Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
S hodně velkou pravděpodobností neumřeš, neboj
ale jo, ěmla jsme podobný pocity
Momentálně jsem ve fázi, kdy se mi chce na velkou a už mám husinu na zadku, a to je u mě znak, že plaším
že už rodím.
Hodně holek se bojí, je to určitě normální
bude to dobré, musí. Nic jiného si nepřipouštěj
![]()
Před třemi měsíci skoro to samé. Čekal mě třetí porod a bála jsem se strašně. Tý bolesti a taky, co když umřu? A výsledek úžasný. Porod byl krátky (dva dny kdesi cosi, nepravidelné slabé kontrakce - jako u minulého porodu a ty festovní 2 hodiny na sále a super hrůzy všehovšudy asi 4 nebo 5 myslím:)) Miminko se vytlačilo tak nějak samo. Skoro jsem tlačit ani nemusela. Když si vzpomenu na prvního tak třetí vylezl skoro sám a poranění nula. Super
Nakonec asi takový nejpohodovější porod. Ale ano jsem ráda, že to mám za sebou, protože jak asi víš, ten strach je hroznej. Ale fakt neboj, ono až to začne tak už to pojede a porod bude tím víc u konce a bude tě čekat jen to hezké.
No budu brzy rodit počtvrté a bojím se stejně…
jak to bude bolet? (už jsem zapomněla), jestli bude vše v pořádku? jestli to nebude moc rychlé, ať seženeme hlídání pr děti… jestli to už konečně půjde bez nástřihu? Jestli to třeba neskončí císařem (nechci, jednoho už jsem měla
)? Takže tak.
Prosím anonym, třeba Olga
Děkuju všem za pocity ![]()
Já mám hodně velký strach z toho, že mám na levé straně sešito jako blázen, přijde mi to vzhledově jak sešitý maso když ho plním
ale už se to ztrácí.. bojím, že se to roztrhá..
Samotný porod byl fajn oproti šití..to jsem teda skučela
a hlavně mám takové tušení, že řekla, že to bude hned a nijak to neumrtvila ![]()
Plasis, tak jako kazda. Strach jsem mela uplne stejny, pri prvnim porodu jsem byla opravdu hodne potrhana. Druhy porod byl sice stejne bolestivy, ale rychly a siti vydrzelo…mela jsem jen par stehu a celkova rekonvalescene byla mnohem rychlejsi. Myslim, ze ten strach o zivot je pochopitelny..clovek nechce umrit ani pri tom prvnim natoz kdyz uz ma dalsi dite doma. Ja se taky hodne bala a pak to bylo tak rychle ze si pamatuju uz jen to jak jsem mela dceru v naruci a ani neverila tomu, ze uz je konec
Neboj, strach je normalni.Ja vzdycky rikam, ze kdyz jsem porodila ja, tak uz kazda.
Jsem hrozna posera.
Mam 8mes.mimi a 12 letou slecnu, takze doba jak blazen, tak jsem se taky hrozne bala.Ale zas jsem si rikala, ze umrit me snad nenechaji.
Taky jsem byla hodne sita, nic nepopraskalo, i kdyz jsem s jizvou mela porad problemy, citila jsem bolest i po tech letech, a ted mam jizvu druhou.
Neboj, zvladnes to, budu ti drzet palce! ![]()
Prvni porod planocany sc, druhy porod spontanni - bolelo to, trvalo tri dny, ale po porodu jsem vedela, ze chci rodit znovu
A ted - cekam dvojcata, chci prirozeny porod, ale nedavno jsem v noci curala, chytla me krec a rikam si : no tak to ne, jak tohle neco velkyho vyndam, kdyz vim do ceho jdu? Asi sekci
Pak bolesf presla a rano jsem si rekla, ze nejsem fnukna a dam to ![]()
@Anonymní píše:
Prvni porod planocany sc, druhy porod spontanni - bolelo to, trvalo tri dny, ale po porodu jsem vedela, ze chci rodit znovuA ted - cekam dvojcata, chci prirozeny porod, ale nedavno jsem v noci curala, chytla me krec a rikam si : no tak to ne, jak tohle neco velkyho vyndam, kdyz vim do ceho jdu? Asi sekci
Pak bolesf presla a rano jsem si rekla, ze nejsem fnukna a dam to
Pod fousy jsem se usmívala, při čtení příspěvku.. Přesně, jak něco tak velkýho vyndám ![]()
Ahoooj, jdu se Vám svěřit…
(dle průkazky sportovní porod)
jsem „to“ cítila a věděla, že je to stoprocentně ono! Jeli jsme. Příjezd 23.30, příjem, báječný klystýr
a na pokoj. Tam útrpný čekání do 4.30, a 6,30 narození dcery. Tlačila jsem třikrát hodně a pak brutální šití 
(pak jsem ji nesla flašku, držela mě vážně dost!)
Jsem 35tt, doma mám pětiletou kočičku, velkou pomocnici. První porod byl fuška, ale dle doktora rychlá parádička
V 23h, po večerní čočce s párkem a vejci
Neustále mi cpali na nos kyslík, smrdělo to jako čuně, slibovala jsem hory doly že budu dýchat, apod. byla doba kdy jsem sestru ujišťovala, že umřu, že nechci prosím umřít, a její reakce? Ale doprdele, proč by jste umírala?
Po pěti letech pocit jak to bolelo odezněl, ale momentálně přichází znovu… bojím se, aby se mi něco nestalo.. ale na druhou stranu se cítím víc silná než předtím, cítím, že to zvládnu, a hlavně si myslím, i to tak předtím fungovalo, že vlastně to tělo si to odrodí samo… já jen přidám sílu.. jinak podvědomě jako bych věděla, co mám dělat..
Dík moc za přečtení i poznámky, potřebovala jsem se vypovídat a možná drobet ujistit, že neumřu
