Do klubíčka

Jednou jsi dole a podruhé ještě níž. Hloub. A dál. Sudičky mi asi v den narození nebyly nakloněny. Copak mi asi přály? Štěstí? Lásku? Sílu? Odvahu? To nejspíš asi ne. Dlouho dlouho jsem věřila, že jsem dítě štěstěny. Teď mám pocit, že mi přece jen ten pátek třináctého, kdy jsem vykoukla na svět, nepřinesl nic hezkého.

Jak se může stát, že má člověk všechno. Hodného muže, krásnou dceru, nádhernou práci, která ho baví. Užívá si, žije. Všechno bere automaticky. Najednou zapomene, jak dobře se vlastně má. A pak přijde ten den. Den D. Den kdy se to všechno začne bortit jako domeček s karet.

Nejdřív partner. Neodejde. Je tak hodný, že ji donutí odejít. Odejít z domova, který ona s ním budovala, zařizovala, milovala. Nezajímá ho, že máte holčičku a ani kam jít. Bytů je přece spousta, a ona má skvěle placenou práci, takže dostala čtrnáct dní. Zabojovala.

Našla bydlení a i když se hrozně bála, sbalila kufry a holčičce posadila na záda růžový batůžek. A stěhovalo se. Úspory padly na kauci, základní vybavení, stěhovákyy, malování. Nikdy nevěřila, jak je to všechno náročné, drahé a jak těžké je být sama. Ale nebrečela, držela se zuby nehty. Vždyť mám tu práci. Utěšovala se. Noc co noc.

K psí kamarádce pořídila ještě jednu kamarádku. Malé bílé klubíčko. A byly čtyři. Dvě psí a dvě lidský holky. Usínaly v jedné posteli, večer co večer. Noc co noc. Když holčička spokojeně oddychovala, ona přemýšlela. Co bude dál. A bylo jí smutno. Potichu plakata a ještě tišeji se začala bát. Bát se tichého bytu. Prázdných chodeb. Díry v srdci. A budoucnosti. Začala se bát co bude dál. Plakala častěji a časteji. Odešla i chůva. Našla si novou práci.

Nic se neděje říkala si. Najdeme novou. Ale nikdo nemohl nahradit tu milovanou, usměvavou holku, která byla připravená kdykoliv pomoct s čímkoliv a starala se o princezničku jako by byla její vlastní. Nemohla trávit v práci tolik času kolik potřebovala. A následovalo to, co se muselo stát. Věděla to už když si ji zavolal ke stolu. Věděla, co jí chce říct.

Hlavně před ním nebreč, hlavně se nerozbreč, říkala si. A pak to vyřkl. A ona to ustála, neukápla jí ani slza. Ale srdce krvácelo. Tak přišla o práci. O svoji milovanou práci, které dala tolik. A najednou nebyla. Nic. Prázdno. Nebylo kam vstávat. Nebylo kam spěchat. Úspory byly ale věděla, že musí jednat. Životopisy byly rozeslány do světa. Nabídky přišly. Ale žádná neodpovídala jejím představám.

A znovu tu byl ten strach. Počítala. Kolik musí vydělat, aby zaplatila všechno. A tolik jí nikdo zaplatit nechtěl. Přesto vzala první alespoň na pohled zajímavé místo. Práce by tedy byla, ale peněz čím dál tím míň. Uskromnila se. Musela.

Probrečených nocích přibylo. V noci se tiskla ke psím kožiškům a myslela jen na to, co bude dál. Co když už příště nezbude na mléko, na prací prášek, na nájem, na psí žrádlo. Co když nezbude na nic? Co když to nezvládne. Být mámatáta. Je tak těžké být na světě sám. A na ramenech nést tolik zodpovědnosti.

Smekám. Smekám všem kteří to dokáží.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
TýnkaK
2616
29.1.11 18:19

Taky to dokážeš! Nebude to asi jednoduchý, ale hlavně se neboj. Strach není dobrý rádce. :kytka: Držim :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Lizbeth
12978
29.1.11 18:30

Hajzl..

  • načítám...
  • Zmínit
BettyB.
9053
29.1.11 19:11

Beckie- život je prostě fakt „svině“ a teď jen zbývá čekat, kdy se zase vyšvihneš nahoru :huban:

  • načítám...
  • Zmínit
Aimeenka
1029
29.1.11 19:32

Tvůj příběh mě rozbrečel a není to jen těhotenskými hormony.Holky, všem 4, přeji Vám moc síly se s tím vším poprát a hlavně najít klid v duši.A k tvému bývalému?Boží mlýny melou pomalu,ale jistě........je to srab a chudák bez charakteru....... :-(

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22283
29.1.11 19:37

Ty to taky dokážeš, Beckie. Jsi silná ženská, statečná a máš pro koho žít. To je to hlavní.

Moc Ti držím palce. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Peťťule
80
29.1.11 20:08

:cry:
Držím palce,ať všechno dobře dopadne!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Bayuska
17042
29.1.11 20:19

Achjo, proč se mi nad tím chce brečet? :cry: Ale ne, to Ti psát nebudu.
Přeji Ti hodně síly a vím, že jsi hodně silná. Je to znát už z Tvého deníčku, tolik jsi toho pro svoji dcerku dokázala a dokážeš ještě mnohem víc! :kytka: :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
ingeborg
29.1.11 21:39

Beckie, já jsem se svým chlapečkem byla taky vyhozena svým úžasným a skvělým partnerem. Narozdíl od tebe, z hodiny na hodinu. Tys měla aspoň 14 dní, to bylo od tvého ex fakt velkorysé (na chlapa hajzla). Když jsme to zvládli my dva, zvládneš to taky. Ono nám totiž nic jiného nezbývá. Jestli chceš víc pokecat, písni mi SZ.

