Homebirth podruhé
- Porod
- beckie
- 07.04.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na začátku všeho byla láska, uprostřed se vykulil kluk jako buk a teď tu na mě mrká maková panenka, co doma na svět přišla.
Maková panenka k nám přišla plánovaně neplánovaná. Jak se dělá plánovaně neplánované dítě? Vlastně docela snadno. Chce to jen hodně sexu a hlavně PŘERUŠOVAT! To jen pro ty, kteří ještě stále věří, že přerušování je spolehlivá antikoncepční metoda. Není. Ale v našem případě to naštěstí vůbec nevadilo.
Nebudu zastírat, že ty první slzičky, které mi vytryskly při pohledu na dvě čárky uprostřed toho malého papírku, nebyly zrovna slzy radosti, spíše naopak. Byly to slzy hrůzy a naprostého zděšení. To naštěstí pominulo hned v zápětí a já toho tvorečka milovala ještě dřív, než jsem stihla tou radostnou novinou počastovat i svého milovaného, který výsledek očekával stojíc v kuchyni.
Začátek těhotenství probíhal standardně. Únava, zvracení, péče o naše dvě děti, dům, psy, sem tam nějaké ty řeči chytrolínů o tom, že jsme blázni, když chceme třetí dítě, jak to budeme živit, zda-li si to nechci rozmyslet atd. atd…
Rozmýšlet jsem nic nechtěla ani nemusela. Slušně jsem se na všechny škarohlídy nakrkla a užívala si světa do doby, než přišla na přetřes otázka porodu. Předchozí děťátko se narodilo doma. A bylo jasné, že moje porodní preference opět směřovaly tímto směrem. Zkusmo jsem tedy kontaktovala „naši“ porodní asistentku a ta nás opět ochotně přijala do své péče.
Těhotenství nebylo ničím zajímavé. Krom velké únavy jsem neměla žádné těhotenské obtíže a miminko rostlo přímo ukázkově. Já samozřejmě rostla úměrně s ním.
Sice jsem měla stanovený termín porodu, ale já i moje PA jsme věděly, že se panenka určitě narodí dříve. Doktoři totiž neradi počítají s cyklem ženy a řídí se podle tabulek a koleček, takže mi bylo jasné, že v době vypočítaného termínu, budu mít děťátko už v mateřské školce. A jak jsem očekávala, tak se také stalo.
Jednoho hezkého dne jsem se ráno vzbudila s pocitem, že je „něco jinak“. Řeknu vám, ani kdybych rodila po sté, tak porod prostě nepoznám, takže jsem ten svůj pocit neventilovala někam dál. Do chvíle než jsem na kalhotkách nejspíš spatřila svou hlenovou zátku.
Začala jsem tedy hledat telefon, abych mohla svůj objev náležitě zkonzultovat s PA, jenže jsem si vzpomněla, že se vlastně předchozí večer vybil. Zuřivě jsem hledala dál a telefon nikde. Naštěstí máme internet pomocníček. Rozeslala jsem tedy bezplatné sms, že se možná něco děje, ale já nejsem mobilní, protože mi nějaký skřetí zlořád doma schovává věci. Telefon jsem asi po hodině našla zapadlý v pohovce a mohla jsem začít zuřivě telefonovat. Od PA jsem dostala jasné instrukce. Odpočívat, v teple, nehonit se a vyčkávat. Od muže také - NERODIT!(Měl zrovna krizovku v práci a to poslední, co potřeboval, byl odjezd k porodu.)
Věděla jsem, že ať už porodím či ne, asistentka stejně přijede a kritickým okem pohlédla na stav domu. Bylo to jasné. Pokud má někdo přijet, je třeba vše dát trochu do pořádku. Opravdu jsem měla v plánu uklidit jen tak „na oko“, jenže se asi probudil můj „hnízdící instinkt“ a já vyšurovala barák od střechy po půdu. Pak jsem ještě stihla naskočit na autobus a vyzvednou starší ze školky ve vedlejší vesnici. A po příjezdu domů jsem měla jasno. Budu rodit.
