtěte si také

Život na vedlejší koleji (5. díl)

Život na vedlejší koleji (5. díl)
  • Anonymní
  • 11.05.26
  • 757

V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Hasmandka
1177
3.5.05 09:24

Ahoj Mili,
Tohle téma jsem už nakousla v diskusním fóru Těhotenství - První mimi po 30? Měla jsem úplně stejné pocity jako ty a po přečtení příspěvků můžeš nabýt dojem, že není nic snazšího a báječnějšího, než otěhotnět užívat si těhotenství po třicítce. (To, že mně se zatím otěhotnět nepodařilo, je druhá věc.)
Mně bude letos 32, vdaná jsem od loňského léta a o miminko se snažíme cca rok a půl. Já i manžel si jej moc přejeme. Možná, že kdyby byla odezva i z druhé strany v dřívějších vztazích (neboť po miminku toužím už asi 10 let), nikdy bych nepotkala svého současného manžela. A pokud by se mě někdo zeptal, zda-li bych si raději přála dítě s některým z dřívějších partnerů nebo současného partnera bez dítěte, tak bych volila to druhé (a věř mi, že po miminku velmi, ale velmi toužím).
Takže proč první mimi po 30? Třeba právě proto, abys potkala lidi, které by jsi jinak minula, abys měla zážitky a zkušenosti, které by jsi jinak nepoznala…
Dnes už 35 letá prvorodička není exemplář hodný údivu, to byla moje máma před 33 lety, kdy ve svých 31 porodila první dítě. A lékařská věda dnes dokáže dělat doslova zázraky.
Na případné zdravotní komplikace vzhledem k mému věku nemyslím (proč malovat čerta na zeď). A výhody? Můžu třeba v sobotu klidně psát do jedenácti - ale moc dobře vím, že bych klidně vstávala k nějakému prckovi třeba v 5, mohu si vybírat dovolenou podle své chuti, ale vím, že s nějakým drobkem bych byla šťastná u nás na chalupě, …

Můj příspěvek je spíš zamyšlením bezdětné třicítky a možná to není přesně to, co jsi chtěla číst.

Květina

  • načítám...
  • Zmínit
Neffy
1182
3.5.05 09:38

Ahoj Mili, nesmutni. Je mi stejně jako Tobě, pár týdnů už píšu 30let a vdát jsem se ještě nestihla. Taky nejsem ještě snažilka, snad předsnažilka. A to zas teda jo, pokud mluvím za sebe. Dneska se tu sešly 2 příspěvky na podobné téma, do toho prvního - jak přesvědčit partnera - už jsem přispěla.

Taky si uvědomuji rizika odkládání mateřství. Myšlenka na to mě v koutku dušičky, hodně hluboko, trápí už asi 2 roky. Až letos ale začínám opravdu chtít já sama. Ovšem málo platné - taky jsem nepřesvědčila partnera.

Takže já se rozhodla až teď - těsně po svých třicátých narozeninách. Je otázka, kdy k rozhodnutí dospěje partner, ale věřím, že k němu nakonec aspoň dospěje. Já jsem si „naplánovala“ začátek snažení na letošní červenec. Bude-li to do té doby opětované u mé drahé polovičky, fajn. Nebude-li, nedá se nic dělat, budu muset počkat. Takže já se rozhodla ve 30, což pro Tebe už je pozdější věk? No, nejsme nejmladši, ale tak hrozné to snad není, ne? Jen už nemáme tolik času na odkládání.

Nevím, proč, ale věřím, že to vyjde i po 30. Ono taky - co jiného zbývá, že? Povzbuzení? Bude. Hledáš, dostaneš. Já už ho na těchto stránkách dostala až až. A opravdu stačí málo. Jsem tu 3 týdny, dostala jsem pár odpovědí a zrovna mám pocit, že mám síly na překonávání překážek … a nebojím se vlka, nic (teda teď zrovna, uvidíme za pár měsíců do snažení a pak při snažení, pokud to nepůjde). Jak psala Sunn, my před se můžeme taky sdružit do deníčku a vzájemně se podporovat ve svých trápeních, která jsou a taky trápí, ale jsou jiná než u snažilek, těhulek a maminek.

Jaký by mohl být klad odložit po 30? Snad, že můžeš mít pocit, že když jsi doma, nemá Ti co utéct? Ale některé holčiny to nemají ani o spoustu let dřív. Asi bych nepřemýšlela o kladu. Prostě to tak je. Kdyby člověk věděl, že to pak půjde, asi by nebylo nutno řešit, jestli ve 25 nebo ve 32. Protože by to bylo fakt o vnitřním pocitu, že právě teď je ta správná doba, právě teď to chci a radši si na to počkat. Ale když jsou tu ty biologické hodiny (mršky), tak někdo čekat na touhu nemůže (to není z mojí hlavy, ale souhlasím s tím).

