Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
2,5 letý syn má se vším problém. Co dělají vaše děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.2.19 14:04
Není to náhodou to období „první puberty“ ? Řekla bych, že bude potřeba vydržet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.19 14:07
Ja bych ho dala do skolky a budete mit klid, dite se tam srovna zacne si vas vazit a bude zase ok. Klidne jen na dopoledne ale presne takovy to kdyz doma dite zacne terorizovat ostatni je idelani doba aby slo do kolektivu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.19 14:09
Ahoj, tříletá už ráno vstává naštvaná (to je slabý výraz) a zatím ji to drží celý den. Hold to musíme vydržet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.19 14:19
Mám dvojčata (v květnu jim budou tři) a taky masakr. Já bych se mazlila, oni max minutu a to musím říct a podržet si je, cokoliv řeknu, tak musijou říct opak, venku všechno do ruk, u všeho zastavit a neposlechnou, kdyz jim řeknu, že už jdem. Kolikrat večer umiram unavou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.19 14:28
Vysvětlování, které zabere více jak tři holé věty je v tomhle věku nesmysl. Navzdory všem motivačním videím. Na dlouhatánské vysvětlování se opravdu vykašli - tak za dva, tři roky už bude schopný to pobrat. Teď je na místě - tohle je v pořádku, tohle není v pořádku. Když tohle budeš opakovat tak se stane to a to. Furt dokolečka a důsledně. Plus tedy co nejdůsledněji řešit přestupky, které bude dělat protože si ty hranice bude potřebovat otestovat.
A je tak akorát velký na období vzdoru které zjevně ještě úplně nenastalo, takže může být mnohem hůř …
Pro tebe je potřeba především přežít a trénovat trpělivost jak to jen půjde a počítat s tím, že ne vždy se to podaří.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
14.2.19 14:50
Vysvětlování nemá naprosto žádný vliv, obzvlášť, když je dítě v emocích, anebo když to je delší než pár krátkých vět.
Neschvaluji plácání. A neschvaluji ani do nekonečna motivování a vysvětlování a to „přetrhnout se“.
Praktikuji Nevýchovu a nemůžu si stěžovat (syn má také 2,5 roku). Ale boří to naše zažité stereotypy a není to pro každého.
Pokud nejsi příznivce Nevýchovy, doporučuji např. knížku Jak žít a nezbláznit se od L. Pekařové. Také jsem ji přečetla na doporučení a doporučuji ji dál.
Samozřejmě hraje svou roli povaha, temperament dítěte, geny. Ale svým přístupem to můžeš opravdu hodně ovlivnit.
Anebo tohle období můžeš prostě nějak „přežít“. Čekat, že a až to přejde. Jen bych se bála, jestli neprošvihneš správné období, ve kterém můžeš relativně snadno uplatnit svůj vliv.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.2.19 14:59
@pet p A co bys dělala ty v tomto případě prosím? Nějak mě nenapadá, co jiného - neschvaluješ plácání, vysvětlování ani motivaci…Co zbývá? Ignorace? 
(nedělám si z tebe srandu, jen mě pobavila ta představa, jak by to vypadalo)
- Citovat
- Upravit
14.2.19 15:16
Asi období vzdoru, ne? A to je takový pořád? Nikdy se mu nelíbí venku? Nebo je to jen občas? Nefrflá venku, když si třeba chtěl radši doma hrát nebo se dívat na pohádku? Mám podobně starou dceru a ta taky chce o všem rozhodovat sama - vůbec nefunguje to, že jí řeknu, že si bude hrát tak a tak. Ona si hru zásadně určuje sama, jinak ji bojkotuje. U hry je mi to většinou jedno. Horší je to třeba s jídlem. Prostě nemůže jen sladkosti, apod. Tak jí třeba říkám, že ji budou bolet zoubky, když bude jíst jen sladké, že musí i zeleninu a maso. Nejvíc pomáhá, když jí úplně to samé co my, dospělí. Když vidí, že nám chutná, většinou si dá taky… Prostě člověk asi musí zkoušet 
Některé děcka holt nejsou moc na povel. Ale zas na druhou stranu aspoň třeba ví, co chcou, co je baví…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
14.2.19 16:00
Ono to není tak jednoduché, že bych tady napsala konkrétní postup a radu, tys to udělala a dítě se začne od té doby chovat jinak. Navíc ten konkrétní postup nemusí být u každého stejný. Jde prostě o CELKOVÝ přístup k dítěti, které se potom začne chovat díky tvému jinému přístupu jinak.
Doporučuji tu knížku, není nijak dlouhá, navíc rozdělená postupně batolata, předškoláci, školáci, puberťáci - takže teď ji vlastně ani nemusíš číst celou.
