Poprvé
- O životě
- beckie
- 04.11.09
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Láska není skleníková rostlina, nýbrž divoká květina zrozená z vlhké noci, z hodiny slunečního svitu, vyrážející z divokého semene, které divoký vítr zavál podél cesty.
Neděste se. Nebudu psát o prvních schůzkách, polibcích, milování. Dnes jsem poprvé vstoupila do bytu s velkým B. Do toho maličkého bytu, kde budeme společně bydlet. Já, On a Miminko. Maličká holčička, schoulená v mém bříšku. Princezna, která ještě netuší, co všechno ji čeká. Jak moc osud dokáže zamíchat s našimi kartami, a že ne vždy bude čemu se smát. Netuší, že v jejím rodném listu zůstane místo určené k zapsání otce prázdné.
Jsem sobecká. Nechci, aby člověk, který ublížil mně, ublížil i mé dceři. Neřeknu jí jeho jméno. Jméno toho kvůli komu jsem zapomněla na svou minulost. Utekla jsem před ním. Daleko. Skoro na druhý konec republiky jsem se dostala. Proč? Je hloupé psát o nešťastné lásce. Vždyť na světě se děje tolik horších věcí. Ale jeho " Sbal se a vrať mi klíče." mi zlomilo srdce. Hůř, zlomilo mě to celou.
Proto jsem utíkala, neohlížela se nalevo ani napravo. Musela jsem vpřed, netušíc, že pod srdcem mi roste nový život. Život jehož on je součást, spolutvůrce.
Bylo tak lehké začít znovu. Najít si práci. Nové přátele. Potkat muže svých snů. Svého prince na bílém koni. Zachránce. Rozesmál mi srdce. Nepozorovaně do něj vstoupil a zaplnil jej láskou až po okraj. A já si uvědomila, že zase miluju. Byla to pohádka. Květiny, drobné dárky, promilované noci. Začali jsme pomalu mluvit o budoucnosti. Ale jen opatrně, s úctou, abychom všechno to, co máme společně prožít nezakřikli. A přece jen existovala věta, která to měla všechno změnit.
„Jste těhotná.“
Těhotná? Motala se mi hlava. Těhotná? Nemůžu být těhotná.
„Tak uděláme ultrazvuk a podíváme se na miminko.“
Podíváme se na miminko!!! Na miminko!
Z ordinace jsem vyšla se slzami v očích, těhotenskou průkazkou a tříměsíčním něčím v bříše. Takhle to němělo být. Teď jsem se měla smát, radovat a volat tu novinku nastávajícímu otci. Ale já vím, že mu nezavolám. Mu ne. Jenže je tu někdo, komu to budu muset říct. Vždyť je tu On. Brečela jsem dva dny. Pak si dala ultimátum. Týden. Ještě týden se nechám hýčkat a pak mu to oznámím. Budu věcná a stručná. A pak se rozejdeme. Týden jsem nespala.
Zkuste se postavit k muži svých snů čelem, dívat se mu do očí a říct: „Jsem těhotná. A když jsme se poprvé milovali, už jsem těhotná byla.“ Zvrácená představa. Nedokázala jsem to. Uběhl měsíc. Druhý. Bříško mi díky náročné práci, nedostatku spánku a stresu vůbec nerostlo. Hroutila jsem se a nevěděla, co dělat. Rozhodla jsem se nic neříct a prostě se s ním rozejít.
„Je konec.“ zbaběle jsem poslala sms. Napsal sto jiných. Miluje mě! Nechápe! Chce se mnou být do konce našich dní. Večer přijel, v ruce růže. Neřekla jsem ani slovo, jen plakala. Napsala jsem dopis a ukryla jej v pracovní tašce. Když ráno odcházel, tiskla jsem ho víc než kdy jindy. Tiše jsem se loučila. Slzy skrývala za úsměv.
Odpoledne sms.
" Jak sis mohla myslet, ze Te kvuli tomu opustim. Jsi ta nejuzasnejsi holcicka na svete. Chci se o Tebe starat. I o dite. Miluji Te a nikdy Te neopustim." Nevěřícně ji čtu pořád a pořád. Zachraňuje mě už podruhé. Nevěřila jsem, že ještě existují muži jako on. Muži pro které není láska jen slovo.
A tak jsme začali plánovat. Já se začala zase smát. A bříško? Bříško konečně začalo růst. Během měsíce mi začal říkat velrybko. A najdenou jsem stála v tom bytě. On mě objímal, hladil a ukazoval. Kde bude postel. Kde stůl. Kam dáme postýlku a terárium pro naše myši. V tu chvíli to pro mě nebylo důležité. Důležité bylo to, jak mě držel, hladil mi bříško. Jak na mě při tom koukal. Důležité bylo to, co jsem viděla v jeho očích. A konečně mi to došlo. Tohle je táta mojí holčičky. Tohle je moje rodina. A tenhle pidi byt náš přístav. Zase jsem plakala. Ale tentokrát už jen proto, že nás těhotné holky přece dojme všechno.
Přečtěte si také
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 206
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 205
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 176
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 324
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 297
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.
Žiju s ex-tchyní v domě své bývalé ženy. Nemám sílu začít znovu
- Anonymní
- 24.05.26
- 3392
Když tchyně před patnácti lety přepsala dům na mou manželku, bral jsem to jako důkaz obrovské důvěry. Byli jsme mladí, měli jsme plány a já měl chuť do práce. Všechny své úspory, každou volnou...
„Manipuluje vámi,“ řekla mi učitelka o synovi (9) a doporučila další vyšetření
- Anonymní
- 24.05.26
- 6016
Seděla jsem na židli v kabinetě, který byl až nepříjemně stísněný. Ostatně jako celá atmosféra této schůzky. Opět jsem byla na koberečku u paní učitelky. Po kolikáté už?
Já podstupovala IVF, zatímco manžel utrácel v bordelu. Chci rozvod
- Anonymní
- 24.05.26
- 2192
Před třemi lety jsme si řekli, že je čas. Chtěli jsme rodinu. Jenže osud měl jiné plány a přirozená cesta nikam nevedla. Následoval kolotoč vyšetření, hormonálních injekcí, nekonečného čekání v...
Manžel přišel o práci a pořád se válí u televize. Prý si potřebuje odpočinout
- Anonymní
- 24.05.26
- 2124
Už mám dost svého muže, ze kterého se stal absolutně líný a nepoužitelný člověk. Martin býval vždycky pracovitý a akční. Jenže loni na podzim ho vyhodili z práce, kde dělal mnoho let. Nejdřív...
Dcera je podle manžela na sport levá. Nutí ji k pohybu a platí drahé kroužky
- Anonymní
- 24.05.26
- 812
Naše desetiletá Simonka má talent na zpěv a malování, ale rozhodně ne na sport. Žádný ji nebaví a vlastně jí ani moc nejde. Snažím se ji rozhýbat alespoň na procházkách a cvičíme spolu jógu. Jenže...
.
Máš literární talent!
