Štěpánek mamánek
- Porod
- Vaculovakacka
- 27.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Před porodem jsem si den co den pročítala deníčky vás ostatních a opravdu mi hodně pomohly připravit se na cokoliv, proto jsem se rozhodla napsat o dni D ten svůj.
Bylo to 1. 12., kdy jsem jako studentka čtvrtého ročníku naposledy navštívila školu, se všemi se rozloučila a těšila se na 14 dní váleníčka doma u televize, protože 15. 12. jsem měla termín porodu. Denní dojíždění autem 40 km do školy a zpět už mě v devátém měsíci opravdu začínalo ubíjet. Jenže co čert nechtěl…
2. 12. jsem jako každý týden utíkala ráno k doktorovi na kontrolu s půlhodinovým náskokem, abych se v čekárně pěkně vydýchala. Minule jsem měla pěkně vysoký tlak a doktor už začal strašit s doležením v nemocnici. Přišla na mě řada, a tak jsem si v klídku sedla u sestřičky a říkala jsem si: „Buď klidná, buď klidná…“ Myslela jsem při tom na miminko, na letní dovolenou, zkrátka na samé hezké věci, abych tlak co nejvíce snížila. „No to snad ne?! Vy máte 170 na 120! Nejedla jste včera nějaká smažená nebo těžká jídla?“ „Ani náhodou, od minule jím jenom bílé maso a zeleninu“ Doktor: „Tak si zajeďte domů pro tašku a my se uvidíme po šestinedělí“.
Asi nemusím říkat v jakém jsem byla šoku a manžel ještě ve větším. A já husa pitomá se ani nezeptala, co se bude dít, jestli půjdu rodit, nebo ležet, nebo co se vůbec děje. Tak jsme zajeli pro tašku a jelo se. Na příjmu v pátek ráno samozřejmě nikdo nebyl, byla velká vizita a paní doktorka tam prý jenom hlídala. Po hodině mi udělali ultrazvuk s tím, že plod je v pořádku a ať jdu na příjem, že si poležím. Tlak už jsem měla kolem 170/100, a to prý bylo ještě ok.
Tak jsem si tam tak ležela, co 2 hodiny KTG, co hodinu měřit tlak, 2× denně kapačka a pořád nějací doktoři, kteří strašili císařem. Jenže ten náš drobeček nechtěl asi ven, je to mamánek.
Pondělí 5. 12. v 10.00 šílené hučení v hlavě a těžké dýchaní. Zavolala jsem sestru, že skoro nemůžu dýchat. Poprask v ten moment byl šílený. Tolik doktorů jsem v noci v nemocnici upřímně vůbec nečekala 
Převezli mě nahoru na předporodní pokoj a píchli koňskou injekci do zadku (ještě teď ji cítím 
) Tlak pořád neustupoval a já jsem chodila s pomocí sestry do studené sprchy. Ve 2 ráno se zjevil totálně nechutný doktor a se slovy: „Můžete mi vysvětlit, co jako děláte, že máte takový tlak?“ Samozřejmě jako prvorodička jsem byla natolik vyplašená, že jsem se nezmohla na slovo, dneska vím, že bych mu odpověděla jinak, debilovi.
Úterý 7.00 Hamilton, tabletka oxytoxinu, smska manželovi: rodím, kontrakce po 3 minutách, otevřená na 4 prsty. 10.00 h kontrakce nikde a já zoufalá, že to bylo zbytečné. 11.00 další Hamilton, další tabletka, opět kontrakce a v 14.00 zase nic. Teď už k tomu přibyly i křížové bolesti. Byla jsem zoufalá, unavená a hladová.
Středa 7.00 totéž v bledě modrém, 2 tabletky, kontrakce a v 15.00 zase nic. Padám na hubu a spím.
Čtvrtek 00.30 probudí mě mokro na stehnech. Myslela jsem si, že už mě z toho kape na mozek, tak jsem se šla alespoň vyčurat, a když jsem vstala ze záchodu, tak najednou zase loužička. Zazvonila jsem na sestru, a ta mě odvedla na vyšetřovnu, vzala si moji vložku, něčím ji polila a opravdu to byla plodovka. Nedovedete si představit, jak jsem zajásala. Jenže přišlo uzemnění. Sestra: „No to je hezké, ale kde máte kontrakce?“ Okamžitě mi došlo, že to jen tak nebude. Miminko bylo podle ozev v pořádku. Sestra mě poslala spát se slovy, že se ráno uvidí. A vidělo se.
Čtvrtek 7.00 vyšetřovna. Paní doktorka, která vypadala, že by ji moucha porazila, mě takovou vervou prorvala zbytek plodovky, až jsem se kroutila na křesle, a udělala ještě jednoho Hamiltona. Do žíly mi píchli oxytoxin a už to jelo. Kontrakce po 3 minutách a křížové bolesti. Teď už tu bolest nedovedu popsat, ale vím, že jsem byla schopná žít jenom ve sprše nebo v kleku na čtyřech, kdy mě manžel masíroval záda. V 10.00 jsem byla otevřená na 10 prstů, a tak jsme šli tlačit. Bohužel, nebo možná bohudík, si to peklo nepamatuji, ale ve 12.47 se narodilo moje fialové štěstí, které mi plácli na prsa a já se rozplakala. Po 10 vteřinách mi došlo, že nepláče. Tak jsem najednou zakřičela: „Proč nepláče! Dělejte něco!“ Okamžitě mi ho vytrhli a strčili to té svojí pece na miminka a asi po půl minutě jsem uslyšela ten nejkrásnější zvuk na světě! Pláč našeho Štěpánka.
Manžel z toho byl tak v šoku, že ani šňůru nestřihal. Pak přišlo šití. Byla jsem dobře umrtvená, takže jenom tahání, u konečníku to trošku štípalo, ale dalo se to přežít. To už bylo to nejmenší. Svoje miminko jsem dostala až za dva dny, ztratila jsem 2,5 litru krve a nemohla jsem chodit, takže mi ho nechtěli dát, dostávala jsem různé injekce, transfuze a kapačky. Jaký šok pro mě byl, když za mnou večer přišel manžel a měl kůži na palcích sedřenou do krve, někde i do masa. To jak mi pořád masíroval záda a neměl čas si je namáčet v olejíčku, tak si tak strašně sedřel kůži. Já jsem to odnesla 30 vnitřními a 10 vnějšími stehy, ale stálo to za to.
Dneska už můžu říct, že se těším na další miminko. Manžela někdy v noci přistihnu, jak křičí ze spaní, aby mi pomohli, aby zachránili mě a naše miminko, aby mě nenechali umřít. Když jsem se ho na to zeptala, jaké mu to připadalo, řekl, že je pyšný, že má tak statečnou manželku a obdivuje všechny ženy na světě, protože on jako chlap by to nezvládl.
Děkuji za ten poklad, co spinká vedle mě v košíčku, je tím nejcennějším, co jsem si mohla přát!
A děkuju všem, kteří dočetli až sem.
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 630
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 677
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 454
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 521
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 376
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 746
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 869
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 593
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 484
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 445
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
..taky jsem měla vysoký tlak, ale udržel se v normě, takže jsem tomu unikla, smekám, žes to zvládla, a manžel z toho sice má evidentně trauma, ale je znát, že vás má oba moc rád 
A manzel je vzornej, takhle se sedrit do krve 
a už vám všem třem přeji jen to nejlepší a krásné chvilky 
