Život mezi odpadky
- Ostatní
- MéDruhéJá
- 14.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Voňavá koupelna, běloskvoucí záclony, plyšové pantoflíčky a urovnané polštářky na pohovce. Tak to známe z časopisů, filmů, ale i z mnoha domácností. Ale jak se žije tam, kde je úklid přežitkem? Vyrůstala jsem v prostorném a dispozičně šikovně řešeném bytě v samém centru Prahy. Jak je byt krásný, jsem si však uvědomila, až když jsme se stěhovali a já ho viděla úplně prázdný.
Neznala jsem, co je to sednout si v kuchyni na zem a hrát si se psem. U nás se lino vytíralo až tehdy, kdy se jeho zelená barva měnila na tmavě šedou, nebo když ho náhodou pes poblil. Luxovalo se jednou za měsíc, a to ještě polofunkčním vysavačem, takže nebyl problém si v dubnu zapíchnout do ponožky jehličí, které zbylo po vánočním stromku. Okna se myla dvakrát ročně a záclony a závěsy se při té příležitosti máchaly ve vaně, neb pračka, rovněž polofunkční tak velké kusy nepobrala.
Veliké pokoje byly po obvodu lemovány krabicemi a igelitkami, jenž byly důmyslně maskovány nejrůznějšími přehozy a dekami. V krabicích se nacházely poklady typu porcelánový servis po prababičce, který se však nepoužíval, protože je přece škoda vyhodit omlácené talíře, když ještě slouží. V igelitkách se krčilo prvorepublikové oblečení, které třeba ještě někdy někdo unosí. Oblečení ve skříních se neobměňovalo, botník byl plný rozpadlých křusek, ve špajzu a komoře deset let staré zavařeniny. Byla jsem nabádána, abych si uklízela hračky a školní věci, ale třeba to, že se koupelnové zrcadlo musí otírat, to už mě nikdy nikdo nenaučil.
V každém, zvláště ve starém cihlovém bytě se časod času stane nějaká ta nehoda. Sousedka o patro výš si napouští vanu a zakecá se po telefonu s kamarádkou a malér je na světě. I v našem bytě se taková ozdoba v podobě obrovského fleku na stropě našla. Ale proč strop malovat? Vždyť v koupelně se nahoru nikdo nedívá a navíc nás stejně zase brzy ta bláznivá ženská vytopí. Jednou taky praskla stoupačka ve zdi a po zásahu jakéhosi odborníka nám v chodbě krom dalšího fleku zůstala vysekaná díra a čouhající rákos. Takto bych mohla pokračovat do večera. Holt nebyl nikdo, kdo by vymaloval, zasádroval, opravil…
Žila jsem s mámou a prarodiči. Když prarodiče zemřeli, nemohla si máma dovolit platit horentní sumu za nájem a tak jsme byly donuceny byt pustit. Směšné odstupné pokrylo výdaje na stěhování mimo Prahu a brzy se v malé chatičce sešly věci ze dvou domácností. A život mezi krabicemi začal nanovo. Přes týden jsem byla v Praze, v útulné garsonce naší známé. Najednou jsem viděla, že slovo úklid neznamená jen vynesení koše a poskládat si oblečení. Utírala jsem prach, myla sprchový kout, na záchodě jsem neměla žádný vodní kámen a najednou se mi úklid zalíbil. Asi každý puberťák má doma čurbes v podobě poházených časopisů a zapomenutých skleniček pod postelí, ale byt vypadal rozhodně líp než ten, který jsem opustila.
Za dva roky už si máma nemohla dovolit ani placení služeb v pražském bytečku, tak jsem se musela odstěhovat natrvalo za ní na chatu. Upřímě, dodnes nechápu, že jsme přežily, neboť máma nepracovala, na pracáku vedena nebyla, ale to by bylo na jiný deníček. V létě jsem okupovala půdní pokojíček, kde nebyl ani proud, ale já tam měla své království a hlavně svůj klid. V zimě jsem spala na matraci a nohy courala v bedně s dřívím na topení. O soukromí se mluvit nedalo. Jednoho dne přišla máma s tím, že se k nám nastěhuje její přítel, jehož poznala v nové práci. Toho dne jsem se definitivně přesunula na půdu a v zimě spala ve spacáku, pod dvěma peřinama, s přímotopem a strachem, kdy prodlužovačku vedenou pode dveřmi překouše pes.
