Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
ADHD u 3 leté holčičky?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
21.2.22 12:34
ADHD u 3 leté holčičky?
Ahoj,
je tu někdo, kdo by měl diagnostikované ADHD u dívky v předškolním věku? Chtěla bych se zeptat, jaké byly projevy?
Mám 3,5 letou holčičku, paní doktorka nám doporučila vyšetření na psychiatrii, ale říkám si, abych tam neběžela, a nebyla jak hysterka. Ale stále nevím, jestli je její chování normální a je to prostě období vzdoru, nebo už by to mohly být nějaké projevy, které nejsou standardní?
Dcerka je nedonošená, při narození nedýchala, musela být na plicní ventilaci, ale po 3 hodinách již zvládla dýchat sama.
Jako miminko byla klidná, až na to, že se nerada mazlila. Vydržela cca 10-15 minut poté se již začala vrtět, vztekat a chtěla položit do postýlky, kde měla své pohodlí. Jinak krásně spala, budila se jen na jídlo.
Mezi 1-2 rokem se začala projevovat dominantně, od roka chodí do jeslí, kde jí ten první rok přezdívali „séfová“ protože měla tendenci tam velet. Holčička je temperamentní, silná osobnost. Ale v tu dobu jsme si jen říkali, že se ve světě neztratí. Nebála se poprat s dětmi o 1 staršími, kdyz jí někdo sebral hračku (její dvojče, sestřenice) klidně je popadla za vlasy a trhala vlasy, kousala apod. Rychle se nechala rozčílit. Ale vždy jsme ji třeba placli přes ručičku, vysvětlili že se to nedělá, nesmí apod. Určitě jsme jí nenechali dělat si co chce. Kolem druhého roku už byla vyloženě cholerik, navíc z počátku dělala šílené scény u jídla, ječela, vztekala se, klidně vydržela i 4 dny v kuse nejíst nic, kromě toho, že si vyplila trochu mléka k snídani a večeri. To jí později přešlo a dnes jí, bez scény. Když jídlo odmítne, má smůlu, nic jiného nedostane.
Ale nyní ve 3,5 letech se stále odmítá sama oblékat. Umí to, je šikovná, ale prostě její oblékání trvá klidně přes 30 minut. Neustále jí něco rozptyluje, odvádí pozornost. Nesmí být puštěná televize, nebo mít na dosah ruky nějakou hračku. To se pak nesoustřední a jen dělá blbosti. Ráno jí musím neustále říkat, ať se začně oblékat, ale i tak mě neposlouchá. To je neustále, já nevím, jak se to dělá, musíš mi to ukázat, no tak ukaž mi to,…pak zase že ji něco svědí, musí se poškrábat, pak si musí zacvičit a místo toho začne kopat nožičkama, že cvičí. Nebo že musí zpívat, nebo drapne něco ze stolu a začne si s tím hrát, musím se k ní neustále vracet, napomínat jí. A i tak má dny, kdy se prostě neoblékne. Jen dělá blbosti. Nebo se u toho vzteká, běžné je, že mi řekne, že ji otravuji, ať ji tím neotravuju apod. Prostě mám pocit, že neudrží pozornost, stále řeší něco jiného, než aby dělala co má. Jeden čas si dokonce vymýšlela nadávky, "nech mě ty pičáku, špindíku, trndo apod. OBčas nám to ještě i řekne.
V jeslích je to stejné, tento školní rok se to ještě zhoršilo. Stává se, že si pro holky jdu do jeslí, a dcerka leží nahá na zemi a odmítá se oblékat, minule jim ležela přes 30 minut nahá pod stolem a nikdo na ni nesměl mluvit. A musel jsem si pro ni dojít do třídy a vytáhnout ji. A ten cirkus co tam nastal, když se tam začala vztekat, neoblíkala se, křičela apod. Je to pořád dokola. Samy tety už neví, co s ní. Někdy je klidnější, poprosí o pomoc, tak jí s oblékáním pomůžou, ale to prostě není řešení. V září ve 4 letech jde do školky a tam ji pomáhat už nikdo moc nebude. A když nad ní nesedíte a nekontrolujete jí, tak se neoblékne a bude klidně celý den nahatá.
