Adoptovaná dcera je nezvladatelná

Napsat příspěvek
Velikost písma:
stinga
80541
15.9.19 22:04
@Anonymní píše:
@stinga Troll opravdu nejsem. Ano, věděli jsme, že jdeme do obrovského rizika. Ale ona byla moc hodná a milá.
V některé dny ještě i je. Ale to na to musí mít náladu.
Většinou je to po nějakém větším průšvihu.
Chvíli je úžasná a pak zase sklouzne.

tak to je mi moc líto, už se stalo a nedá se odestát, zkuste tu psychoterapii, jak vám tu holky radí, třeba se ještě chytne a polepší
anebo budete úporně vyhlížet 18. narozeniny :think:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Lara Farseer
3990
15.9.19 22:11
@Anonymní píše:
@stinga Troll opravdu nejsem. Ano, věděli jsme, že jdeme do obrovského rizika. Ale ona byla moc hodná a milá.
V některé dny ještě i je. Ale to na to musí mít náladu.
Většinou je to po nějakém větším průšvihu.
Chvíli je úžasná a pak zase sklouzne.

Opravdu vás nikdo provázející adopcí nepostrcil na tu terapii? Jako u nás teda nezabralo nic, ale také to byla jen pestounka a popravdě jsem ráda, že he to za námi, ty tři roky byly pekelný :,(.

Každopádně držím palce, určitě začnete řešit dost intenzivně terapii i pro vás celkové jako rodinu a třeba se ještě srovná. Držím palce :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
15.9.19 22:44

Nezlobte se na mě, ale dle toho jak píšete, čekáte, že slečna by Vám měla být maximálně vděčná a vážit si toho co má. Bohužel to tak většinou není. Doufám, že jí to nepředhazujete nebo dokonce nevyčítáte či nelitujete, že jste ji adoptovali. Protože to oni hned vycítí a zamotávají se do problémů víc a víc. My jsme k našim dětem od začátku přistupovali tak, že my jsme ti nejšťastnější, že jsme se mohli stát jejich rodiči. S tím nejstarším jsou teď malinko problémy, ale opačného charakteru (snaží se být vděčný až moc), ale jinak celých sedm let bylo a je u všech tří dětí vše v pořádku. Až na úplné začátky samozřejmě, ale je možné, že jsme měli zkrátka štěstí. Vím, že to co se děje Vám, je více než časté. Přeji pevné nervy a věřím, že se to poddá. Určitě bych ji ale neuplácela dary, penězi a podobně. Spíše bych se jí v maximální míře věnovala, mluvila s ní ( i když do dubu) a všemožně jí dávala na zřetel, že je pro mě moc důležitá.

  • Citovat
  • Upravit
terien
34473
16.9.19 06:53
@Micaella22 píše:
Jedna se o dite, proc by nemohlo mit lepsi budoucnost a nemohlo by byt adoptovane treba v sedmacti?? To se vsechny starsi maji nechat v ustavech a s*at na ne? Chapes, ze mluvis o detech co si dvuj podelanej osud nevybrali? Sebevrazda jsou pro spolecnost lidi jako ty

Nebuď hysterická. Nemusí zůstat v ústavu, existuje třeba pěstounská péče.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
16.9.19 18:17

Znám pár, který si k vlastním dětem adoptoval dva kluky ve věku cca 10 a 12 let. Oba napůl menšinoví a sourozence po kriminálech. A jeden z nich už je vyučený a pracuje a druhý na SŠ. Ale užili si s nimi a zasloužili by řád.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
16.9.19 23:01

Mám adoptovanou sestřenici. V době adopce jí bylo 6 let. Je to jedna velká tragédie, geny se fakt nezapřou. Od dvanácti ku*va, nevyučila se, nikdy dlouho nepracovala, několik partnerů, několik potratů, dluhy, které teta se strejdou vždycky zaplatili. Teď rozfrcané dědictví a barák v exekuci…
Navíc ji pořád srovnávali se mnou, takže stejné oblečení, aktivity, musím říct, že jsem v pubertě a pak v tanečních trpěla jako zvíře. Nejhorší ale bylo to chování k mé tetě a strýci, pak i k mojí mamce, která se starou tetu starala, protože sestřenice bydlela jinde a měla zájem jen o prachy. Nakonec moji mamku napadla, že jsme ji okradli… přitom mamka se starala do poslední chvíle, jako ležáka tetu navštěvovala v DD několikrát týdně, všechno sepsala, účty, vkladní knížky, šperky… a stejně jsme byli nejhorší, podle adoptivní sestřenice.
I na pohřbu tety se předvedla. Byl ožralá jako prase, nad hrobem lomila rukama, no děsný.

Druhá zkušenost, příbuzní si vzali do adopce holčičku jako miminko, taky nic moc, každé dítě s někým jiným, problémy ve škole, v práci,… prostě hrůza.
To už bych raději volila jen pěstounskou péči.
Nebo zvíře.
Omlouvám se za negativní příspěvek.

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
16.9.19 23:03
@Anonymní píše:
Nezlobte se na mě, ale dle toho jak píšete, čekáte, že slečna by Vám měla být maximálně vděčná a vážit si toho co má. Bohužel to tak většinou není. Doufám, že jí to nepředhazujete nebo dokonce nevyčítáte či nelitujete, že jste ji adoptovali. Protože to oni hned vycítí a zamotávají se do problémů víc a víc. My jsme k našim dětem od začátku přistupovali tak, že my jsme ti nejšťastnější, že jsme se mohli stát jejich rodiči. S tím nejstarším jsou teď malinko problémy, ale opačného charakteru (snaží se být vděčný až moc), ale jinak celých sedm let bylo a je u všech tří dětí vše v pořádku. Až na úplné začátky samozřejmě, ale je možné, že jsme měli zkrátka štěstí. Vím, že to co se děje Vám, je více než časté. Přeji pevné nervy a věřím, že se to poddá. Určitě bych ji ale neuplácela dary, penězi a podobně. Spíše bych se jí v maximální míře věnovala, mluvila s ní ( i když do dubu) a všemožně jí dávala na zřetel, že je pro mě moc důležitá.