Moji radost, že si máma konečně po dvou letech našla práci ale brzy vystřídalo rozčarování z toho, co všechno je schopna donést domů. V třídírně plastů se najde opravdu kde co. Nádobím počínaje, hračkami a DVDčky konče. Opravdu denně tahala máma se svým přítelem domů mimnimálně dvě tašky s nejrůznějšími poklady, a tak ke krabicím z Prahy, které už tři roky nebyla schopna vybalit, přibývalo další harampádí a z chatičky se pomalu ale jistě stávala skládka. I můj přítel, který nějakou dobu v třídírně pracoval (často před ostatními vtipkujeme, že jsme se seznámili na smetišti) se mi nedávno přiznal, že si klepal na čelo, co pořád můžou v těch taškách tahat za krámy. Styděla jsem si pozvat kamarádky, bylo mi trapně, když někdo přišel na kafe a máma řekla, že se omlouvá za nepořádek, ale že zrovna vyklízí komoru…
Když jsme před rokem s přítelem a naši dceruškou v bříšku stěhovali do vlastního, byla jsem nadšená, že konečně opustím skládku. Konečně jsem přišla na to, že to každodenní příšerné pálení očí opravdu způsoboval prach. Konečně jsem mohla doma chodit bosa a konečně jsem se zkrátka cítila doma. A brzy přišlo další zklamání. Není náštěvy na chatě, kdy by mi máma bez zeptání nenapakovala do auta nějaké „poklady“.
„Mami, já se nejdřív musím zeptat, kde je v bytě ventil, aby se dal nafouknout,“ řeknu a tašky ji postrčím zpět. „Ale tak se na to podívej a kdyžtak to vyhoď, jen ať to odsud mizí,“ odvětí maminka a šoupne tašky do auta. Já doma vyndám jednu hračku, kterou vydezinfikuji a zbytek letí do kontejneru a vždy, když tašku vyhazuji, tipuji si datum, kdy se mi zase vrátí domů. Řeknete si, ať mámě důrazně řeknu, že už nic nehci. To už jsem řekla tolikrát. Kolikrát jsem před ní něco vyhodila… A ona mi i do mikulášského balíčku pro malou šoupne plyšáka ze skládky. Teď jsem jen zvědavá, jestli i přes mou prosbu budeme mít kontejnerové vánoce ![]()
Je to moje máma, porodila mě, vychovala mě a já na ni nedokážu být zlá, hnusná. Jenže pohár mé trpělivosti se pomalu ale jistě plní a mám strach, že se jednou opravdu neovládnu, a řeknu jí, že mě mrzí… ne… že mě s prominutím sere, že za celý život koupila malé dvě bodýčka a jedno chrastítko, a že zbytek jí tahá ze skládky (o penězích to ale není, když si mohli koupit pánve za sedmnáct tisíc), řeknu jí, že moje výmluvy ohledně návštěv jsou z toho důvodu, že je mi zle z pomyšlení, že by malá lezla po jejich neluxovaném koberci. Popravdě už nevím, co dělat. Jak se konečně definitivně vyhnout mámině nepořádku a s klidným svědomím ji v létě dát malou na hlídání.
Tenhle deníček mi posloužil jako „vykecání se“ a ráda si přečtu vaše názory, ať už plné podpory, pochopení, nechuti či peprných výrazů. A v neposlední řadě se chci velice omluvit, že deníček píši pod jiným nickem, než mě tu znáte. V diskuzích se dá využít anonymního příspěvku, když se za něco opravdu stydíme, ale deníčky takto bohužel psát nejdou ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 818
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 489
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 832
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 377
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 229
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18477
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2461
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2657
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2400
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1590
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....