Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
ADHD u 3 leté holčičky?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Plamí
21.2.22 20:50
- Citovat
- Upravit
22.2.22 06:59
Pokud jsou holčičky opravdu víc nedonošené tak to bohužel mít vliv na mozek může a docela dost 
.Kdy se narodily? Jinak přeju ať to nakonec nic není. Max to ADHD a to může být časem lepší a lepsi.Ale treba opravdu jen potřebuje jiný přístup..prisnejsi a pevný, ale zároveň láskyplný 
Určitě za odborníkem zajděte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.22 08:21
@ametyst Narodily se ve 34+4 týden nebyl špatný, ale vážila jen 1340 g (hypotrofie plodu) Ale pobyt na neonatologii probíhal dobře, bez komplikací, takže jako být to samozřejmě nic nemusí.
Já bych to ani neřešila, ale když mi pak tety v jesličkách říkají, že neví, co bude dělat ve školce, že to tam budeme mít s ní těžký, že je podle nich trochu hyperaktivní, tak to člověk pak už řešit nějak musí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.22 09:37
Já za tím vidím vzteklost, umanutost, opožděne emoční dozrávání, vzdorovitost… a boj o moc. Poruchu pozornosti tam nevidím, když dokáže tak dlouho řvát, že to či ono chce nebo nechce, to je vzdor, ne porucha pozornosti. To oblékání, to je vzdor, boj o moc. Kdyby chtěla, oblékne se hned, ne?
Nejsem psychiatr, ale praktické rady - mám tři děti, když se ráno mají oblékat do školky, taky se neoblekaji, jakože bych o to požádala a oni by radostně poskočily, ano maminko, a už by to bylo. Perou se, honí se, hrajou si na vlak, na psa, na miminko, zpívají, kopou… Když mám náhodou jenom jedno, je to lepší, ale „Oblikej se“ - „Nemůžu, já jsem pejsek a čůrám na zeď, hahahah…“ taky znám.
Takže je shromáždím v jednom pokoji, stoupnu si do dveří, oblékám sebe a vydávám jednoduché, splnitelne příkazy:
„Oblékni si kalhoty. Otevři skříň a najdi kalhotky. Vyndej mikinu. Obrat mikinu na líc. Zvedni ze země ponozky…“ Když to nefunguje, zjednodušuju. Místo „oblékni si kalhoty“ řeknu „vezmi do ruky kalhoty“, případně „jdi ke krabici a najdi kalhoty“, poslední zoufalství je „jdi ke krabici“ 
Jsem - li ignorována („vezmi do ruky triko“ - nic, „vezmi do ruky to triko!“ - nic, dítě leze po zemi a štěká), jdu k narusiteli, pevně ho chytím a zblízka říkám „Měl jsi zvednout to TRIKO!“ Vrazím mu ho do ruky a povídám „a teď si ho OBLEČ!“
Když jsem oblečená já, češu jedny vlásky, druhý vlásky, a stále dohlížím na to, aby kdo není oblečen, se oblékal. Kdo je oblečen, je vypakován pryč. Když je učesáno, dooblíknu ručně toho, kdo kravil natolik, že ještě oblečený není („Měl jsi se oblékat, zlobil jsi, tak tě teď musím obléknout já - mám vztek!“) a odcházíme. Je to akce cca na 15 minut i s tím česáním dvou holek a s mým oblékáním. Když trvám na tom, že bude stoprocentně po mém, tedy neobleknu nikomu jedinou ponožku, protože proto, může to trvat libovolně dlouho a skončí to řevem, a ten vzdor se mi pak vrátí stejně jinde. Nepotrebuju drtivě vyhrát, potřebuju v rozumném čase vypadnout.
