Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak zvládat záchvaty vzteku a nevhodné chování u tříletého dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
11.8.18 14:41
- Citovat
- Upravit
11.8.18 14:50
@Limi123 Díky, stáhla jsem si tu Pekařovou a vyzkouším to. Mám syna 5 let a nejvyšší čas s tím něco udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
pet p
11.8.18 14:59
@warita Takhle nějak bych nevýchovu shrnula já:
- nevyvíjet na dítě tlak, tj. nenutit ho do ničeho, pokud to není opravdu nutné
- nezakazovat, pokud to není opravdu nutné. Naučit se trochu vyjít ze své komfortní zóny, odvážit se dítěti půjčit mu pod dohledem svůj telefon, odvážit se nechat ho pod dohledem něco krájet nožem atd. Tupě nezakazovat jen proto, že jsem líná věnovat čas a pozornost tomu, aby si něco vyzkoušelo. Nebo třeba že se mi nechce čekat, než dítě něco prozkoumá. Toto bohužel dělá spousta rodičů, že dítě slyší pořád jen ne, to nemůžeš, ne, to se nesmí, ne ne ne. Přitom by to při troše snahy ze strany rodiče klidně možné bylo a zákaz je zbytečný. A pak jsou samozřejmě situace, kdy je zákaz naprosto na místě a rodič uplatní tzv. laskavé a pevné NE. Zkrátka dítěti jeho požadavek odmítne, dle situace příp. krátce vysvětlí proč, příp. vyjádří lítost, že se nedá nic jiného v této situaci dělat, příp. vyjádří pochopení pro pocity dítěte, že je z toho smutné/naštvané. A nadále trvá na svém NE. Může dítě zkusit zaměstnat jinak, nabídnout jinou činnost, nebo ho jen nechat vyvztekat nebo vyplakat třeba v náručí. Laskavé a pevné NE funguje zvlášť tehdy, pokud dítě neslyší NE NE NE NE celodenně a na každou prkotinu, ale skutečně jen v situací, kdy opravdu něco nemůže.
- emočně nevydírat. Tohle je hnusné, věty typu: maminka bude smutná, když neuděláš to a to. Nebo: toto hodné holčičky nedělají! Nebo: okamžitě to chlapečkovi půjč, to od tebe není hezké, že mu to nechceš půjčit! Dítě si na základě těchto vašich hlášek dělá o sobě úsudek! Do tohoto bodu bych zařadila ještě nálepkování: on je takový stydlín, ona je velká šikulka, on je trochu nemehlo, jí vždycky všecko hrozně trvá, on se takhle předvádí, ona je poslední dobou pěkně vyčůraná atd.
- nemoralizovat, neopakovat do zblbnutí, nevysvětlovat donekonečna. Toto je častý bod nepochopení nevýchovy - jakože lidi si často mylně myslí, že nevýchova je o nekonečném a trpělivém vysvětlování a domlouvání se. Nevím, jak vám, ale mě by lezlo za chvíli krkem, kdyby u mě někdo pořád stál a vysvětlovat a hustil do mě něco. Přestala bych ho po pár minutách poslouchat. Vysvětlovat věci je potřeba, ale musí se to dělat jednoduše a dítě tím nezahltit. A stačí to říct jednou, MAXIMÁLNĚ dvakrát. Dítě to slyší, vnímá - a to, že se podle toho hned nezařídí nebo něco neodpoví, NENÍ důvodem pro to, aby se mu informace opakovala! Pak opravdu směřujete k tomu, že vás začne totálně ignorovat, protože všechno říkáte 10× a ono ví, že to ještě 9× uslyší, tak vypne.
- předávat dítěti zodpovědnost (na kterou dítě v daném věku stačí)
- nedělat z dítěte „blbce“, věřit mu, že věci zvládne. Souvisí s předchozím bodem o předávání zodpovědnosti.
- přizvat dítě k řešení situace, neřešit věci za něj (opět souvisí s tou zodpovědností). Důležitý bod! Teda, důležité jsou vlastně všechny
- vyjadřovat svoje potřeby a ptát se na potřeby dítěte
- být připravná dítěti pomoct, pokud o to dítě projeví zájem
- dávat najevo své emoce, popisovat je, popisovat emoce dítěte, nepřetvařovat se, být k dítěti upřímný, nelhat a nevymýšlet si ptákoviny (jako např. na pískoviště už nepůjdeme, pískoviště už spinká), neučit dítě, že zatajování je v pořádku (poslyš, tatínkovi ale nebudeme říkat, kolik stál ten kabát, to on nemusí vědět).
- snažit se na situaci podívat očima dítěte. Tohle mně osobně hodně pomáhalo při zvládnutí obtížných situací, když jsem s nevýchovou začínala. K tomuto bodu bych přidala ještě to, že je velmi poučné snažit si představit, jak bych se cítila, kdyby se ke mě někdo choval tak, jak se právě teď chovám já k dítěti (řvu na něj? emočně vydírám? nálepkuju? tak takhle by se mi fakt nelíbilo, kdyby se ke mně někdo choval.) Pomůže to uvědomit si, že takhle ne, a zkusit najít jinou větu, jiné řešení situace.