Tak měj se krásně.

  • načítám...
  • Zmínit
makysek
966
3.5.05 09:49

Ahoj holčiny,
do vaší debaty se nemůžu moc zapojit, protože u nás to bylo spíš opačně, já se na mimi ještě necítila a manžel už několik let ano (oběma nám bylo 30, když jsem se dala přesvědčit a jsem za to strašně moc ráda). ale chtěla bych se vás zeptat, protože mě to opravdu moc zajímá. Když se o tom s partnerama bavíte, uvědomují si, že žena má nějaké biologické hodiny? Co vám řeknou na argument, že vy nemůžete čekat třeba do 40 až se budete „na miminko cítit“?
Jinak já si myslím, že do 35 let je na mimi ještě času dost. Různá nebezpečí většího výskytu vrozených vad začnou více stoupat až poté, stejně tak plodnost začíná ve větší míře klesat až po pětatřicítce. Ale i tak, já znám dvě maminy, které si založily rodinu těsně před čtyřicítkou a obě mají dvě krásné zdravé děti.
Takže hodně štěstíčka
 Makýš

  • načítám...
  • Zmínit
Pitrysek
229
3.5.05 10:57

Ahoj, Mili,

já jsem o několik málo měsíců mladší, mimiska také nemám, ale plánuji(eme). Samozřejmě starší dámy říkají, že už je na dítě nejvyšší čas ne-li pozdě. Tak jsem s touto otázkou vyrazila k mému doktorovi. Ten mě uklidnil a řekl, že do 35 je to naprosto v pořádku a názory na mateřství se různí právě v generaci našich maminek.
Tak si říkám, že do přechodu alespoň jedno dítě zvládnu :-)

Mili, žádnou paniku budeme mít báječná miminka, která nás budou omlazovat v „pozdějším věku“

Pitrýsek

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
3.5.05 11:40

Ahoj Mili.
Já také patřím k těm co mají dítě po 30.
Je mi 33 a mám 10měs. dcerušku.
Sice to u mě nešlo vše jak bych chtěla, protože o první jsem přišla před 2 lety v 6.měsíci. Na krevních testech mi poprvé vyšel Edwardsův syndrom, ale po odběru plod. vody nic, jenže já pak často krvácela a v 6.měs. mimi ve mě umřelo a já ho musela porodit. Sice to bylo děsné období a já sáhla až na dno, ale nevzdal to a po půl roce jsem otěhotněla znova. a znova ty
zatracené krevní testy, se kterýmy zbytečně maminky jen stresujou a nejsou¨stejně stopro, tak tam mi vyšel zase Down.syndrom, ale zase odběr plod. vody ho vyloučil. byla jsem více pod lékařským dozorem a miminko jsem donosila a loni
v červnu se mi narodila krásná zdravá dceruška. Nemyslím si že bych o něco přišla, když jsem neměla dítě dříve a že bych byla špatná tím, že jsem se rozhodla až později. Jsem, tedy myslím že jsem dobrá máma snažící se pro svoje dítě dělat maximum. Ono to u mě také bylo z toho důvodu, že teď máme kde bydlet, jsme rozumější a fin. zajištění. Já neberu tokové ty řeči že bez peněz to nejde a bez zázemí také, hlavně když to dítě milujete, ale když pak vidím jak některé děto strádají a končí v ústavech, tak…
Zkrátka mám détě ve 33 letech, jsem štastná, že je zdravá a nic víc si nepřeju.
Zdravím Zdena.

  • Upravit
Anonymní
3.5.05 11:45

Omlouvám se za ten pravopis, ale píšu rychle , protože ji mám na kolenou a leze tady po mě, tak jsem si to po sobě ani nepřečetla :-) fuj já jsem ostuda Zdena

  • Upravit
Anonymní
3.5.05 12:03

Ze zdravotního hlediska si myslím, že do 35 je to úplně bez problému do 35.To ti asi řekne každý doktor.A ani 35 rokem to nekončí.Horší je oddalovat to a v 35 zjistit, že to nepůjde zcela bez problémů. To ti pak řeknou rok to zkoušejte, půl roku čekáš na výsledky vyšetření, pak čtvrt roku na to až budeš moci změnit zdaravotní pojišťovnu /protože ta tvoje vše nehradí/, pak máš partnera tři měsíce na stáži v zahraničí, pak jednou potratíš a řeknou Ti, že máš půl roku počkat a čtyřicet je na krku a ty vlastně jenom pořád čekáš. Neodkládej to, hned se pokus přesvědčit partnera o tom, že je čas. Vše co jsem napsala je z mé vlastní zkušenosti, nechci tě strašit jen varovat, že čas v životě utíká hrozně rychle.Pa a dejte se do toho!!!