Kontrakce začaly být hezky pravidelné. Sice po dvaceti minutách (což jsem poctivě sledovala a zapisovala), ale byly tam, o tom už nešlo polemizovat. Svolala jsem tedy svůj porodní tým, děti nakrmila, odeslala je do pokojíčku jít si hrát a vyžehlila prádlo. Kontrakce se zkrátily na patnáct minut a začaly být „výraznější“. Nachystala jsem si tedy věci k porodu potřebné do spodního patra, uvařila si čaj a začala relaxovat. Krátce na to se přiřítil můj muž (a já měla dožehleno, jinak by mě asi zabil), uložil mláďata a začal hypnotizovat střídavě čas i mě a modlit se, aby už byla i PA na místě. V tu chvíli jsem se já modlila už jen za jediné. Ať už je proboha po všem. Porod doma a porod v nemocnici jsou v jedné věci prostě stejné. Bolí to jako čert, ať jste kdekoliv.
PA dorazila a ihned došlo ke kontrole miminka i rodičky. Miminko bylo fit, já také, jen otevřená jsem byla no… spíš málo než moc. Rozhodně jsem čekala, že uslyším pozitivnější „hodnocení“. Musím říct, že když jsem se dozvěděla, kolik času mám před sebou a vynásobila ho mírou bolesti, propadla jsem panice. Byl to moment, kdy jsem sama sebe znovu utvrdila v tom, že je pro rodící ženu nejdůležitější vnitřní klid a psychická pohoda. Jakmile jsem se totiž začala „bát“ a „děsit se“ bolestí i délky porodu, ihned jsme to poznali na srdečním tepu miminka, který se stejně jako ten můj šíleně zrychlil. Chuděrka malá se začala bát také. Musela jsem ji vyděsit k smrti. Naštěstí mě PA dokázala velmi rychle uklidnit a pomohla mi zrelaxovat se natolik, že i bolesti byly hned znatelně snesitelnější. A srdeční tep nás obou byl zase brzy v normě.
Já dokonce souhlasila i s vanou, kterou jsem dlouho zamítala. Nakonec jsem v ní strávila celou hodinu. Já totiž miluji vodu takové teploty, ve které normální člověk prst neudrží, a protože máme bojler a teplé vody se brzy nedostávalo, nosila mi ji PA uvařenou v konvici a postupně dolévala. Zatímco mi můj milovaný masíroval záda a mluvil na břicho.
Jak už to tak bývá, teplá voda pomohla věci urychlit. Vylezla jsem tedy ven, absolvovala druhé a poslední vnitřní vyšetření a ukázalo se, že už jsem jen kousek před porodem. Vlezla jsem si tedy do postele, zatímco mi muž a PA nachystali velké, nepromokavé podložky. Muže jsem si nasměrovala za sebe do sedu, zapřela se za něj a konečně mohla tlačit. Bolelo to. Bolelo to jako čert. Ale na čtvrté zatlačení byla malá venku. Protože za celou dobu nepraskla plodová voda, mysleli jsme, že se panenka narodí jako tzv. „šťastné dítě“, tedy v plodových obalech, ale nestalo se tak.
Panenku jsem si dala ihned na bříško, přikryli jsme ji u kamen nahřátými ručníky a pustili jsme se do seznamování. Jako každé čerstvě narozené dítě byla a je překrásná. Dali jsme jí čas, nechali ji, aby si sama přelezla z břiška k prsu a našla bradavku. Šlo jí to skvěle a já neměla slov na to, jak je příroda mocná čarodějka a vše funguje tak jak má, když se tomu dá ten správný čas.
U mě nedošlo k žádnému porodnímu poranění, placentu jsem porodila cca hodinu po porodu neporušenou. Co mě velmi zlobilo, byla šílená bolest při zavinování dělohy. Druhý den jsem ale naštěstí už o ničem nevěděla. Porodní asistentka nás sledovala až do třetí hodiny noční (panenka se narodila v 23:00 přesně) a pak vyrazila směrem k domovu. A my se zachumlali do peřin a šli spát. Únavou jsme padli všichni tři a spali až do chvíle, kdy nás ráno probudila mláďata, která poprvé spatřila svou malou sestřičku. Ale to už je jiný příběh…
Vím, že můj deníček je a ještě dlouhou dobu bude v našem státě velmi kontroverzní, přesto vás prosím, repektujte mou volbu, stejně jako já respektuji tu vaši. Ne každá žena může rodit doma, stejně tak jako ne každá může rodit v porodnici.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1534
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 899
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1561
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 644
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 379
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20234
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2581
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2855
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2566
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1730
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Možná se mi líbí taky proto, že mám pocit, že první 3 odstavce píšu já 
No vidíš…přiznám se, že tímto termínem jsem TO, co ze mě vyšlo označila já sama - prostě hlen s krví! 
tak ze srdce preju at te provazi i celou tvoji rodinu. Tohle se cetlo moc hezky 