  • Upravit
laducha
30677
29.1.11 22:45

Beckie, moc do deníčků nepřispívám, ale do Tvého musím.
Posílám hodně sil :hug: , jinak pomoct nemůžu, taky bojujeme.

  • načítám...
  • Zmínit
Šája
102677
30.1.11 09:35

Tvůj deníček mě rozbrečel- posílám moc a moc síly a držím palečky- zase přijde to životní nahoře- nemůže být pořád jen dole. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
AgatkaZ
12801
30.1.11 16:43

Beckie, držím palce :kytka:
já takhle odešla v květnu 2002, dvě děti, kočka, pytel oblečení… do azylového domu… v srpnu ho vyplavila voda a začal ten správný mazec… dneska už je zase dobře, ale vím jak ti je. Zvládneš to, musíš, máš holčičku, máš dvě psí holčičky …jsme všechny od přírody bojovnice, držím ti palce a přeji už jen to hezké… :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
BaraF
2724
30.1.11 18:59

Nezávidím. Problém vidím v té práci. Protože si ani nezmínila, že by ses bránila výpovědi jako samoživitelka tak si asi pracovala na pozici kde se prostrě předpokládá nadstandardní nasazení a pracovní doba „dle potřeb zaměstnavatele“. Taky jsem to tak měla, job skvěle placený, moc mi to dalo a byla to i legrace…ale není to pro mámu od dítěte/dětí. Mně to manžel toleroval pár let zejména proto, že se se mnou podíval po světě, ale při prvním těhotenství (chtěném, vymodleném, s asistencí) bylo jasno, že takhle to dál nepůjde. Hledat něco nového, s pracovní dobou „od-do“ za trochu slušné peníze nebylo jednoduché, ale nakonec se podařilo a dnes nelituju.
Uskromnit se asi z počátku budete muset, ale pokud si opravdu schopná, tak si toho někdo rychle všimne a pro pracovité je dobré práce pořád dost. A chlapů na světě je! Věnuj se sobě a dcerce, chůvu nehledej spíš se snaž aby jste to s malou stíhaly samy…
Hodně štěstí, ono se to zase spraví.

  • načítám...
  • Zmínit
fisulenka
30.1.11 22:59

Tolik dobrých rad jste určitě dostaly…já žádnou nemám, jen lásku a víru v to, že vám bude pomoženo…v to věřím. Máte sebe a moc lásky k sobě, moc ráda bych v ám pomohla jakkoliv, máte můj kontakt, tak se ozvěte. Držím palce a modlím se za vás, jste odvážné a zasloužíte si lepší život :srdce: :srdce: :srdce:

  • Upravit
Karinkaaa
1475
31.1.11 08:19

Držím palečky.Je mi líto v jaké si situaci ale věřím že bude líp :srdce: :huban:

  • načítám...
  • Zmínit
Lena F.
31.1.11 11:34

Beckinko zvedni na chvilenku hlavu a rozhlidnise, opravdu není zadny důvod k radosti? Věřim že presto přes všechno je. Držim palce!

Mám na sebe trochu drsnějši metodu ale fungije dokonale: vždy když to na mně padne přečtu si deníček s „Prazdné naruči“ a hned si začnu važit všeho dobrého kolem sebe.

At' se Ti daři čim dal lip!

  • Upravit
beckie
4132
31.1.11 16:30

Ahoj holky, děkuju děkuju vam všem, jste hrozně hodné. Každé povzbuzení od vás mi dává sílu. I když na mě padají další a další starosti.
Ted zrovna domací řekl, že musím vystěhovat psi, protože mu neustále volá sousedka, že psi štěkají. Samo že neštěkají, hlídám je. A hlavně nikdy nejsou sami doma, takže nevyjou nic. Ale prostě ona nesnáší psi. Takže mám smůlu a prý se buďto odstěhuju já nebo psi půjdou. A já fakt ted nemám na to skládat někde další kauci a nájem a vůbec nevím,jak to vyřeším. :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
rendys314
962
31.1.11 17:53

Bydlím v podnájmu už 7mý rok sama s 2dětma a boxerkou které je letos 8let,ve smlouvě mám nesmí být pes v bytě!!Prodlužují mi nájem co 3 měsíce i kontrolují byt,ale když vidí naši Sáru tak jí říkám,že jí hlídám za peníze a kdo je u mě na návštěvě je nemusí zajímat.Mám štěstí,že oravdu neštěká a můžu jí kdekoliv v bytě zavřít jak někdo zazvoní.Držím ti pěsti ať to něja vyřešíš,ale 2 psi jsou moc.Joo a to jsme měli 3× štěňátka. :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
beckie
4132
31.1.11 18:05

No jenže on ví, že psi jsou moji, to už neukecám, ale bohužel baba Kelišová, prostě nenávidí psi a vybrala si zrovna tu nejlepší dobu na to dělat mi ze života ještě větší peklo. :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
marcelka_88
13794
3.2.11 13:59

Barunko je mi to tak moc líto, denně na Tebe myslim ! Moc ráda bych pomohla… Ozvi se mi prosím ! A moc se drž, myslim na Tebe i na malou princezničku :huban:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Homebirth podruhé

Konečně jsem porodila, doma

Smutek v duši

Tak jde čas - po čtyřech měsících

Jak se rodí princezny II.

Jak se rodí princezny I.

Poprvé