Smutek v duši

Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.

Už vím, jaké to je propadat se hloub a hloub a nenalézat řešení. Bojím se, hrozně se bojím. Nevím, co bude dál, co bude zítra, za týden, dva. Jsem úplně sama. Jen za zády mi stojí malá maličkatá holčička, která potřebuje silnou mámu, o kterou se bude moci opřít. A já? Já to nejsem.

Jsem teď tak slabá. Nejslabší. Nejmenší. Bezradná. Ztracená. Pláču. Chtěla bych to skončit, zabalit tenhle ten hnusnej život. A nebýt. Ale nemůžu. Musím bojovat, ale kde vzít sílu, když už ji nemám ani co by se za nehet vešlo. Kde vzít odvahu a víru, že to zvládnu? Kde najít rameno, o které se opřu a budu vědět, že bude líp? Nemám nikoho, rodinu, přátele… Nikoho. Jsem opuštěná malá holka, co sedí v polorozpadlém bytě, pláče a vedle ní na pohádky kouká miminko, které ani netuší, kam se s mámou řítí.

Chci, aby se měla krásně, chci aby měla všechno na co si jen dokáže vzpomenout, chci se s ní smát, hrát si s ní a povídat a nemít při tom v očích slzy. Jsem na konci, na konci svých sil. Na konci svých nadějí, snů a přání. Přišla jsem o všechno. Je tohle ono pomyslné dno? Nebo může být ještě hůř? Nejspíš už ne. Protože jestli ano… Protože jestli ano, tak nevím, co se stane.

Koukám na ni a je tak krásná, v té své nevědomosti, radosti a dětské upřímnosti. Jak krásné bylo, když se naučila chodit, a její první Máma bylo… nikdy mě nic tak moc nezahřálo u srdce. Čistá láska. Nikdy jsem nevěřila, že budu milovat tak moc. Nikdy jsem nevěřila, že se o někoho budu tolik bát. Co když to nezvládnu? Co když jí všechno zkazím, připravím ten nejhorší start do života?

Zlobím se na sebe, že jsem dopustila ztrátu všech jistot. Jsem špatná máma. Možná jsem špatný člověk. Ale nikdy nikdy jsem se nesnažila být lepší a lepší. Nikdy jsem na sobě víc nepracovala. Mám pocit, že život je nespravedlivý. A říkám si, proč zrovna já.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Veveří
5773
18.1.11 17:36

Beckie, sice nevím co se ti stalo, ale dno má jednu výhodu - dá se o něj odrazit směrem vzhůru. Není pravda, že jsi sama a opuštěná. Máš dceru a ta tě neopustí. Život je zebra, jednou je černý pruh, jednou bílý. Ty jsi teď v tom černém pruhu, ale ať se stalo cokoliv, směřuješ teď do toho bílého. Neztrácej naději a klidně vyhledej odbornou pomoc. Předpokládám, že tě opustil partner, je to krušná zkušenost, ale nebyl to jediný chlap na světě. Držím palce!

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
18.1.11 17:38

Nevím co se stalo nebo co se děje,ale právě ty cíle být lepší jsou mím hnacím motorem a myslím si že bez cíle je život k ničemu.Stanov si své cíle a bojuj.Nevím co pro tebe znamená slovo být štastná,ale přeju at si ta nejštastnější :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
meduleinka
2613
18.1.11 17:48

Malá teď nepotřebuje víc, než Tvou lásku a tu má a proto JSI dobrá máma!!! Drž se, každé trápení má svůj konec a uvidíš, bude líp! Držím palce! Pocity znám a vím, že až to překonáš, budeš o to silnější! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Silvi.100
12695
18.1.11 17:51

Beckie-také nevím, co strašného Tě potkalo, ale cítím, že z Tvého deníčku hodně moc bolesti a trápení!!! Přeji tedy sílu a pořádný odráz do výšin z toho zpropadeného dna!!! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
18.1.11 17:52

Holka moje zlatá, rozbrečela jsi mě. (Nebylo to složitý, já mám teď taky nějaký pitomý deprese a ak nějak se snažim odrazit ode dna).

Tvoje pocity jsem mívala taky. Jenže tehdy jsem byla svobodná, bez dítěte a pocity na chlup stejné. Tehdy mi jedna paní (maminka mého kamaráda) řekla jednoduchou radu: „Žij ze dne na den. Alespoň pro teď, dokud krize nepřejde. A ona přejde a všechno vyplyne samo. Všechno přijde samo.“ Měla naprostou pravdu. přestala jsem řešit na jak hlubokém dně jsem, žila jsem jen ze dne na den, naplánovala jsem si vždy zítřek, ale pozítřek už ne! Funguje to. A partner přišel sám, bydlení se nějakým zázrakem vyřešilo, peníze i práce, jen to chtělo čas.

