vodajemokrá.jpg

Bylo to v době, kdy mladší dcera - tehdy jí bylo asi 24 let, se nám vrátila z Čech a chvíli bydlela s námi. Už v Čechách bydlela v podnájmu, kde si zařídila všechno sama a tak stále na nás naléhala, ať jí pomůžeme koupit byt. nějaké penízky na to měla odložené. Nop už bydlela u nás asi tak 3/4 roku a furt nic. Jednou večer mi říká. Mami, tak konečně něco dělejte, pomozte mi sehnat bydlední. A když jsem šla spát, zdál se misen, na který do konce svého života nezapomenu. Přijela jsem s dcerou a manželem někam do Čech a dva chlapíci říkali, ať do toho automatu dáváme pětikoruny. My jsme žádné neměli a tak jsme tam cpali knoflíky. A tedn jeden říká, že to se nesmí, viděl nás, ale tvrdil, že ten automat je zařazen do slosování o výhru. A pak říkali, tak vážený pane K. K.,vyhrál jste půl milionu korun!! A my celí nadšení, cože s tím milionem uděláme. Tak jsme všechny peníze dali do peněženky. No a pak tam byl takový ten typický ťamanský trh a my jsme furt hledali mladší dceru když jsme ji našli, říkám, počkej, ještě nepojedeme domů, já si tu chci koupit halenku, načež ona nám sebrala onu peněženku. Já řvu - vrať ji okamžitě taťkovi! Ona šla, koupila u ťamanů novou s takovým velkým oranžovým květem a podává mi ji a říká, vrátím taťkovi, ale pod podmínkou, že mi za polovinu z těch peněz koupíte byt! Říkám no dobře, tak už nám ji vrať! Ona mi podává tu novou s tím květem a já ráno, když se probouzím, slyším jak na ni křičím: Tu ne, s tím květem ne!!!Vrať nám tu druhou taťkovu s těma prachama! A byla jsem dokonale vzhůru! Pak měla bydlení pěkné a teď se stěhuje do jiného bytu s přítelem.