- nevzbuzovat v dítěti strach (autorita postavená na strachu) a dítě nefackovat, neplácat (učíte ho tím vzorec chování „je možné uplatňovat fyzickou převahu“ - a pak se divíte, že dítě někoho plácne, když jste ho to sami naučili).
Příspěvek upraven 11.08.18 v 15:10
- Citovat
- Upravit
11.8.18 15:03
@Limi123 JJ a taky hrozně tvrdohlavý a temperamentní. Naštěstí ty záchvaty vzteku, jak píše zakladatelka odezněly, to teda byl kolikrát v takovém amoku, že jsem to nikde neviděla ani nezažila. Ale to doma, venku to bylo slabší. To jsem ho čapla pod paži a odnesla pryč. Jak je větší, naučil se odejít bokem a až se zklidní tak přijde. Ale to poslouchání a ta samostatnost, jak to říká ta Pekařová , tak to by se mi líbilo.
Mám i mladšího, rok a půl a čeká nás nové období vzdoru 
, naštěstí, jak se naštve, přestal mlátit hlavou o zem, asi ho to začalo bolet
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.8.18 15:11
@pet p jojo, hezky napsano.
Ja bych to cele shrnula jeste tak, ze neni treba vzdy nad ditetem vyhrat. Je dobre se s ditetem domluvit i za cenu toho, ze vy trochu ustoupite ze sveho pozadavku, pokud to neni v rozporu s vasim cilem. Uvedomit si, ceho vlastne ja chci opravdu dosahnout a netrvat na vecech jen z principu, i kdyz jina reseni nejsou v zasadnim rozporu s nasimi cili. Treba chci, aby dite melo jednou tydne rybu a aby jedlo zdrave. Ale moje dite ma rado jen smazene rybi prsty, ktere zdrave nejsou, jinak rybu nepozre. Jinak ji uplne normalne a bez problemu, jen ta ryba mu dela problemy. Co budu delat? Budu dite kazdy tyden u stolu nutit jist pecenou rybu? Neni resenim mu ty rybi prsty hodit do trouby a upect, nebo vyrobit domaci, ktere vypadaji podobne a nejsou vubec smazene? V tu chvili preci budete spokojeni oba, i kdyz jste nedosahli sveho tak, jak byste si predstavovali (=dite snedlo pecenou rybu), ale zakladni cil jste splnili.
Nebo dalsi reseni te situace je, s ditetem se domluvit, ze se to bude stridat. Kdyz tento tyden zvladne pecenou rybu, dostane pristi tyden zase smazene rybi prsty. Protoze smazene jidlo jednou za 14 dnu neni zadna katastrofa. A muzete byt oba spokojeni i tak.
Nebo mu davat opravdu jen ty smazene rybi prsty? Pokud ji jinak zdrave a jednou za tyden sni neco smazeneho, svet se nezbori.
- Citovat
- Upravit
pet p
11.8.18 15:18
@Limi123 Ano, souhlasím. To jsme u těch win-win a dalších modelů.
Je důležité vycházet dítěti vstříc. Tím se to ono naučí a začne vycházet vstříc vám!
Rodiče se bojí, že když budou dítěti moc vycházet vstříc, že ztratí autoritu a dítě si začne dělat, co bude chtít. Tak takto to ale naštěstí nefunguje.
- Citovat
- Upravit
11.8.18 23:33
@Limi123 „Nenechat dite, aby zacalo delat neco jineho (treba si hrat), …“ jak se ale toto dela? Kdyz treba chces aby dite neco uklidilo/zvedlo a reknes to a cekas a ono proste zdrhne. Jak se teda u toho pak mlci a ceka?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.8.18 09:42
Já všem moc děkuji za reakce,z Nevýchovy jsem shlédla 2 webináře,některé postřehy se mi líbí,ale komplexně si takovýto způsob výchovy moc nedovedu představit.Mohu zkusit shlédnout tu Pekarovou,ale myslím si,že ty principy budou asi podobné.Já nemám problém vychovávat partnersky,na všem se s ním domluvit i přesto že musím ustoupit i já,samozřejmě jsou situace kdy musí prostě poslechnot protože to jinak nejde.On je v podstatě jinak docela rozumné dítě,ale tyto záchvaty bych ráda vyřešila aby to nebylo tak bolestné pro nás oba.Spíš jen jen asi potřebovala uklidnit,jestli je to normální v tomto věku nebo to řešit např už s psycholožkou
- Citovat
- Upravit
12.8.18 10:38
@Anonymní píše:
Já všem moc děkuji za reakce,z Nevýchovy jsem shlédla 2 webináře,některé postřehy se mi líbí,ale komplexně si takovýto způsob výchovy moc nedovedu představit.Mohu zkusit shlédnout tu Pekarovou,ale myslím si,že ty principy budou asi podobné.Já nemám problém vychovávat partnersky,na všem se s ním domluvit i přesto že musím ustoupit i já,samozřejmě jsou situace kdy musí prostě poslechnot protože to jinak nejde.On je v podstatě jinak docela rozumné dítě,ale tyto záchvaty bych ráda vyřešila aby to nebylo tak bolestné pro nás oba.Spíš jen jen asi potřebovala uklidnit,jestli je to normální v tomto věku nebo to řešit např už s psycholožkou
Normální. Netrap dite a sebe psycholozkou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.8.18 13:53
@hanzy píše:
@Limi123 „Nenechat dite, aby zacalo delat neco jineho (treba si hrat), …“ jak se ale toto dela? Kdyz treba chces aby dite neco uklidilo/zvedlo a reknes to a cekas a ono proste zdrhne. Jak se teda u toho pak mlci a ceka?