Na druhou stranu, pokud bych dovolila všechno a jen je trpělivě oblékala já, honila bych je nakonec po bytě, to taky nechci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.22 09:42
A stane se teda, že všechno selže. Pak chytím největšího rušiče a zavřu ho do jiné místnosti („Rušíš a běháš! Obleč se tu sám!“), s ostatníma je pak lepší pořízení. Vyhnaný rušič samozřejmě nebývá ve stavu, aby se oblékal, většinou vztekle vříská, ale obléknou se aspoň ty ostatní a rušiče pak dooblíknu já („Víš, proč jsem tě dala do ložnice?“). Nemusí to být pokaždé perfektní, hlavně, že odjedeme všichni a ve zdraví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.22 09:44
@Platanka Jsem ráda, že nejme jediní, kdo tohle zažil (a připadal si, že má doma bandu neschopných dementů, ačkoliv všichni okolo říkali, jak jsou děti chytré a šikovné).
Vypravování do školky peklo.
Ale snad tě potěší, že u staršího, toho „problematického“, dítěte se to zlomilo někdy ve druhé třídě a u toho mladšího někdy těsn před nástupem do školy. 
Takže po asi 5 letech už se u nás po ránu neřve a nemusíme si hned po ránu hrát s mužem na gestapo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.22 09:44
@warita píše:
Napsala si to moc dlouhe, cetla jsem jenom ais prvni tretinu a i to mi stacilo, abych v tom popisu videla sebe i moji dceru. Ja mam silne ADHD, byla jsem jasna jako slunce uz od nejutlejsiho detstvi. Moje dcera to ADHD ma do urcite miry taky, ale mirnejsi formu.Projevovalo se to tak, ze jako miminko nespala, vyzadovala 100% pozornost, nemohla jsem ani na par sekund delat neco jineho, nez se ji venovat. Byvala jsem z toho uplne vyrizena, protoze kdo nezazil neutuchajici rev po cely den a nemoznost delat cokoliv jineho, nez se venovat vecne rvoucimu miminu, ten nepochopi.
Nemazlila se. Odmitala jakekoliv prituleni. Uspavani nebylo mozne jinak, nez za sileneho revu a urputnemu braneni se tomu. Uspavalo se klidne i 30-40min, stridali jsme se s manzelem oroseni az na zadek.
Venku absolutne nereagovala na zavolani, zasadne odbihala do pryc, nezajmalo ji, kam jdeme, nezajimalo ji, kde ma matku, absolutne neresila nic, proste s dobrou naladou se rozbehla nekam do sveta, vsechno ji bylo putna, vsak maminka za ni dobehne. Cesta do obchodu, co by mohla trvat 20min nam trvala diky tomu vic nez hodinu. Vracela jsem se z obchodu kompletne s nervama na dranc. Mala odmitala sedet v kocarku a taky odmitala jit vedle mne, odmitala se vzit za ruku, kdyz jsme prechazely prechod, odmitala absolutne vsechno, co jsem JA chtela, na vsechno budto bestarostny smich, nebo rev, kdyz jsem ji nejak omezila.
Nasi male se taky prezyva reditelka vesmiru. Komanduje vsechny, vse chce kontrolovat, vnucovat svuj nazor a vuli i dospelym. Je schopna se oklabovat i na ucitelky. Proste, bude po jejim. Nakolik toto je ADHD netusim, ja myslim spis, ze to je osobnost. Ja jsem taky takova, nesnasim, kdyz mi nekdo neco narizuje.
Do asi 4 let ji bylo nutne krmit. U jidla nedokazala sedet, to bylo nahoru dolu nahoru dolu nahoru dolu, vecne odbihani od jidla, nereagovala na zavolani. A pokud jsem ji nenakrmila, nesnedla nic.
Mezi 18-24m bojkotovala jidlo. Ale jako komplet, ted uz sni skoro vsechno.
U moji dcery mam navic podezreni na lehky autizmus, ktery ja bohuzel taky mam. Takze tezko rict, ktere symptomy cemu priradit.
Jo a asi nepotesim, moc se to nezlepsi. Mozna trochu, ale zase v jinych smerech bude hur. Moje 5 leta dcera se chova uz ted, jako by prochazela tezkou pubertou. Vzdycha, protaci oci, vede premoudrele reci, emocne manipuluje, vydira, smlouva kvuli kazde blbine, neposloucha jako cert a haze dramaticke sceny.