To samé se mi stalo s maličkou v bříšku (ve 4.měsíci), opustil mě přítel se slovy že dítě není jeho, do té doby mě stihl zadlužit (prostě jsem mu věřila), takže jsem najednou zůstala v pronajatém pokojíčku, bez peněz a s miminkem v bříšku. nevěděla jsem kudy kam a styděla se požádat mé blízké o pomoc. Žila jsem ze dne na den (jak už se mi osvědčilo) a jednoho krásného dne (za pár dní) mi zavolal brácha jak se mi daří. Řekla jsem že dobře, ale on to poznal z hlasu. Okamžitě mi dal peníze na jídlo a na oblečení, pak přišel jeden z mých bývalých a vzal si nás k sobě do baráčku.

Všechno samo vyplyne, věř tomu. Nepřemýšlej jestli bude ještě hůř, tím se dostáváš do začarovaného kruhu. Mysli jen na zítřek, jestli půjdeš na nákup, na pískoviště, co budeš vařit atd…a všechno časem přijde samo. :hug:

A že jsi špatná matka? To jsi na velikém omylu. Špatná matka by se teĎ utápěla ve své lítosti a nechala by to třeba dojít tak daleko, kam se bojíš dohlídnout. Ale tys právě udělala to nejlepší co jsi mohla. Tímhle deníčkem jsi vyslala žádost o pomoc! Takhle by se špatná matka nezachovala.

Pokud chceš napiš mi SZ, můžeme popovídat víc. A neplač. hůř nebude. Tohle je to dno. A jak znám pravidla života, když jsi na dně, pak můžeš už jen stoupat. Nahoru dolů, tak to funguje.

Drž se a pohlaĎ malou! :huban: :hug:

(A sorry za chyby snad to přelouskáš, píšu rychle)

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
18.1.11 18:00

Veveří tyjo s tou zebrou je to dobrý!!! :palec: To jsem ještě neslyšela!!! Zařazuji do slovníku :mrgreen: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Potápka
10054
18.1.11 18:45

Nepřišla jsi o všechno - máš malou a už to je dost dobrej důvod vstát, oprášit kolena a zase jít dál. :srdce:
Věř, že ke štěstí stačí být zdravý, ostatní už vždycky nějak dopadne. :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
cher
18.1.11 19:13

Taky jsem byla na dně. Na dně jiného druhu, ale byl to hnusný pád. A jedno ráno, když jsem už myslela, že tohle je už konec, vypadl mi z oblečení malý výstřižek, který mi kdosi daroval a on čekal schovaný na svou příležitost. Na něm stálo- Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. - Tehdy to bylo opravdu znamení…maličký paprskek světla ve tmě a blátě. Ta slova jsou opravdu pravdivá a já Ti držím palce, aby toto období tmy nemělo už dlouhého trvání. Zvládneš to! :srdce:

  • Upravit
veverka-andy
3127
18.1.11 19:33

Beckie, co se ti stalo? Píšeš tak smutně, ale nepíšeš, co se stalo! Někdo tě opustil? Ztratila jsi někoho blízkého nebo máš nával plačtivosti jako já (ach ty hormony). :huban:

  • načítám...
  • Zmínit
marjanka1
95
18.1.11 21:00

Potrebujes pomoct!

A to myslim vazne, pokud mas skutecne myslenky, jako tady pises, muze se jednat o tezkou depresi, at uz te do ni privedlo cokoliv. PROSIM TE, musis vyhledat odbornou pomoc, uz kvuli sve male!!!
A ted ti napisu pribeh z jineho DNA: U nas v porodnici: Pani prisla s bolestmi bricha v 6 mesici tehu. Udelali testy a zjitili ze krvaci do bricha. Miminku se uvnitr nedarilo, tak ji museli udelat akutniho cisare. Kdyz ji otevreli, zjistili, ze je uplne cela prolezla rakovinou. Holcicka prezila, a jeji maminka, zemrela po tydnu po porodu, drzice sve predcasne narozene miminko v naruci. Tatinkovi se v jedne chvili zhroutil cely zivot, a novy zacal, a mala holcicka bude vyrustat navzdy bez sve maminky. TO JE TAKY DNO. Treba ti to da perspektivu. Mas pro co zit, ver mi.

  • načítám...
  • Zmínit
Lizbeth
12978
18.1.11 21:57

Copak se asi stalo..
Je mi to líto.
Můžeme nějak pomoci??