Stejný cirkus dělá tatínkovi, takže není to jen naučené u mě. Oblékne se, jen pod pohrůžkou, kdy u ní tatínek sedí a počítá do tří a když se neoblékne pleskne ji přes prdku, ale takhle musí počítat u každého kousku oblečení zvlášť 
Když nespěcháme do školky, klidně doma ráno běhá přes 2 hodiny nahatá, prostě se neoblékne. Jen dělá blbosti.
Další věc, že je velmi náladová, rychle se vytočí, její vztek spouští v podstatě cokoliv. Nejsme schopni určit, co je spouštěč. Ráno nerada vstává, takžek přes týden je rozmrzelá už jen tím vstáváním. A když má pak špatný den, táhne se to s ní až do večera. V jeslích je běžné, že denně mi říkají, že se neoblékla, že si vše vynucuje, má nyní tendenci všem něco rozkazovat: musíš tohle, podej mi tohle, dělej, no tak mi to dej, když ti to říkám apod. Často se jí střídají nálady, říkají, že je to tak střídavě oblačno, kdy třeba je 2 hodinky klidná, milá, pak najednou zlom, začne být protivná, vzteklá, nadává, vzteká se, nespolupracuje a je konec. Neví, co to spouští. A pak už se s ní nedá nic dělat. Často také zkouší, že jen brumlá, jak malé mimino, nemluvi srozumitelnou řečí, když se jí zeptáme, proč to dělá proč nemluví normálně, klidně odpoví, že je miminko. U oblékání buď tropí scény, vzteká se, nebo i začně, ale prý se pak na něco zaměří, něco upoutá její pozornost a ona v půlce přestane a jen zírá na nějaký předmět.
Má dny dobré, je vlastně i šikovná, ale je prostě náladová. Včera byla půl dne v pohodě, pak jsme po obědě chtěli jet na nákup, tak jsem sesbírala talíře ze stolu a ona se začala rozčilovat, že chce zpátky ten talíř a at jí okamžitě vrátím ten talíř. Dokázala se kvůli tomu talíři rozčilovat snad 20 minut, poslala jsem ji za trest za dveře, aby se tam zklidnila. Pak vylezla, zeptala se, jestli si může vzít aspoň plyšovou krávu, to jsem jí povolila a o na opět začala, tak at ji teda okamžitě podám tu krávu. Nepodala jsem jí nic, že takhle se to neříká a ona si sedla 1 m od stolu, kde ta kráva ležela a začala tam křičet a brečet, at ji podám tu krávu, že jí chce. Takže další scéna, pak jsem jí vytáhla na chodbu, aby se obula a vzala si bunduu a ona si tam sedne na bobek a řekne mi, že se ohřívá, Já se ohřívám a nezvedne se, aby se obula. Musela jsem se sebrat, že jdu pryč a nečekám na ní. To zase se rozběhla pak za mnou, že na ní musím čekat, a nastal další jekot a řev, obula se, oblékla a ječela na mě s manželem u auta, že jí musíme dát ruku. To jí vydrželo skoro půlku cesty autem. NO šílený, a takto je to často, prostě jí něco vytočí a celý den se pak nese v podobném duchu. Nepomáhá na zadek, nepomáhá jít do kouta, domluva, nic. Nyní zkouším, když to jde, že ji ignonuruji, říkám, nechám jí ať si mrzne doma nahatá klidně dvě hodiny a dýl, párkrát jí to připomenu, ať se už oblékne. Ale už mě to vyčerpává. Její dvojče je naopak klidná, šikovná, vše zvládá sama. Obě mají stejný výchovný přístup a přesto je ta druhá taková náladová a nevím
Tak jsem se chtěla optat, zda má někdo zkušenosti s ADHD u holčiček, nebo je to jen moje chyba, že jsem jí celou dobu prostě špatně vychovávala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.2.22 12:48
@Eví2 píše:
Ahoj,je tu někdo, kdo by měl diagnostikované ADHD u dívky v předškolním věku? Chtěla bych se zeptat, jaké byly projevy?
