Zpověď jednoho blázna

Narodila jsem se matce samoživitelce, která neměla zrovna jednoduchý život, osud, a nejen osud, jí podkopával nohy a dával ránu za ránou. Musím na začátek říci, že moje maminka mě vždycky bezmezně milovala, jen měla trochu jiný pohled na slovní spojení „bezmezně milovat“.

Za celý svůj život jsem vystřídala přesně 13 různých míst bydliště, přesně deset základních škol, jednu střední a jednu vysokou (kterou jsem ovšem nestihla dokončit). Ani na to jsem si nikdy nestěžovala, však jsem s humorem vždycky říkávala a říkám, že jsem procestovala celý náš český kraj, a mohu říci, že mám přátele skoro v každém koutě naší zemičky.

Má maminka byla vždy typ bohémky - život byl, je a bude, to samé peníze atd. (nejspíš tohle ze mne udělalo tak trochu skrblíka, co si moc nechce pouštět žilou, než si koupím jedny džíny, třícetkrát si je zkusím, stokrát zaslintám, než přitáhnu někoho, kdo mi řekne kup si to, je to skvělý, jsem fakt sociál, který přemýšli i nad tím, jestli triko za 100 Kč není moc drahé, avšak vyloženě skrblík nejsem, za vánoční dárky pro jiné neváhám utratit rozumné ceny za rozumné věci.

Abych se vrátila k věci, má maminka, když měla peníze, zahrnula všechny kolem sebe blahobytem a radostí, když je neměla, zahrnula nás smutkem a nervozitou, ale nikdy bych ji nemohla upřít, že se mi nesnažila dát modré z nebe, kdyby jen mohla. Nejvíc mě naučila dávat lásku, věřit, až naivně, v dobro a bezmezně milovat zvířata, i když jsem padaly hladem, a div neožíraly klíčky, smutná a podvyživená zvířata u nás našla domov vždy, a nejen zvířata, pamatuji si, že naši dětští sousedi z jednoho města měli ještě blbější styl života než-li my. A má matinka rozdělila poslední dvě kuřecí stehna mezi mě a dva sourozence ze sousedství, sama jedla chleba.

Ale v mých 15, kdy je člověk skoro dospělý, se máma rozhodla, že život krapet změní sobě i mě, sbalila se a odjela pracovat do ciziny, vždycky jsem věděla a budu vědět, že i to udělala svým způsobem pro mě, aby vydělala dostatek peněz. Jenže tehdy v 15, ačkoliv jsem se tvářila hrdě a nezlomně, to nebylo moc dobré. Vždy jsem si myslela, že to následky nezanechalo, ale… přiznávám, že tak trochu si vnitřně vím, že jsem si tehdá dávala za vinu, že musela odejít.

Od té doby jsem tvorem, co se snaží být dokonalý. Řekněte mi, že něco dělám špatně, já vám za to vynadám, co si to dovolujete, ale na 99 % procent to do dvou dnů změním, nebo se alespoň budu snažit, neustále se budu snažit, být štíhlá, krásná, chytrá, výborná kuchařka, pekařka, matka, partnerka a ano, i milenka (čímž samozřejmě netvrdím, že jsem ) Právě, že nejsem. Každá výtka mě naprudí, ale za pár chvil nad ní začnu uvažovat. Jsem typ člověka, který se pohádá (ví, že má pravdu), ale pár hodin po hádce už si bude myslet, že onu pravdu nemá a že on je ten špatný.

Než maminka odešla, měla jsem samé jedničky, nejhůř dvojky. Po jejím odchodu, ale přišlo něco, co jsem nečekala, začala jsem svou samotu (ačkoliv jsem úplně sama nebyla) využívat, vysloveně jsem sra.. na všechno, ale nikdy jsem nezačala fetovat, ba ani marihuanu jsem nevyzkoušela, tu až o dost let později a vůbec mi nechutnala:-D, tehdy jsem se omezila na cigarety. Nakonec přišlo nevyhnutelné -sociálka, diagnostický ústav a pak…

To uvidíte příště