Poprve bych to zkusila nekde, kde hracky nejsou, treba v kuchyni. Kdyz si zacne s necim hrat, chytnes jemne, ale pevne za rameno a odvedes pryc, stale mlcis. Ono tomu diteti zacne srotovat v hlave, co se deje, ze mlcis a treba si ani hrat nebude chtit.
Presne tuhle otazku jsem polozila te kamaradce, ktera mi o metode rikala… A prislo mi, ze s mym synem to nepujde udelat… Ale slo. Poprve jsem to zkousela v te kuchyni a proste jsem ho nenechala odejit (zatarasila jsem cestu a mlcela). Ted uz staci vterinu mlcet a koukat a hned mu to v hlave srotuje, nepokousi se odejit, ani si hrat (vetsinou).
A zkousela bych to az tak od 2 let veku, nebo o kousek pozdeji. Ja zacala ve 2 letech a 5 mesicich a prislo mi to tak akorat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.8.18 13:56
@Anonymní píše:
Já všem moc děkuji za reakce,z Nevýchovy jsem shlédla 2 webináře,některé postřehy se mi líbí,ale komplexně si takovýto způsob výchovy moc nedovedu představit.Mohu zkusit shlédnout tu Pekarovou,ale myslím si,že ty principy budou asi podobné.Já nemám problém vychovávat partnersky,na všem se s ním domluvit i přesto že musím ustoupit i já,samozřejmě jsou situace kdy musí prostě poslechnot protože to jinak nejde.On je v podstatě jinak docela rozumné dítě,ale tyto záchvaty bych ráda vyřešila aby to nebylo tak bolestné pro nás oba.Spíš jen jen asi potřebovala uklidnit,jestli je to normální v tomto věku nebo to řešit např už s psycholožkou
Ta Pekarova prave neni vubec partnerska, ona je razna az dost 
Podle me je potreba ty principy zkombinovat z obou. Z kazdeho si neco vzit.
A samozrejme je to normalni.
- Citovat
- Upravit
pet p
12.8.18 17:19
@Anonymní píše:
Já všem moc děkuji za reakce,z Nevýchovy jsem shlédla 2 webináře,některé postřehy se mi líbí,ale komplexně si takovýto způsob výchovy moc nedovedu představit.Mohu zkusit shlédnout tu Pekarovou,ale myslím si,že ty principy budou asi podobné.Já nemám problém vychovávat partnersky,na všem se s ním domluvit i přesto že musím ustoupit i já,samozřejmě jsou situace kdy musí prostě poslechnot protože to jinak nejde.On je v podstatě jinak docela rozumné dítě,ale tyto záchvaty bych ráda vyřešila aby to nebylo tak bolestné pro nás oba.Spíš jen jen asi potřebovala uklidnit,jestli je to normální v tomto věku nebo to řešit např už s psycholožkou
Můžu se zeptat, proč si nevýchovu nedokážeš komplexně představit jako princip výchovy?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.8.18 18:01
@pet p píše:
Můžu se zeptat, proč si nevýchovu nedokážeš komplexně představit jako princip výchovy?
Protoze Nevychova minimalne v tech volne dostupnych videich je prilis slunickova, neco jako vlidne ne se tam (temer) nevyskytuje a nerika nic o tom, jak nastavit hranice. Takze pro bezneho smrtelnika neni jednoduse preveditelna do praxe. Proto je potreba k ni obvykle nekde dostudovat to, jak nastavit ty hranice a proto byva casto v praxi nepochopena.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.8.18 20:27
@pet p moc hezké povídání,ale nikde jsem v tom nezaznamenala,jak konkrétně tento typ výchovy aplikovat a hlavně,chybí mi tam hranice co ano a co už ne a to je pro mě ve výchově zásadní
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
@Limi123 Moc pěkně jsi to vystihla tím „Tedy nehledat reseni toho vztekani, ale svym pristupem vztekani predejit.“
Protože přesně, každý řeší, co mám dělat, když řve, kope, vzteká se, útočí, ječí atd. atd. JENŽE - toto chování je DŮSLEDEK (důsledek dlouhodobějšího rázu) toho, jak se chová rodič k dítěti!!! Změní-li rodič k dítěti celkově svůj přístup (přestane se chovat autoritativně), dítě nebude mít potřebu vůbec takové scény dělat a ty scény zkrátka už nebudou. Ale kdo to nezkusí a kdo to nezažije, ten tomu asi neuvěří (a často pak padají argumenty typu: to funguje jen na klidné děti, u nás by to nefungovalo, syn je prostě víc temperamentní atd.)