Jsem ráda že v tom nejsem sama. Úplně přes kopírka syn 4 roky. A to jsem si něco vyslechla jak jsem neschopná matka. Nyní čekáme na vyšetření, cekacka 1,5 roku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.22 09:48
Jo, a jsem - li slušně požádána („Sundáš mi pyžamo, prosííím…?“), pomůžu a nevedu debaty na téma „Ale vždyť to umíš…“, na to se, obzvlášť ráno, můžu vykašlat. Ale trvám na slušné a neukňourané formulaci, případně na tom, aby žadatel chvíli počkal, když zrovna nemůžu.
Když formulace není slušná („Ale ty mi to MUSÍŠ sundat, DUP!“ případně „Uááá, ííí, béé, mně nikdo nepo-fňuk! - máhá…“), říkám „Slyším kňourání/křik. Chceš mi něco říct?“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.22 09:51
@Majdamo píše:
Jsem ráda že v tom nejsem sama. Úplně přes kopírka syn 4 roky. A to jsem si něco vyslechla jak jsem neschopná matka. Nyní čekáme na vyšetření, cekacka 1,5 roku.
ja to neresim. Co se na tom da resit? Podle mne stejne nic. Dite je treba prijmout takove, jake je a pracovat s tim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.22 10:05
@Platanka
Ale podobný přístup máme doma, a není to jen ráno, je to odpoledne v jesličkách, je to pořád.
Pomůžu jí s ranní hygienou, pak jí posadím na gauč, vedle připravenou hromádku oblečení, seřazenou od spodního prádla až po kalhoty a řeknu. Tady máte oblečení, začněte se oblékat. Mezitím si jdu umýt nádobí apod.
Neříkám, že druhá hned začne, taky čučí napřiklad na kočku, nebo něco řeší, apod ale postupně se oblékne, i když ji párkrát řeknu,…oblíkej se, jdeme do školky apod.
Ale ta druhá nic…obléci se umí, to ne že ne. Je šikovná, chytrá, ale nedělá nic pokud nad ní vyloženě nestojíš a nepodáváš jí prádlo kousek po kousku a i tak nám to zabere i 30 minut. KDyž zkouší křik, řekneme…takhle ne, pokud potřebuješ pomoct, ráda ti pomůžu, ale musíš si o to slušně říct.
Ona i klidně poprosí, tak jí pak pomůžu natáhnout ponožku a pak jí řeknu, že já jsem teď pomohla s ponožkou, tak ať ted zkusí sama kalhotky. A začne zase se věnovat něčemu jinému. třeba mi najednou řekne, že se nemůže oblékat, že neuzvedne těžké kladivo. Zeptám se jí, jaké kladivo, že žádné kladivo nemá. Ona řekne,…no to kladivo, já neuzvednu těžké kladivo. Tak jí řeknu, ať ho tedy nezvedá, že ho teď nepotřebuje přece a at se oblékne.
A to je neustále podobné nesmyslné debaty. Dnes třeba mi řekne, že jsou na rámečku, kde jsou fotky,…to jsou staré fotky, jsou tam staré fotky. Tak řeknu, ano, jsou tam nějaké staré, ale dala jsem tam pár nových přece. Ona…ne jsou tam staré fotky. Tak řeknu, dobře, tak můžeme odpoledne až bude čas, vyměnit fotky a vybereš si sama, jaké si tam dáme. Musím to zopakovat 4×, protože ona to zatím stále dokola opakuje
Pak jí řeknu, že tedy se můžeme začít oblékat. A ona na to…kde máš ty koláčky? Jaké koláčky, já žádné samozřejmě nemám . Její reakce…ty si mi neuvařila oběd. Tak odpovídám, obed jsem včera uvařila, máte na dnešek svíčkovou, přece. Její okamžitá reakce. Omáčku nemám ráda 
Takže v podobném duchu to u nás je, a to je na palici a vím, že to dělá všude. Bud je u toho vztek, pláč, křik, nebo takovéto debaty
Ale uvidíme, také si říkám, že je to třeba normální a nějak to dáme, přejde to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.22 10:31
@Platanka presne takto to resim ja. Ja mam zatim jenom jednu problemovou, syna 2 roky plne oblekam. Ale dceri to musim lajnovat presne tak, jak si to popsala:
obekni si ponozky, NE ty stare, vem si ciste, prosim te vem si CISTE ponozky z supliku! Na co cekas? Muzes si prosim te vzit ponozky? OK, vzala si ponozky, prospevuje si, brebenti nejake veci o carodejnicich a zamku na sklenene hore, ponozky furt na sobe nema. Opet nasleduje nekolik pozadani, at si je zacne oblekat. V mezicase odvede pozornost syn, po 5min vidim, ze dcera ponozky jeste stale nema. Zacinam zvysovat hlas, ponozky jsou konecne oblecene. A vice mene to stejne nasleduje s kazdym dalsim kusem. Ale ja uz to beru tak, jak to je. Jsou lepsi dny, kdy po rano odejde k sobe do pokoje a beze slova se oblece do obleceni z predchoziho dne. Sice si nevymeni ani spodarky ani ponozky, ale vzdy me to tak mile prekvapi, ze neresim.
