Vázat písek do otýpek

Tak nějak se se cítím po přečtení diskuze u článku na iDNES. Včera jsem byla v 15:00 v Praze na Palackého náměstí. Šla jsem tam, protože je pro mě životně důležitá možnost mít svoji soukromou porodní asistentku na péči předporodní, porodní i poporodní. Ideálně v kterékoliv mnou vybrané porodnici s rozumnou dojezdovou vzdáleností. Tu předporodní i poporodní umí moje tělo zvládnout stejně dobře i s pomocí lékařů a pediatra. Tu porodní ne.

Kamilka.jpg Kamilka.jpg
Kamilka.jpg

dcera 3750g, medicínsky vedený porod poloha v...

Kamilka 2.jpg

dcera 3750g, medicínsky vedený porod poloha v...

Ivet 1. den.jpg

dcera 4290g, přirozený porod vedený soukromou...

Tak nějak se se cítím po přečtení diskuze u článku na iDNES.

Kdo mě zná, ví, že naše čtvrtě bylo málem domarozeně. Ani ne primárně pro nějakou moji potřebu nebo touhu porodit doma, ale druhotně, pro neschopnost mého těla rodit při sebemenším vyrušení počínaje světlem a přítomností střídajícího se personálu konče. Moje porody potřebují jednu pečující osobu. Vzhledem k vytíženosti a provozu v porodnicích není taková péče v silách standardní směny, ale je v možnostech sjednané soukromé PA. Bohužel v ČR nemá taková PA možnost doprovázet rodičku v rodičkou vybrané porodnici. Musela jsem volit mezi porodem doma a cestou v únorové sněhové vánici z Prahy do Krkonoš. Jak a proč jsem se nakonec rozhodla a kde se Vítek narodil není podstatné, podstatné je, že se mohl narodit a také narodil způsobem šetrným k jeho i mému tělu, zdráv a do rukou „mojí“ PA.

Těžko se mi moje zkušenosti vysvětlují, obzvlášť někomu, kdo to nezažil, komu to rodí jinak, vejde se s průběhem porodu a rychlostí porodu do tabulek a nepozastaví mu porod každá prkotina. Takových žen jako já bude asi statisticky zanedbatelná menšina, ale existují a pro ně a jejich děti je možnost volby životně důležitá, protože i když jsou jejich komplikace z neindividuálního přístupu při porodu statisticky zanedbatelné, pro ně, jejich muže a jejich děti to zanedbatelné rozhodně není, protože jejich zdraví a zdraví jejich dětí je pro ně samotné 100% (protože jiné zdraví a jiný život nemají) a to, že jsou jen nějaké mizivé promile je neutěší.

K vhledu do situace popíšu jen závěr druhého porodu. Na konci porodu byl manžel vyhozen ze sálu s argumentem, že bledne. Začala jsem pak mít oběhové potíže ze syndromu dolní duté žíly. Žádala jsem o změnu polohy, tělo toužilo po kleku, nebyl mi umožněn, byla jsem osobami z personálu přidržena za ramena na lůžku, abych se nemohla zvednout a byla mi dána kyslíková maska. Nemohla jsem účinně tlačit, byla použita kristellerova exprese, uvažovalo se o kleštích, po porodu hlavičky nešla ven ramínka. Dopadlo to dobře, syn je zdráv. Po tomto porodu jsm nechtěla žádné další dítě. Zřetelně jsem cítila celým tělem, jak moc to bylo o fous. Našla jsem si informace o poloze na zádech a mechanismu porodu a rotaci dítěte, pro někoho, kdo netuší co mám na mysli, je dobrá animace třeba tu. To ještě neřešilo „plachost“ mých porodů, ale jen potíže s vytlačením dítěte v druhé době porodní řešitelné změnou polohy při tlačení.

Pak jsem našla informace bohužel v angličtině, ale i tak lepší než nic, o tom, že nejsem jediná s tímto problémem, že existují rodičky, kterým se zastavuje porod jakýmkoliv drobným vyrušením, kterým může být třeba jen ostré světlo, v popisu jsem přesně poznávala své dva první velmi těžké porody včetně následného vyvolávání kontrakcí oxytocinem, špatnou rotací plodu při silných umělých kontrakcích, dál jsem našla informace o přirozeném porodu (tzn. porod s vyčkávacím přístupem, kde se monitoruje stav dítěte, častěji doplerem než CTG, ale je možnost použít obojí dle potřeb rodičky, a pokud nemá dítě potíže, do porodu se nezasahuje a vyčkává se, nechá se spolupracovat na rození jen tělo rodičky a dítě, součástí je svoboda pohybu v obou dobách porodních) a troufli jsme si na třetí dítě, našla jsem si porodní asistentku, která mi umožnila bezpečný přirozený a nerušený porod v Neratovicích. Potom i na čtvrté dítě.

Třetirozená a čtvrtorozený se narodili v kleče bez mého poranění a bez porodního nádoru (otlak/otok hlavičky co měli první dvě děti). Když si představím, že by se tehdy u Apolináře standardním českým porodnickým způsoben nerodil drobnější druhorozený ale 4,29 kg třetirozená s o 3 cm větším obvodem hlavy, je mi ještě teď zle. Na pokoji se mnou po porodu druhorozeného byla matka čtyřkilové holčičky se zlomenou klíční kostí (a dostalo se jí informace, že zlomená klíční kost u dětí s porodní hmotností nad 4 kg je běžné a nezávažné porodní zranění).

Po porodu druhorozeného jsem porodila ještě dvě děti přirozeným porodem, šetrně vedeným vlastními porodními asistentkami. Myslela jsem si, že už je to za mnou, ale ta hrůza, bezmoc až skoro pocit znásilnění (ten moment, kdy mi fyzickou převahou tlakem na ramena bylo zabráněno se z pololehu otočit a normálně se nadechnout) z toho druhého porodu ve mně ještě pořád je. Jsem strašně vděčná za štěstí, které jsem měla, ale šíleně mě bolí, že hodně žen a dětí tohle štěstí nemá. Že rodiče netušili a že uvěřili svým průvodcům porodem, že takto v pololehu na zádech dělají to nejlepší pro své dítě. Pro mě informace, díky tomu, že to druhorozený zvládnul, přišly včas. K čemu jsou mi ale informace, když nějaký úředník ví líp než já, co je pro mě a moje děti nejlepší a snaží se mě návrhem na rušení porodnic s individuálním přístupem a nepřijetím soukromých porodních asistentek do systému napasovat do situace, kdy bych s hypotetickým pátým musela cestovat do zahraniční porodnice, rodit neasistovaně doma, nebo přijmout takový přístup a průběh porodu, jako u prvních dvou dětí a modlit se, aby dítě bylo menší a zvládlo to. Nedejbože, kdyby můj porodní průběh podědily moje dcery. Kde je to propagované bezpečí pro dítě a matku!? Děkuji nechci.

Vím, že sytý hladovému nevěří, ale proč většina u menšiny (menšinou je v tomto myšleno statisticky zanedbatelné procento žen, které potřebují při porodu individuální péči, protože ta standardní pro ně není vhodná, neboť u nich způsobuje porodní komplikace) nemůže přijmout, že přemýšlejí a že i pro ně je dítě a jeho i jejich zdraví tím nejcennějším, co mají.

P.S. Na demonstraci jsem měla džíny a mikinu značky Tom Tailor a vlasy zčesané do francouzkého copu jsem si myla předevčírem. Batole mělo nepromokavou větruodolnou podzimní kolekci z Tchiba a koženou obuv s goretexovou membránou. Práci obou soukromých asistentek jsem si platila ze svých úspor, protože nejsou v systému veřejného zdravotního pojištění.

P.S.2 Pro méně pozorné čtenáře znovu opakuji, můj největší problém byl v tom, že jsem chtěla rodit v PORODNICI se soukromou porodní asistentkou (placenou z vlastních úspor, pokud by chtěl někdo argumentovat nadstandardem hrazeným z pojištění) a přitom jsem nechtěla ohrožovat dítě ani sebe dlouhým cestováním. Smyslem včerejší demonstrace nebyly porody doma, ale možnost porodu s předem vybranou porodní asistentkou kdekoli, většinově tedy v PORODNICI (ideálně v nejbližší bydlišti rodičky). Menšinově i porody jinde než v porodnici, tedy v porodních domech a doma.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Minki
750
19.10.11 09:35

Moc krásné a smekám, já nevím, zda bych si na porod doma troufla, i když je pravda, že mít u sebe někoho komu věřím a důvěřuji by bylo asi to nejhezčí co by mne u porodu mohlo potkat, zvlášť když by mne někdo uměl na porod připravit. V tomto s vámi musím souhlasit, protože přiznejme si to obecné předporodní kurzy mne opravdu až tak nepřipravili.

A máte právdu - systém práce v nemocnici ať už se tváří jakkoli baby friendly je takový, že ženy co dříve rodily doma si myslím ten zážitek zrození musely prožívat mnohem lépe než já, když si připadám jako na operaci.
Měla jsem u svých dvou porodů štěstí na PA, u prvního porodu mne neskutečně „zhnusil“ přístup jiných PA a pracovníků nemocnice, kteří při těžkém porodu mi práci neusnadnili a dle mého neměli na sále co dělat. U tohoto porodu jsem měla štěstí na mladého nezkušeného doktora, který se o to více snažil a nebál se zavolat i primáře a vše dopadlo dobře. Druhý porod byl naštěstí v noci, vedený jednou PA a jediné co mi tento zážitek pokazilo byl lékař, který mi tu poslední chvíli porodu a následné šití dal pořádně „sežrat“ neboť jsem ho vzbudila v noci. Nyní se chystám na třetí porod a jen ve skrytu duše doufám a věřím, že budu mít zase štěstí na příjemnou PA a vše dopadne pro nás dva dobře…
Vám velice děkuji za tento článek a byť už se nechystám na další děti, tak doufám, že aspoň moje dcera jednou bude mít možnost zažít takový porod, který bude opravdu tak jak si přeje a s kým si ho přeje.

  • načítám...
  • Zmínit
Bludicka
827
19.10.11 09:50

Renč, to je mi moc líto. nepíšu to proto, abych tě zranila myšlenkou, že možná to šlo jinak. Je možné, že ani změna polohy by nepomohla (i to se může stát), ale kdyby porody v jiné poloze byly běžné, dětí se zlomeninou klíční kosti nedejbůh s horšími komplikacemi by byly větší vzácností a člověku by se s tím lépe žilo, protože by věděl, že se udělalo vše co bylo možné.
Znám osobně i několik matek co přirozeně porodily v leže (tedy jejich tělo si pololeh/polosed samo vybralo) a druhá doba porodní byla v pořádku, ale jsem si jistá, že kdyby tato poloha způsobovala zrovna u nich jejich miminku potíže, bylo by jim v této poloze nedobře a samy by aktivně polohu změnily.
Píšu to kvůli dalším maminkám s dětmi na cestě a kvůli našim dětem, které budou jednou sami matkami a otci v očekávání.
Je to velmi levné, velmi prosté, velmi logické a zatím o nás velmi obtížně dostupné :cry:
Se začleněním soukromé PA do systému porodní péče mimo porodnice a zejména právě v porodnicích to velmi souvisí. Soukromá porodní asistenka, tím že je placená přímo rodičkou má čas a prostor plně se jí věnovat v průběhu celého porodu, včetně kontroly postupu miminka a návrhu na polohu, pokud jde něco hůř. Jinak mám dvakráte ozkoušeno, že tělo samo pozná co miminko potřebuje a do polohy nejvhodnější si rodičku samy kontrakce navedou. Pokud je nepoměr opravdu zásadní nebo je jiná kompolikace přirozeným porodem neřešitelná, zkušená PA ji včas rozpozná a rodičku s dítětem předá do péče lékaře. Pokud toto celé může probíhat v porodnici je to velmi ideální z hlediska bezpečnosti, života a zdraví. Bohužel vím jen o dvou porodnicích, kde lze takto rodit se soukromou PA, z toho v jedné jen s jednou a v druhé se dvěmi. Oboje jsou to malé porodnice s nízkým počtem porodů, kde nelze rodit rizikové děti a pokud by skutečně doslo na likvidaci menších porodnic :-(
Ani v ideálním případě, kdy navzdory tendencím z ministerstva zdravotnictví vše půjde dál tak, jako jde prozatím, nemohou všechny zdravé těhotné v ČR rodit své zdravé děti se třemi PA, o nesmyslné dojezdové vzdálennosti z některých konců republiky nemluvě. Je potřeba systémová změna. Když to lze úspěšně právně ošetřit jinde, šlo by to ošetřit i u nás, byla-li by k tomu vůle.

Příspěvek upraven 19.10.11 v 09:52

  • načítám...
  • Zmínit
Teodora
1089
19.10.11 12:35

Ta diskuze pod článkem je hodně smutná. :-(
Na pokoji po porodu se mnou ležela maminka, které její gyndr řekl: „Ten a ten den mám službu v porodnici, přijeďte a vyvoláme porod.“ Prostě jen tak. :zed: Holčička pak měla zlomenou klíční kost, při vizitě se to zmínilo, ale nijak nerozebíralo a maminka byla šťastná, jak to dobře dopadlo. :-(

  • načítám...
  • Zmínit
zzuzzinda
274
19.10.11 12:56

Jsem maminka dvou dětí a porodní asistentka a souhlasím s tím, že porod by měl vést jeden člověk, bohužel to často není možné. Střídají se služby a člověk musí mít kolikrát štěstí na lidi. Já jsem několikrát zůstala „přesčas“, abych „svoji rodičku“ dovedla k porození miminka. Ale taky to nebylo vždy. Bohužel, i pro personál je příjmné vidět miminko, u jehož porodu byl celou dobu. Já jsem všema deseti pro to, aby byl umožněn přístu soukromým PA na sál. Je to ale i o tom, že by to měla být PA z té dané porodnice, kdyby se něco dělo,aby byla obeznámená i s tím, ajk to tam chodí. To by asi bylo nej řešení. Já své první dítko rodila 2 týdny po TP, porod byl vyvolávaný, úmorný a nakonec skončil akutním cisařem, protže malému začaly padat ozvy a klesat kyslík v krvi. Po narození jsme zjistili, že byl zamotaný v pupečníku a spontánně by se nenarodil. Měla jsem ale hrozné štěstí na PA i na lékařku. Byly moc hodné, ochotné, všechno mi vysvětlovaly, o všem se mnou diskutovaly, vlastně s námi, protže tam byl i můj přítel :-) Císaře jsem měla v epidurálu, tak jsem Adama hned viděla. Jen jsem si ho pochovala až za 12 hodin po porodu :-( Měla jsem štěstí i na personál na šestinedělí. Druhý porod byl také císařem, protože mimi bylo hlavičkou nahoru. Všichni byli opět úplně zlatí, přítel byl u nás a Barunku jsem si mohla tentokrát i pochovat hned po narození. Jen na šestinedělí byly děsné, ale fakt děsné dětské sestry. Myslím, že i mě, i když jsem měla fakt pohodové lidi kolem se, by vlastní PA pomohla, už jen tím, že by mě znala.
A ještě vám skládám poklonu - máte krásné dětičky s parádní porodní váhou, k tomu jsme se my nedostali, Adam neměl ani 3 kila aBára měla těsně nad 3 :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Hanzlici
19.10.11 14:07

Já měla to štěstí, že mám vstřícnou porodnici v dosahu 40 km, takže jsme tam taky vyrazili. Na začátku jsem si „nadiktovala“ že chci rodit co nejvíc přirozeně, protože i ke mně se donesly informace o „zvěrstvech“, ke kterým dochází u rodiček, které ani nepípnou. Umožnili všechno, co jsem po celou dobu porodu žádala. Ještě těsně před vytlačením miminka se mě PA ptala, jestli chci rodit na sále nebo mi bude vyhovovat jejich Centrum aktivního porodu. Dokonce i vanu jsem už měla napuštěnou. Jenže v té chvíli jsem jako prvorodička byla ráda, že jsem ráda a upalovala jsem na sál. Žádný pololeh, spíš do polosedu mě položili, ale musím říct, že mi to bylo velmi pohodlné a líp bych si ani vybrat nemohla. Třikrát zatlačíno a malá byla venku. Bez zranění ani u jedné z nás. Nechápu, proč se zrovna s porodní polohou dělají v ostatních porodnicích takové komedie. Opravdu děkuji Bohu za Kadaň a pevně doufám, že zrovna tuhle porodnici nezruší!! A rozhodně podporuji všechny stejně naladěné, jako je pisatelku tohoto článku, protože pouze informovanost může změnit přístup porodníků (podotýkám chlapů, kteří - ve vší úctě k jejich vzdělání - o porodu nikdy nebudou vědět dost na to, aby tohle sami od sebe uznali).

  • Upravit
PetaP
19200
19.10.11 14:16

Ach jo, ještě teď když si vzpomenu, jakou jsem měla u porodu paniku, je mi na :poblion: :poblion: nikdo se mnou nebavil, jediné, na co se sestra zmohla bylo - „teď nesmíte zvracet!! Ježiš no neomdlývejte!!“ atd atd., hrubé jednání, neznalost doktorky, co mě měla rodit (když jsem byla otevřená na 8cm a ona řekla, že NEVÍ co má dělat, aspoň, že jí napadlo zavolat primáře, který okamžitě rozhodl o akutním císaři a tím pádem moje dítě přežilo)..
Původně jsem Tvůj deníček nechtěla ani číst (neměj mi to za zlé), ale jsem ráda že jsem si ho přečetla a musím říct, že to bylo jedním dechem a vede k zamyšlení..
Píšeš krásně, slovník jako kniha, děkuji :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
19.10.11 15:26

Uplně se mi z toho udělalo špatně…Já sama jsem se kvůli skvělému porodnictví před 26 lety za „komančů“ narodila přidušená a známky lehké mozkové disfunkce si nesu doteď. je smutné, že se NIC v mnoha ohledech a místech nezměnilo. Děkuji za krásný článek.

  • načítám...
  • Zmínit
SandraS
3017
19.10.11 16:31

Chtela bych podekovat za denicek-clanek, doufam, ze aspon par nastavajicim maminkam otevre oci…
Ja zatim deti nemam, ani zadne necekam a doufam, ze az jednou nastane muj cas, mnohe se v porodnictvi zmeni…mezitim ctu a sbiram informace o tom, jak ma vypadat prirozeny porod a jak ruzne lekarske zakroky (bohuzel vetsinou negativne) ovlivnuji porod.
Tu diskuzi pod clankem na idnes jsem ani neodcetla, je mi z ni smutno a uzko, tolik zlosti od lidi, kteri se neobtezuji se ani informovat a dokola si melou to same…

  • načítám...
  • Zmínit
Bludicka
827
1.11.11 21:45

Na zamyšlení článek ze zdravotnických novin od MUDr Dvořáka
 http://www.zdn.cz/…porod-144713

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Když blízký zemře sebevraždou

To nejlepší pro matku i dítě

To nejlepší pro mé dítě?

Chrudoš I. aneb jak jsme ho plánovali

Čtvrtý porod

Zrození třetirozené

Špuntíci 103 - Jak jsem zvítězila nad chaosem

Špuntíci 99. - první a druhý porod

ŠPUNTÍCI č. 95 Kamilka a Janeček aneb citový chaos dvojnásobné matky

Špuntíci 92-Bludiččin chaotický deníček aneb nestíhám