  • načítám...
  • Zmínit
faldy
595
18.1.11 22:30

Drzim ti vsechny pesti, aby se brzy vyjasnila situace k tvemu dobru. Malicka te potrebuje, zkus pro vase blaho neco udelat. Nejlepsi je si promluvit s nekym, kdo to sam zazit. Mozna uz jsi to udelala a napsala jsi SZ osubce, ktera ti to nabidla. Pokud ne, urcite to udelej. Drz se a pamatuj, ze ze dna uz se jde jen nahoru. Myslim na tebe :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
marcelka_88
13794
18.1.11 22:51

Beckie zlato moje :cry: , musíš se od toho dna odrazit a jít dál pro tu svojí krásnou princeznu a Ty to zvládneš, jsi silná holka i když si ted tak nepřipadáš :hug: :hug: :hug: !!! Moc na Tebe myslim :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Leuš
78
18.1.11 23:38

Beckie, my holky jsme velmi silné bytosti. Mnohem silnější než chlapi. Neříkám, že je nepotřebujeme, ale dokážeme se přes jejich dočasnou absenci po počátečním zoufalství poměrně rychle přenést. Zvlášt, když je tím nejlepším hnacím motorem naše dítě. Věřím, že tvoje holčička je velmi silný turbodiesel a dokáže tvůj život zase pořádně rozpelášit. Myšlenka ze dne na den je dobrá, já bych zkusila i něco jako: kde bych chtěla být ode dneška za 3, 5, 10 let. Hodila bych to na papír a možná i vyznačila cesty jak k cíli mohu dojít. Vybrala bych tu nejtěžší, protože máš přece turbo…proč jet na půl plynu. Drž se a kdybys potřebovala určitě se ozvi, každá situace má řešení.

  • načítám...
  • Zmínit
Cee
19.1.11 09:04

beckie, někdy existují i odborníci a netu, nebo na telefonu, mozna by ti pomohly i antidepresiva.Vim o cem mluvim, to mi ver. :potlesk: Jen prosim nesetrvavej v te litosti a depresi dlouho-mala potrebuje FUNKCNI MAMU a tu litost z tebe vyciti.
Zavolej, vyhledej,napis…!!!dej se dohromady co nejdrive.Drzim palecky :palec:

  • Upravit
MiNaVa
2216
19.1.11 10:08

Beckei , pokud potřebuješ pomoct napiš a klidně se vypiš do SZ. Vím co zažíváš, ikdyž nevím přesně co se stalo,ale i já měla peklo a zůstala jsem sama bez všeho ale malá mě držela nad vodou. Klidně písni.

  • načítám...
  • Zmínit
DanMaj
8413
19.1.11 10:20

Člověk si po přečtení těchto několika řádků a reakcí (viz reakce Marjánky) uvědomí, jak jsou jeho starosti malicherné a směšné.

Je dobře, moc dobře…že jsi dokázala sepsat alespoň tento krátký deníček, to je začátek…

Připojuji se k nabídce na pomoc…můžu-li nějak, pisni. Ráda pomůžu. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jitka 11
22939
19.1.11 12:03

Beckie, také jsem měla deprese, přesněji řečeno neopodstatněné negativní myšlenky.
Chodila jsem, vlastně ještě chodím k doktorům, kteří jsou skvělí. A já se zase cítím plná lásky a optimismu.
Neboj, bude dobře. :huban: :hug:
Pokud chceš, písni mi SZ.

  • načítám...
  • Zmínit
Kahu
2911
19.1.11 12:29

Nebudu se ptat co se stalo, jelikoz asi nechces psat o tom co te potkalao, ale ver mi, skoro kazdy z nas uz si jednou svym peklem v zivote prosel a jen nas to posili a nauci se prat…a ty se musis prat a bojovat, prestan se litovat a myslet negativne a zufat si nad zivotem, nepremyslej nad tim, co muzes nebo nemuzes sve holcicce v budoucnu dat, jelikoz jedine co ona opravdu od tebe potrebuje je tvuj cas!!! Zadne hracky a podobne materialni a jine veci ji tohle nenahradi!!! Bud silna a snaz se nad tim vsim se nejak povznest…a kdyz to nepujde, tak vyhledej nejakou pomoc, na tom neni nic spatneho…lide to nekdy potrebuji, potrebuji si vyrikat sve bolesti, vyplakat se a pak se postavit na svoje vlastni nohy a jit dal…zit ted a tady a nezabivat se minulosti, neutapet se ve smutku krivd a zarmutko, co ti kdo udelal, ale poucit se z toho, a jit dal…vse co se nam tady na svete deje, jsou lekce, kterymy si musime projit a kdyz se nepoucis ted…bude se to dit porad a stale…dokud se nepoucis!!! Deprese, je slozitejsi nez se zda a myslim si, ze kdyz najdes silu si najit nejakou pomoc a pokusit se neco s tvym stavem delat, je to to nejuzasnejsi co pro sve milovane dite muzes udelat!!!