Ale jestli tě zajímají tak obecně principy, které mám na mysli (Nevýchova), můžeš se podívat do této diskuze, snažila jsem se to tam sepsat:
https://www.emimino.cz/…rankovani/3/
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.2.19 16:15
@Calendulka No tak samozřejmě mu nenařizuju, že musí stavět vláčky nebo musí venku sbírat klacky atd. 
Když vidím, že doma jenom vymýšlí ptákoviny, všechno vysype na zem a jezdí po tom motorkou, tak mu řeknu, že se oblečem a půjdem jezdit ven. (např.) Vztekne se u oblíkání, ok, vztekne se venku, že nepůjde za ruku přes cestu, že nechce aby foukalo, že chce abych ho nesla..a už se to veze a je protivný, já jsem tím pádem taky protivná a půl dne špatnýho. Jak píšeš, aby si to určoval sám, tak přece ho nenechám celý den šťourat do počítače a jíst čokoládu, což by asi tak představovalo jeho ideální činnosti. Hru jako takovou asi bere mlátit do topení (nebudu čekat až na nás přiletí soused), vylívat vodu na zem a jezdit v ní odrážedlem, vylévat šampony, prostě ŠKODIT. (ano, máme zabezpečené co se dá - on je vždy o krok vynalézavější) 
Když si vezmu něco na hraní/tvoření/jeho pomoc v domácnosti, chvíli se přidá, ale už koutkem oka pokukuje co by zas vyvedl. O jídle ani mluvit nebudu, to je neskutečné. Zkouším všemožné, proto se ptám, jestli někoho nenapadne něco, co mě ne…
- Citovat
- Upravit
14.2.19 16:58
@Anonymní píše:
@Calendulka No tak samozřejmě mu nenařizuju, že musí stavět vláčky nebo musí venku sbírat klacky atd.
Je to někdy těžké… Znám moc dobře vztekání u oblékání i kňourání: Nosit! Nosit! Asi to člověk nemůže eliminovat úplně, protože dítě není na dálkové ovládání a když holt nemá náladu… 
U toho nošení většinou dceru srovnávám s druhýma dětma. Třeba: Vidělas Honzíka, že by se nosil? Jsi snad malé mimino? Ve školce tě nebudou chtít, když nebudeš sama chodit. I Evička chodí líp než ty a to je daleko menší…
Ale každé dítě je jiné no Taky jsem někdy byla bezradná a říkala si, jak to zvládnout…
S oblékáním bojujeme asi ze všeho nejvíc no Hlavně teď v zimě, svetr, čepice, rukavice, děs… Někdy pomáhá si udělat z toho srandu, třeba že si začnu obouvat její boty a ona mi je vezme, že jsou její a zkusí si je obout, abych jí je nevzala. Někdy ji lákám za kamarádama, že než se obleče, budou všichni doma. Nebo jí třeba řeknu, ať mi ukáže, jak se oblékají velké holky ve školce a že ty u toho neřvou… Ale ne vždycky to teda jde v klidu - když není nálada…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
14.2.19 17:22
Zkus si projít aspoň v rychlosti tu diskuzi, co jsem do ní posílala odkaz. Zaznělo tam dost zajímavých návrhů od různých uživatelek, třeba by ti něco z toho pomohlo.
Jak to tak čtu, přijde mi to u vás jako důsledek autoritativní výchovy a tipla bych, že dítě dostává velmi často zákazy a musí se podřizovat. Teda nejsem žádný odborník na výchovu a samozřejmě nemusím mít pravdu, jen píšu, jak to na mě působí.
Zároveň děláš všemožné a to taky asi není správná cesta. Možná mu neukazuješ dostatečně pravidla a hranice (nemyslím teď zakazováním).
Synovi je 2,5 roku, také občas nespolupracuje nebo má nával vzteku nebo na všechno říká néé néé - ale ve většině případů je to způsobeno tím, že je unavený (takže často to bývá před spaním anebo když se špatně vyspí). Celkově je spolupracující, vstřícný, chápe potřeby ostatních (např. že chci dopsat něco na PC, tak mě nechá a jde si chvíli hrát sám, nebo že babička má tehdy a tehdy svůj pořad v TV, takže se mu nemůže věnovat). Popravdě řečeno si myslím, že kdybych ho vychovávala tradičně tj. autoritativně, tak to takhle pěkně u nás vypadat asi nebude. On je docela aktivní a temperamentní a vždy, když jsem sklouzla k autoritativní výchově (hlavně zezačátku, kdy jsem moc nevěděla, jak to mám dělat), tak se to zvrtlo v boje kdo z koho. Akce - reakce. Ty tlačíš - já odporuju. Naštěstí jsem si to uvědomila a šla jinou cestou. Jenže hodně rodičů to, že je dítě neposlechne, považuje za své selhání a snaží se za každou cenu to dítě donutit a dostat tam, kam oni chtějí, protože přece si ho nenechají lézt po hlavě, přece musí být důslední, přece musí dítěti ukázat, kdo je tu „autorita“ atd. Ale ono to jde i jinak, s respektem, domluvou, vzájemnou vstřícností. Pro začátek stačí se na chvíli zastavit a se skutečným zájmem se zeptat, co teda dítě teď potřebuje (ne „chce“, ale „potřebuje“ - to je rozdíl).