  • Upravit
Anonymní
3.5.05 12:08

Já jsem čekala deset let až se manželovi bude chtít mít mimi.Vždy bylo vše přednější dům, dovolená, kariéra.Nechtěla jsem bez jeho souhlasu…Vloni si našel milenku, ta mu nic neřekla a vy:,–(ila antikoncepci.Dnes je z něj nejšťastnější táta na světě.....

  • Upravit
Andrea2
422
3.5.05 12:48

Ahoj holky,
mne teda jeste nebylo 30 (je mi skoro 28), ale ve 27 jsem si rekla, ze bych uz chtela miminko. Samozrejme jsem uvazovala tak, ze kdyz se to do 30 povede, tak to bude akorat, proste jsem potrebovala nejakou casovou rezervu. No, a kdyz jsem rekla manzelovi, tak se nejdriv na to netvaril. Musim se priznat, ze jsem sla do ostrejsi diskuse, vedela jsem, ze si to muzu dovolit, protoze jsem byla presvedcena, ze mam padny argumenty (tou dobou jsme spolu byli 7 let, meli jsme zarizeny bydleni atd.) Manzela jsem nakonec presvedcila (ted to vypada, ze jsem ho primo donutila, ale tak to nebylo, prece jenom ho nejakou dobu znam) a ted jsem ve 30tt a musim rict, ze manzel se ve vysledku snad tesi vic nez ja!!!!!!!!!!!!! Myslim, ze ty chlapi obcas potrebujou trochu nakopnout, protoze kdyby to bylo podle manzela, tak 35 neni zadny problem.
Andrea2

  • načítám...
  • Zmínit
Anulka
2237
3.5.05 13:57

Ahoj holky maminy i mamky budoucí,
téma mě moc zaujalo ,ale i když se mě netýká ,tak „tu strkám nos“ a píši.Máme tři syny 18,17 a 15 první se mi narodil v 19 no a ten druhý a třetí .....si to každá spočítá.Všechny tři děti byly chtěné ,vždy jsem chtěla mít velkou rodinu a také jsem vždy měla zálusk na to ,že až kluci odrostou ,tak si pro" potěšení" po třicítce pořídíme ještě jedno.A taky se stalo ,teda „mateřské pudy " to je věc ,sousedce se v roce 2000 narodila po dvou synech 14 a 11 let holka a to se mnou zamávalo na plné obrátky.Taťka se bránil ,tvrdil ,že si nebude dělat vnouče sám (šlo mu v té době na 40).Ale já jsem šla za svým a v říjnu 2001 jsem otěhotněla ,v květnu jsem měla 34 a v červenci se nám narodil..........a ,ano narodila Eliška .Vím byla tenkrát jiná doba ,bytová situace a vše kolem ,která tehdy neměla dítko do 25 byla "divná“. Nelituji však ničeho,kdybych neměla prvního syna v 19 neměla by nyní Eliška tři super bráchy ,které si „vychovává“ k obrazu svému.Je to dnes zcela normální ,že mamky ,které mají dospělé děti si pořizují mimina a naopak první dítka se rodí kolem 30.Mám sama sestru ,které bude teď v květnu 30 a je šílený sobec ,je rozvedená bezdětná a říká ,že 100% antikoncepce jsou moje děti (nikdy je přitom nehlídala a sama s něma nebyla ) ,beru to s rezervou,již mě od ní nic překvapit nemůže a urazit teprv ne.
Kolegyně v práci 30 svobodná bezdětná ,dcera našich známých -dnes 27 svobodná bezdětná.
Já myslím ,že pokud někdo mimi chce ,vím , že vždy to nejde hned ,když si člověk umane,tak jej časem má ,a je jedno jestli mu je 20 ,30 ,či 40,záleží jací budou rodiče.
Všem přeji zlatá a zdravá miminka ,šťastné taťky a ať si každý užívá rodičovství.
Krásný den přeje Anna

  • načítám...
  • Zmínit
Prasadko
2583
3.5.05 15:42

Ahoj Mili,
je mi 34 a letos v lednu se mi narodilo prvni dite - krasny zdravy chlapecek. Proc tak pozde ? Proste byly porad nejake prekazky - nejdriv dlouho nebyl ten pravy a pak jsem porad vahala, jestli mame pro dite dost dobre podminky (nemame, bydlime v 1+1 za trzni najem cca 10 tisic/mesic), jestli jsem dost odpovedna (porad si tak nepripadam), jestli budu dobra matka (porad se to ucim), jestli ma vubec smysl privest dite do tak hrozneho sveta (to je otazka!) a tak dale…
No a pak mi jednou dosla antikoncepce a nebyl cas si zajit pro novou a tak jsem informovala partnera, ze se muze stat cokoliv - a ono se to hned druhy mesic stalo, a ted to nadherne „cokoliv“ lezi vedle mne a ja premyslim, ze bude mozna chtit brasku :-)
Hana a Simonek

  • načítám...
  • Zmínit
Kimmy
158
4.5.05 03:21

Ahoj Mili,

taky se pridam k pocetne armade mamin po 30. Urcite s Tebou souhlasim, ze mit dite je rozhodnuti obou. Zkus si popovidat, jakem casovem horizontu by to partner videl - pokud by to bylo dost pozde - dej mu precist nejakou literaturu.