Ty máš zkušenosti s adopcí?

  • Citovat
  • Upravit
Reklama
Anonymní
18.9.19 09:20
@Anonymní píše:
Ahoj všem.
Zhruba před 2 lety jsme si adoptovali 13 letou slečnu. Dnes 15 let.
Věděli jsme, že prošla spoustou zlých věcí.
Asi první půl rok bylo vše v pohodě.
Holčina toho sice moc nenamluvila ale jinak byla super.
Pak občas něco provedla. S manželem jsme to vždy vše řešili v klidu a s nadhledem.
Poslední půl rok už toho je na nás moc.
Chodí za školu ( ano, už i tenhle školní rok), krade nám peníze, lže a je neuvěřitelně drzá.
Kapesné má slušné a dostávala ho každý měsíc.
Teď už ne.
Koupili jsme ji, co jen chtěla a udělali by jsme pro ji první, poslední a ona si toho stejně neváží.
Když ji za něco potrestáme, je schopna i utéct. Jednou se vrátila za 3 dny.
Občas toho mám fakt plné zuby.
Nemáte někdo podobnou zkušenost?
A jak by jste to řešili Vy?

radu nemám, ale pokud jste ji osvojili ve 13 asi těžko se dá předpokládat, že ji ještě vychováte, popř. „převychováte“. Často se o osvojených dětech říká (a platí to i o batolatech), že jsou zpočátku hodné, moc se neprojevují a až po nějaké adaptaci (často právě rok a něco) se dítě začne projevovat tím, že „zlobí“. Dle psychologů je to často jakési testování osvojitelů, že v nich má dítě podporu i v tomto období, a že neopustí i přes to, jak se chová. Ale být vámi tak v tomto směru vyhledám spíše odborníka, popř. doprovodnou organizaci. Sami si asi moc nepomůžete.

  • Citovat
  • Upravit
Lara Farseer
3990
18.9.19 09:32
@Anonymní píše:
radu nemám, ale pokud jste ji osvojili ve 13 asi těžko se dá předpokládat, že ji ještě vychováte, popř. „převychováte“. Často se o osvojených dětech říká (a platí to i o batolatech), že jsou zpočátku hodné, moc se neprojevují a až po nějaké adaptaci (často právě rok a něco) se dítě začne projevovat tím, že „zlobí“. Dle psychologů je to často jakési testování osvojitelů, že v nich má dítě podporu i v tomto období, a že neopustí i přes to, jak se chová. Ale být vámi tak v tomto směru vyhledám spíše odborníka, popř. doprovodnou organizaci. Sami si asi moc nepomůžete.

Podle mě by měla být zcela automatická terapie od počátku adopce. My měli v pěstounce mé dva sourozence, věk v době předání 12 a 15 let. Starší je v pohodě, s mladším potíže od počátku. Myslím, že OSPOD i doprovázející organizace nám tahle řešení měly nabídnout od začátku. My to rok zvládali sami, vše jsme diskutovali, dělali kompromisy, mluvili s ním, hledali řešení. Po roce teprve na můj popud terapie, a ještě až poté pak jsme začali řešit tu společnou… Tu už na popud právě tý doprovázající organizace. Jenže v tý době už prostě bylo pozdě… Možná, kdybychom se v tom rok neplácali sami, ale rovnous e to začalo řešit u odborníka, dopadlo by to lépe (Chlapec je zpět u své matky, nyní je mu 15, čekáme už jen na nabytí právní moci)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Zkušenosti a hodnocení

Chrastítko Špendlík

  • (4.6) + 67 recenzí

Dudlík Perfect

  • (4.7) + 53 recenzí

BABY NA UCPANÝ NOS 50 ML

  • (4.9) + 41 recenzí

Dudlík Space 0–6m

  • (4.9) + 41 recenzí

BEBACARE FIBRE, GOS/FOS VLÁKNINA

  • (4.7) + 41 recenzí

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin

Syn hodně vodí za ruku

  • 16.09.26
  • Anonymní

Dobrý den, nedávno jsem narazila na informací, že časté vodění za ruku, pokládání ruky dospělého na hračky apod. může být znakem autismu.... Odpověď

Dítě se bojí jít ven

Dobrý den, píšu vám ohledně syna, kterému je čerstvě 5 let. Je hodně nervní, nemá žádnou autoritu k nikomu, ani ke mně. Tento rok měl nastoupit... Odpověď

strach z otce

Dobrý den, jsem babička jedenáctiletého vnuka, který byl po rozvodu rodičů svěřen do péče matky. Ještě před rozvodem se otec odstěhoval do 300... Odpověď

Děti a otec bez zájmu o ně

  • 07.06.26
  • Anonymní

Dobrý den, manžel se před již delší dobou odstěhoval pod záminkou péče o clena rodiny. Se mnou se nedomlouval a synům, tehdy 6 a 12 let nic... Odpověď

Strach z dětí u 2lete

  • 18.05.26
  • Anonymní

Dobrý den, Naše dvouletá dcera má velký strach z ostatních dětí. Poprvé jsem si toho začala všímat okolo 1 roku, ale myslela jsem si že je to... Odpověď