Tak prosim, hlavne hlavu vzhuru, nejsi tady sama, jak vidis, hodne sily a pozitivnich myslenek!!!
Myslim na tebe a moje srdce se naplnilo smutkem z toho co pises, tak ti virtualne posilam silu a lasku!!! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
IMI
2766
19.1.11 13:53

Vim, teda tusim, jak ti je. Vim, ze nepomaha, kdyz ti kamaradi a kamaradky (i virtualni) rikaji, ze bude lip, ze si silan a bude dobre. Clovek je proste presvedcenej o opaku. Nemuze z ty bezmoci a smutku (at uz je to opodstatneny nebo z niceho nic) ani nic kloudnyho udelat, je rad, ze funguje aspon na ty zakladni veci. Radost ze zivota zadna, jenom v hlave nekde zahrabany „prezit a postarat se“. Z moji zkusenosti, vsechno se da resit, ale clovek se musi nejdriv sebrat, proto bych te poprosila, zajdi si k doktorovi, k psychiatrovi i kdidne k obvodakovi, rekni jim o co jde a oni pomuzou. Prasky se sice nezdaj jako dobry reseni, jsme prece matky a ty by nemely bejt pod praskama, ale tak to neni, psychiatr a antidepresiva jsou tady pro lidi, pro lidi co maji problemy. Tak si nechej pomoct :wink: Drzim pesti. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
kimbi
31
19.1.11 14:36

Je to hodně smutný deníček, ale stále si myslím, že máš víc a umíš víc, než si připouštíš. Tvoje zlatíčko se směje a směje se na tebe - šťastná dcerka je strašně moc a to by ti mělo dávat do začátku hodně sil. Ty jsi dospělá a problémy se bohužel nevyhýbají nikomu. Ale ona je malá a její svět tvoří hodně málo věcí a lidí a ten nejdůležitější člověk v tuhle chvíli jsi ty. Je zdravá, usmívá se a jste spolu - a to je hodně velké štěstí. Tak z toho čerpej sílu :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Agatha
4271
19.1.11 15:26

Posílám sílu a lásku :srdce: :hug:
Je načase to začít řešit, sama nejsi, koukni, kolik je nás tu s tebou :hug:
Odborník ti poradí nejlépe, existují azylové domy pro matky s dětmi, různé linky bezpečí a pod. Nevzdávej to!
 http://odkazy.seznam.cz/…ci-a-duvery/

  • načítám...
  • Zmínit
beckie
4132
19.1.11 16:07

Chtěla bych Vam vsem podekovat, za vsechno, co jste psaly. I kdyz vim, ze byste si urcite zaslouzily, znat ten pribeh cely, jsou veci, ktere nemam silu a ani nechci psat. Zatim. Dekuji Vam moc, ze na nas myslite. Diky

  • načítám...
  • Zmínit
alenkita
19.1.11 22:01

Ahoj Beckie, nevím,co se ti stalo, ale je mi to upřímně líto. Nebudu ti radit, že máš být optimista, dávat si cíle, ani nic podobného, protože vždy to není možné…ale věz, že my na vás z malou myslíme…když ti bude nejhůř klidně napiš a pokecáme…zkusíme to nějak prolomit…věřím, že to bude dobré…asi ne hned…je mi líto, že prožíváš, tak těžké věci, když by ses měla spíš radovat, ale po nejhorší bouřce zase jednou vysvitne sluníčko…
Kdybys měla pocit, že už to nemůžeš vydržet…, že tě nemá nikdo rád…My máme! a život za to stojí!!!

  • Upravit
Aladina
7584
20.1.11 11:31

Beckie- kdyby člověk věděl, jak Ti má pomoct. :cry: Taky na tebe myslím a každý den nakukuju, zda se ozveš. Posílám sílu. :hug: :hug: :hug:

Naštěstí nejsi sama. Máš malou a nás - a nás je hooooooodně. :srdce:

Příspěvek upraven 20.01.11 v 11:31

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Homebirth podruhé

Konečně jsem porodila, doma

Do klubíčka

Tak jde čas - po čtyřech měsících

Jak se rodí princezny II.

Jak se rodí princezny I.

Poprvé