A pak ma dny, kdy se musim doprosovat kazdeho kusu obleceni 100×. Do toho ona knuci, skuci, haze sceny, ze ji FURT DO NECEHO NUTIME, zkousi lhat, ze babicka nic takoveho po ni nechce, coz je pruhledna lez a akorat to cloveka vytoci. Zkousi na mne, ze nevi, jak se spravne obleka tricko, ze neumi najit predek a zadek, ze ji s tim mam pomoct a pod.
Je to boj!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.22 10:35
@Eví2 rozumím a přeju hodně štěstí. Taky mám dvojčátka narozená dřív a mám z těchto věcí strach.Jsou to čerti oba.
Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.22 10:40
Tady ty názory „je to v pohodě, my máme ADHD v rodině a děti se chovají úplně jinak“, ti vůbec nepomůžou. Prostě vás objednej k tomu psychiatrovi. U holčiček jsou projevy ADHD často velice odlišné od toho, jaké mají chlapci (a i mezi dívkami ty projevy bývají jiné), proto se u nich ADHD také hůře diagnostikuje. Mnoho holčiček dokonce oficiální diagnózu ani nedostanou, i když ADHD mají. Nepodceňuj to, narozdíl od chlapců se u nich ADHD věkem může zhoršovat, i když je to maskováno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.22 10:57
@curria Děkuji, určitě na vyšetření zajdeme, objednaná už je na konec března. Uvidíme, já doufám, že to bude dobré a jen třeba změníme přístup Nyní jedeme stejný styl, jako v jeslích cca už půl ruku určitě, aby měla všude stejný přístup a neměla v tom zmatek. Ale…co vám budu povídat, zlepšení žádné nikde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.22 12:34
@Eví2 píše:
@ametyst Narodily se ve 34+4 týden nebyl špatný, ale vážila jen 1340 g (hypotrofie plodu) Ale pobyt na neonatologii probíhal dobře, bez komplikací, takže jako být to samozřejmě nic nemusí.Já bych to ani neřešila, ale když mi pak tety v jesličkách říkají, že neví, co bude dělat ve školce, že to tam budeme mít s ní těžký, že je podle nich trochu hyperaktivní, tak to člověk pak už řešit nějak musí
Presne. Res to. Kdyz tety v jeslich rikaji toto, tak jim ver. Ony maji srovnani a zkusenosti. Kdyz dite se chova spatne i ve skolce/jeslich budou problemy. Tady kazdy druhy napise, ze jejich deti taky tohle a tamto a pak napisi, ze ve skolce jsou vzorne. Brzy bude chodit do obecni skolky, kde bude az 28 deti ve tride. Kdyz tam pujde bez nalezite podpory, tak to odnese ona. Spatne se tam zapise. Taky to sezeni s psychologem ti pomuze, ze zjistis, jestli je to tedy spatnou vychovou a nebo je fakt nekde chyba na prijimaci. Mozna se ti ulevi a dostanes navod, co dal delat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Mírná forma autismu s kombinací ADHD a pravděpodobně málo důsledná výchova…?
Odborník ti to poví přesně.