Životní příběh
- Prázdná náruč
- UFA
- 01.03.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráda bych se s vámi podělila o radosti a strasti jedné z maminek andílků. Vdávala jsem se na podzim roku 2006, hned po svatbě mi byla zjištěna endometrióza, následovala hormonální léčba, která byla mimochodem šílená (deprese a 11 kg nahoře během 3 měsíců), a operace. Po roce se vše opakovalo s verdiktem, že přirozenou cestou nikdy s manželem děti mít nebudeme.
Objednali jsme se na IVF a jako zázrakem jsem těsně před ním otěhotněla. No pravda, že jsme do toho „bušili“ každý třetí, čtvrtý den, neb jsem se umělému oplodnění chtěla vyhnout, a tak jsme to do poslední chvíle nevzdali a vyplatilo se, v prosinci 2008 po velmi dlouhém a náročném porodu přišla na svět spanilá holčička Madlenka.
Za více než dva roky jsem bez snažení opět otěhotněla, tentokrát jsme čekali chlapečka. Všichni jsme se moc těšili, dcerka mi masírovala břicho a sama si vycpávala plínkami tričko, jako že čeká miminko také. Byli jsme na 3D ultrazvuku a viděli toho našeho čiperu. V červenci na Madlenčin svátek večer začaly kontrakce, odvezli jsme dcerku k babičce a vyrazili do porodnice. Přes noc však kontrakce ustoupily. Byl to planý poplach, ještě jednu noc mě nechali na pozorování a s pupíkem jsme se vraceli domů. Dcerka mě přivítala: „Kde máš miminko, mami!“ Za týden mi praskla voda, začali kontrakce a mi vyrazili do porodnice znova.
Už jsem se velmi těšila, že bude malý venku, neb jsem měla šílené bolesti v hrudním koši, už jsem nemohla ani ležet, sedět, jedině na čtyřech nebo stát. Ač jsem si myslela, že druhý porod bude kratší, tak se tak nestalo. Kontrakce byly dosti silné a vše trvalo dlouho. Nakonec mě manžel s porodní asistentkou odvlekli na porodní sál, už jsem vysílením nebyla schopna ani sama chodit. No a vše začalo. Ač jsem tlačila jako o život, chlapečkovi se ven nechtělo, porodník vzal kleště, vytáhl hlavičku, zasekly se ramínka, vytáhl ramínka, zasekl se bříškem, poslali manžela pryč, porodník lomcoval malým, nemohl ho vytáhnout, přiběhli další doktoři, tahali malého za hlavičku, uspali mě.
Když jsem se probudila, tak jsem se hned ptala po našem Štěpánkovi, ale nikdo mi nic zprvu neřekl, jen, pan doktor Vám to poví. Já jsem se toho pořád dožadovala, a tak mi porodní asistentka řekla, že Štěpánek zemřel. I pod vlivem narkózy, antidepresiv, jsem měla pocit, že se zbortil svět. Přišel manžel, držel mě za ruku a spolu jsme plakali. Pak se nás zeptali, zda si chceme Štěpánka pochovat, chtěla jsem. Držela jsem ho v náručí, hladila po hlavičce a ručičkách, jinak byl zabalený – byl to krásný bloňďáček, jistě lamač dívčích srdcí. Ani nevím, jakou měl barvu očí. Pak ho odnesli. Štěpánek měl 5,16 kg. Nikdo to předem nevěděl.
Po porodu jsme s manželem zůstávali ještě nějaký čas v porodnici, byla jsem hodně šitá, dostávala jsem transfuzi, málem jsem u porodu zemřela také. Příčiny smrti podávané porodnicí byly všelijaké, nemohu se o tom více rozepsat, neb je to ve vyšetřování. Závěr soudní pitvy však je udušení z příčiny přerušení míchy – srazili mu vaz.
Zítra to bude 7 měsíců. Je mi smutno, ale nevzdávám se. I když po porodu trpím inkontinencí stolice, byla jsem uznána plně invalidní a měla by mě čekat operace, věřím, že vše má svůj smysl, i takové tragické události. Cítím se silná, ale i zranitelná. Začala jsem řídit, což byla pro mě vždy noční můra, zvyšuje mi to hodně sebevědomí, jsem nezávislá. Začala jsem sportovat, co mi možnosti dovolí, hlavně s dcerkou, bruslení, plavání. Teď rozjíždím prodej výrobků od JUSTU.
Můj díky patří lidem, kteří mě velmi pomohli tohle, snad nejhorší období v životě, překonat: mému muži, i když on sám bojoval a byla jsem na něho z mnoha důvodů naštvaná a obviňovala jsem ho, že vše ustál a udržel naši rodinu. Mé mamince, která byla velkou oporou, ať už po psychické stránce, či že mi omývala moji koudel a starala se o Madlenku. Mým aromaterapeutickým přítelkyním, které mi změnili můj pohled na svět, a díky nimž jsem ustála tu ohromnou tíhu ještě tam, v porodnici, a neudělala nějakou „hloupost“. A mé díky patří také Bohu, že mohu dál žít.
S láskou Lucie, maminka andílka Štěpánka
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 97
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 113
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 234
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1132
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2035
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 833
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 504
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
zas andělská maminka,bože tohle snad nikdy neskončí… 
.