Mám 3,5 letou holčičku, paní doktorka nám doporučila vyšetření na psychiatrii, ale říkám si, abych tam neběžela, a nebyla jak hysterka. Ale stále nevím, jestli je její chování normální a je to prostě období vzdoru, nebo už by to mohly být nějaké projevy, které nejsou standardní?
Dcerka je nedonošená, při narození nedýchala, musela být na plicní ventilaci, ale po 3 hodinách již zvládla dýchat sama.
Jako miminko byla klidná, až na to, že se nerada mazlila. Vydržela cca 10-15 minut poté se již začala vrtět, vztekat a chtěla položit do postýlky, kde měla své pohodlí. Jinak krásně spala, budila se jen na jídlo.
Mezi 1-2 rokem se začala projevovat dominantně, od roka chodí do jeslí, kde jí ten první rok přezdívali „séfová“ protože měla tendenci tam velet. Holčička je temperamentní, silná osobnost. Ale v tu dobu jsme si jen říkali, že se ve světě neztratí. Nebála se poprat s dětmi o 1 staršími, kdyz jí někdo sebral hračku (její dvojče, sestřenice) klidně je popadla za vlasy a trhala vlasy, kousala apod. Rychle se nechala rozčílit. Ale vždy jsme ji třeba placli přes ručičku, vysvětlili že se to nedělá, nesmí apod. Určitě jsme jí nenechali dělat si co chce. Kolem druhého roku už byla vyloženě cholerik, navíc z počátku dělala šílené scény u jídla, ječela, vztekala se, klidně vydržela i 4 dny v kuse nejíst nic, kromě toho, že si vyplila trochu mléka k snídani a večeri. To jí později přešlo a dnes jí, bez scény. Když jídlo odmítne, má smůlu, nic jiného nedostane.
Ale nyní ve 3,5 letech se stále odmítá sama oblékat. Umí to, je šikovná, ale prostě její oblékání trvá klidně přes 30 minut. Neustále jí něco rozptyluje, odvádí pozornost. Nesmí být puštěná televize, nebo mít na dosah ruky nějakou hračku. To se pak nesoustřední a jen dělá blbosti. Ráno jí musím neustále říkat, ať se začně oblékat, ale i tak mě neposlouchá. To je neustále, já nevím, jak se to dělá, musíš mi to ukázat, no tak ukaž mi to,…pak zase že ji něco svědí, musí se poškrábat, pak si musí zacvičit a místo toho začne kopat nožičkama, že cvičí. Nebo že musí zpívat, nebo drapne něco ze stolu a začne si s tím hrát, musím se k ní neustále vracet, napomínat jí. A i tak má dny, kdy se prostě neoblékne. Jen dělá blbosti. Nebo se u toho vzteká, běžné je, že mi řekne, že ji otravuji, ať ji tím neotravuju apod. Prostě mám pocit, že neudrží pozornost, stále řeší něco jiného, než aby dělala co má. Jeden čas si dokonce vymýšlela nadávky, "nech mě ty pičáku, špindíku, trndo apod. OBčas nám to ještě i řekne.
V jeslích je to stejné, tento školní rok se to ještě zhoršilo. Stává se, že si pro holky jdu do jeslí, a dcerka leží nahá na zemi a odmítá se oblékat, minule jim ležela přes 30 minut nahá pod stolem a nikdo na ni nesměl mluvit. A musel jsem si pro ni dojít do třídy a vytáhnout ji. A ten cirkus co tam nastal, když se tam začala vztekat, neoblíkala se, křičela apod. Je to pořád dokola. Samy tety už neví, co s ní. Někdy je klidnější, poprosí o pomoc, tak jí s oblékáním pomůžou, ale to prostě není řešení. V září ve 4 letech jde do školky a tam ji pomáhat už nikdo moc nebude. A když nad ní nesedíte a nekontrolujete jí, tak se neoblékne a bude klidně celý den nahatá.
Stejný cirkus dělá tatínkovi, takže není to jen naučené u mě. Oblékne se, jen pod pohrůžkou, kdy u ní tatínek sedí a počítá do tří a když se neoblékne pleskne ji přes prdku, ale takhle musí počítat u každého kousku oblečení zvlášť
Další věc, že je velmi náladová, rychle se vytočí, její vztek spouští v podstatě cokoliv. Nejsme schopni určit, co je spouštěč. Ráno nerada vstává, takžek přes týden je rozmrzelá už jen tím vstáváním. A když má pak špatný den, táhne se to s ní až do večera. V jeslích je běžné, že denně mi říkají, že se neoblékla, že si vše vynucuje, má nyní tendenci všem něco rozkazovat: musíš tohle, podej mi tohle, dělej, no tak mi to dej, když ti to říkám apod. Často se jí střídají nálady, říkají, že je to tak střídavě oblačno, kdy třeba je 2 hodinky klidná, milá, pak najednou zlom, začne být protivná, vzteklá, nadává, vzteká se, nespolupracuje a je konec. Neví, co to spouští. A pak už se s ní nedá nic dělat. Často také zkouší, že jen brumlá, jak malé mimino, nemluvi srozumitelnou řečí, když se jí zeptáme, proč to dělá proč nemluví normálně, klidně odpoví, že je miminko. U oblékání buď tropí scény, vzteká se, nebo i začně, ale prý se pak na něco zaměří, něco upoutá její pozornost a ona v půlce přestane a jen zírá na nějaký předmět.
Má dny dobré, je vlastně i šikovná, ale je prostě náladová. Včera byla půl dne v pohodě, pak jsme po obědě chtěli jet na nákup, tak jsem sesbírala talíře ze stolu a ona se začala rozčilovat, že chce zpátky ten talíř a at jí okamžitě vrátím ten talíř. Dokázala se kvůli tomu talíři rozčilovat snad 20 minut, poslala jsem ji za trest za dveře, aby se tam zklidnila. Pak vylezla, zeptala se, jestli si může vzít aspoň plyšovou krávu, to jsem jí povolila a o na opět začala, tak at ji teda okamžitě podám tu krávu. Nepodala jsem jí nic, že takhle se to neříká a ona si sedla 1 m od stolu, kde ta kráva ležela a začala tam křičet a brečet, at ji podám tu krávu, že jí chce. Takže další scéna, pak jsem jí vytáhla na chodbu, aby se obula a vzala si bunduu a ona si tam sedne na bobek a řekne mi, že se ohřívá, Já se ohřívám a nezvedne se, aby se obula. Musela jsem se sebrat, že jdu pryč a nečekám na ní. To zase se rozběhla pak za mnou, že na ní musím čekat, a nastal další jekot a řev, obula se, oblékla a ječela na mě s manželem u auta, že jí musíme dát ruku. To jí vydrželo skoro půlku cesty autem. NO šílený, a takto je to často, prostě jí něco vytočí a celý den se pak nese v podobném duchu. Nepomáhá na zadek, nepomáhá jít do kouta, domluva, nic. Nyní zkouším, když to jde, že ji ignonuruji, říkám, nechám jí ať si mrzne doma nahatá klidně dvě hodiny a dýl, párkrát jí to připomenu, ať se už oblékne. Ale už mě to vyčerpává. Její dvojče je naopak klidná, šikovná, vše zvládá sama. Obě mají stejný výchovný přístup a přesto je ta druhá taková náladová a nevím
Tak jsem se chtěla optat, zda má někdo zkušenosti s ADHD u holčiček, nebo je to jen moje chyba, že jsem jí celou dobu prostě špatně vychovávala
Mám to samé! Taky myslím na adhd, ale ve 3,5 mi přijde brzo ji někam tahat k psychlogům. Doma to zlobeni tak nevnímám, ale vidím rozdíl při srovnání s jinými holčičkami. Vypadám, že jsem nezvládla vlastní dítě, manžel mi to také předhazuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.2.22 12:58
Tak jo máme doma totéž ale o rok starší a je to kluk a navíc napadá a kouše, už s ním jdeme i k psychologovi, manžel sám konečně vidí že to není v pořádku
prosím anonym rodina to neví a myslí si že jsem neschopná
- Citovat
- Upravit
21.2.22 13:13
@Eví2 dcera toto všechno také dělá, akorát ne tak intenzívně, a ano ADHD má diagnostikované
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.22 13:14
Přečetla jsem si, že pro diagnózu adhd je potřeba, aby se tak dítě chovalo ve více prostředích. U nás tedy v jeslích problém není. Tedy občas se dcera taky pere, také nemá problém se starším a větším dítětem. Ale jinak si tety nestěžovaly, takže je možné, že to opravdu je výchovou a já jsem neschopná. Čekám na školku a uvidím…jinak spouštěč je jednoznačně únava a nemoc, ale někdy ječí kvůli blbostem i bez příčiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.22 13:27
V rodině ADHD máme, dokonce víckrát, ale projevy tedy zcela jiné. Projevovalo se to zejména nespavostí, špatným usínáním, neustálou potřebou být v pohybu, něco dělat, na něco šahat, po něčem skákat, vydávat zvuky, motorickým neklidem a impulsivitou.
Naopak, to nejpaličatější a nejumanutější dítě z rodiny, co 45 minut řvalo, že něco cééé nebo necéé opradu žádné ADHD nemá.
Takže u zakladatelky bych to spíš viděla na trošku komplikovanější povahu s nějakým opožděnějším emocionálním dozráváním. A bude u ní potřeba víc nastavovat pravudla, víc hájit mantinely, možná jí zároveň dát větší možnost vlastní volby ( a nesení si zodpovědnosti za svoje rozhodnutí).
Edit: A ani jedno z těch ADHD dětí by maminka v miminkovském období nenazvala jako „klidné miminko“.
Děti nejsou stejné a to co vyhovuje ohledně výchovného stylu jednomu, druhému nemusí. I když jsou dvojčata.
Příspěvek upraven 21.02.22 v 13:29
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.22 13:28
Napsala si to moc dlouhe, cetla jsem jenom ais prvni tretinu a i to mi stacilo, abych v tom popisu videla sebe i moji dceru. Ja mam silne ADHD, byla jsem jasna jako slunce uz od nejutlejsiho detstvi. Moje dcera to ADHD ma do urcite miry taky, ale mirnejsi formu.
Projevovalo se to tak, ze jako miminko nespala, vyzadovala 100% pozornost, nemohla jsem ani na par sekund delat neco jineho, nez se ji venovat. Byvala jsem z toho uplne vyrizena, protoze kdo nezazil neutuchajici rev po cely den a nemoznost delat cokoliv jineho, nez se venovat vecne rvoucimu miminu, ten nepochopi.
Nemazlila se. Odmitala jakekoliv prituleni. Uspavani nebylo mozne jinak, nez za sileneho revu a urputnemu braneni se tomu. Uspavalo se klidne i 30-40min, stridali jsme se s manzelem oroseni az na zadek.
Venku absolutne nereagovala na zavolani, zasadne odbihala do pryc, nezajmalo ji, kam jdeme, nezajimalo ji, kde ma matku, absolutne neresila nic, proste s dobrou naladou se rozbehla nekam do sveta, vsechno ji bylo putna, vsak maminka za ni dobehne. Cesta do obchodu, co by mohla trvat 20min nam trvala diky tomu vic nez hodinu. Vracela jsem se z obchodu kompletne s nervama na dranc. Mala odmitala sedet v kocarku a taky odmitala jit vedle mne, odmitala se vzit za ruku, kdyz jsme prechazely prechod, odmitala absolutne vsechno, co jsem JA chtela, na vsechno budto bestarostny smich, nebo rev, kdyz jsem ji nejak omezila.
Nasi male se taky prezyva reditelka vesmiru. Komanduje vsechny, vse chce kontrolovat, vnucovat svuj nazor a vuli i dospelym. Je schopna se oklabovat i na ucitelky. Proste, bude po jejim. Nakolik toto je ADHD netusim, ja myslim spis, ze to je osobnost. Ja jsem taky takova, nesnasim, kdyz mi nekdo neco narizuje.
Do asi 4 let ji bylo nutne krmit. U jidla nedokazala sedet, to bylo nahoru dolu nahoru dolu nahoru dolu, vecne odbihani od jidla, nereagovala na zavolani. A pokud jsem ji nenakrmila, nesnedla nic.
Mezi 18-24m bojkotovala jidlo. Ale jako komplet, ted uz sni skoro vsechno.
U moji dcery mam navic podezreni na lehky autizmus, ktery ja bohuzel taky mam. Takze tezko rict, ktere symptomy cemu priradit.
Jo a asi nepotesim, moc se to nezlepsi. Mozna trochu, ale zase v jinych smerech bude hur. Moje 5 leta dcera se chova uz ted, jako by prochazela tezkou pubertou. Vzdycha, protaci oci, vede premoudrele reci, emocne manipuluje, vydira, smlouva kvuli kazde blbine, neposloucha jako cert a haze dramaticke sceny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.22 13:36
Ahoj, neni to tvoje chyba. To dite proste takove je. Nejlip se to prave pozna na tom, ze sourozenec je v pohode. Nema cenu ji placat po ruce, po zadku a posilat do kouka atd. To nefunguje a jeste se ti to vrati. Bez na vysetreni, at dostane prislusnou podporu do skolky, at to mate vyreseny jeste driv nez nastoupi. Ja mam teda ADHD kluka ale teda hoodne vecich bylo podobnych. Divim se, ze ji z tech jeste nevyloucili. Nebala se poprat s vetsimi detmi. To neni nejaka odvaha, ale velka socialni nevyspelost. To same, ze ji rikali sefova a mela tendenci tam velet. Zase socialni nevyzralost. Tohle chovani neni normalni a neni to jen obdobi vzdoru. Vzdyt to vydis na tom dvojceti, jak se chovaji jine deti v tomto veku. Ty vykyvy v chovani jsou typicke. Horsi a lepsi dny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.22 13:40
Bez odborného posudku jsou to dohady. My jsme mysleli, že to bude ADHD + prostě, že je pomalejší a máme doma autistu a to tě prostě neděsím. Jen prostě zajdi k dětské, at vypíše žádanku na psychologické vyšetření a doporučí, kam se obrátit a budeš mít konečně odpověd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.22 13:48
@Svistice píše:
V rodině ADHD máme, dokonce víckrát, ale projevy tedy zcela jiné. Projevovalo se to zejména nespavostí, špatným usínáním, neustálou potřebou být v pohybu, něco dělat, na něco šahat, po něčem skákat, vydávat zvuky, motorickým neklidem a impulsivitou.Naopak, to nejpaličatější a nejumanutější dítě z rodiny, co 45 minut řvalo, že něco cééé nebo necéé opradu žádné ADHD nemá.
Takže u zakladatelky bych to spíš viděla na trošku komplikovanější povahu s nějakým opožděnějším emocionálním dozráváním. A bude u ní potřeba víc nastavovat pravudla, víc hájit mantinely, možná jí zároveň dát větší možnost vlastní volby ( a nesení si zodpovědnosti za svoje rozhodnutí).
Edit: A ani jedno z těch ADHD dětí by maminka v miminkovském období nenazvala jako „klidné miminko“.
Děti nejsou stejné a to co vyhovuje ohledně výchovného stylu jednomu, druhému nemusí. I když jsou dvojčata.
Příspěvek upraven 21.02.22 v 13:29
Ja mam kluka ADHD. Nazvala bych ho klidne miminko. Usinal sam uz od narozeni. Na pul roce spal celou noc. Vydrzel hodinu si sam hrat na hraci dece. Byl spis linejsi. Ta aktivita se zacala projevovat az z nastupem lezeni a hlavne pak chuze nebo lepe receno behani, protoze chuze se uplne nekonala 
. S usinanim a spanim nemel nikdy problem, kdyz nepocitam, ze si ve 2,5 letech odboural odpoledni spanek a byl pak pretazeny. Jsou ruzne druhy ADHD a pak se hodne lisi ty projevy. Vzlast kdyz je to treba liznuty jeste necim jinym. Posoudit to dokaze jen odbornik a to jeste jen ten dobry.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.22 13:53
Děkuji všem, nám právě dětská doporučila psychiatrii, tak malou objednám a uvidíme. Právě, že bych ráda měla něco dořešené, než nastoupí do školky. Bojím se, že tam to teprve ještě začne. Bude velký kolektiv a víc dětí, kde je šance, že ji neustále něco rozdráždí. Tady v jeslích je kolektiv malý, jen 4 děti denně, a z toho dvě moje a už tak mají co dělat obě tety 
Jinak kousnout umí taky, nedávno kousla své dvojče do tváře, ale tak, že tam měla malá chudák týden otisk zubů 
No tak uvidíme, co nám řekne paní doktorka na psychiatrii, já se jen chtěla optat, protože mám strach, abych na té psychiatrii nebyla za blba, že jdu s maličkostí a přitom jenom nezvládám své dítě. Což se i tak může stát, že se dozvím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.22 13:55
@Eví2 Nevím odkud jste, ale vřele doporučuji Mudr. Kosová z Atoda Medical, sice je to soukromé zařízení, ale paní doktorka je příjemná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.22 17:52
Tak já si naopak myslim, že je to tvá chyba. Neumíš s dcerou komunikovat. Tvůj příspěvek je o plácání, posílání do kouta, za dveře, ignorace. Do toho ji strčit jako malou do jeslí. Všechno blbě. A nejblbější je, si myslet, že můžu své děti vychovávat stejně. To fakt nemůžeš, každé dítě je jiné a potřebuje jiny přístup. Takže nehledej chybu u dcerky, ale u sebe. Ona není porouchaná. K tomu psychologovi si zajdi sama. A doporučuji na FB skupinu Dovychovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.22 20:27
Nevim jestli diagnóza nebo ne, každopádně k těm praktickým věcem - oblékání, vypravování, jídlo. To mi dělají obě děti a já prostě odmítám tančit, jak ony zpívají. Nechceš se oblékat? Hm, prostě tě obleču a jde se. Nemám problém chytnout i předškoláka, navléct jak mimino a během 5 minut jít. Vstávat o 2 hodiny dřív a koukat na to, jak se povaluje s hračkami fakt nemám zájem. Řeknu jednou, řeknu podruhé důrazněji a pak jdu na to. Chodí oba od začátku do statní MŠ a evidentně to tam dělají všechny děti, ještě se před sebou předvádí, takže učitelky si raz dva poradí, neboj. 
Není třeba z toho dělat modlu - že co bude v MŠ dělat, prostě bude fungovat nebo ji učitelka donutí, co jiného. To samé takové to rozkazování a chci/nechci. Nechceš? Nechtěj, ale musíme jít - jde se do auta, chytnu a bez diskuzí. Naopak u situací, které není potřeba vyřešit rychle, to přehlížím. Jako že doma na mě řve, že chce plyšovou krávu. Tak řeknu, ať si ji podá a jdu si po svém. Nějaké plácání a dělání scén nemá smysl. Neprožívej to tak, pořád je to jen malé dítě, ne ředitelka vesmíru. Napadá mě, jestli toho na ni není moc, od roka jesle. Jestli to mnohonásobně nezhoršuje únava a stálé povinnosti. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