30 jako takova je sice meznik, ale ne zas tak tragicky. Mne se podarilo pred tremi lety narazit na partu holek mezi 32-34 a behem roku nas 5 otehotnelo… pravda jedna z nas po IVF. Ale jak vidis tady na e-miminu - zdravotni problemy se neomezuji na zeny po 30 - je to velmi individualni.

Ja sama muzu otehotneni po 30 jen doporucit - dite je opravdu velika zivotni zmena a ja jsem moc rada, ze jsem videla kus sveta a uzila si mnoho let pohodlneho zivota. Kdybych vedela, ze otehotneni bude pro nas snadne, mozna bych jeste pockala dalsi rok, ale s detmi proste nevis, dokud to nezkusis. Rozhodne niceho nelituju a manzel taky ne - a pohled, jak spolu ti dva vyvadeji je nadevsechno.

Muzi asi obcas potrebuji postrcit tim spravnym smerem, nekteri i postavit pred hotovou vec - snazime se a basta. Myslim, ze kdyz se dohodnete na nejakem obdobi - treba ode dneska za pul roku, tak bude mit partner cas si na to zvyknout a mezitim si vyrazte na nejakou prima dovolenou.

Preju hodne stesti,

Kimmy

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
4.5.05 08:32

Ahoj, to jsem já, co jsem nakousla toto téma. Na net jsem se dostala až teď a nemůžu vyjít z údivu, kolik se vás ozvalo. Strašně MOOOC vám děkuji za příspěvky. Nalily jste do mě spoustu nové energie, optimismu a síly vše překonávat. Já už si pomalu začala připadat jako poslední bezdětná 30 na světě. Jaro (maminky s kočárkama na procházkách) ani okolí (otázky typu „…a kdy vy do toho praštíte?..“) člověku fakt nepřidají. A kamárádky, které už děti mají ,nebo které už mají skoro věk na to být babičkama (a jedna se jí včera opravdu už stala) mě samozřejmě podpoří, ale nejsem si jistá, jestli mou situaci úplně chápou. A tady ne emiminu jsem takové pochopení našla, ačkoliv (přiznám se) jsem ho ani tolik neočekávala. A teď se půjdu zaregistrovat, abych nebyla ta „anonymní“ a zkusím se přidat do nového deníčku. Ještě jednoou moc díky. Mili

  • Upravit
Anonymní
4.5.05 14:17

Musím sa pripojiť k tejto debate. Ja som tiež čakala s dieťaťom, aj aj teraz si myslím, že po tridsiatke na dieťa nie je neskoro. Ale… Tesne pred 31 som sa vydávala, a myslela som si, že hneď otehotniem, že ešte nie je neskoro. Aj som otehotnela. A potom ešte trikrát. Ale vždy som potratila. Kým sa zistlo, v čo je problém, mala som 34. A teraz sa bojím, a myslím si, že toho času už až tak veľa nie je. Keby som o mojom probléme vedela skôr, mohla sa to skôr riešiť a možno by som nebola v 35 rokoch vystresovaná. Ale mám kamarátku, tá mala v 35 prvé dieťa, v 37 druhé dieťa a úplne bez problémov a sú všetky v poriadku. Každá je iná. Chcela som vlastne len napísať, že nie vždy sa vyplatí niečo odkladať.
Zdraví vás Jana

  • Upravit
Anonymní
10.5.05 12:53

Ahoj, je mi 32 let a dite se snažíme rok a půl. po dítěti jsem začala toužit až po 30. Jednak jsem se rozvaděla, pak 3 roky studovala, zařizovala bydlení. Pak se sestře ve 28 letech narodila dcera a u mne začla touha mít mimi. hrozně se na něho těším, ale zatím se nedaří. Já však nestracím naději, snažím se myslet pozitivně.

  • Upravit
Anonymní
10.5.05 12:55

Ahoj, je mi 32 let a dite se snažíme rok a půl. po dítěti jsem začala toužit až po 30. Jednak jsem se rozvaděla, pak 3 roky studovala, zařizovala bydlení. Pak se sestře ve 28 letech narodila dcera a u mne začla touha mít mimi. hrozně se na něho těším, ale zatím se nedaří. Já však nestracím naději, snažím se myslet pozitivně. Dana

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr