Špatný dny

Dobrý dny střídaj ty špatný...

*

Zdálo se to lepší a vážně to bylo lepší. Jenže se něco opět pokazilo a je to tu znovu. Knedlík v krku, chuť brečet. Podivný myšlenky. Že jsem stejně blázen a jednoho dne svoje myšlenky už nezvládnu ovládnout a prostě zešílím. Dělám všechno, co mám, na svý cestě k uzdravení. Snažím se myslet pozitivně, zakazuju si špatný myšlenky, maluju, píšu, chodím a chodím a chodím, dobře spím, jím, starám se o sebe, provádím takzvanou psychohygienu, čtu odborný články a příběhy lidí, jako jsem já. Sdílím svoje pocity s lidma ze skupiny, píšu deník, cvičím jógu a provádím meditace, tak proč to sakra zase přišlo? Proč teď ležím pod dekou, mám úplně odkrvený ruce, fialový nehty a takovej ten hnusnej, divnej pocit vzadu v hlavě. Zase to na mě leze. Chce to na nade mnou zvítězit. A já jsem slabá a možná se tomu chci poddat. Je těžký bojovat s vlastní myslí. Ani nevíte jak moc. Jsou lepší dny a horší dny. Já mám teď ty horší.

S jednou kamarádkou se tomu vždycky smějeme. Když je nám blbě, vymyslíme si cokoliv jako příčinu toho stavu. Blbý počasí, PMS, menses, málo jsme spaly, hodně jsme spaly, nevzaly jsme si magnésko, nebyly jsme venku, neudělaly jsme všechny body psychohygieny, blbej tlak. Prostě cokoliv, jen si nepřiznat tu pravdu, že jsme v p*deli. Ano, jsme. Teda já jsem. A i vím proč.

Příští týden mám psycholožku, v tom městě, ze kterýho mě vykopal. Ze kterýho jsem chtěla utýct a který bylo vězení. Pojedu tam poprvý od „toho pohřbu“. A je mi z toho na nic. Z toho, jak se mě zbavil, a z toho, jak to udělal. Zachoval se ke mně hůř než k psovi. A mně se o něm i přes to zdá. Planuju, jak tam na něj počkám a budu škemrat jak největší ubožačka, aby mě vzal zpátky. Válka rozumu a citů… Jasně že to neudělám, musela bych se stydět sama před sebou. Taky jsem se proti tomuhle pojistila, vyhodila jsem ty klíče od bytu. Jako bych tušila, co mě bude napadat za blbosti. Tyhle protichůdný pocity mě jednou zničí. Vůbec nevím, jak to zvládnu. Mám chuť to odvolat, ale tím nic nevyřeším. Vím to. Možná mě z tama povezou rovnou na psychinu.

Ta holka, co se zbláznila z rozchodu. Rodina za mnou bude jezdit na návštěvy a já budu pod práškama a slintat si na pyžamo a tupě civět do zdi. A budu mít svůj vlastní svět, tam někde uvnitř hlavy. Upřímně, bojím se všeho. Sebe, života, že už nikdy nebudu plnohodnotně žít, že nikdy nevyrazím dál než za humna, že nikdy nepotkám někoho, kdo by mě miloval. Jak by asi mohl, když se mám problém milovat já sama. Štve mě, že se mi to stalo. Že jsem zešílela, že se nemůžu sbalit a jet pryč, že mám problém jet za kamarádkou do města, natož tam přespat. Že mi moje vlastní hlava brání v normálním životě a mám na sebe vztek! Vztek, že jsem slabá a zbabělá, vztek, že se svou hlavou neumím pracovat. Vztek, že se mi sesypalo vše naráz. A já nevím jak ven.

Vlastně vím, krůček po krůčku. Jsem na tom o milion procent líp, než jsem byla. Mám rodinu, kamarádky, až na mozek, jsem zdravá. Můžu jít ven a vidět tu krásu kolem sebe a o to se snažím. Vidět kolem hezký věci, žít v přítomnosti. Ale někdy bych chtěla být list v proudu vody, nebo ta voda. Všeho se pustit a nechat se tím pohltit. Nebo se nechat unášet větrem, jako drak na podzim. Prostě jen letět. S čistou hlavou, prázdnou. Zapomenout.

Jo, dělám všechny ty věci, co se mají. Ale někdy si říkám, že to je jen odvedení pozornosti. Zabití času a vlastně úplná zbytečnost. Stejně je mi pořád mizerně. A mám pocit, že jsem jen kousíček od definitivní ztráty rozumu. Teď ano, zítra třeba bude zase líp, nebo až za sebou budu mít terapii s psycholožku. Stejně mi neřekne nic, co už nevím, jen se mě bude snažit falešně přesvědčit, že na tom vlastně nejsem tak blbě. Aha. Ještě že ji mám.

Jak se to říká? Dokud dejcháme, tak žijem. Sice po krk v hnoji a nad náma hejno much, ale my to přece nevzdáme!? Ne, to říkám jízlivě já. Správně je to takhle: Špatný dny tu jsou proto, aby mohly přijít ty lepší. Vždycky může být hůř. Po dešti vyjde slunce. Naděje umírá poslední. Bez tmy by nebylo světlo. Zas bude líp. Každá propast má svý dno – tohle je vtipný. A nejlepší jsou: Zůstaň silná a Nestahuj kalhoty, když brod je ještě daleko.

Tak jo! Pokusím se… a pak se ještě říká: Hlavě se z toho nepototo… upřímně někdy bych se z toho všeho ráda pototo. Durch. Když už sra*ky, tak aspoň opravdový.

Věnováno nám, padlím na hlavu a všem, co se staženýma kalhotama vyhlíží brod.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
3543
14.6.19 00:45

Asi je to zvláštní, ale mě tvůj deníček pobavil, jsi někde tam uvnitř hrozně vtipná a máš nadhled. Vždy mě fascinovaly vnitřní pochody jiných lidí, u mě je to jednoduché - když se mi daří a přicházejí dobré zprávy, jsem veselá, když přijdou ty horší, jsem smutná. Nikdy nejsem smutná bezdůvodně a ani nikdy nemám bezdůvodně strach a fascinuje mě, že to tak někdo má. Napadá mě, že by tě mohlo nakopnout pořídit si třeba psa a starat se o něj… :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11717
14.6.19 06:49

Ahojky Lano, zajímavé je, že mě při čtení napadlo trochu něco podobného, co Martinu D. Že jestli je to vůbec dobré, tak o sobě pořád přemýšlet, přemýšlet o životě, o tom, co má smysl. Že kdybys měla míň času se v sobě rozebírat, že bys mohla být o trošku šťastnější. Ale vím, že to není jednoduché, a určitě to nejde bez farmako léčby. Ale ty skupiny a rozebírání svých duševních stavů a neustálé pitvání se v tom, vím že je to moderní trend léčby psychických poruch, ale sedí tento způsob opravdu na všechno?
Jo z pohledu nás ostatních je to jednoduché, že. :nevim:
a přesně, ty někde uvnitř máš hroznou sílu a optimismus
ale ta nemoc to asi dusí jako pavučina
přeju ti co nejvíc dobrých dní :srdce:
:srdce: :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8366
14.6.19 07:00

Ono to zní blbě, ale ja vážně dělám co můžu. Snažím se v tom nerypat, rozptyluju se, chci být dobrá, jenže se cítím hůř. Snažím se až moc. Nedivolila jsem si ani odžít ten rozchod, ve strachu abych se nesložila. To mi říkala i psycholožka, odžijte si to teď. Když máte úzkosti, máte na to právo. A ja se tak urputně snažím a další snaha mě podráží. :nevim: Možna ty prašky potlačují i smutek, přirozenou reakci na rozchod. :roll: Ale ja ani nevím jak truchlit :roll: A odžít si to.
Tak vas prosím, jestě to se mnou vydržte :roll: Když ne vy, tak kdo? Jste podpora.
A ve skupince neřešíme 24h denně jen tohle. Opravdu se v tom člověk neustále nevrtá, jen je to s ním.

  • Nahlásit
  • Zmínit
566
14.6.19 10:33

Je mi lito, ze ti je takhle, protoze jak uz nekdo zminoval, pusobis opravdu fajn a sympaticky. Kdyby sis zlomila nohu, srustu taky jen pomuzes tim, ze na ni nebudes slapat, ale hlavni je ten potrebny cas, ktery obejit nejde. Preju, at to jde co nejrychleji :hug:

Tezko pochopim, jak se citis, ale jeste nikam neodlitej, jestli psani pomaha, pis vic, ctenare sis tu uz nasla.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8366
14.6.19 10:39

@Capretta Děkuju moc, až mi ten komentář vehnal slzy do očí. Moc hezky a povzbudivě napsáno :kytka: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5628
14.6.19 11:11

Právě jsem se přerazila o vlastní kalhoty :mrgreen:…já mám v hlavě taky jednu sračku, depersonalizaci, kdysi mě kdosi týral…už je to děsně let a ta potvora je furt se mnou.
No a já nedávno zlomila něco, v co jsem nedoufala, že se mi v tomhle století ještě podaří. Začala jsem řídit. Ta svině svinutá mi pokaždý sedí za krkem, je mi teď denně blbě, hodně se mi to zhoršilo tím stresem ptž jsem fůru let neřídila a ani to pořádně neuměla. A je to nový. Ale víš co, já to musím zvládnout. Myslela jsem, že s tím nejde řídit, je to jako ject se zbytkáčem zhruba. Ale ono to jde. A časem se ta potvora uklidní a přestane mě tolik trápit. A Ty k tý kámošce taky dojedeš. Protože jsme statečné, protože si to zasloužíme, všechno dobře dopadne. Moc držím palce :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8366
14.6.19 11:37

@Tarjei :mrgreen: :lol: Přesně vím o čem píšeš. Opice za krkem 8) Hlavně opatrně. Možná to chce ceduli na auto :think: Pozor! Vezu opici :palec: drž se a děkuju :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
14.6.19 11:50

Ackoliv je to tezke tema, denicek mi prijde uzasne napsany. Presne jsem se dokazala vcitit a chapala o cem pises. Kdo tyhle stavy nemel, nepochopi to - stavy kdy vase vlastni hlava jde proti vam. Clovek se snazi se v tom nepitvat, nepremyslet tolik ale mozek si jede na 150%.. Je to jak popisovat slepymu jak vypada modra barva, lidi si reknou “kazdej se nekdy rozesel, proc to tolik resi”, ale psychicky poruchy jsou zlo. Libi se mi ten jizlivy a ironicky styl, ze dokazes shodit sama sebe - to je znamka toho, ze jsi jeste pricetna :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8366
14.6.19 11:57

@MichaelkaT Myslíš? Takže držet se jízlivosti a bude to dobrý, půjde to. Budu se snažit. :kytka: Děkuju!
To přirovnání se slepým a modrou barvou je super :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5628
14.6.19 12:59

@Lana25 opatrna jsem velmi. Opici nemeli, jen Z :D

  • Nahlásit
  • Zmínit
3814
14.6.19 13:49

Neboj, ten, kdo se bojí, že se zblázní, tomu se to nestane. Černých dnů bude postupně ubývat. Až si jednou v černý den uvědomíš, že bude líp, a že takhle ti nebude každý den, budeš mít vyhráno (aspoň napůl). :hug: Potkáš lepšího, jsi dobrá! :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8366
14.6.19 14:00

@baimoli :hug: Děkuju :kytka: Vždyť ty jsi taky dobrá. Všichni jsme. :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
708
14.6.19 15:09

@Lana25

Ahoj Lano.. zkoušela jsi kineziologii? :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8366
14.6.19 16:23

@Labandita Ahoj, nezkoušela. Jsem už vším tím,,Jak zatočit s úzkostí" zahlcená. :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
467
14.6.19 16:49

Ahoj, mě se po poporodni depresi vracely stavy náhlého strachu a nevěděla jsem z čeho. Prostě jsem to přišla, mě se blbě dýchalo, chtělo se mi zvracet, blbý myšlenky asi něco jak panicka ataka. Pomáhalo jít ven, něco aktivně dělat. Ale vracelo se to. A pak to jednou přišlo, a já nemohla „bojovat“, tak.jsem prostě sedla a čekala. Nechala to projít, nebojovat. Nejsem žádná akternativka, naopak silně racionální ale to „nebojovat“ bylo lepší. Prostě jsem zjistila, že to odejde. Proto je důležitý tomu dát čas.

Jinak rozumím, taky jsem se z rozchodu dlouho sbírala, chtěla jsem chlapa zpět - ale byl to jen strach z nejistoty a ze změny. Ten vztah už k ničemu nebyl, ale byla to jistota a já o ni nechtěla přijít. I když to vlastně žádná jistota nebyla. Dneska jsem ráda, že jsme to nelepili a šli od sebe. Najdeš lepšího, zasloužila by sis ho. Drž se a piš

  • Nahlásit
  • Zmínit
8366
14.6.19 18:31

@alilauter Máš pravdu, někdy je lepší se tomu poddat a ono to važně odezní. Člověk dělá comůže a asi blbě, chce si to odžít, uzavřít a pak se věnovat všemu tomu pozitivnímu myšlení a sebelásce :hug: Já jsem rozumově ráda, že to skončilo. Jen to :srdce: si někdy jede tu svou. Děkuju za podporu :kytka: :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
23584
14.6.19 18:33

@Lana25 Děkuji za věnování deníčku, jsem též na hlavu padlá :hug: kdo tohle nezažije na vlastní kůži tak nikdy nepochopí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8366
14.6.19 18:38

@dagmarkaa Ty jsi drahoušek :hug: :hug: :andel: Statečná žena a matka :hug: :potlesk: :srdce:

Příspěvek upraven 14.06.19 v 18:39

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
17.6.19 08:10

Mohu jen napsat drž se! Věř, že ty lepší dny zase přijdou, třeba jsou blíž, než si myslíš. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8366
17.6.19 09:09

@Jadala Děkuju :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit