To nejlepší pro matku i dítě

Dobrý den, nemohu vám dát odpověď na to, co obecná „alternativní“ doma rodící žena od porodu očekává, ani jaké má k němu důvody, protože obecná průměrná zaškatulkovatelná „domarodička“ neexistuje. Vždycky jde o nějakou konkrétní ženu v její momentální životní i zdravotní situaci, takže i očekávání a motivace budou různé. Můžu vám však dát odpověď na otázku, proč a jak jsem se rozhodovala já a proč se moje čtvrté dítě mělo plánovaně narodit doma, i proč se tam nakonec nenarodilo. Jen mi vzhledem ke složitosti tématu nebude stačit krátký příspěvek, byla by to odpověď spíše na blog.

První dítě, rok 2003, informace o porodu z knihy Velká kniha o matce a dítěti, z časopisů typu Maminka, Betynka, absolvování předporodního kurzu s partnerem ve vybrané porodnici. Se zdravotnictvím jsem měla jen pozitivní zkušenosti. Byla jsem vždycky v podstatě zdravá a od běžných nemocí mi lékaři vždy pomohli rychle a účinně, takže jsem nepochybovala, že vědí a budou dělat to nejlepší pro moje dítě. Vybrala jsem si porodnici s velkým zázemím, a i když bylo vše v naprostém pořádku a nejednalo se o nijak rizikové těhotenství, bylo pro mě důležité vědět, že součástí porodnice je dětská JIP, věhlasná péčí o předčasně narozené děti i děti s vrozenou vadou.

Průběh porodu: Odtok plodové vody v úterý v 6 hodin ráno. Poučení z předporodního kurzu: dostavit se do porodnice do dvou hodin od odtoku vody dodrženo. Porodnice přeplněná, krizový stav, uzavřený příjem v dalších porodnicích ve stejném městě z důvodů malování a stopstavů, nedostatek místa i personálu na vlnu rodiček. Důsledek: po rozběhu kontrakcí zase pozastavení porodu (dnes už vím, že z důvodu rušení a nedostatku soukromí, tehdy jsem ještě netušila, že zrovna já mám porody na tohle citlivé, dokonce jsem ani netušila, že vůbec může existovat rodička, jejíž porod může zastavovat příliš mnoho lidí a vzruchů v kombinaci s nejistotou a nemožností soukromí). Chvílemi naprostá ztráta kontrakcí, chvílemi kontrakce poměrně silné (hlavně během nocí, kdy se snížil i na čekatelském pokoji s více rodičkami ruch), ale pouze vyčerpávající, nikoliv vedoucí k plnému otevření, podávána preventivně atb v kapačkách jako prevence infekce. Ve čtvrtek ráno se uvolnilo místo na sále, přikročilo se k vyvolávání oxytocinem v kapačce, z důvodu naprostého vyčerpání a potřeby odpočinku jsem si vyžádala epidural. Dítě se narodilo večer ve 20 hodin. V abnormální rotaci, fialové, s velkým poporodním hematomem (hlava jak „lebkoun“), který úplně vymizel až dva týdny po porodu, porodní váha 3750 g. Závěr porodu v polosedu na zádech, velký nástřih, tlačení porodními asistentkami na břicho (Kristellerova exprese), velké bolesti při stolici ještě několik měsíců po porodu, komplikace se sexuálním životem po nástřihu žádné (pokud nepočítám první tři měsíce), po zhojení jizva po nástřihu viditelná, ale nebolestivá (cca po třech měsících).

Druhé dítě, rok 2005, porod ve stejné porodnici, opět začátek odtokem plodové vody pár minut po půlnoci. Naprostý klid, jediná rodička na oddělení tu noc. Soukromí a tma na čekatelském pokoji, kvalitní samovolný rozjezd kontrakcí. Při rozjezdu hodně silných kontrakcí, pobyt ve sprše, opět šero a soukromí. Přechod na sál skoro v plném otevření, světlo, ruch, poloha na porodnickém lůžku, úplná ztráta kontrakcí, zastavení porodu. Žádala jsem o změnu polohy, klek, nebyl mi umožněn, byla jsem osobami z personálu přidržena za ramena v polosedě na lůžku, abych se nemohla zvednout a byla mi dána kyslíková maska. Nemohla jsem účinně tlačit, syndrom dolní duté žíly. Oxytocin v kapačce, po silných kontrakcích porod nedorotovaného dítěte, problém s ramínky, potíže s vytlačením, příprava kleští, nakonec se dítě podařilo dostat ven bez kleští, opět za asistence dvou PA na břiše a Kristellerovy exprese. Po porodu opět několik měsíců bolest při stolici. Dítě opět s porodním nádorem. Hmotnost 3930 g

Později jsem se dostala k materiálům o rotaci dítěte v mateřské pánvi při porodu a o vlivu a možnostech různých poloh rodičky v první i druhé době porodní. Nakonec jsem se dostala i k materiálům (bohužel cizojazyčným), kde jsem se dozvěděla o faktu, že u citlivějších rodiček může porod ovlivňovat a pozastavovat i ruch a světlo a zjistila jsem zpětně, že to je s vysokou pravděpodobností i můj problém a pokud bych dokázala najít prostředí, kde bych mohla porod strávit s jednou osobou, porodní asistentkou nebo lékařem, specializujícím se na přirozený porod v soukromí, tichu a šeru, je velká pravděpodobnost, že se porod nezastaví, tudíž ho nebude nutné znovuobnovit nepřirozeně silnými kontrakcemi, umělým podáním oxytocinu, které zejména u většího plodu mohou mít podíl na nedorotování, a pokud budu mít volbu polohy i jinak než v polosedu, nemusel by být problém ani s oběhovými potížemi (syndrom dolní duté žíly), ani s vypuzením dítěte.

Našla jsem vstřícnou porodnici a asistentku, se kterou by to bylo možné, a troufla jsem si na třetí dítě.

Třetí porod opět začal odtokem plodové vody. Po rozběhu kontrakcí se pozastavil při příchodu mé porodní asistentky, ale cca po hodině se znovu rozjel sám a v klidu a bez vyrušování proběhl bez medikace až do konce. Dítě jsem porodila v kleče, bez porodního nádoru, bez mého poranění, bez nástřihu. Hmotnost dítěte 4290 g, obvod hlavičky o 2 cm větší než u předchozích dětí.

Před čtvrtým porodem, ke kterému mělo dojít v únoru, nebyla možnost porodit v přiměřeně blízké porodnici a vhodné prostředí mi uměla nabídnout jen porodnice v Krkonoších, což vzhledem k bydlišti byl logistický problém a vyhodnotila jsem plánovaný domácí porod s PA v blízkosti velké porodnice s JIPkou pro závažné komplikace a případné operativní řešení porodu, kdyby se objevil náznak komplikací, jako bezpečnější variantu, než únorové cestování s rozběhlým porodem do Krkonoš, odkud by v případě závažných komplikací byla přeprava do porodnice v Hradci Králové ještě problematičtější. Nakonec mezi odtokem plodové vody (opět porod započal vodou bez kontrakcí) a započetím porodu uplynula delší doba, než se považuje za bezpečnou pro vedení porodu doma, takže jsme odjeli i s PA do Krkonoš, kde nakonec porod proběhl v porodnici přirozeně a bez medikace sám (ambulantně) a druhý den jsme se vrátili domů.

Dovoluju si i jako nelékař konstatovat, že druhé dva porody byly nesporně šetrnější k mému tělu i k novorozencům.

Na závěr trochu názvosloví, abychom si rozuměli, protože spousta názvů je používána často různými osobami v různých významech.

Přirozený porod je zde použit jako termín značící asistovaný porod prováděný vyčkávacím a monitorovacím způsobem s volbou polohy rodičkou v souladu s potřebami dítěte a může probíhat jen, pokud se nekomplikuje. S první komplikací se musí měnit v porod lékařský (a léčený).

Medikovaný porod je porod ovlivňovaný (chemicky urychlovaný, vyvolaný…).

Neasistovaný porod je porod, který se nechává probíhat sám, nemonitoruje se vůbec stav dítěte ani matky ani postup dítěte v porodních cestách a jeho výsledek je plně ponechán na přírodním výběru, patologické stavy při něm vždy končí špatně, lidé si často pod pojmem přirozený porod často představují tento druh porodu.

Vaginální porod je každý porod, který neproběhne císařským řezem, bez ohledu na to, zda byl medikovaný, přirozený, neasistovaný. Lidé často také používají pojem porodila přirozeně ve smyslu vaginálně, tedy ne sekcí, ale není tím myšlena nemedikace při porodu ani svoboda pohybu ve všech dobách porodních.

Monitor je zkrácený výraz používaný pro kardiotokograf, tedy přístroj, který zaznamenává děložní stahy a ozvy plodu a zapisuje je na papír do grafu, takže po porodu zůstává písemný důkaz o ozvách plodu v průběhu porodu.

Doppler je přístroj, který také zaznamenává srdeční ozvy plodu, ale nezapisuje je, takže může být efektivně používán jen, když má personál čas být kontinuálně u rodičky, nemůže přijít po půlhodině měření a za třicet vteřin přečíst zápis, také nelze později doložit, jaké ozvy během porodu byly naměřeny. Často se používá k monitorování plodu při přirozeném porodu, protože je nenáročný na polohu rodičky.

Jestli jsem z vašeho hlediska alternativní či ne, netuším. Pokud nevezmeme slovo alternativa jako volbu mezi dvěma nebo více možnostmi, ale spíše v nyní častějším přeneseném vnímání jako volbu vybočující z průměru, tak nejspíš jen počtem dětí a také tím, že pracuji i během rodičovské, takže jsem nikdy kvůli potřebě nepřerušit práci nenastupovala třeba na mateřskou dovolenou, ale řekla bych, že to nemá na můj výběr místa porodu a toho, kdo při něm bude asistovat vliv. Já jsem se podřizovala spíš potřebám svého těla a tomu, jak zrovna moje tělo funguje a nefunguje při porodu.
I když jsou na tom statistiky, co se týče rizika porody nízkorizikových rodiček doma a v porodnici, tak nějak stejně, dle Cochrane databáze (u prvorodiček malinko ve prospěch porodnice, u vícerodiček malinko ve prospěch domácího porodu s PA) pro konkrétní nízkorizikové rodičky s přihlédnutím k individualitě jejich těl a průběhů porodů se budou lišit, vždy ve prospěch buď porodnice, nebo plánovaného porodu doma s PA (pak se nám to u těch v porodnici bude lišit ještě podle typu péče dostupné v konkrétní porodnici). Jsem přesvědčená, že žen, u nichž opravdu na místě porodu nezáleží, je velmi málo, většině poběží porod na jednom z možných míst lépe a na druhém hůře nebo vůbec. Pro většinu žen by nejvyšší míru bezpečnosti splňovala dobře dostupná porodnice s vyčkávacím přístupem k porodu a vysokou mírou soukromí. Svoji roli tu bude hrát fakt, že porod neřídí šedá kůra mozková, ale poněkud primitivnější a „starší“ části mozku, takže je to, navzdory naší osobní snaze o jeho ovlivňování vědomím a vlastním přesvědčením, záležitost pudová, hormonálně řízená a velmi křehká a citlivá na narušení.

Od předků si neseme schopnost porod pozastavit adrenalinem (a to i v případě, kdy vědomě víme, že pro nás i dítě je výhodnější pokračování porodu, protože nehodláme prchat do bezpečí, ale porodit). V případě nebezpečí to byla kdysi šance pro rodičku uniknout. Z pohledu evoluce jsme ještě velmi krátkou dobu civilizovaní a v bezpečí, bez potřeby náhlého úprku do bezpečí, takže tenhle mechanismus se ještě nevytratil. Stejně tak reaguje porodní mechanismus na adrenalin vylučovaný plodem, též pozastavením nebo snížením kontrakcí. Nevím, jestli je to jen vedlejší efekt citlivosti těla na mateřský adrenalin (ve smyslu adrenalin jako adrenalin, je jedno, kdo ho vyprodukoval) nebo se to během evoluce vyvinulo jako mechanismus, který má pomoci plodu při průchodu porodními cestami, ale v primitivnějších dobách to každopádně mělo velký význam, protože v momentě, kdy měl plod potíže s rotací, dalo mu zastavení nebo zvolnění kontrakcí více času a prostoru na dokončení rotace. Pokud byl, ale problém tak velký, že ani pozastavení porodu dítěti nepomohlo, končilo to bez možnosti sekce pro plod vždy fatálně a pro rodičku někdy fatálně.

V některých českých porodnicích je zpomalení až zastavení porodu mateřským adrenalinem běžné (léčba stavu spočívá v aplikaci oxytocinu, který pod vlivem adrenalinu přestalo tvořit mateřské tělo v dostatečném množství, pomocí kapačky, a tím se porod znovu rozběhne), že se podává oxytocin často. V části případů to zafunguje jak má a dobře odrotované dítě se v pohodě narodí. Problém nastává ve dvou případech. V případě, kdy porod zastavilo dítě, které má potíže s rotací a potřebovalo čas. Oxytocin z infuze natlačí dítě do porodních cest, a pokud rotace není OK a dítě je poměrně velké, nastane tíseň plodu a je nutno řešit ji sekcí nebo kleštěmi, dle situace a toho, kam dítě v porodních cestách postoupilo.

Druhý případ nastává tehdy, když porod sice zastavil adrenalin rodičky, ale dítě ještě není dorotované, takže podání oxytocinu, který dítě natlačí do porodních cest rychleji než by to učinily rodiččiny kontrakce, kdyby nedošlo k přerušení porodu, neumožní jeho ideální dorotování a dítě se narodí se špatnou rotací, což nese opět vyšší míru komplikací. Oboje jsou pak ty náhlé akutní komplikace. Samozřejmě i u porodů bez podání oxytocinu v kapačce může dojít k vážným problémům s rotací a tísní plodu. Stačí na to opravdu blbě zamotaný pupečník (velkou část pupečníků kolem krku i pravých uzlů na pupečníku děti zvládnou, ale někdy je třeba zásah) nebo opravdu velké dítě. U porodu doma má zpomalení na svědomí vždy adrenalin dítěte (porodem doma je tu myšlen plánovaný porod doma, se kterým ženino tělo „souzní“, nikoliv porod doma z donucení u ženy, která se cítí bezpečně v porodnici, takový porod by musel být pro rodičku něco šíleného). S výjimkou momentu, kdy se porod pozastaví při příjezdu PA, probuzení staršího dítěte nebo jiné významné změny v prostředí, tam je to pak adrenalin rodičky, ale pokud se dítěti daří dobře, netřeba plašit, protože se porod znovu rozběhne sám po přivyknutí rodiččina těla na změnu (po příjezdu PA), nebo odstranění rušivého vlivu (dítě odjede k babičce). I tam, kde porod zpomalí a pozastaví dítě, není nutné plašit. Jen PA velmi pečlivě sleduje stav, polohu dítěte, a jestli je ještě možno nechat prostor na provedení rotace, nebo zda už je s ohledem na vzdálenost porodnice třeba přesun do porodnice. Bez podání umělého oxytocinu je vývoj velmi pozvolný a je čas na přesun, obzvlášť u rodiček s porodem na adrenalin velmi citlivým (tedy u těch, kterým porod zastavuje každá drobnost). Mimochodem u plánování domácího porodu je v kritériích pro bezpečnost daná i dojezdová rychlost do porodnice.

Konkrétně u mě dochází k souhře obou problémových faktorů. Mám tělo plaché na vyrušování, takže je mi jedno, jestli rodím doma nebo v porodnici, ale musím mít svoji PA, která stabilně kontroluje stav dítěte, protože jakákoliv vyrušení vyvolá můj adrenalin a současně mívám velké děti, které si v určitém momentu porodu skutečně zpomalují kontrakce, aby v pořádku a bezpečně dokončily rotaci.

Souhlasím s tím, že nahnání všech nízkorizikových rodiček do plánovaného domácího porodu s PA nebo do porodu v porodnici by co do statistického výsledku bylo totéž, Ale jsem přesvědčená, že nejlepšího výsledku a nejnižšího výskytu komplikací dosáhneme tehdy, když ženy necháme místo porodu zvolit v souladu s jejich konkrétním tělem a potřebami. Ženám, které by se doma necítily bezpečně, by ani studie ani doklady o odbornosti PA nepomohly k potřebnému uvolnění a jejich adrenalin, protože to není záležitost vědomí a šedé kůry mozkové, by porod protahoval, komplikoval a zastavoval. Většina z nich by nakonec pro tyto komplikace musela být stejně převezena do porodnice, kde by se u části z nich porod díky pocitu bezpečí znovu rozběhl sám a u části z nich by byl porod už natolik rozhozen a zkomplikován, že by musel být vyvolán se všem riziky, která z toho plynou.

Totéž ale platí obráceně o ženách, které potřebují soukromí a vyčkávací přístup. Některým, třeba mě, stačí soukromí a vyčkávací přístup v porodnici, která je umí zajistit, jen já ji mám špatně dostupnou a protože je menší, neumí řešit vážné stavy u dítěte = převoz, takže rizika cestování (s porodem do porodnice a hypotetického převozu dítěte ve vážném stavu na velkou vzdálenost do jiné porodnice) u mě jednoznačně převažují nad riziky domácího porodu v blízkosti porodnice, která umí řešit závažné stavy, ale neumí poskytnout soukromí. Některé ženy skutečně potřebují přímo intimitu domova, aby se jejich porod nezastavil, i kdyby měly vedle svého domu porodnici s vyčkávacím přístupem a velkou mírou soukromí.

Opravdu vážných akutních problémů, které se nedají řešit doma nebo převozem do porodnice a nemůže je včas (dříve, než k nim dojde) rozpoznat z náznaků porodní asistentka, je poměrně málo.

Pro dítě je to předčasné odloučení placenty, vdechnutá smolka (celkem vážný průšvih i v porodnici), výhřez pupečníku (naštěstí vzácná komplikace, nastává nejčastěji u odtoku plodové vody, když hlavička nenaléhá v pánvi, tedy porody začínající odtokem vody bez kontrakcí a současně mimino vysoko, takže potkají většinu rodiček, i těch, které plánují porod v porodnici, doma nebo na ulici, a pokud nemá žena to štěstí, že je zrovna na kontrole v porodnici (šance na záchranu dítěte je mizivá) a nerozpoznaná operabilní vada, která vyžaduje včasný zásah (tam je problém doma i u malých porodnic, protože převoz velmi sníží šanci), při prenatální diagnostice na kvalitním pracovišti (pro Prahu třeba Apolinář) je pravděpodobnost přehlédnutí vady dosti nízká, ale nikdy není 100% vyloučená. Pro děti žen, kterým porod dobře běží ve fakultce je samozřejmě toto riziko perfektně minimalizováno, ale u žen jako jsem já, je riziko z převozu při nerozpoznané vadě bohatě vyvážené rizikem ze špatné rotace, pokud se pokusím porodit ve fakultce, protože zrovna já se na tohle riziko můžu spolehnout a je jen otázka velikosti dítěte, jak to dopadne (jestli bez problémů jen poporodní nádor, což je otlak, který se vstřebá, zlomenina klíční kosti nebo třeba trvalé poškození hybnosti horní končetiny) zkoušela jsem to dvakrát a 3930 g nedopadlo úplně nejlépe, i když naštěstí bez následků. Po porodu dítěte 4290 g šetrnějším způsobem po mně nikdo nemůže chtít, abych to zkusila znovu 

Pro rodičku je to embolie plodovou vodou, DIC, atonie dělohy. Tohle jsou závažné průsery i v porodnici. Tam se jich část daří zachránit, ale současně se vyskytují díky medikaci ve větší míře (vyčerpání dělohy, Kristellerova exprese). V zahraničních statistikách tak nula od nuly pojde, protože v porodnici je u nízkorizikových rodiček výskyt vyšší, ale část se zachrání, doma je díky absenci zásahů výskyt nižší, ale když už, tak se vždy umírá, statisticky se mortalita dostává u stejného množství nízkorizikových rodiček na stejnou četnost.

Když se vrátím zpátky k sobě (vím, zní to děsně sebestředně, když mluvím jen o sobě a svých porodech a svých dětech, jenže já za nikoho jiného mluvit nemůžu, protože tohle je tak strašně individuální, že nemůžu odhadovat problémy a důvody jiných rodiček, ať už rodily v porodnici nebo doma, s PA nebo lékařem, přirozeně, medikovaně, sekcí v epiduralu, spinalu, v celkové narkóze , já můžu jen respektovat jejich rozhodnutí a navíc se nikdy nedozvím, jestli bych se na jejich místě rozhodla stejně nebo jinak než ony). Můžu jen říct, že mi šlo primárně o zdraví dítěte a čím víc jsem měla dětí, tak pak už i o zdraví moje, protože čím více dětí, tím horší by to bylo pro jednoho rodiče samotného. Za zdraví prvního dítěte bych klidně umřela (i když muž by preferoval můj život před životem dítěte, které ještě nezná). Kdyby šlo zachránit jen jednoho z nás u čtvrtého, volba je jasná. Vzhledem k zodpovědnosti za tři předchozí a k muži nenechat ho v tom samotného, bych preferovala sebe.

Je možné, že jsem v této diskuzi emotivní, protože se mě to přes moje děti a jejich zdraví týká natolik, že je těžké nebýt v emocích. Přiznávám, že jsem byla v době před porodem čtvrtého dítěte chvílemi i hysterická, když to vypadalo, že se může stát, že nebudu mít kde porodit, protože s porodnicí blízko Prahy byl kapacitní problém a časté stop stavy, nehledě na problém s trefením se do času, kdy by mohla asistovat PA, která jako jediná v porodnici nabízela to, co pro průběh porodu potřebuji. Další taková možnost v Krkonoších a termín porodu na únor. Strach z toho, že něco neklapne a budu muset dítě porodit jako první dvě a k smrti se bát, že bude větší než druhorozené, nedejbože, aby bylo velké jako třetirozené a pokud přijde průser a seknou se ramínka, budeme s tím muset žít, i kdyby přišly trvalé následky, i když vím (už nejen teoreticky, ale i ze zkušenosti), že by šlo zrovna v našem konkrétním případě porod vést jinak, bezpečněji.

A do toho se mi společnost a systém péče o těhotnou v ČR s medovým úsměvem snažily tvrdit: Tu trošku nepohodlí vydržíte, maminko, vždyť je to pro bezpečí a zdraví Vašeho miminka!

K tomu se přidá fakt, že pokud budu mít dítě s následky nemocničního porodu, budeme celá rodina chudáčky hodnými ohledů, protože to se přece stává a nedalo se nic dělat, i když budu žít s tím, že zrovna v našem případě dalo, že to lze jinak. Pokud se ovšem něco stane dítěti mimo porodnici (i když je to v mém případě menší pravděpodobnost, ale stát se to může, protože to, co se vyskytuje vzácně, je sice vzácné, ale není to vyloučené, takže to může člověka potkat), tak se kromě hrůzy nad ztrátou nebo trvalými následky dítěte, budeme potýkat ještě se společenským odsouzením (expresivně řečeno jste… ohrozili jste dítě a zasloužíte si to a v porodnici by se vám to nikdy nestalo). Případně, kdybych zemřela já, tak kromě veškeré nálože, co by měl můj muž, by mu společnost dopřála blaho odsudků typu: Kdybys s tím nesouhlasil a odvezl ji do porodnice, žila by!

Rozhodování vybrat si tu pro naše dítě rizikovější (i když statisticky pro průměrnou nízkorizikovou rodičku stejně rizikovou) cestu a v případě potíží mít oporu ve společnosti, nebo tu pro naše konkrétní dítě s přihlédnutím k naší anamnéze méně rizikovou (i když statisticky pro průměrnou nízkorizikovou rodičku opět stejně rizikovou) cestu s vyhlídkou, že v případě komplikací a následků budeme na vše sami a budeme čelit celkem slušným odsudkům. Vydrží to náš vztah a rodina? Unese jednu nebo druhou situaci, kdyby k tomu došlo? Celkem slušný „Hitchcock“. Žádné pohodlí v tom nevidím. Není tedy divu, že reaguji krapet prudčeji, když mi někdo tvrdí, že ví, co je pro moje dítě lepší, případně že ženy rodí doma kvůli osobnímu pohodlí.

Dál můžu říct, že moje prvorozené dítě není z mého prvního těhotenství, protože o prvopočaté dítě jsem během těhotenství přišla, takže kapku představy o prázdné náruči mám. Mám blízkou kamarádku, která přišla o dvě děti ve vysokém stupni těhotenství, jedno z nich zemřelo přímo během porodu (v obou případech byla hospitalizována v porodnici). Mám velmi blízkou kamarádku, které se narodilo dítě s vadou, na kterou pomalinku umírá, i když si to neuvědomuje a zatím žije velmi šťastný a z mého hlediska hodnotný život, i když se spoustou fyzických omezení. A mám kamarádku, která po předčasném odtoku plodové vody porodila sekcí miminko na hranici přežití zrovna v té fakultce, kde se mi nedaří fyziologicky porodit bez medikace a z toho miminka vyrostlo krásné a zdravé dítě. Mám další kamarádku, která má dítě po operaci srdce. Řekla bych, že mám poměrně velkou pokoru před životem i před lékaři coby zachránci životů. I ten vděk by byl, i když se to tady z této diskuze asi nezdá.

Bezvýhradně souhlasím, že je lepší trocha nepohodlí než prázdná postýlka, takže s nedonošeným dítětem a prasklou plodovou vodou bych se bez řečí nechala v oné fakultce fiknout a ještě bych za SC byla velmi vděčná. Současně jsem ale zjistila, že když u porodu vydržím všechno, tak leckdy první, komu ublížím, je právě rodící se dítě. O tom, že těhotenství a porod nemá záruku na zdravé a živé dítě (ani na zdravou a živou matku), jsem přemýšlela vždy a s každým dalším čím dál víc, protože se mi s řadou zdravých dětí čím dál silněji vnucovala myšlenka na přísloví o džbánu, vodě a uchu. V porodním plánu k porodu třetího dítěte jsem požadavek, že v případě mrtvého dítěte v každém případě trvám na fyzickém kontaktu s dítětem, i kdyby se mělo čekat na probrání z narkózy, a u dítěte s vadou jsem měla přání, že pokud by to neohrožovalo jeho zdravotní stav, přeji si ihned kontakt, aby se mi nestalo, že mi dítě s předem nerozpoznaným rozštěpem rtu ukážou až bůhví kdy, abych se těsně po porodu nelekla (stalo se známé).

Jsem přesvědčená, že bezpečnost pro dítě během porodu záleží na individuálních potřebách rodičky, je nutné přijmout, že někteří rodiče by si neodpustili postižené končetiny a jiní mrtvé dítě s předem nerozpoznanou vadou. S výsledkem vždy žijí rodiče, a pokud to přežije i dítě. Poškozené matky i děti budou vždy doma i v porodnicích, protože příroda má někdy navrch a i smrt k životu patří. Určitě existují hlupáci a psychicky narušení jedinci, ale stejně většina rodičů chce pro svoje dítě to nejlepší a nelze před nimi děti nějak chránit paternalistickým omezováním práv rodičů, protože na to vždy doplatí děti, vždy víc škody napáchá paternalistický přístup, který nemá možnost zohledňovat individuální stav a potřeby, takže musí vycházet z nějakého průměru a tabulek, jenže konkrétní živé dítě nikdy není tabulka. Narušených rodičů nikdy nebude tolik, aby jimi napáchaná škoda vyvážila škody, které napáchá paternalistický přístup. Nikdo nikdy nebude mít takový zájem o prospěch dítěte jako jeho rodiče.

Vše, o čem jsem zatím psala, bylo subjektivní, teď pár objektivních údajů: Časná amniotomie neurychluje průběh porodu:

http://www.cochrane.org/…b006167.html

Cochrane database výzkum neprokázal, že podávání kyslíku v masce matce pomáhá snížit tíseň plodu:

http://summaries.cochrane.org/…tal-distress
pozice ve druhé době porodní:

http://summaries.cochrane.org/…-anaesthesia

Syndrom dolní duté žíly:

http://www.porodnice.cz/…ni-dute-zily?…

Kristellerova exprese:

http://eamos.pf.jcu.cz/…_1408/31.pdf

Dokument o mechanismu poranění brachiálního plexu, kde je mimochodem velice dobře popsán mechanismus rotace dítěte, takže stojí za to ho vydržet zhlédnout i když vás poranění brachiálního plexu nezajímá:

http://www.prirozeny-porod.eu/…tom-se-mlci/

Cochrane analýzy srovnávající komplexní péči PA s péčí vedenou jinými zdravotníky:

http://www2.cochrane.org/…b004667.html

http://www2.cochrane.org/…b000934.html

Novější velmi poctivá a rozsáhlá studie (12000 žen) ze země (Kanada), kde systém kontinuální péče funguje a je součástí hrazené zdravotní péče. Porovnávaly se všechny porody doma s PA, splňující určité podmínky, za určité období, s porody s těmi stejnými PA v porodnici a se skupinou náhodně vybraných žen (v základních parametrech odpovídající první skupině), které rodily ve stejných porodnicích, ale s lékaři:

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19720688

přehled starších studií, publikovaný v češtině

http://clanky.gynstart.cz/article.php?…

V médiích hojně citovaná Waxova metaanlýza z loňského roku, které vyšlo riziko úmrtí novorozence u PD trojnásobné. Dočkala se vzápětí poměrně ostré kritiky, protože zahrnula studie staré i 40 let a také početně velkou studii, kdy se „porod doma“ určil podle místa narození z matričních záznamů, bez znalosti zdravotného stavu matky a jestli vůbec u toho porodu byl nějaký zdravotník, což značně zkresluje. Když se tyhle podezřelé studie vyloučily, výsledky byly opět srovnatelné (ale médii pochopitelně proběhla ta první informace).

Jedna z kritik: http://www.midwiferytoday.com/…response.asp

Holandská studie z let 2000-2005 prováděná na půlmilionu nízkorizikových holandských rodiček:

http://onlinelibrary.wiley.com/…02175.x/full

Dva z komentářů ke studii (britský a severoamerický)

http://www.bjog.org/…births_.html

http://www.washingtonmidwives.org/…-study.shtml

Co je v Cochrane na téma indukce porodu jako prevence porodu velkého plodu:

http://summaries.cochrane.org/…l-macrosomia

v zajímavém kontrastu s tímto výzkumem je třeba tato bakalářská práce vycházející z českého přístupu: http://theses.cz/…51579199.pdf

Zajímavý výzkum o vlivu polohy rodičky na pánevní rozměry:

http://www.ajronline.org/…/4/1063.full

Tady něco z Cochrane database o použití doppleru nebo CTG:

http://summaries.cochrane.org/…cultation-ia

a nakonec ÚZIS

Nejdřív k porodům doma v ČR http://www.uzis.cz/…cka-zarizeni je třeba rozkliknout PDF

cituji: „Zdrojem dat pro tuto aktuální informaci byl Národní registr novorozenců vedený v Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS ČR). Na hlášení do tohoto registru se sledují také případy narozených mimo ZZ. V případě porodu mimo zdravotnické zařízení (porod doma, v dopravním prostředku, ve veřejných prostorách apod.) má oznamovací povinnost zdravotnický pracovník, který byl při porodu nebo provedl první poporodní ošetření rodičky a první poporodní ošetření novorozence. V posledních pěti letech dochází k výraznému růstu počtu dětí narozených mimo zdravotnická zařízení. Zatímco mezi roky 2000 a 2005 se jednalo zhruba o dvě stě dětí ročně, v současné době jde již o více než čtyři sta dětí narozených mimo zdravotnická zařízení každý rok. Většina těchto novorozenců měla porodní hmotnost vyšší než 2 500 g (mezi 80 a 88 %, vzhledem k nízkým počtům případů jsou výrazné meziroční rozdíly). Tyto podíly jsou o něco nižší než v případě celkového počtu narozených, kdy děti s porodní hmotností vyšší než 2 500 g představují kolem 92 % ze všech narozených. Z celkového počtu narozených mimo zdravotnická zařízení se průměrně 4 děti každoročně narodí mrtvé, ve většině těchto případů jde o děti s nízkou porodní hmotností, tedy pod 2 500 g.“ k tomu dodám já, že děti s váhou pod 2500g nejsou děti z plánovaných domácích porodů s PA (je to mimo pravidla pro bezpečný DP) a bývají to obvykle překotné předčasné porody.
A potom k medikaci u porodu v ZZ http://www.uzis.cz/…rozenec-2010
Velmi zajímavá je tabulka léků podaných za porodu rodičce zdroj ÚZIS rodička a novorozenec 2010 (je třeba rozkliknout to PDF), zkopírovala jsem jen část tabulky týkající se čistě vaginálních porodů, ještě je tam CS a porody vaginální i CS. Ta nám možná vysvětluje, proč se rodičky, které mají zájem rodit nemedikovaně, vyhýbají české porodnici citace:

2.25.2 Rodičky podle léků podaných za porodu a ukončení nynějšího těhotenství

Léky:

Jen vaginálně
uterotonika 72 084,
uterolytika 1 541,
spasmolytika 28 379,
analgetika opiáty 9 817,
analgetika ostatní 11 272,
antibiotika 18 742,
transfuze 275, žádné 12 346
celkem rodiček 88 062
na 100 rodiček / per 100 mothers
uterotonics 81,9
uterolytics 1,7
spamolytics 32,2
analgetics - opiates 11,1
analgetics - other 12,8
antibiotics 21,3
blood transfusion 0,3
none 14,0
Pozn.: Počet léků se nerovná počtu rodiček, jedna rodička může být léčena více léky" (konec citace).