A dobré na tom je to, že tímto celkovým přístupem zároveň učíš i dítě. Že na něj nekřičíš - takže vidí, že se konflikty neřeší křikem. Že se mu snažíš vyjít vstříc, pokud můžeš - takže vidí, že je normální vycházet si vstříc a samo se o to začne také snažit.
Nerada bych, aby to vypadalo, že mám patent na nejlepší způsob výchovy, to vůbec. Jen píšu, co nám funguje. A že nám to občas taky drhne a nemáme svůj den, to je jasné.
- Citovat
- Upravit
pet p
14.2.19 17:30
@Calendulka Omlouvám se, ale nedalo mi to… Jak píšeš „I Evička chodí líp než ty a to je daleko menší…“ Nejsem si jistá, jestli je dobré něco takového malému dítěti říkat. Nebude si pak připadat, že ti není dost dobrá? Že Evičku bys měla radši, protože je v něčem lepší? Tohle mi u malých dětí přijde docela ošemetné, takové srovnávání.
Abych teda i napsala nějaké řešení a jen neříkala, co bych nedělala, tak bych raději řekla třeba: vím, že by ses ráda nesla, ale já tě teď nechci nést. Příp. bych řekla „nemůžu“, když mám zrovna v ruce nákup. Vyjádřila bych pochopení pro to, že by se nesla ráda, že se jí to líbí a že je určitě smutná/naštvaná, že ji neponesu. A to je všechno. Byla bych tam s ní, až bude v emocích. Ale neustoupila bych. Mám také své potřeby (jsem unavená a nechci ji nést).
Jindy, kdybych mohla a chtělo se mi, bych ji klidně nesla, proč ne. Je to dítě, rádo se nosí, líbí se jí to.
Prostě je to o tobě a o ní. Ne o Evičce 
- Citovat
- Upravit
14.2.19 18:14
@pet p píše:
@Calendulka Omlouvám se, ale nedalo mi to… Jak píšeš „I Evička chodí líp než ty a to je daleko menší…“ Nejsem si jistá, jestli je dobré něco takového malému dítěti říkat. Nebude si pak připadat, že ti není dost dobrá? Že Evičku bys měla radši, protože je v něčem lepší? Tohle mi u malých dětí přijde docela ošemetné, takové srovnávání.
Abych teda i napsala nějaké řešení a jen neříkala, co bych nedělala, tak bych raději řekla třeba: vím, že by ses ráda nesla, ale já tě teď nechci nést. Příp. bych řekla „nemůžu“, když mám zrovna v ruce nákup. Vyjádřila bych pochopení pro to, že by se nesla ráda, že se jí to líbí a že je určitě smutná/naštvaná, že ji neponesu. A to je všechno. Byla bych tam s ní, až bude v emocích. Ale neustoupila bych. Mám také své potřeby (jsem unavená a nechci ji nést).
Jindy, kdybych mohla a chtělo se mi, bych ji klidně nesla, proč ne. Je to dítě, rádo se nosí, líbí se jí to.
Prostě je to o tobě a o ní. Ne o Evičce
Asi vím, na co narážíš. Jenže já nejsem moc ctižádostivá matka, která by nadávala dítěti, že ještě NEUMÍ chodit, když Evička chodí už od 8 měsíců… U dcery je to jiný případ - jí se nechce. Chápu, když je unavená, venku jsme 2 hodiny, ale po 5 minutách venku ji fakt nosit nebudu. Mně nevadí, že dcera je v něčem od přírody pomalejší. Spíš mi vadí, když chce, abych za ni dělala věci, které vím, že zvládá a umí… Tzn. nebudu ji nosit, když vím, že je vyspaná, zdravá a chodit umí moc dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Co dělají vaše 2,5leté děti? Synovi není nic dost dobré.
Vysvětluju, motivuju, věnuju se mu, odvádím pozornost a už fakt nevím co s ním dělat, když mu není nic dost dobré.