Poprvé
- O životě
- beckie
- 04.11.09
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Láska není skleníková rostlina, nýbrž divoká květina zrozená z vlhké noci, z hodiny slunečního svitu, vyrážející z divokého semene, které divoký vítr zavál podél cesty.
Neděste se. Nebudu psát o prvních schůzkách, polibcích, milování. Dnes jsem poprvé vstoupila do bytu s velkým B. Do toho maličkého bytu, kde budeme společně bydlet. Já, On a Miminko. Maličká holčička, schoulená v mém bříšku. Princezna, která ještě netuší, co všechno ji čeká. Jak moc osud dokáže zamíchat s našimi kartami, a že ne vždy bude čemu se smát. Netuší, že v jejím rodném listu zůstane místo určené k zapsání otce prázdné.
Jsem sobecká. Nechci, aby člověk, který ublížil mně, ublížil i mé dceři. Neřeknu jí jeho jméno. Jméno toho kvůli komu jsem zapomněla na svou minulost. Utekla jsem před ním. Daleko. Skoro na druhý konec republiky jsem se dostala. Proč? Je hloupé psát o nešťastné lásce. Vždyť na světě se děje tolik horších věcí. Ale jeho " Sbal se a vrať mi klíče." mi zlomilo srdce. Hůř, zlomilo mě to celou.
Proto jsem utíkala, neohlížela se nalevo ani napravo. Musela jsem vpřed, netušíc, že pod srdcem mi roste nový život. Život jehož on je součást, spolutvůrce.
Bylo tak lehké začít znovu. Najít si práci. Nové přátele. Potkat muže svých snů. Svého prince na bílém koni. Zachránce. Rozesmál mi srdce. Nepozorovaně do něj vstoupil a zaplnil jej láskou až po okraj. A já si uvědomila, že zase miluju. Byla to pohádka. Květiny, drobné dárky, promilované noci. Začali jsme pomalu mluvit o budoucnosti. Ale jen opatrně, s úctou, abychom všechno to, co máme společně prožít nezakřikli. A přece jen existovala věta, která to měla všechno změnit.
„Jste těhotná.“
Těhotná? Motala se mi hlava. Těhotná? Nemůžu být těhotná.
„Tak uděláme ultrazvuk a podíváme se na miminko.“
Podíváme se na miminko!!! Na miminko!
Z ordinace jsem vyšla se slzami v očích, těhotenskou průkazkou a tříměsíčním něčím v bříše. Takhle to němělo být. Teď jsem se měla smát, radovat a volat tu novinku nastávajícímu otci. Ale já vím, že mu nezavolám. Mu ne. Jenže je tu někdo, komu to budu muset říct. Vždyť je tu On. Brečela jsem dva dny. Pak si dala ultimátum. Týden. Ještě týden se nechám hýčkat a pak mu to oznámím. Budu věcná a stručná. A pak se rozejdeme. Týden jsem nespala.
Zkuste se postavit k muži svých snů čelem, dívat se mu do očí a říct: „Jsem těhotná. A když jsme se poprvé milovali, už jsem těhotná byla.“ Zvrácená představa. Nedokázala jsem to. Uběhl měsíc. Druhý. Bříško mi díky náročné práci, nedostatku spánku a stresu vůbec nerostlo. Hroutila jsem se a nevěděla, co dělat. Rozhodla jsem se nic neříct a prostě se s ním rozejít.
„Je konec.“ zbaběle jsem poslala sms. Napsal sto jiných. Miluje mě! Nechápe! Chce se mnou být do konce našich dní. Večer přijel, v ruce růže. Neřekla jsem ani slovo, jen plakala. Napsala jsem dopis a ukryla jej v pracovní tašce. Když ráno odcházel, tiskla jsem ho víc než kdy jindy. Tiše jsem se loučila. Slzy skrývala za úsměv.
Odpoledne sms.
" Jak sis mohla myslet, ze Te kvuli tomu opustim. Jsi ta nejuzasnejsi holcicka na svete. Chci se o Tebe starat. I o dite. Miluji Te a nikdy Te neopustim." Nevěřícně ji čtu pořád a pořád. Zachraňuje mě už podruhé. Nevěřila jsem, že ještě existují muži jako on. Muži pro které není láska jen slovo.
A tak jsme začali plánovat. Já se začala zase smát. A bříško? Bříško konečně začalo růst. Během měsíce mi začal říkat velrybko. A najdenou jsem stála v tom bytě. On mě objímal, hladil a ukazoval. Kde bude postel. Kde stůl. Kam dáme postýlku a terárium pro naše myši. V tu chvíli to pro mě nebylo důležité. Důležité bylo to, jak mě držel, hladil mi bříško. Jak na mě při tom koukal. Důležité bylo to, co jsem viděla v jeho očích. A konečně mi to došlo. Tohle je táta mojí holčičky. Tohle je moje rodina. A tenhle pidi byt náš přístav. Zase jsem plakala. Ale tentokrát už jen proto, že nás těhotné holky přece dojme všechno.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1639
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20622
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2607
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1754
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
.
Máš literární talent!
